15 – MALBY A STAVBA ROTUNDY 2

IKONOGRAFIE
maleb ve Znojemské rotundě
Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy
Petr ŠIMÍK
Malby a stavba rotundy – (dokončení)

IKONOGRAFIE –
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 15. část.
Petr Šimík – 20. 7. 2000

Volné pokračování ikonografie maleb 3. pásu

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820
1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)

Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

Malby a stavba rotundy – volné pokračování ikonografie maleb 3. pásu

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.).

Čísla v hranatých závorkách.

Vraťme se však ke stavbě rotundy a podívejme se nejdříve na sousední skalní ostrožnu – Hradiště sv. Hypolita. Máme tu doloženo osídlení v průběhu mladší doby kamenné, doby halštatské, pozdní doby římské, doby stěhování národů i období předvelkomoravského a velkomoravského. A z velkomoravského období pochází hradba, k jejímuž zániku došlo požárem někdy v 1. polovině 10. století (Dostál 1961, 115). K polovině 10. století se také vztahuje nepodložená historická zpráva o hradu Znojem, zprostředkovaně dochovaná u Tomáše Pešiny z Čechorodu (Pešina, T.: Mars Moravicus, 1677, 231, 238). Podle ní ke Znojmu-Hradišti prý v letech 945-947 přitáhli Maďaři. Jejich prvnímu náporu se měl hrad ještě ubránit, ale následující tažení již nevydržel a padl. Hradiště prý bylo dobyto někdy mezi léty 949-957 a společně s celým krajem zpustošeno (Havlík, L.: Znojmo, z minulosti města a jeho památek, Brno 1956, 18). V tomto případě archeologická zjištění korespondují se zmíněnou historickou zprávou a vzájemně se podepírají (B. Klíma 1999, s. 9 ad.).
Archeologický výzkum, který zde i nadále pokračuje, v roce 1997 a 1998 potvrdil, že rotunda, jejíž zdivo bylo objeveno pod kněžištěm kostela sv. Hypolita, je prokazatelně velkomoravského stáří (B. Klíma 1999, s. 31).

Co vypovídají hmotné nálezy 1.
Archeologické výzkumy J. Palliardiho, B. Dostála a B. Klímy na Hradišti sv. Hypolita.
B. Klíma: Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě. Deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra 1986-1995. In: Sborník prací PdF MU, řada společenských věd 17, Brno 1999, s. 3-65.

Výzkum v roce 1997 také průkazně doložil, že tuha, obecně uznávaná za charakteristickou složku keramiky až v mladší době hradištní, se v oblasti horní Dyje na moravsko-rakouském pomezí mísila do keramického těsta podstatně dříve – již od poloviny 9. století (B. Klíma 1999, s. 25).

K podobnému zjištění rozsáhlého požáru jako na Hradišti docházíme i na znojemské hradní ostrožně. Ze stratigrafie Palliardiho výzkumu (1882) asi 30 m jihovýchodně od rotundy se dozvídáme, že pod mladohradištní vrstvou D, která je pro řešení sledovaného úkolu nejdůležitější, následovala pouze sedm centimetrů mocná propálená vrstva E. Obsahovala výraznou popelovitou složku s uhlíky po dřevu, v místě označeném „x“ byla prostoupena šedožlutým proužkem spálené hlíny. Dokládala ihned v počátcích budování hradu rozsáhlý požár předhradí, který je možno spojovat s jeho dobytím a vypálením. Rozprostírala se totiž již přímo na nápadné pravěké vrstvě F (1,00 až 1,65 m) se střepy keramiky z období eneolitu, starší doby bronzové i halštatu (B. Klíma 1995, s. 31-33).
Stopy požáru můžeme sledovat také na stratigrafii kontrolního bloku ve východní části skryté plochy jižně od rotundy při výzkumu B. Klímy (1988-1990). Horizont B 10 je nejstarším slovanským stratigrafickým prvkem ve studovaném prostředí. Tvoří ho šedočerná hlinitá zemina promísená značným množstvím drobných uhlíků po nedokonale spáleném dřevě. Byl nejlépe doložen v dosahu velkého kontrolního bloku a z něho získané artefakty tvoří reprezentativní kolekci zobrazující tvarové spektrum nejstarší mladohradištní keramiky na Znojemském hradě. Nálezový fond zlomků keramiky se hojným zastoupením šikmých okrajů více blíží starobylým mladohradištním nálezovým celkům, například povelkomoravské tuhové keramice z hradiště Vysoká zahrada (Měřínský 1986, obr. 28). Vznik této sídlištní vrstvy (B 10) klade vedoucí výzkumu rozhodně do první třetiny 11. století, což plně odpovídá představám o založení Znojemského hradu knížetem Břetislavem (B. Klíma 1995, s. 124, 164).

Co vypovídají hmotné nálezy 2.
Archeologické výzkumy J. Palliardiho a B. Klímy v sousedství znojemské rotundy.
B. Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno 1995.

Jak bylo již výše uvedeno, ke zpustošení Hradiště sv. Hypolita Maďary došlo patrně v letech 949-957. „S tím by plně souhlasilo datování keramiky ze spodních vrstev ověřovacího výzkumu (1982), provedeného v podzemí znojemského hradu“ – uvádí Jaromír Kovárník (1997, s. 4 ad.). „Hrncovité tvary jsou obdobné s nádobami pocházejícími ze zánikového velkomoravského horizontu z Pohanska u Břeclavi. Je proto možné, že slovanské osídlení se na této ostrožně objevuje již na počátku, případně v průběhu první poloviny 10. století“ (J. Kovárník 1984, s. 99). Kromě dokladů nejstaršího slovanského osídlení s nálezy keramiky z 10. až 11. století (nad pravěkou vrstvou) zde byl zachycen průběh širokého lomového zdiva pojeného vápennou maltou, které šikmo navazovalo na hradební zeď, a zbytky dřevohlinité konstrukce (13. století a pravděpodobně starší) (J. Kovárník 1984, 1987. In: B. Klíma 1995, s. 38).
J. Zástěra ve své knize „Znojemská rotunda a Velká Morava“ cituje názor pražského archeologa Karla Sklenáře (Slepé uličky archeologie, 1977, s. 255), kde hovoří o nálezech v oblasti hradu Vlastislavova, který byl prokazatelně zničen požárem v první polovině 10. století: „Určité starosti způsobila povaha keramických střepů: v téže vrstvě byly vedle sebe nalézány tvary a výzdoba, hlásící se jak do tzv. střední doby hradištní (9. až polovina 10. století), tak do mladší doby hradištní (zhruba dalších 200 let). Snad je to důkaz, že slovanská keramika – jejíž detailní dějiny známe jen nedokonale – se vyvíjela nerovnoměrně v různých oblastech; někde mohly přežívat staré tvary přežívat déle, jinde se mohly pokročilé formy objevit dříve“. Tento kritický postřeh, který platí pro Vlastislav, má jistě všeobecnou platnost a platí i pro Znojemský hrad (J. Zástěra 1990, s. 149).
Pokud ovšem nebyla část nálezů z Vlastislavi datována do 9. století podle Kosmova časového zařazení „Lucké války“ do „období Neklanovy vlády“ (V. Karbusický 1995, s. 136-157).

Co vypovídají hmotné nálezy 3.
Archeologické výzkumy J. Kovárníka na Znojemském hradě a B. Novotného v rotundě.
Jaromír Kovárník: Dějiny zkoumání a památkové ochrany znojemské rotundy. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník Znojmo 1997, s. 4-12.
Jaromír Kovárník: Terénní archeologický průzkum na jižní a jihozápadní Moravě. In: PV AÚ ČSAV 1982, Brno 1984, s. 99.
Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990.
Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno 1995.
Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Praha 1995, s. 136-157.

V rámci výzkumu Borise Novotného ve Znojemské rotundě v roce 1966 (Novotný 1967, 53-54; 1977, 66 a n.) byla pod stávající omítkou s románskými malbami zachycena ve spodní části zdiva apsidy starší vrstva hlazené omítky s vápenným nátěrem se stopami po zakouření, jakoby po požáru. Neomítnuté kameny vnitřního pláště nabývaly charakter kvádříků o rozměrech 35×10 cm. Byly kladeny do řádků na kvalitní vápennou maltu s podřezávanými spárami. Odlišný vzhled však vykazuje venkovní plášť stavby, v němž se použilo kamenů různých velikostí a tvarů při dodržování základní řádkové struktury zdiva (B. Klíma 1995, s. 37, 53). Některé kusy na lícní straně vyhlazených omítek v několika případech nesou stopy i po barevné výzdobě červenavého odstínu. Mohly by to být zlomky původní výzdoby odpadnuté z přízemního pásu stěny kaple (B. Klíma 1995, s. 84, 85).

Pod stávající omítkou zachycena starší vrstva hlazené omítky s vápenným nátěrem se stopami po zakouření. Některé odpadnuté kusy nesou stopy i po barevné výzdobě červenavého odstínu!

A. Friedl (1966, s. 20): „Znojemská rotunda svým umístěním mimo vnitřní hrad, svou stavební jednoduchostí i materiálově se velmi podobá zdivu rotundy knížecího hradu ve Starém Plzenci (rotunda sv. Petra, asi 3. čtvrtina 10. století)“.

Stavitelem rotundy ve Starém Plzenci byl zřejmě Boleslav I.

VDZKČ (I. sv., 1999, s. 268): „Vratislav I. zahynul počátkem roku 921, snad 13. února. Podle pozdního údaje maďarského kronikáře z konce 13. století, Šimona z Kézy, byl zabit v boji s Maďary“. V pozn. 2 na s. 699 se pak uvádí: „Tuto možnost nepřímo podporují nové archeologické poznatky, které dokládají násilné zničení většiny jihočeských hradišť (především Němětice a Libětice) na počátku 10. století právě maďarskými kočovníky. Srovnej M. Lutovský, Jihočeská hradiště v 10. století, Praha 1999“.

