10c – MALBA NEBO PŘEMALBA?

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb		IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 10. část (c). Petr Šimík – 23.12.1999
10. část (c) – Malba nebo přemalba? – pokračování
Hypotézy [ L. Konečný ] [ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Biskupské mitry \| Zapůjčená ruka \| Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]
[ P. Šimík ] [ 1a • 1b • 2a • 2b • 2c • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz \| Pohan v církevní stavbě?! \| Plášť moravských králů \| Svatopluk a Bořivoj byli příbuzní \| Bořivojův moravský původ 1 • 2 • 3 \| Bořivoj a hrob K1 1 • 2 \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Denáry moravských údělníků \| Sinajský klášter \| Kamenné kříže z Dobšic \| Levá, nebo pravá? \| Kniha \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 10. část (c): Malba nebo přemalba?

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.

Čísla v hranatých závorkách.

Kosmas malby viděl

V 8. části práce jsme si uvedli důvody, pro které Břetislav I. nechal vynechat na malbách knížete Jaromíra. Řekli jsme si, že i Kosmas po zatčení a oslepení Boleslava III. v Polsku (»věrolomným knížetem Měškem«) o Jaromírovi hovoří jen jako o „zastupujícím“ knížeti za nepřítomného „staršího“ bratra Oldřicha (»Kníže Boleslav měl ze své ušlechtilé choti dva syny, chloubu to plodné matky, totiž bratry Oldřicha a Jaromíra. Jaromír, dokud byl mlád, byl na dvoře otcově chován, Oldřich však hned v mládí byl poslán na dvůr císaře Jindřicha, aby se přiučil tamnímu mravu i úskočnosti a německému jazyku«), když „Měšek“ pozval Boleslava III. k sobě na hody (»Kdyby mě snad něco – nedej Bůh – jiného, než jak věřím a doufám, v Polsku stihlo, svěřuji vám v ochranu zde svého syna Jaromíra a zůstavuji vám ho na svém místě za knížete«). Oldřicha a Jaromíra považuje za syny Boleslava III. (Kosmas I, 34, 35).

Další důkaz, že Kosmas musel malby v rotundě vidět.

Kosmas považoval Oldřicha a Jaromíra za syny Boleslava III.

Poznámka: Jestliže Kosmas považoval Oldřicha a Jaromíra za syny Boleslava III. a měl-li být Oldřich hned v mládí poslán do Německa, „aby se přiučil tamnímu mravu i úskočnosti a německému jazyku“, musel jej Kosmas pokládat za staršího syna a nástupce Boleslava III., zejména když jej jmenuje jako prvního z bratrů.

Oldřich byl starší! Kosmas jej jmenuje před Jaromírem!

Ve své kronice, sepisované v letech 1012-1018, merseburský biskup Dětmar zaznamenal informace o rodinných poměrech Přemyslovců (k roku 1002) poněkud jinak než Kosmas: „Mezitím český vévoda Boleslav (III.), protože moc spoluvládce a nástupce je vždy plna obav, dal svého bratra Jaromíra vykleštit a mladšího Oldřicha se pokusil v lázni udusit. Nato je společně s jejich matkou vyhnal z vlasti a sám vládl jako zlomyslný bazilišek a lid nevýslovně utiskoval“.
DĚTMAR V. 23., s. 282-283. „Interim Boemiorum dux Bolizlaus (III.), quia potestas consortis et successoris est semper pavida, Iaremirum fratrem eunuchizans iuniorumque Otelricum in termis suffocare cupiens, una cum matre eosdem patria expulit solusque vice basilisci noxii regnans populum ineffabiliter constrinxit“.
(L. Polanský: Spory o původ české kněžny Emmy, manželky Boleslava II., s. 29 a pozn. 11 na s. 281. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Edd. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík, NLN, Praha 2000, s. 27-48).
Dětmarovy údaje nejsou spolehlivé:
• 1. Jestliže poté, co Boleslav Chrabrý opanoval Pražský hrad (1003), uvrhl Jindřich II. (prý na Chrabrého žádost) Oldřicha do vězení (viz J. Žemlička 2000, s. 272), udělal to zřejmě proto, že právě Oldřicha oba považovali za oprávněného nástupce Boleslava III., musel být tedy starší než Jaromír.
• 2. Kněžna Emma, v roce 1002 již vdova po Boleslavu II. (†999), nemohla být matkou Oldřicha a Jaromíra, narozených někdy v roce 984 a 986. Manžel Emmy Franské, západofranský král Lothar, zemřel v roce 986 a jejich syn Ludvík V. rok nato. Teprve poté (asi v roce 989) se královna Emma mohla objevit v Čechách. Tehdy jí bylo asi 40 let. (L. Polanský 2000, s. 45, 48).
• 3. Svoje výhrady ke „spolehlivosti“ Dětmarových údajů vyslovil již J. Zástěra (1990, s. 97): „Dětmarovu kroniku nutno brát s velkou rezervou. To se týká také skutečnosti, který z obou bratří byl starší. Zdá se, že již tehdy německým analistům spíše vyhovovala představa, že na pražském trůně sedí kleštěnec, o jehož legitimitě lze pochybovat, neboť tím byl vytvořen precedens a dáno právo německým panovníkům jako římským císařům, kdykoliv to uznali za vhodné, zasahovat do vnitřních českých záležitostí – jak se pak stalo od těchto dob pravidlem – ke škodě českého státu, a to i pro budoucnost“.