Kníže Vratislav I. – zákonný dědic moravského království.
Viz také 2 žluté půloblouky.

P. Radoměrský (1996, s. 273-276): „... vznik velkého českého státu lze položit do samého počátku 10. století, jeho rozsah kryl se celkem s rozsahem panství kdysi krále Svatopluka a již kníže Václav vládl státem velmi rozlehlým, k němuž patřily Čechy, Morava, Slovensko, Slezsko a Krakovsko a pravděpodobně i Horní Lužice. To potvrzuje i zpráva Ibrahima ibn Jakuba z let 965-966, který Boleslava I. nazývá králem a píše o něm, že je vládcem Prahy a Krakovska“. Z této zprávy lze usoudit, že Morava si přitom zachovala jistou míru samostatnosti. „Přes svou nepochybnou příslušnost k státu Přemyslovců zachovala si Morava některá zvláštní práva a výjimečné postavení“. Potvrzuje to i Kosmas, když „popisuje rozsah panství Slavníkovců v 10. století, uvádí, že toto na východě souviselo s Moravou, kterou Kosmas označuje jako »regnum Moraviae«“. O tom, že „Morava nebyla ani později ztotožňována s Čechami“ svědčí další Kosmova zpráva. Po provedeném únosu „Břetislav nezavezl Jitku do Čech, nýbrž hned na Moravu, aby prý »nebyla dána Němcům spravedlivá záminka viniti Čechy jaksi z bezpráví«, tj. za Jitčin únos. Již tato skutečnost zdá se svědčit, že ... vzájemný poměr českého a moravského teritoria byl určen patrně pouze příbuzenským vztahem dvou Přemyslovců, otce a syna“.

Příslušnost Moravy k státu „Přemyslovců“.
Pavel Radoměrský: Koruna králů moravských, s. 273- 276. In: Moravský historický sborník. Ročenka MNK 1995, Brno 1996, s. 267-342.

S přihlédnutím k zjištění J. Kovárníka (dřevohlinitá konstrukce a stopy osídlení již v průběhu první poloviny 10. století, viz výše) bychom snad mohli připustit, že první opevňovací práce na Znojemském hradě mohly proběhnout již za knížete Václava (924-935). Nelze předpokládat, že by Václav jen pasivně přihlížel narůstajícímu maďarskému nebezpečí. V okolnostmi vynucené spolupráci s moravskými velmoži začal na předsunutých pozicích na strategicky významných místech, ke kterým Znojmo bezesporu patří, rozšiřovat proti stále dotírajícím Maďarům síť původních „předpřemyslovských“ hradišť, resp. je zdvojovat (podle české praxe – srovnej VDZKČ I., 1999, s. 267) či nedaleko zakládat nová (podobně jako v Čechách v 10. století – srovnej VDZKČ I., 1999, s. 340-341). Současně s opevněním na znojemské skalní ostrožně (snad) byla vybudována i rotunda, od počátku stavěná asi jako zaklenutá (nasvědčovala by tomu šířka zdiva cca 1 m), když klenbu měla již rotunda sv. Petra a Pavla na Budči vybudovaná již dříve Spytihněvem (895-915) (VDZKČ I., 1999, s. 342) a zaklenutá měla být také Václavova rotunda sv. Víta na Pražském hradě.

Mohlo se vše odehrát právě takto?
Václav staví hrad a rotundu.

Tento první Znojemský hrad i s rotundou pak asi vzaly za své společně se sousedním hradištěm sv. Hypolita (B. Klíma 1999, s. 10) při zničujícím nájezdu maďarských kočovníků někdy v polovině 10. století (starší vrstva hlazené omítky s vápenným nátěrem se stopami po zakouření, jakoby po požáru), což se muselo nutně stát před rokem 955. Po krvavé bitvě na Lechu (západně od Mnichova) 10. srpna 955, v níž byli Maďaři rozhodným způsobem Otou I. poraženi (za účasti 1000 českých bojovníků, kteří zde většinou padli), a po dalším Boleslavově vítězném střetu s Maďary ještě v tomtéž roce někde na české či moravské hranici, již od nich aktuální nebezpečí nehrozilo. K vybudování nového Znojemského hradu a k obnově pobořené rotundy, k jejímu novému zaklenutí, omítnutí a následující výmalbě, došlo buď již za Boleslava II. (967/972-999) v souvislosti s obnovou moravského biskupství (společně s pražským) v roce 976, anebo pak později až za Břetislavovy správy Moravy v letech 1019-1034 v souvislosti s výstavbou opevněných míst na Dyji proti možnému nebezpečí hrozícímu z Východní marky.

Bohuslav Klíma: Hradiště sv. Hypolita. Deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986-1995), SPPFMU ŘSV 17, Brno 1999, s. 3-65.


Pohled od severovýchodu.	Pohled od jihozápadu.

Břetislav nestavěl rotundu „na zelené louce“, ale dal asi opravit, zaklenout, omítnout a vymalovat starší pobořenou rotundu. Svědčilo by o tom i patrocinium rotundy.
Dle výkresové dokumentace Ing. V. Malíka z roku 1947.

Co můžeme zjistit z posledního archeologického průzkumu B. Klímy prováděného v roce 1989 přímo v rotundě? „Všechny nové předměty souboru nalezeného pod románskou litou podlahou je možno spolehlivě zařadit do období 11. až poloviny 12. století. Tato skutečnost je velmi závažná již také naprostou absencí starších památek. Nedovoluje předpokládat vznik rotundy před 11. stoletím. Soubor však neobsahuje ani mladší památky, které by naopak umožnily posunout její výstavbu, malebnou výzdobu a vybavenost interiéru do mladšího období, než je polovina 12. století. Potvrdilo se tedy, že rotunda byla vybudována ve dvou základních fázích. Prvá z nich proběhla před polovinou 11. století, patrně těsně před rokem 1050, zatímco druhá fáze se uskutečnila v prvé polovině 12. století. Rok 1134, uváděný rytým nápisem v omítce jako rok přestavby a úpravy kostela, je tímto konstatováním prokázán za zcela hodnověrný.“ (B. Klíma 1995, s. 100).

Co vypovídají hmotné nálezy 4.
Archeologické výzkumy B. Klímy v rotundě.
Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. MU, Brno 1995.

Poznámka: Také Vladimír Podborský uvádí: „Sledoval jsem pravidelně práce při archeologickém výzkumu kolem rotundy a dobře znám všechny, i starší archeologické památky ze Znojemského hradu. Po dokladech pravěkého osídlení je tu hiát a nová sídlištní aktivita je tu doložena teprve od 11., připusťme však od 2. poloviny 10. století (podle J. Kovárníka však již v průběhu 1. poloviny 10. století – pozn. PŠ). Není tu nic z doby římské!“*
A dále říká: „Ze 7. století tu není vůbec nic, do 9. století by se mohly datovat některé zlomky slovanské keramiky, ale jednak je jich velmi málo, jednak je pravděpodobné, že v tomto případě jde o starší technologické tradice, udržující se ještě v době mladohradištní. Rozhodně tyto archaické střepy nedatují založení rotundy: základy této kamenné stavby totiž stojí na objektu s tuhovou keramikou z 10.-11. století!!!“ (V. Podborský 1990).

V. Podborský: Ještě ke znojemské rotundě, Brno, deník Rovnost 13. ledna 1990, s. 3.

S podobným názorem vystoupili na tiskové konferenci v lednu 1990 členové moravské obce archeologické: „Na základě starších i současných archeologických výzkumů v areálu znojemského hradu a uvnitř románské rotundy vyšlo najevo, že lokalita byla osídlena již v pravěku (eneolit – halštat); nejsou tu však žádné stopy pobytu Keltů, ani osídlení z doby římské (1.-4. století).* Na hradě není dále ani jediného artefaktu z doby Sámovy říše (7. století). Nejstarší slovanské osídlení zde začíná snad již v průběhu 10. století, ale největší množství památek pochází teprve z 11. a dalších století. Osídlení hradní ostrožny v době velkomoravské (9. století) je velmi nepravděpodobné a několik málo průkazných keramických střepů je nemůže prokázat; v žádném případě pak tyto střepy nedatují založení rotundy, která je románská a jejíž základy převrstvily objekt s mladohradištní keramikou.“
Podepsáni (v abecedním pořadí): Bořivoj Dostál, Zdeněk Klanica, Bohuslav Klíma jr., Jaromír Kovárník, Zdeněk Měřínský, Jaroslav Peška, Vladimír Podborský, Josef Poulík, Rudolf Procházka, Čeněk Staňa, Jaroslav Tejral, Jana Vignatiová.

Kol. aut.: Závěrečné slovo k rotundě?, Brno, deník Rovnost 30. ledna 1990.

Několik málo průkaz- ných velkomoravských keramických střepů nemůže prokázat velkomoravské osídlení hradní ostrožny. Mohly sem být i zaneseny ze sousedního hradiště sv. Hypolita.

* Nejnověji však byla na znojemské hradní ostrožně doložena i pozdní doba římská (podobně jako na sousedním hradišti sv. Hypolita) nálezem střepů tenkostěnné misky točené na kruhu v jedné ze sond při záchranném průzkumu v rámci budování nové „jižní přístupové cesty“ k rotundě a hradu (B. Klíma 2000).

Martin Wihoda (1997, s. 36, pozn. 56): „Stavební vývoj (Znojemské rotundy – pozn. aut.) nejnověji shrnul KLÍMA, B.: Znojemská rotunda, s. 17-30, který však snad až přespříliš respektoval převládající názory. Tradiční představy lze resumovat asi následujícím způsobem:“
„V 11. století dožívalo sídliště u nové (!) rotundy sv. Hypolita, ale současně kníže Břetislav I. zahájil výstavbu dalšího správního centra na ostrožně v místech dnešního hradu a ještě před polovinou 11. století (snad okolo roku 1037) zde vznikla plochostropá rotunda sv. Kateřiny. R. 1131 sloužila jako hradský velkofarní kostel a teprve roku 1134 objekt zaklenul a vyzdobil kníže Konrád II. Znojemský.“
M. Wihoda důrazně odmítá rok 1037 (v pramenech prý jistě neuvedený), ke sporným údajům řadí též letopočet 1134, odmítá dvě stavební fáze, které jsou údajně nešťastně vyvozovány ze znění 5. řádku rytého nápisu (... dux Conradus secundus fundator ...), protože jej lze číst „Konrád II., zakladatel“ a pokračuje:
„Jistě, nepochybuji o tom, že ostrožna Znojemského hradu byla osídlena v 11. století, nicméně písemné ani archeologické prameny dosud jednoznačně neprokázaly existenci fortifikačních prvků ze stejné doby. Osobně se domnívám, že zdejší sídliště opevnil až Litold Znojemský na počátku 12. století a snad až Konrád II. (?) doplnil okrsek nového hradu soukromou knížecí kaplí, tedy rotundou sv. Kateřiny. Unikátní výzdobu znojemské rotundy bych nespojoval ani tak s r. 1134, jako spíše (asi podle úsloví »inter arma silent Musae«) s nepokoji v letech 1140-1146.“ ... kdy nejen Vladislav I., ale již i Soběslav I. byli po smrti a na knížecí stolec usedl Vladislav II. 1140-1172 (syn Vladislava I.), králem od r. 1158, †1174, který ovšem na malbách chybí. Byl 20. pražským panovníkem a ve 4. pásu je jen 19 postav.

Martin Wihoda 1997.

Martin Wihoda: Znojemští údělníci v politickém a mocenském systému přemyslovské monarchie, s. 36, pozn. 56. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník, JMM ve Znojmě 1997, s. 18-45.

Libor Jan (1997, s. 48n.): „Bude tak třeba se smířit se skutečností, že rotunda byla na znojemském hradě vystavěna jako soukromá, knížecí kaple, čemuž také plně odpovídá její obrazová výzdoba, neboť zde jde o výjimečnou prezentaci ideověpolitického programu (jakého, to nám autor neprozradil), nikoli jakousi obdobu bible chudých ve smyslu obrazové historie pro farníky“.
Srovnej: B. Krzemieńska (2000, s. 49): „Program znojemských maleb můžeme plným právem považovat za obrazovou ústavu českého státu,** jakousi »ústavu pro chudé«, jako existovaly obrazové bible »pro chudé«“.
Nebo také D. Třeštík (2000, s. 70): „Plným právem lze tedy v tomto ikonografickém programu vidět jakousi »ústavu českého státu** pro chudé«, abychom použili analogii s obrazovými biblemi »pro chudé«“.
(Existence moravského státu se z povědomí pražských odborníků jaksi vytratila.)
L. Jan nás v závěru nabádá, že máme upustit od vlastních „myšlenkových stereotypů“ a přijmout raději ten jeho (či spíše Wihodův?): Znojemský hrad byl vybudován v první polovině 12. století, nejspíš ještě za knížete Litolda. Vrcholem stavební aktivity mělo pak být vybudování „ukázkové“ domácí kaple sv. Kateřiny v areálu hradu nejspíš za Konráda II. Znojemského, neboť to má dokazovat jeho (L. Jana) výklad rytého nápisu ve smyslu „vévoda Konrád druhý, zakladatel“ a také fakt, že její stavba porušila ono starší osídlení z 11. století (fakt bez citace?). Srovnej Rytý nápis.

Libor Jan 1997.

Libor Jan: Několik poznámek k nejstarší církevní organizaci na Znojemsku, s. 48n. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník, JMM ve Znojmě 1997, s. 46-50.

** Správněji však i co do pořadí „ústavu moravského státu“ (3. pás), na který český stát později navázal (4. pás).

Jaroslav Dvořák (1997, s. 139): „Mohu prokázat, že rotunda byla postavena v jedné stavební etapě. Ve starší literatuře popisované dvě etapy výstavby (naposledy Klíma 1996, kde je též hodnocena starší literatura) nejsou ničím doloženy. (J. Dvořák uvádí chybné vročení, správně má být Klíma 1995 – tam jsou popisované dvě etapy výstavby i dobře doloženy – pozn. PŠ). Podezření, že nejvyšší část (zaklenutí) se liší od nižší části stavby, spolehlivě vysvětlil Konečný (L. Konečný: Znojmo, kaple Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny. In: Výzkum románské architektury na Moravě IV. SPFFBU, 1984-1985, F 28-29, Brno 1986, 29-41). (J. Dvořák uvádí chybné jméno autora, správně má být Zdeněk Kudělka – pozn. PŠ). Poslední archeologický výzkum (Klíma 1996) prokázal pouze jednu podlahu v rotundě (o úlomcích mazanice jako zbytku podlahy nelze uvažovat)“. (J. Dvořák uvádí chybné vročení, správně má být Klíma 1995, nevíme také proč úlomky mazanice nelze považovat za zbytky původní podlahy, autor archeologického výzkumu je opačného názoru a uvádí i další příklady – pozn. PŠ).
A dále: „Rotunda sv. Kateřiny byla umístěna na hradě (ne na předhradí, příkop mezi dnešním hradem a rotundou byl vyhlouben až ve 13. století – Klíma 1996)“.
(J. Dvořák uvádí chybné vročení, správně má být Klíma 1995; co má ale vyhloubení příkopu společného s jeho úvodním tvrzením? Jak souvisí příkop se stavebními etapami rotundy? – pozn. PŠ). „Archeologický výzkum však též doložil, že stavba rotundy porušila sídlištní vrstvu s keramikou stáří 11. až první poloviny 12. století (to je zcela smyšlené tvrzení, je proto také uvedeno bez citace – pozn. PŠ). Je tedy zřejmé, že byla postavena během 12. století a stala se kaplí znojemských údělných knížat“. Bum! To to bouchlo. Jenže nebyla postavena během 12. století a nestala se kaplí znojemských údělných knížat, ale kaplí olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka a to od roku 1131 (VDZKČ I. 1999, s. 535).
Kdyby si autor skutečně pozorně přečetl prameny, na něž se odvolává (Z. Kudělka 1986, B. Klíma 1995), nemohl by úvodní větu ani ty následující nikdy napsat, protože nelze prokázat něco, co se ve skutečnosti nestalo a už vůbec ne pro 12. století. Navíc je v těchto pramenech poukazováno na pravý opak toho, co on tvrdí. Viz Z. Kudělka 1986 a také poznámka níže nebo Rytý nápis.

Jaroslav Dvořák 1997.

Jaroslav Dvořák: Horninový stavební materiál rotundy sv. Kateřiny na Znojemském hradě, s. 139. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník, JMM ve Znojmě 1997, s. 138-149.

Dva roky po publikování prací obou výše zmíněných autorů (L. Jan 1997, J. Dvořák 1997) ve znojemském Sborníku je znovu oprášil Z. Měřínský (1999, s. 455-456). Již dříve odmítnuté domněnky L. Jana pokládá dokonce (zřejmě pro sebe) za „velmi inspirativní“ a nekriticky připomíná (ničím nedoloženou a výše vyvrácenou) domněnku J. Dvořáka o jediné stavební fázi rotundy z doby konce 1. třetiny 12. věku, aby se jejich prostřednictvím pokusil naopak velmi kriticky zpochybnit názor B. Klímy („tradiční schéma“) vyslovený v publikaci „Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů“ (B. Klíma 1995, s. 23, 67), počítající se vznikem sakrálního objektu již za Břetislava I., snad ještě před rokem 1037, resp. 1035 (rok 1037 však Z. Měřínský pokládá za „nemožné vykonstruované datum“ – s. 456, pozn. 13, což dokládá názorem dalšího fakultního kolegy M. Wihody 1997, ale potvrzuje to pouze jejich neznalost základních historických pramenů). Vzhledem k již výše vyslovenému vyjádření k pracím všech tří zde Z. Měřínským zmiňovaných autorů, není k „nejnovějšímu“ zjištění Z. Měřínského již mnoho co dodat, resp. správněji k tzv. „novým“ názorům L. Jana (bude třeba přehodnotit výklad rytého nápisu) a J. Dvořáka (z provenience a složení stavebního kamene rotundy lze dokonce určit, kdy byla postavena), protože i když Z. Měřínský sám žádný názor nemá, používá jako svoje nastrčená „želízka v ohni“ obratně názory druhých. Tím prakticky nic neriskuje. Kdyby něco, to oni. To už také rovnou mohl namítnout, s poukazem na zprávu A. Zemana a E. Růžičkové (Sborník Znojmo 1997, s. 137), že malby v rotundě jsou falzem z druhé poloviny 16. století, ale to by byl i na něj asi příliš silný tabák a tak se spokojí jen s možným jiným čtením rytého nápisu podle zpozdilého návrhu L. Jana (1997) či podle dosti komické varianty, se kterou přišla (po kolikáté už?) A. Vidmanová (1997). K tomu snad jen otázku: „Je to vše myšleno vážně nebo je to již výraz čirého zoufalství? Mají to být ona stébla, jichž se tonoucí univerzitní profesor musí chytat, aby se s jejich pomocí mohl pokusit zdiskreditovat práci univerzitního kolegy? Opravdu se autor s těmito názory ztotožňuje nebo je to z jeho strany jen jakási klukovina, či snad dohoda s fakultními kolegy-historiky na společném frontálním útoku?“

Zdeněk Měřínský 1999.