Dětmarova kronika.

Ani Dětmar asi neměl nejpřesnější informace, neboť k roku 1002 hovoří o matce Jaromíra a Oldřicha, nepochybně tedy o kněžně Emmě. Ta však jejich vlastní matkou být nemohla. Oldřich také asi nebyl nejmladší z bratrů.

Dětmarovi můžeme věřit pouze to, že Boleslav III., Oldřich a Jaromír byli sourozenci.

Josef Žemlička:
Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století, s. 272. In: Kol. aut.: PSkr1000, NLN, Praha 2000, s. 267-273.

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 97.

Podle dnešního stavu bádání všichni tři však byli sourozenci, synové Boleslava II., a Oldřich by měl být údajně nejmladší (srovnej VDZKČ I., s. 354 a Dětmarovu kroniku výše). Prohlédneme-li si vyobrazení Oldřicha [17] a Břetislava I. [18] v rotundě, bude hned zřejmé, proč Kosmas Oldřicha považoval za syna Boleslava III., jak ke své chybné interpretaci došel.

Nejpřesnější informace musel mít Břetislav – přímo od svého otce.
A první dvě etapy výmalby rotundy včetně jeho postavy vznikly na jeho popud před r. 1055.

Boleslav III. [16], Oldřich [17], Břetislav I. [18] a Spytihněv II. [19].

Zcela vlevo Boleslav III. bez pláště. Uprostřed kníže Oldřich bez pláště a jeho syn Břetislav I. Ten jako první v plášti. Oba mají na svém štítu puklici.
Postava zcela vpravo (Spytihněv II.), opět s puklicí na štítu, byla připojena až v letech 1131-1134, tu již Kosmas za svého života na malbách vidět nemohl.

V době, kdy Kosmas malby mohl vidět, byl posledním vyobrazeným panovníkem Břetislav I. [18]. O něm věděl, že byl prvorozeným a současně jediným synem Oldřichovým.

Kníže Oldřich [17] (obr. vlevo) i jeho syn Břetislav I. [18] (obr. vpravo) mají na svých štítech puklici. Puklice na štítu, jak jsme si již ukázali na příkladu Mojmíra II. [08], Bořivoje [09] i Václava [12], znamená, že jeho držitel je synem buď předchozího, anebo některého z již v y o b r a z e n ý c h panovníků. Proto zřejmě Kosmas považoval také Oldřicha [17] (právě podle puklice na jeho štítu) za prvorozeného syna panovníka vyobrazeného bezprostředně před ním – Boleslava III. [16]. Jaromíra na malbách nenašel (ten syna mít nemohl), pokládal jej proto za Oldřichova mladšího bratra, vládnoucího jen po dobu bratrovy nepřítomnosti v jeho zastoupení. Puklice na štítu Břetislava I. [18], ale již také na štítech Václava [12] a Boleslava II. [15] (v obou případech synové před nimi vládnoucího a také bezprostředně před nimi vyobrazeného panovníka) a konečně i Bořivoje [09] (z něhož učinil syna Hostivítova [08], posledního z osmi mytických Přemyslovců), byla pro něj dostatečně přesvědčivá. Spoléhal zřejmě na to, že Břetislav I., jako zadavatel této části maleb, musel mít informace o Oldřichovu otci, tj. svém vlastním dědovi, nepochybně nejpřesnější. Tato chybná Kosmova interpretace může zpětně sloužit jako další důkaz, že musel malby v rotundě vidět a použít jako jeden ze svých informačních zdrojů, kterému dal v tomto případě přednost před ostatními. Převážná část maleb proto musela být zhotovena již za vlády Břetislava I. (1019-1034, 1035-1055), tzn. dávno předtím, než Kosmas vůbec začal svoji kroniku psát.
Vysvětlení symboliky jednotlivých štítů podle hypotézy J. Zástěry (1990, s. 95) je věnována strana Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat.