Zdeněk Měřínský: Několik poznámek k výzkumům znojemské rotundy a hradu, s. 455-456. In: Časopis Matice moravské 118, Brno 1999-II., s. 453-463.

Nejspíš nám svým článkem chtěl říci (se svou vrozenou skromností), že kdyby „ON“ (Z. Měřínský) prováděl výzkum rotundy, zhostil by se tohoto úkolu daleko „lépe a radostněji“ a také bychom se bývali mohli více dozvědět o jeho vlastním naprosto „netradičním schématu“, jehož detaily takto ovšem zůstanou navždy skryty našim zrakům v jeho profesorském šuplíku, protože nám je zapomněl vyjevit. I když jen velmi obtížně, budeme se muset s touto těžkou ztrátou pro celé lidstvo vyrovnat. Recenze pana profesora tak poměrně věrně ilustruje známý příběh o vlastní „chcíplé“ koze. Závěrem bych chtěl pana recenzenta upozornit, že neměří stejným metrem a připomenout mu jeho vlastní článek (Z. Měřínský 1984, s. 373), ve kterém ono nyní kritizované „tradiční schéma“ B. Klímy sám obhajuje.
Ach, ta paměť ... . Pro její oživení si ještě z téhož článku dovolím ocitovat (s. 375): „Seriózní vědecký výzkum však musí stavět na skutečných zjištěných faktech a z nich budovat mozaiku našeho poznání a ne se snažit o ohromující senzačnost, založenou na zcela smyšlených faktech, nebo svévolně zacházet s objektivní skutečností tak, aby byla postavena k podpoře vlastních a priori postavených subjektivních hypotéz“.

Zdeněk Měřínský: Znojemská odhalení, s. 373. In: FHB VII, 1984, s. 369-377.

Poznámka: Některá předešlá tvrzení a domněnky je nutno uvést na pravou míru. Zmínky o tom, že „... základy této kamenné stavby totiž stojí na objektu s tuhovou keramikou z 10.-11. století! ...“ (V. Podborský 1990), „základy převrstvily objekt s mladohradištní keramikou“ (kol. aut. 1990), „stavba rotundy porušila sídlištní vrstvu s keramikou stáří 11. až první poloviny 12. století“ (L. Jan 1997, J. Dvořák 1997) nemají reálný podklad v pramenech a jsou pouze vlastní nepřesnou interpretací nálezové situace výzkumu probíhajícího v letech 1989-1990, popsané B. Klímou (1995, s. 94). Ten zde jasně hovoří o zásypu (viz řez podlahou rotundy). Nikde v celé knize není zmínka o tom, že by snad stavba rotundy, resp. její základy měly převrstvit či porušit sídlištní vrstvu s keramikou z 11. až první poloviny 12. století. Na samém vrcholku skalního suku si to také lze opravdu jen stěží představit. Dokládá to také:
L. Konečný (1993, s. 202): „Vlastní základové zdivo lodi bylo oboustranně předstoupeno asi jen o 8 cm a na vnitřním líci povrchově upraveno »románským« podřezáváním vyhřezlé malty do spár. To mj. dokládá, že nebylo zděno do základové rýhy (terénu), a proto též zásyp se střepy mladohradištní keramiky, přiléhající pod nejstarší zjištěnou podlahou na jižní straně k základovému zdivu, není nutně zásypem staršího objektu přeťatého obvodovým zdivem lodi, nýbrž pravděpodobněji primárním zásypem skalní deprese, vzniklým až při stavbě, resp. konstrukci její nejstarší zjištěné podlahy“.

Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno 1995, s. 94.
Lubomír Konečný: Znojmo, kaple Zvěstování P. Marie a sv. Kateřiny, s. 202.
In: Výzkum románské architektury na Moravě VI, SPFFBU, F 34-36, 1990-1992, Brno 1993, s. 183-204.

K výtce M. Wihody (1997) viz výše, že B. Klíma „snad až přespříliš respektoval převládající názory“ dlužno dodat, že hypotézu J. Zástěry o velkomoravském stáří rotundy odborná veřejnost odmítla a názory M. Wihody, L. Jana, J. Dvořáka a Z. Měřínského (ani tuto předkládanou hypotézu) autor před vydáním své publikace (v r. 1995) nemohl ještě znát a nemohl k nim tedy „přihlédnout“ i kdyby chtěl. Praxe, která je snad běžná u historiků, od které se ale M. Wihoda svým „objevným“ článkem sám odchýlil (viz L. Konečný, 1999, s. 428), není evidentně v archeologii možná. Domnívám se, aniž bych zde chtěl dělat arbitra, že ke svému názoru B. Klíma dospěl na základě konkrétních skutečností, které odhalil archeologický výzkum, což ostatně v míře snad dostatečné dokládá ve své obsáhlé publikaci. Stačí si ji jen pozorně celou – nejen úvod a závěr – prostudovat. Tuto otázku ale může nejlépe upřesnit autor výzkumu sám a také to jistě učiní. Svoje „objevy“ potom M. Wihoda znovu neúnavně zopakoval ještě v roce 1999 v ČMM 118, s. 436-443. Viz Rytý nápis.
A jen pro informaci M. Wihodovi, resp. Z. Měřínskému dodávám, že rok 1037 »v pramenech jistě neuvedený« (Wihoda 1997), resp. »nemožné vykonstruované datum« (Měřínský 1999) uvádí Kosmas (I, 42) jako rok, kdy Břetislav usedl na pražský knížecí stolec. Tento rok potom používají Merhautová-Třeštík (1983, s. 82) i VDZKČ (I., 1999, s. 562) – pozn. PŠ.

Lubomír Konečný: Poznámka k problematice výkladů nejstarších dějin Znojma, s. 428.
In: Časopis Matice moravské 118, Brno 1999-II., s. 427-432.
Martin Wihoda: Conradus secundus fundator aneb úvahy nad významem jedné čárky, s. 436n. In: Časopis Matice moravské 118, Brno 1999-II., s. 436-443.

Nebude proto nutné nějak zásadně korigovat starší názor A. Merhautové-A. Martana (1988, s. 302, 303): „Podle zjištění archeologů, shrnutých J. Poulíkem, lze vybudování (spíše však opravu, zaklenutí, nové omítnutí a vymalování té původní, snad Václavovy – pozn. PŠ) rotundy a hradu spojovat až s 11. stoletím. Tento názor by podporovaly dvě již V. Richterem citované zmínky o Znojmu, zapsané sice ve 12. století, ale obsahem se hlásící do doby českého knížete Břetislava I., kdy bylo Znojmo označeno jako »urbs« a dále do doby Vratislava II., kdy je ve Znojmě zmiňováno tržiště a most. Hrad a rotunda se v těchto zmínkách sice neobjevují, ale pojem »urbs« existenci hradu potvrzuje. Víme-li dále, že Morava byla natrvalo připojena k Čechám knížetem Oldřichem kolem roku 1019 a poté celá spravována Břetislavem (i v letech 1035-1055, kdy byl českým knížetem), jeví se dostatečně dlouhé údobí Břetislavovy správy pro vznik znojemského hradu nejvhodnějším. Břetislav nepochybně zajišťoval nově získanou Moravu a to právě pohraničními hrady. Mezi »údělníky« byla Morava rozdělena až po Břetislavově smrti v roce 1055 a poté bylo již pozdě s výstavbou pohraničních hradů začínat. Nastíněné okolnosti spolu s citovanými zprávami a archeologickými zjištěními dovolují závěr, že hrad Znojmo s rotundou byl vybudován za Břetislava I., ještě spíše asi do roku 1035, kdy Břetislav ještě nebyl českým knížetem“. (Srovnej také A. Merhautová 2000, s. 51-54).

A. Merhautová-A. Martan: Byly či nebyly malby ve Znojemské rotundě jednotným dílem? In: Umění 36, 1988, s. 297-307.

A. Merhautová: Znojemská rotunda a její nástěnné malby, s. 51-54. In: B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, 2000, s. 51-66.

A dále (1988, s. 303): „K upřesnění data přestavby, tj. zaklenutí rotundy, nepostačují tvar a technika kleneb, podoba otvorů v kupoli ani existence lucerny. Období přestavby určují naopak malby“. To je slovo do pranice. A zcela pak postačuje jen správně určit jednotlivé knížecí postavy, zejména postavu Břetislava I., který tuto přestavbu v letech 1019-1034 provedl (viz důkaz v 7. části práce) – pozn. PŠ.

Období přestavby, tj. zaklenutí rotundy, určují malby!

L. Konečný (1997, s. 76): „Stavebněhistorický průzkum rotundy potvrdil, že kupole s někdejší vrcholovou lucernou se stala dodatečně, avšak ještě v době románské, součástí původní svatyně, založené zřejmě již knížetem Břetislavem, který měl svatbu na Moravě“.
M. Vlček (1997, s. 162): „Diskutovaným problémem je zastropení lodi kopulí. Určitá část badatelů zabývajících se problematikou rotundy tvrdí, že klenba byla provedena dodatečně, jako druhá stavební fáze. My se domníváme, že tomu tak nebylo“.
Nejnověji se k názoru M. Vlčka přiklání také:
L. Konečný (1999): „Stavebněhistorický průzkum rotundy potvrdil, že kupole s někdejší vrcholovou lucernou byla původní součástí svatyně, založené spolu se znojemským hradem až ve 2. polovině 11. století, krátce před její výmalbou“. (Citováno z příspěvku upraveného autorem v srpnu 1999). Stavebněhistorický průzkum ovšem připisuje založení stavby Břetislavovi, jak L. Konečný také původně správně uvedl (viz dále Z. Kudělka 1993).
Rotundu s lucernou můžeme nalézt také na jedné z iluminací wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy (před rokem 1006). Měla by představovat podobu boleslavského kostela, před jehož dveřmi došlo k Václavově vraždě. Iluminace tak dokládá, že plochostropé rotundy jsou výmysl až současných uměnovědců.

Rotunda byla od počátku stavěna jako zaklenutá!
Milan Vlček: Znojemská rotunda z pohledu stavebního inženýra, s. 162. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poz- nání, Sborník vědecké konference, Znojmo 1997, s. 161-165.

Klenba lodi byla nejspíš původní součástí stavby rotundy.

Lucerna také ...

Jak upozornil Zdeněk Kudělka (1986, s. 41, pozn. 56), „nápis se v souvislosti s obnovou kaple roku 1134 zmiňuje výslovně jen o malbách panovníků (peractis picturis regum)“. Z čehož lze usoudit, že v roce 1134 se jednalo pouze o domalbu.
S. 40-41: „Totožná úprava koruny zdiva apsidy a lodi, patrná na starých snímcích, pak dovoluje usoudit na to, že zaklenuta mohla být původně také loď. Dnešní stav může být ovšem i výsledkem středověké renovace poškozených či zničených původních kleneb. Stalo-li se tak roku 1134, jak se podle dodatečného záznamu v rotundě soudí, tj. bezprostředně po Konrádově návratu z vyhnanství, šlo by o pozoruhodný a nesnadno představitelný technický a řemeslný výkon, neboť během několika měsíců by byly nejen obnoveny klenby, ale také provedeny malby, či jejich část“.
„Rovněž není nutno, jak se domnívám, klást vznik portálu kaple až do doby Konrádovy obnovy. Prostý útvar, ve dvou vrstvách stereotomně vložený do zdiva stavby a složený z mohutných kvádrů, i prázdný tympanon sestavený nad těžkým nadpražním překladem ze tří vrstev na výšku postavených nestejně velkých desek, je tvarově i řemeslně natolik archaický, že by se ve druhé čtvrti 12. století jevil nikoli jako konzervativní, nýbrž jako historizující forma. Jeho datování do doby vzniku kaple umožňuje do jisté míry i srovnání s oknem apsidy a jižním oknem lodi (vpravo), jež jediné z lodi přečkalo beze změny znehodnocující zásahy. Zejména u něho je rovněž užito zavázání ostění do sousedního zdiva patečními kameny záklenku, popřípadě i kameny u výběhu ostění“.
Z. Kudělka: Znojmo, kaple Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny, s. 40-41. In: Z. Kudělka (řešitel úkolu)-A. Kalinová-L. Konečný-B. Samek: Výzkum románské architektury na Moravě IV, SPFFBU, F 28-29, 1984-1985, Brno 1986, s. 29-41.

K již existujícím malbám byly v letech 1131-1134 pouze připojeny postavy zbývajících devíti panovníků.

Zaklenuta mohla být původně také loď!

Portál je starší než z doby Konrádovy obnovy!

Jihojihozápadní okno lodi.


Vstupní portál.	Okno v apsidě.

Vstupní portál a okno v apsidě.

K době vzniku rotundy se Zdeněk Kudělka později ještě vrátil (1993, s. 201):
„Její datování sice kolísá, zdá se však, že nejpravděpodobnější je vročení jejího vzniku do doby Břetislavovy správy. V téže době tedy stál již také hrad neznámé podoby“.
Z. Kudělka: Znojmo, hrad, s. 201. In: Z. Kudělka-P. Borský-L. J. Konečný-B. Samek: Výzkum románské architektury na Moravě VI, SPFFBU, F 34-36, 1990-1992, Brno 1993, s. 195-204.

Rotunda pochází z doby Břetislavovy správy Moravy.

J. Kovárník (1997, s. 5): „Přemyslovci zbudovali pravděpodobně novou pevnost s menší plochou, než mělo Maďary zničené velkomoravské hradiště na protější ostrožně, neboť si to právě v té době vyžadovala zdejší situace. Po ovládnutí Moravy (1019 – pozn. PŠ) bylo zapotřebí urychleně zabezpečit její novou hranici proti dalším územním ztrátám ze strany babenberských makrabat. Břetislav proto začal na řece Dyji jako přirozené překážce budovat obrannou linii hradů, tzv. Břetislavských hradisek Břeclav, Bítov, s největší pravděpodobností také Znojmo a snad ještě další (Richter-Samek-Stehlík 1966, 15). Znojemská rotunda byla jednotnou součástí nově vybudované přemyslovské pevnosti záměrně situované na vysoké skalní ostrožně, strategické poloze.
Z písemných pramenů víme o válečných taženích Babenberků proti Břetislavovi. Např. r. 1041 sem směřoval s vojskem Leopold, syn markrabího Adalberta. Cestou zcela zničil některá slovanská hradiště, např. hradiště s kostelem v nedalekém Garsu am Kamp (nad řekou Chuvou), které bývalo také jedním z velkomoravských středisek severně Dunaje (slovanské osídlení datováno od konce 8. století). Babenberkové zde pak vystavěli své sídlo hrad Gars. Obdobné slovanské hradisko stávalo např. v trati Schanze u Thunau am Kamp (Friesinger, H.-Friesinger, I. 1975). Původní (slovanské – pozn. PŠ) území, např. v povodí Pulkavy (Pulkava, Zellendorf, Láva, Stožec aj.), tvořilo od roku 1055 jako »marca boemia« část babenberských Dolních Rakous (Havlík 1956, 18)“.

Jaromír Kovárník: Dějiny zkoumání a památkové ochrany Znojemské rotundy,
s. 5.
In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník Znojmo 1997, s. 4-12.

Rotunda musela být postavena n e j p o z d ě j i za Břetislavovy správy Moravy (1019-1034).

Řez podlahou rotundy a dolní částí stěny hlavní lodi.
1 a-f – malty a omítky zdiva rotundy, 2 – žulová dlažba, 3 – cementové pojivo moderní dlažby, 4 – vyhlazený povrch svrchní podlahy, 5 – hmota svrchní podlahy (16. stol.), 6 – svrchní kra původní románské podlahy (1134), 7 – drobný vyrovnávací štěrk pod maltovou krou románské podlahy (1134), 8 – kameny základu románské podlahy (1134), 9 – sypký hlinitý zásyp (asi 1019-1034), 10 – podložní skála

Řez podlahou rotundy.
Legenda:
A – zdivo lodi
B – zesílené základové zdivo
C – kamenné zdivo zbytků lavice.

Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologic- kých výzkumů. MU, Brno 1995, s. 45, obr. 17.

Pokud by měl prvotní stavbu rotundy zahájit již kníže Václav, mohli bychom zde právem očekávat i nálezy z této doby. Ty nám ale chybí. Není však možné vysvětlit absenci předmětů z první poloviny 10. století v rotundě tím, že při opravě a přestavbě požárem poničené (snad v polovině 10. století Maďary) Václavovy (?) rotundy, byla původní podlaha odstraněna až na skalní podloží, aby mohly být vysekány (či spíše znovu otevřeny) jamky pro kůly nesoucí bednění pro zaklenutí stavby (přitom byl v některých místech d o d a t e č n ě odsekán i rozšířený základ rotundy – viz zdivo B na obr. výše), k čemuž došlo patrně za Břetislava I. v letech 1019/20-1034, jak tomu také malby napovídají? Za Soběslava I. pak mohla být doplněna již jen kamenná lavice a položena nová litá podlaha. Zbytky mazanice pod ní by pak mohly odpovídat původní podlaze zhotovené bezprostředně po zaklenutí, omítnutí a vymalování rotundy z doby Břetislavovy správy Moravy 1019-1034 (B. Klíma 1995, s. 97).

Co vypovídají hmotné nálezy 5.
Archeologické výzkumy B. Klímy v rotundě.

Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologic- kých výzkumů. MU, Brno 1995, s. 61, 97.

Poznámka: Toto zjištění autora archeologického výzkumu v rotundě – zbytky mazanice nalezené pod podlahou z roku 1134 odpovídající původní podlaze z let 1019-1034 – by mohlo nasvědčovat skutečnosti, že při „přestavbě kaple“, tzn. při zbudování kamenné lavice po obvodu lodi v letech 1131-1134, nebyla již stávající podlaha znovu odstraněna v celé ploše až na skalní podloží. Nebylo to potřeba, neboť kamenná lavice neměla žádnou statickou funkci.

Kamenná lavice v lodi rotundy-karneru ve Vranově nad Dyjí.

Kamenné lavice v rotundách měly zcela prozaický účel.
Členové Klubu přátel znojemské rotundy na zájezdu po rotundách jihozápadní Moravy. Rotunda-karner ve Vranově nad Dyjí.

B. Klíma (1995, s. 61) k tomu říká:
„K zasekání kůlových jamek při obvodové zdi kostela muselo dojít jedině v době, kdy již byly položeny alespoň základy stavby, ale pravděpodobněji se tak událo až v době, kdy již stály i stěny. Přijatelné se zdá být vysvětlení, že k vysekání jamek a postavení dřevěné konstrukce došlo až při přestavbě kostela.“

Zde si dovolím myšlenku B. Klímy poopravit v tom smyslu, že nikoliv „k zasekání kůlových jamek“, ale „k odsekání rozšířeného základu rotundy“ v místech nad jednou z kůlových jamek při obvodové zdi lodi „muselo dojít jedině v době, kdy již byly položeny alespoň základy stavby atd.“! K zasekání samotných kůlových jamek (při obvodové zdi) mohlo dojít i daleko dřív, kdy zde ještě žádné obvodové zdi nestály. Jamky mohly sloužit k ukotvení konstrukce starší dřevěné stavby. Nejvyšší bod znojemské hradní ostrožny k tomu přímo vyzýval. Na možnost existence dřevěných církevních staveb (ecclesia lignea) v míře větší než se dosud předpokládalo upozorňuje P. Sommer (2001, s. 76-85). Na jejím místě pak byla později postavena kamenná stavba, která nahrazovala (kopírovala, obklopovala) tu původní polorozpadlou či požárem zničenou. Při této pozdější stavbě či opravě klenby nyní již kamenné rotundy pak mohly být původní jamky odkryty a využity pro konstrukci bednění.