Kníže Oldřich s puklicí na štítu.

Srovnej výklad symboliky štítů v publikaci Jaroslava Zástěry: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 95 – viz strana:
Knížecí štíty – rodné a křestní listy knížat.

Nyní je již zřejmé, že Kosmas si symboliku štítů nejspíš chybně vysvětlil. Puklice na štítu sice znamená, že držitel tohoto štítu se narodil jako syn již vládnoucího knížete, ten ale nemusí být vyobrazen bezprostředně před ním, jak to zaznamenal ještě u Mojmíra II., Václava a Boleslava II., kteří skutečně byli buď prvorození, anebo jejich případní starší bratři zemřeli dřív, než se mohli ujmout vlády. Jinými slovy puklice na štítu ještě neznamená, že se jedná o prvorozeného syna. Boleslav III. [16]

Kosmas také dobře nepochopil význam půleného štítu s rozetou Boleslava III. [16] (obr. vpravo), který se poprvé vyskytl již u Vratislava I. [11] (obr. vlevo) a který pravděpodobně znamená, že v době, kdy se jeho držitel narodil, jeho otec ještě nebyl vládnoucím knížetem (nemusí se ale nutně jednat o prvorozeného syna, jak uvedl J. Zástěra 1990, s. 95 – viz vlevo štít Vratislava I., mladšího bratra Spytihněva I.). Narodil se tedy patrně ještě před rokem 972, kdy se jeho otec Boleslav II. ujal vlády. Až teprve Oldřich s puklicí na štítu se narodil „z knížecího lože“. To by také vysvětlovalo, proč se Boleslav III. snažil své mladší a zřejmě nevlastní sourozence Oldřicha a Jaromíra odstranit (VDZKČ I., 1999, s. 350) a zajistit si nástupnictví výhradně pro sebe a svoje případné potomky; z pramenů je známa pouze dcera, v roce 1003 již vdaná za Vršovce (B. Krzemieńska 1999, s. 33, 114). Na možný motiv poukázal již J. Zástěra (1990, s. 97); srovnej také D. Třeštík (1997, s. 473). Kdyby Boleslav III. měl být jejich otcem (místo nevlastním bratrem), nebylo by jeho jednání dost dobře pochopitelné. Kosmas o této události nic neví, resp. ji nezaznamenal.

Kosmas si symboliku štítů chybně vysvětlil.

Kromě toho, že držitelé půleného štítu s rozetou se narodili v době, kdy jejich otec nebyl vlád- noucím knížetem, si můžeme povšimnout, že oni sami byli zbaveni vlády násilím:
Vratislav I. [11] údajně padl v bojích s Maďary, Boleslav III. zatčen, oslepen a vězněn v Polsku.
Ještě výrazněji se to ukázalo v druhé (jižní) polovině 4. pásu (1134): Břetislav II. [22] i Svato- pluk Olomoucký [24] byli zavražděni.

Půlený štít s rozetou [16] (viz výše vpravo) také ukazuje, že na malbách není zachycen Jaromír. Protože se naprosto jistě narodil po roce 972, když jeho otec Boleslav II. již vládnoucím knížetem byl, musel by mít plný, nedělený štít s rozetou jako Boleslav I. [14], nebo štít s puklicí jako Oldřich [17]. Tzn., že na této pozici [16] musí být vyobrazený Boleslav III. Jaromír nemůže být ani na vedlejší pozici [17] na místě Oldřicha, protože následující Břetislav I. [18] v plášti má štít s puklicí, což znamená, že je synem některého z vyobrazených panovníků. Proto zde jeho otec Oldřich nemůže chybět.

Vynechaný je Jaromír.
Stejně tak zde nenajdeme polského Vladivoje, i když prokazatelně získal Čechy v léno.