Petr Sommer: Raně středověká ecclesia lignea a archeologie. In: Týž: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 76-85.

Což není v rozporu s předchozí myšlenkou o Břetislavově opravě zaklenutí rotundy založené někdy dříve, (snad) již knížetem Václavem (resp. v době pražské vlády knížete Václava).

Poznámka: Pro skutečnost, že při zaklenutí rotundy musela být odstraněna původní podlaha až na skalní podloží, aby mohly být vysekány, resp. obnoveny jamky pro stavbu bednění, svědčí nejen nález nejstarší keramiky z celého souboru právě v zásypu jedné z kůlových jamek (B. Klíma 1995, s. 96, obr. 43/7 na s. 95), ale i jemná omítací malta rozlitá na třech místech na tomto skalním podloží (B. Klíma 1995, s. 62). Proto nejstarší nálezy ze zásypu kůlových jamek (viz řez podlahou rotundy – vrstva 9) mohou datovat pouze dobu jejího zaklenutí, nikoliv však dobu vzniku původní starší stavby. Mladší nálezy z druhé poloviny 11. a první poloviny 12. století (vrstva 7, 8 a částečně 9) pak datují pozdější stavební úpravy rotundy (dodatečné zhotovení kamenné lavice), protože, jak vyplývá z nálezové situace, základ kamenné lavice „C“, pod nímž byly nalezeny střepy velkých silnostěnných zásobnicových nádob (B. Klíma 1995, s. 96, 97 a obr. 43/1 na s. 95), mohl být nejspíš položen až na ulehlý a lety zhutnělý hlinitý zásyp (vrstva 9). Rovněž několik kusů mazanice v hlinitém zásypu deprese pod nepoškozenou románskou podlahou v lodi (v apsidě byly při předchozím výzkumu zachyceny také) může svědčit o tom, že při přestavbě v letech 1131-1134 původní Břetislavova podlaha (z doby před rokem 1035) nebyla odstraněna beze zbytku opět až na skalní podloží (nebylo to ani nutné), ale že valná část původního zásypu deprese zde zůstala včetně několika kusů mazanice – tj. zbytků původní podlahy z let 1019-1034. Po dozdění kamenné lavice po obvodu lodi v roce 1134 potom zbývající plochu pokryla štěrková vrstva a nová litá románská podlaha.

Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. MU, Brno 1995, s. 62, 95-97.

B. Klíma (1995, s. 97): „V hliněném zásypu deprese pod nepoškozenou románskou podlahou zaujalo pozornost také několik kusů mazanice, které zachytil již dřívější výkop v apsidě. Mohly představovat skromné pozůstatky po první románské podlaze rotundy z 11. století. Užití mazanicové podlahy nebylo v té době neobvyklé a je známo z několika dobových staveb, jako například z rotundy sv. Martina na Vyšehradě (Merhautová-Třeštík 1983, s. 84) a rotundy sv. Petra ve Starém Plzenci (Nechvátal 1977, s. 546-550).

Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologic- kých výzkumů. MU, Brno 1995, s. 97.

Archeologický výzkum rotundy tak dokládá naše zjištění vyplývající z interpretace maleb, že totiž starší pobořenou rotundu dal opravit, nově celou omítnout (II. etapa výstavby) a celou vymalovat (nejpozději) kníže Břetislav za své správy Moravy v letech 1019-1034 (I. etapa výmalby).

Tři fáze výstavby kamenné rotundy potvrzeny.

V této první etapě výmalby (1019-1034) byly provedeny malby v celé rotundě včetně kupole a apsidy. V druhé (1035-1055) a třetí etapě (1131-1134) byl postupně přemalován jen 4. pás (v němž původně asi pokračoval mariánský cyklus ze 2. pásu) postavami pražských „Přemyslovců“. V uvedeném roce 1134 pak byla ještě kolem obvodové zdi lodi přistavěna kamenná lavice a položena nová podlaha (závěr III. etapy výstavby).
Starší vrstva hlazené omítky s vápenným nátěrem se stopami po zakouření, jakoby po požáru (která v některých případech nese stopy i po barevné výzdobě červenavého odstínu), nalezená pod stávající omítkou nesoucí již malby z I. etapy Břetislavovy výmalby (1019-1034) zřetelně dokládá, že zde již před rokem 1019 existovala kamenná stavba snad již z doby knížete Václava (I. etapa výstavby) – viz „Malby a stavba rotundy 1“.
Pokud právě probíhající průzkum maleb v rotundě nepřinese nové poznatky o existenci starších maleb pod těmi stávajícími ve druhém či třetím pásu, bude možné dosavadní zjištění shrnout:

Při druhé fázi výstavby proběhla
i I. etapa výmalby.
Pod touto první etapou výmalby se rozumí dnes viditelné malby. Je možné, že i pod nimi se nalézají nějaké starší malby, které bychom mohli spojovat s opravou rotundy již za Boleslava II. a její výmalbou v souvislosti s obnovením moravského biskupství (973-976).

Nejpozději za Břetislavovy správy Moravy v letech 1019-1034 na znojemské hradní ostrožně stála již zaklenutá a vymalovaná rotunda. Podstatná část tehdejší výmalby, kromě 4. pásu, zůstala v téměř nezměněné podobě zachována dodnes.
Čtvrtý pás původních maleb byl v dalších dvou etapách (II.: 1035-1055, III.: 1131-1134) postupně přemalován postavami pražských „Přemyslovců“.
V této konečné podobě z roku 1134 známe malby dnes, i když některé partie, zejména v apsidě, v druhém pásu lodi a v kupoli, jsou silně poškozeny.

Závěrečné shrnutí.

Starší, asi Václavovu, rotundu pobořenou Maďary dal opravit, omítnout a vymalovat buď:

a) Břetislav (1019-1034), nebo již

V případě, že i pod třetím pásem výmalby budou identifikovány pozůstatky starších maleb, bude nutné předchozí shrnutí poopravit v tom smyslu, že Maďary poškozená Václavova rotunda byla opravena, omítnuta a vymalována pravděpodobně již za Boleslava II. snad v souvislosti s obnovením moravského biskupství (společně se založením pražského) k roku 973. Za Břetislavovy správy Moravy by pak byly některé malby jen opraveny nebo (ve 3. pásu) změněny.

b) Boleslav II. (973-976).

Znojemská hradní ostrožna ve středověku.

Znojemská hradní ostrožna.
Legenda:
1. Velkomoravské hradiště sv. Hypolita.
2. Vnitřní hrad.
3. Rotunda.
4. Loupežnická věž.
5. Klášter minoritů.
6. Kostel sv. Petra a Pavla.
7. Kostel sv. Mikuláše.
8. Patrová kaple sv. Václava.
Dle B. Klímy (1995).

D. Třeštík (1997, s. 409): „Rotundy a vůbec centrální stavby nebyly původně určeny pro bohoslužby, stavěly se nad hroby mučedníků nebo se zřizovaly na zvláště památných místech. Později se z nich staly normální kostely, ale tento »památeční« ráz na nich přece jenom zůstal lpět. Václav dal svou rotundu postavit na místě, které bylo jistě památné. Postavil ho (lépe asi »ji« – pozn. PŠ) totiž na pahorku Žiži (nebo spíše Siži), »uprostřed hradu«, kde už dávno předtím stál knížecí stolec, onen symbol vlády, pro nějž pak čeští bojovníci »činili ze svých lebek most« pro ty, kteří na něj chtěli usednout. Hned vedle rotundy se nacházelo pohřebiště, vzniklé nejspíše delší dobu před jejím postavením. Při její stavbě se jeden či dva z hrobů ocitly uvnitř rotundy, kostel byl možná postaven nad již existujícím hrobem nebo hroby.“
Dále se D. Třeštík zamýšlí nad funkcí Václavovy rotundy (s. 410): „Pouhou memorií (památnou stavbou) být nemohla. Rozhodující byla zřejmě podvojnost kostela a trůnu, typická pro Cáchy (palácová kaple Karla Velikého – viz dále) a opakující se pak na falcích východofranckých panovníků. Václav mohl osobně něco takového vidět v Řezně, které jistě za svého života několikrát navštívil. Císař Arnulf tam přestavěl zdejší falc a při ní zřídil před chrámem sv. Jimrama kamenný stolec – zřejmě po vzoru Cách. Podobně jednali o půl století později polští Piastovci stavějící na svých hradech rotundy spojené s palácem, které většinou nesly zasvěcení P. Marii, velmi pravděpodobně podle vzoru P. Marie v Cáchách. S vědomým napodobením Cách zřídil Székesféhervár s kostelem P. Marie a nastolovacím trůnem v něm král Štěpán v Uhrách. To ovšem v Praze nebylo možné, neboť zde byl P. Marii zasvěcen již Bořivojův kostel. Zdá se tedy, že Václav chtěl zřídit Prahu jako vznešené sídlo, napodobující sídla východofranckých králů a jmenovitě Cáchy.“

Rotundy se stavěly nad hroby mučedníků nebo se zřizovaly na zvláště památných místech.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. NLN, Praha 1997, s. 409, 410.

S poněkud jiným názorem přichází J. Bažant (2000, s. 16-19). Vzor svatovítské čtyřapsidové rotundy spatřuje v rotundě Božího hrobu v Jeruzalémě, původně rovněž se čtyřmi apsidami. „Kaple Božího hrobu v Jeruzalémě ztělesňovala hlavní tezi křesťanské věrouky – příslib vzkříšení, který byl manifestován zmrtvýchvstáním ukřižovaného Krista. Pro tuto hlavní událost křesťanského poselství existoval jediný hmatatelný důkaz, který mohli poutníci do Svaté země spatřit – prázdný hrob, nad nímž císař Konstantin postavil rotundu. Tím byl dán ohromný význam této stavby, jež byla z teologického hlediska bezesporu nejvýznamnějším křesťanským chrámem“.
Pražskou rotundu sv. Víta považuje pak za repliku, resp. poloviční kopii jeruzalémského modelu: „Průměr základny kupole rotundy sv. Víta v Praze je ... téměř přesně poloměr základny kupole hlavní svatyně křesťanského světa, rotundy Božího hrobu“. ... „Jestliže ve svatovítské rotundě rezonovala rotunda Božího hrobu, mohly být jejím prostřednictvím s Jeruzalémem svázány i všechny pozdější české rotundy, české země by tak byly pevně zakotveny ve středu křesťanského kosmu a donedávna pohanská půda by byla transformována v zem svatou, »druhou Sinaj«“. ...
Rotunda sv. Víta na Pražském hradě „byla, stejně jako všechny rotundy, vnímána v rámci představ o Nebeském Jeruzalémě a jako ilustrace Apokalypsy“. ... „Pražská rotunda neměla rotundu jeruzalémskou vyznačovat, ale jejím prostřednictvím měla být definována jako rotunda-martyrion, architektonický typ, k němuž jeruzalémská rotunda patřila a v němž se prolínal pohanský hérós a světec křesťanské církve. Nejslavnější rotundou-martyriem byla S. Maria Rotonda v Římě a těsný vztah mauzolea a martyria nejlépe dokazuje rotunda sv. Jiří v Soluni“. ...
„Relikvie sv. Víta měla pro osud českých zemí zásadní význam proto, že to byl první významný ostatek, který sem byl přenesen. Tělo sv. Víta bylo po jeho mučednické smrti roku 306 uloženo v Římě a do Saska se dostalo až v roce 836, kde se v zápětí stalo předmětem intenzivního uctívání, jež se prostřednictvím karolinské misijní činnosti rozšířilo i na Velkou Moravu, kde byl sv. Vít uctíván již před (?) příchodem Cyrila a Metoděje (srv. kostel sv. Víta ve Starém Městě u Uherského Hradiště z poslední čtvrtiny 9. století)“. (Což ovšem předchozí časovou informaci nepotvrzuje – pozn. PŠ).

Rotunda Božího hrobu v Jeruzalémě.

Jan Bažant: České rotundy a otonská renesance, s. 16-19. In: Jan Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 9-31.

Ostatek sv. Víta měl údajně kníže Václav dostat od císaře Jindřicha I. (919-936), ale první zpráva o tom pochází až z poloviny 13. století. Podle Kosmy rotundu posvětil řezenský biskup Michael (944-972) na žádost Boleslava I. (935-967). J. Bažant se proto domnívá, že původní svatyni Václavovu nahradil monumentální rotundou se čtyřmi apsidami Boleslav I. až v souvislosti s renesancí otonskou (938-973).
K tomu D. Třeštík (1997, s. 255-257) uvádí, že podle Gumpolda byl světitelem Tuto (894-930). Michael byl na biskupa ordinován již dříve jako Tutonův spolubiskup, protože Tuto byl ve stáří nemocen (†12. října 930), byl patrně také již slepý. Rotundu posvětil Michael jakožto spolubiskup Tutonův jeho jménem 22. září 929 nebo 930.

Kdy byla posvěcena Václavova rotunda sv. Víta?

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997, s. 255-257.

D. Třeštík (1997, s. 406): Zde se autor zmiňuje o zasvěcení Bořivojovy levohradecké rotundy sv. Klimentovi, patronu cyrilometodějské misie.
„P. Marie byla zas patronkou Metodějova katedrálního chrámu, je proto možné, že tento fakt sehrál roli při volbě zasvěcení pro Bořivojův (pražský) kostel“.
Zde asi můžeme autora doplnit: „je proto možné, že tento fakt sehrál roli i při volbě zasvěcení pro Znojemskou rotundu“.
V pozn. 62 na s. 556 pak autor uvádí:
„Je ovšem také třeba mít na paměti, že P. Marii byly pravidelně zasvěcovány nejstarší kostely v zemi, vybudované panovníkem po přijetí křtu na místech starého kultu, které byly zároveň místy sněmů“.

P. Marie byla patron- kou Metodějova katedrálního chrámu (Proložní život Konstan- tinův a Metodějův, MMFH II, 166).
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Praha 1997, s. 406, 556 p. 62.

Je tedy možné připustit, s přihlédnutím k výše uvedeným informacím, že první stavební fáze znojemské rotundy proběhla někdy v letech 924-935, tzn. za vlády pražského knížete Václava, jak naznačují malby v kupoli? Mohla být tato, původně také již zaklenutá rotunda rovněž poničena požárem (očazená prvotní omítka) a pobořena při maďarských nájezdech na Moravu v polovině 10. století jako sousední hradiště sv. Hypolita? Zapadá Znojemská rotunda svojí stavební dispozicí (podkovovitým tvarem apsidy, způsobem napojení apsidy na hlavní loď ostrou hranou, absencí římsy, svými rozměry, sílou zdiva, způsobem zdění, tvarem oken a ostění, vstupním portálem) do vývojové řady moravských (Mikulčice, Staré Město – Na dědině, Staré Brno, Pustiměř) a českých (Levý Hradec, Budeč, Pražský hrad, Starý Plzenec, Týnec n/Sáz.) sakrálních staveb právě do uvedeného období? Zapadá do tohoto období svým starobylým zasvěcením „Nanebevzetí P. Marie“? Má toto zasvěcení souvislost s původní funkcí rotundy, resp. původní funkcí místa, na němž rotunda stojí (viz D. Třeštík)?

Mohl být kníže Václav zakladatelem Znojemské rotundy?
Odpovídá stavební dispozice rotundy období konce první třetiny 10. století?

M. Šolle (1996, s. 138): „Je historickou skutečností, že kníže Václav postavil na svém hradě kostel ke cti sv. Víta jako výraz úcty k tomuto světci. Šlo o starověkého mučedníka ze Sicílie, avšak zvláště oblíbeného v Sasku, nicméně, jak dnes víme, i na Velké Moravě. Byl to počin kulturně-politický, šlo v něm o architekturu na tehdejší dobu pozoruhodnou, stojící na vrcholu tehdejšího stavitelského umění (Cibulka, J., 1934, 685). J. Cibulka ji nazývá nikoli rotundou, ale vzhledem k členitosti stavby centrálou. Je obohacena o čtyři apsidy, s kruhovou chrámovou lodí o značném průměru 13 metrů. Na základě důmyslné Cibulkovy rekonstrukce s vnitřním ochozem a šnekovitým schodištěm při západní straně mohla být přirovnána k falcké kapli Karla Velkého v Cáchách. Opírá se rovněž o model dalmatské architektury, zvláště pak centrály sv. Donáta v Zadaru, v oblasti, jež tehdy rovněž spadala do sféry karolínského zájmu a vlivu. Stavební styl sám ovšem navazoval na výtvarné dědictví ravenatské a byzantské. I když vnitřní ochoz je s ohledem na velký prostor chrámové lodi představou neprokázanou, doklad šnekovitého schodiště, jinak u starších rotund nezvyklý, je výzkumem dobře potvrzen. Lze dobře připustit i klenbu lodi, tím spíše, že podle nejnovějších výsledků výzkumu měla klenbu již i rotunda na Budči z doby Spytihněvovy s podkovovitou apsidou a též značně prostornou lodí 7,9×8,3 m (Líbal, D., 1981, Šolle, M., 1984, 115n)“.
„Pokročilou techniku svatováclavské rotundy oproti starším svatyním, stojícím ještě pod velkomoravským vlivem včetně stavby budečské, však prozrazuje kvádříkové zdivo“.
M. Šolle (1996, s. 140): „Podle mínění Cibulkova se stala (Václavova rotunda – pozn. aut.) i modelem pozdějších českých rotund, jako byla rotunda sv. Petra na Starém Plzenci, ještě z téhož století, případně rotunda znojemská ze století 11. a další rotundy pražské z 11. až 13. století“.
„Legendy Václavovi připisují rozsáhlou stavební činnost, a to stavbu kostelů na jiných přemyslovských hradech. I když tuto činnost zatím nedovedeme ověřit, stojí za upozornění, že podle archeologického výzkumu na Budči lze do Václavovy doby teoreticky zařadit podlouhlý kostel P. Marie, který jsme připsali hradnímu správci jako majiteli“.
M. Šolle (2001, s. 393): Pokročilou „technikou řádkového zdiva“ byl zděný již „mladší kostel (P. Marie na Pražském hradě) se zaoblenou apsidou“, v jehož hrobce byli pochováni kníže Spytihněv (†915) s manželkou (†918).

Centrála sv. Víta.
Byla vzorem pro stavbu dalších rotund.

Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu, 1996, s. 138-140.

Miloš Šolle: Čechy v době velkomoravské, s. 393. In: Sborník: Velká Morava mezi Východem a Západem, Brno 2001, s. 389-396.

Můžeme tedy konstatovat, že i technikou zdění Znojemská rotunda době vlády knížete Václava odpovídá.