Dožitý věk Václava a jeho otce Vratislava

Vraťme se ještě ke štítu s puklicí knížete Václava [12] (obr. vlevo). Podruhé je vyobrazen na vedlejší pozici jako svatý Václav [13] v přilbě spasení (Ef 6, 17) s obráceným štítem – obr. vpravo. Pokud budeme znojemské malby považovat za spolehlivý pramen a pokud jsme určili správně symboliku štítů, měl by se podle puklice na svém štítu Václav narodit v době, kdy jeho otec Vratislav I. byl již vládnoucím knížetem. Podle D. Třeštíka (1997, s. 204) se narodil nejspíš v roce 907. Vratislav proto musel vládnout již před rokem 915. Za rok Václavovy mučednické smrti se v poslední době považuje rok 935 (D. Třeštík 1997, s. 260, 398, 447; zatímco Kristián i Kosmas uvádějí rok 929). Tzn., že by se měl dožít pouze 28 let (podle Kristiána a Kosmy ještě o 6 roků méně). Antropologicko-lékařský průzkum Václavových ostatků provedený E. Vlčkem (1997, s. 126) však stanovil jeho dožitý věk okolo 40 let. Podle Václavova štítu by to znamenalo, že již v roce 895 byl jeho otec Vratislav I. vládnoucím knížetem. Musel by vládnout společně se svým starším bratrem Spytihněvem I. Srovnej spoluvládu Oldřicha a Jaromíra nebo Bořivoje II. a Vladislava I. Podobný příklad můžeme spatřovat již ve dvojvládí Svatoplukových synů Mojmíra II. a Svatopluka II., současníků Spytihněva I. a Vratislava I. (VDZKČ I. 1999, s. 253). Mohl být Vratislav alespoň hypoteticky oním Witislou fuldských análů, který se společně se Spytihněvem v roce 895 podrobil v Řezně Arnulfovi? Je to skutečně tak nemožné, jak tvrdí D. Třeštík (1997, s. 100)? Nemožné by to bylo v případě, že Vitislav z roku 895 by byl totožný s Vitislavem, který v roce 872 bojoval u Vltavy proti Frankům.		Kníže Václav se narodil v době, kdy jeho otec již měl být vládnoucím knížetem. Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 204, 450-476. Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 126. O jistém Vitislavovi se zmiňují Fuldské anály již k roku 872. Může se, ale nemusí, jednat o stejnou osobu.
Fuldské anály k roku 895: „V polovině měsíce července se konalo v Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovan(ské země) všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Spytihněv a Vitislav. Vévoda Svatopluk je předtím násilně odloučil a vytrhl ze společenství a z moci bavorského národa. Byli [Arnulfem] důstojně přijati a dáním rukou – jak je zvykem – smířeni se podřídili královské moci“ (L. E. Havlík 1992, s. 233).		Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 233.
Nemožné by to bylo i v případě, kdyby se Vratislav [11] narodil až v roce 888, jak předpokládá D. Třeštík na základě Kristiánova údaje (994-994) a legendy Fuit o jeho dožitém věku. Současně ale říká, že legendy nelze považovat za historické dílo (D. Třeštík 1997, s. 431). Odmítá např. údaj legendistů, že k translaci Václavových ostatků do Prahy došlo tři roky po vraždě (Crescente, Gumpold, Kristián) a klade ji až do druhé poloviny šedesátých let 10. století v souvislosti s přípravami na zřízení pražského biskupství (973). Kristián uvádí, že Vratislav (†921) měl dosáhnout věku „asi 33 let“. Z toho také vyplývá představa většiny legendistů o údajné Václavově nedospělosti v roce otcova úmrtí (ale podle minejní a vostokovské redakce I. stsl. legendy mu tehdy mělo být již 18 let). Tento údaj (33 let) pak s menší či větší důvěrou přebírali další autoři (Fuit), některým se ale zdál podezřelý a nepravděpodobný a považovali jej proto za léta Vratislavovy vlády (Proložní legenda o sv. Ludmile, v níž je ovšem z důvodu krácení vynechán Spytihněv), jiní jej zcela odmítli. Jedna z adaptací ludmilské legendy Fuit, kterou zapsal na okraje rukopisu z druhé poloviny 14. století neznámý břevnovský, dříve postoloprtský benediktin někdy před rokem 1405, např. uvádí: „... kníže Vratislav v 43 letech svého věku opustil soužení tohoto světa ...“ (viz Legenda Aurea). To se již blíží výsledkům Vlčkova průzkumu, které v případě Vratislava hovoří o muži 45-50letém (sv. Jiří, hrob č. 97). Tomu by odpovídal rok narození někdy v letech 871-876. Když tento interval zúžíme, můžeme konstatovat, že rok 874 naší konstrukci zcela vyhovuje. Nemožný je tedy pouze rok 888, jak na základě údajů legend dedukuje D. Třeštík (1997, s. 204-206, 471-474). Podle Vratislavova půleného štítu s rozetou (obr. vlevo) by to totiž znamenalo, že jeho otec Bořivoj v roce 888 stále ještě nevládl. Pak by ovšem Bořivoj vládnoucím knížetem vůbec nikdy nebyl, neboť ve stejném roce umírá. A to by bylo v rozporu se všemi legendami, které Bořivoje jako vládnoucího knížete uvádějí. Třeštíkovu verzi můžeme proto s naprostou jistotou vyloučit. Vratislav se tedy narodil nejspíš roku 874 a v roce 895 ve svých 21 letech již byl vládnoucím knížetem. Kristiánův údaj „asi 33 let“ odpovídá skutečnému časovému odstupu mezi úmrtím Bořivoje (†888) a samotného Vratislava (†921). Neznamená ovšem dožitý věk Vratislava, ale prostý fakt, že po smrti svého otce Vratislav žil pak, případně vládl (jak uvádí stsl. Proložní legenda o sv. Ludmile, která ovšem vynechává Spytihněva), ještě „asi 33 let“.		Můžeme věřit legendám? Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 431. Jakub de Voragine: Legenda Aurea, usp. A. Vidmanová, Vyšehrad, Praha 1998, s. 422. Legendistický údaj, že Vratislav se dožil „asi 33 let“, je chybný a mohl vzniknout i chybným překladem či přepisem (přepočtem) z hlaholice. Dušan Třeštík však na něm staví. Přislíbil ale, že o historické argumentaci, mající podpořit výsledky Vlčkova průzkumu, bude ovšem nadále uvažovat (1997, s. 476). Jistě, slibem nikoho neurazíte. Po smrti svého otce (†888) Vratislav žil pak (případně i vládl, vynecháme-li Spytihně- va) ještě dalších „asi 33 let“ (†921).
Poznámka: Podle D. Třeštíka (1997, s. 453) nověji překládají E. Bláhová a V. Konzal příslušnou pasáž Proložní legendy: „Ten pak dosáhnuv 33 let, spočinul v Pánu“ a ne „vládnuv 33 let“. My však dáme za pravdu J. Vajsovi (1929, s. 64), který klade vedle sebe cyrilský text Proložní legendy o sv. Ludmile a jeho český překlad. „Text je uveden paleograficky přesně se všemi zvláštnostmi originálu“, konstatuje J. Vajs (1929, s. 62). Každý se tak může přesvědčit, že se mýlí buď D. Třeštík, anebo „noví“ překladatelé (viz obr. vlevo). V příloze na straně 154 je možné si ještě na fotokopii jiné verze originálního rukopisného textu tento fakt znovu ověřit (15. řádek shora). Pokud tedy po Bořivojově smrti (při vynechání Spytihněva) „... Vratislav přejal stolec otcovský, a ten, vládnuv 33 let, skonal v Pánu ...“, potom je zřejmé, že musel žít již nějakou dobu před úmrtím svého otce, a ne, že byl téměř pohrobek, jak se domnívá D. Třeštík, když Vratislavovo narození spojuje až s rokem 888. Nic nám proto nebrání přijmout určení dožitého věku Vratislava podle E. Vlčka (1997), tj. asi 47 let.		Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 453. Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovan- ských literárních pa- mátek o sv. Václavu a sv. Ludmile, ČAVU, Praha 1929, s. 64, 154.