Bylo-li na místě Znojemské rotundy původně velmi staré kultovní místo (drobné jamky patřící k menšímu, mísovitě do skály ponořenému objektu, z jehož zásypu byly získány hojnější zlomky pravěké keramiky – B. Klíma 1995, s. 66), později snad používané jako „kamenný stolec“ (nejvýše položené místo znojemské hradní ostrožny), potom se nabízí srovnání s Bořivojovým kostelíkem P. Marie poblíž pahorku „Žiži“ na Pražském hradě. Mohlo by to také vysvětlovat absenci trvalého hustšího osídlení po dlouhou dobu na místě tak nepřístupném a výhodném pro obranu, jakým znojemská hradní ostrožna nepochybně byla, s jedinou přístupovou komunikací ze severovýchodu (viz plánek ostrožny výše). Může být ve skalním bloku pod znojemskou rotundou, v prostorách indikovaných georadarovým průzkumem (J. Hruška 1997), umístěn hrob nějakého velmože, jak to předpokládal již J. Zástěra (snaha bagatelizovat výsledky tohoto průzkumu by tomu paradoxně mohla nasvědčovat*), podobně jako byla Václavova čtyřapsidová rotunda na „Žiži“ (Václavova hrobní kaple) postavena nad hrobem Bořivoje? Že by si výhodnou polohu znojemské hradní ostrožny uvědomil a využil po pravěkých obyvatelích teprve až Břetislav I.?

Staré kultovní místo?
Odpovídá stavební dispozice rotundy období konce první třetiny 10. století?

Byla rotunda vybudována nad hrobem krále Rostislava, resp. nad jeho prázdným hrobem, či nad přenesenými ostatky arcibiskupa Metoděje?

*) – V denním tisku se několikrát vítězoslavně objevily citace ze závěrečného shrnutí publikace B. Klímy (1995, s. 219): „Archeologicko-historické výzkumy na Znojemském hradě však nepotvrdily žádné důkazy k podpoře domněnek J. Zástěry. Nepotvrdily předpokládané podzemní prostory přímo pod rotundou, v nichž měly být uloženy ostatky historických osobností; ...“.
podz_ch0.gif (2844 bytes)

Pečlivě si, prosím, povšimněte, že B. Klíma použil obrat: výzkumy „nepotvrdily“, ale nikoliv: výzkumy „vyvrátily“! Při výzkumu jižně od rotundy se narazilo na zapomenutý systém podzemních chodeb (viz obr. vpravo, zejména slepý výběžek chodby směřující k lodi rotundy s orientací Z-V co do délky a opracování stěn mohl k ukládání pohřbů sloužit i v souvislosti s šachtou v jeho bezprostřední blízkosti; A – bývalý Trappův vchod; B – druhotný vstup do podzemí), který těsně míjí rotundu na JV a V straně a přímé propojení s předpokládanými prostorami pod rotundou neměl (B. Klíma 1995, s. 211, obr. 115). Ty jsou přístupné pravděpodobně, jak georadarový průzkum naznačil, pouze ze „severní“ (centrální) chodby, která zřejmě procházela celou hradní ostrožnou a spojovala hrad s bývalou Loupežnickou věží (B. Klíma 1995, s. 206, obr. 112; J. Hruška 1997, s. 150-160) a je i historicky doložena jako úniková chodba, kterou znojemský hrad opustil Konrád II. při obléhání Znojma Vladislavem II. v roce 1146. Do této „severní“ chodby se však zatím proniknout nepodařilo a proto se předpokládané podzemní prostory přímo pod rotundou dosavadním výzkumem z a t í m nepotvrdily. Ale B. Klíma ani v nejmenším netvrdí, že by se zde další dutiny nemohly objevit. Naopak, jejich přítomnost předpokládá (B. Klíma 1995, s. 214). Tento předpoklad je podložen zjištěním cihelných zazdívek, resp. nulovým výnosem jádra z některých míst při průzkumných vrtech, které prováděl Ing. Lumír Woznica, CSc. (L. Woznica 1997, vrty J1, J2, J3, J7, s. 143-148). Rovněž výsledky kouřové zkoušky u kanálku na jižní straně opěrné terasy provedené doc. Ing. Milanem Vlčkem, CSc. potvrdily existenci rozsáhlých podzemních prostor pod rotundou (M. Vlček 1997, s. 161-165). Velmi pravděpodobná je spojitost s tzv. „Trappovým vchodem“ (na plánku označen „A“), který přiléhal ke skalnímu podloží rotundy pod jihozápadním oknem.

Podzemní prostory pod rotundou.
B. Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno 1995, s. 219; s. 211, obr. 115; s 206, obr. 112; s. 214.
L. Woznica: Inženýrskogeologická problematika hradní rotundy ve Znojmě, Sborník Znojmo 1997, s. 143-148.
J. Hruška: Výsledky georadarového průzkumu podloží rotundy ve Znojmě, Sborník Znojmo 1997, s. 150-160.
M. Vlček: Znojemská rotunda z pohledu stavebního inženýra, Sborník Znojmo 1997, s. 161-165.

Tzv. Trappův vchod.

Tzv. Trappův vchod.
Na kresbě M. Trappa z r. 1862 jsou zachyceny dodatečně proražené široké dveře v jižní stěně apsidy a krytý, cihlami obezděný vstup do podzemí pod JZ oknem rotundy. Zatímco současný druhotný vstup do podzemí lze předpokládat někde uprostřed dolního okraje kresby.

Že pod rotundou uměle vytvořené prostory jsou, bylo dosud provedenými průzkumy jednoznačně prokázáno. Pouze přesně nevíme, jaký mohou mít vliv na statiku samotné stavby. To zjistíme bezpečně jen tehdy, když do těchto prostor pronikneme a zpřístupníme je. Současně tak bude snad možné ověřit, nakolik byl oprávněný předpoklad J. Zástěry o možných pohřbech v dutinách skalního bloku pod rotundou, a to i v době před vybudováním rotundy. O prastarém zvyku „budovat nad hroby významných mrtvých memoriální sakrální stavby“ se (kromě již výše citovaného D. Třeštíka) zmiňuje i P. Sommer (2001, s. 7-8). Nemůžeme zcela vyloučit ani možnost, že případné hmotné nálezy nám pomohou k utvoření přesnější představy o původní funkci tohoto podzemního prostoru a zejména rotundy a pro přesnější datování počátku osídlení hradní ostrožny.
Ministerstvo kultury ČR svým rozhodnutím ze dne 20. 5. 1996 proto souhlasilo s pokračováním prací na statickém zajištění podloží rotundy. Projekt měl umožnit volný průchod podzemními prostorami. Příprava dalšího stupně projektové dokumentace měla zpětně souborně přehodnotit veškeré práce, které dosud byly realizovány, a vypracovat projekt zbývajících šetření. Po oponentním řízení měl být tento projekt podkladem pro vypracování závazného stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče.
Projekty Statického zajištění podzemí a Doplňkového šetření byly začátkem roku 1997 zpracovány. Počátkem roku 1998 byl k těmto projektům zpracován Oponentský posudek. K němu se vyjádřil SÚPP a MK ČR. Proběhlo rovněž Oponentní řízení (12. 1. 1999) s těmito závěry:

Provést vyčištění založené zadní části chodeb, odstranit zakládku a cihlové zazdívky a na místě posoudit statické poměry a dodatečně geodeticky zaměřit.
Návrh monitoringu alespoň na třech místech.
Vstupní část do podzemních prostor řešit architektonicky a staticky – portál.
Prostor chodeb za úsekem „C“ (severní část) shora zpevnit Kari sítěmi a betonem.
Provést dokončení doplňkového inženýrsko-geologického průzkumu v nejnutnější míře.

Některé z vytyčených úkolů jsou postupně plněny (1, 3), jiné, také s ohledem na jejich finanční náročnost a množství vyčleněných prostředků, zatím stále čekají na realizaci. Kdyby tato významná národní kulturní památka stále v Praze, jistě by byl přístup zainteresovaných centrálních institucí pružnější. Zatím to vypadá, jakoby další práce blokovaly záměrně.
Předběžné náklady na doplňkový inženýrsko-geologický průzkum a statické zajištění chodeb se v roce 1998 odhadovaly na 1.000.000 Kč. Přesnější kalkulaci statického zajištění chodeb bude možné provést až poté, co budou známy výsledky doplňkového inženýrsko-geologického průzkumu a zmapován faktický stav podzemí rotundy.

Další průzkumy nutné!

Petr Sommer:
Začátky křesťanství v Čechách, Praha 2001, s. 7-8.

Můžeme jen doufat, že snad další archeologický průzkum hradní ostrožny, výsledky plánovaného doplňkového průzkumu podzemí pod rotundou, již schválený (MK ČR, odd. ochrany kulturních památek, 21. 9. 1999) a zahájený průzkum maleb v rotundě či práce našich historiků a historiků umění nám v budoucnu na některou z výše nastíněných otázek přinesou jasnější odpověď.
Pokud víte o dalších autorech, které náš souhrn neobsahuje, nebo jste sami dospěli ve svém bádání k výsledkům, které by se měly publikovat na našich stránkách, nebo s některými názory nesouhlasíte, některé publikované myšlenky chcete lépe vysvětlit, našli jste na našich stránkách nějakou chybu, chcete se na něco zeptat, dejte nám, prosím, zprávu poštou či e-mailem.
„Každý názor v této oblasti můžeme považovat za přínos k poznání cesty, kterou se ubírala naše historie, a to i v případě, kdy se ukáže, že tato cesta je slepá.“

Závěr.

ZPĚT ... 1. část

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820
1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)

Grafické zpracování: Studio COMET Brno