Co vypovídají štíty Spytihněva a jeho otce Bořivoje

Vratislavův starší bratr Spytihněv [10] by se pak narodil někdy v letech 872-873 a zemřel v roce 905 nebo 915. Legendy uvádějí, že se dožil 40 let. I podle jeho dožitého věku stanoveného Vlčkem (1997, s. 89, 90, 92) na 40-45 let se můžeme přiklonit k roku úmrtí 915. Narodit by se musel někdy v roce 872/873. Podle šikmých pruhů na jeho štítu víry (Ef 6, 16) můžeme soudit, že skutečně, jako vůbec jediný z knížat vyobrazených v rotundě, přijal křest až jako vládnoucí kníže (D. Třeštík 1997, s. 323, 336), jak je také uváděno v legendách. Potom legendami uváděný věk kněžny Ludmily 61 let je nesprávný, protože ve dvanácti letech nemohla mít syna, a i v tomto případě můžeme přijmout Vlčkův (1997, s. 74, 82) závěr (±66 let), i když D. Třeštíkovi (1997, s. 453) „je nejasné proč“, a určit její životní data takto:

Šikmé pruhy na Spytihněvově štítu patrně znamenají, že křest přijal asi až v roce 895 v Řezně.
Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 323, 336, 453.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 74, 82, 89, 90, 92.

Životní data kněžny Ludmily
Rok	Věk	Popis událostí
*855	0	Narodila se jako dcera pšovského knížete Slavibora („z jiné země“)
871	16	Moravané přivádějí Ludmilu jako nevěstu Bořivojovi (zpráva Fuldských análů o přepadení svatebního průvodu na Moravu; jméno nevěsty není uvedeno), křest a svatba na Moravě
872	17	Narození syna Spytihněva
874	19	Narození syna Vratislava
888	33	Zemřel její manžel Bořivoj
895	40	(Snad) žije na Budči, zde pak později vychovává svého vnuka Václava, který se asi v tomto roce právě narodil
902	47	Václavovy postřižiny
906	51	Vratislav se (podruhé) žení s Drahomírou, o rok později se jim narodí Boleslav
915	60	Zemřel Spytihněv
921	66	Po smrti Vratislava (13. února) se pokouší (neúspěšně) prosadit Václava na stolec, odchází na Tetín
†921	66	15. listopadu na příkaz Drahomíry uškrcena Tunnou a Gommonem na Tetíně

Životní data kněžny Ludmily.

Ludmila měla právě 33 let, když zemřel její manžel (†888). Žila pak, stejně jako její syn Vratislav, ještě dalších 33 let.

Kníže Bořivoj [09], Ludmilin manžel a otec Spytihněva a Vratislava, se narodil někdy kolem roku 850/852, kdy byl Rostislav

(846-870) již vládnoucím knížetem, má proto na svém štítu puklici (obr. vlevo). Jako syn moravského knížete musel být také pokřtěný hned v raném věku, dávno před svým odchodem do Čech (871/872). Na pražský stolec usedl sice po narození Vratislava (874), ale jako křesťan (jinak by musel mít také pruhovaný štít jako Spytihněv). Kristiánova historka o jeho dodatečném křtu až jako vládnoucího knížete je proto od začátku do konce smyšlená. Spekulace, založené na této historce, které kladou Bořivojův křest do roku 883 (N. Profantová 1996, D. Třeštík 1997), sám Kristián vyvrací. Stejně nemožný výmysl je údajné Svatoplukovo kmotrovství, kterým Bořivojův křest ještě iniciativně vylepšili a korunovali D. Třeštík (1997, s. 335, 445) a J. Sláma (2001, s. 350, pozn. 7).
Bořivoj zemřel před rokem 890, protože podle Reginona v tomto roce Arnulf udělil Čechy v léno Svatoplukovi. Podle údajů legend se dožil necelých čtyřiceti let (35, 36, 37 let), což odpovídá E. Vlčkem (1997, s. 58, 60, 61, 62) stanovenému dožitému věku knížete z hrobu K1 Bořivojovi ve Václavově svatovítské rotundě na Pražském hradě (†888). Kosmův smyšlený pohan Hostivít jeho otcem zcela jistě nebyl (ten v rotundě také není vyobrazený). Přesto historikové, např. D. Třeštík, takovou možnost opakovaně připouští (1997, s. 333;1999, s. 8). Srovnej v části 2c hypotézy kapitolu „Král-oráč Rostislav – zakladatel mocné dynastie“ a dále také strany „Svatopluk a Bořivoj byli příbuzní“, „Bořivojův moravský původ“ a „Bořivoj a hrob K1“.

Bořivoj byl pokřtěný dříve než usedl na knížecí stolec.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 333, 335, 445.

Jiří Sláma: K údajné- mu moravskému pů- vodu knížete Boři- voje, s. 350, pozn. 7.
In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník, Uh. Hradiště, Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián, s. 8. In: DaS XXI, 6, 1999, s. 6-10.

Václavovy postřižiny

Další mýtus zkonstruoval D. Třeštík (1997, s. 203, 360), když Václavovy postřižiny klade až do roku 915 jako údajně první vladařský počin jeho otce Vratislava po usednutí na pražský knížecí stolec. Jinými slovy Vratislav měl s postřižinami čekat, až jeho starší bratr zemře. Měly se proto odehrát „samozřejmě“ v Praze v kostele P. Marie (s. 200). Ale stejně tak dobře se mohly odehrát mimo Prahu v jiném kostele P. Marie před rokem 915 – P. Marie byla např. také patronkou Metodějova katedrálního chrámu (D. Třeštík 1997, s. 406). Mohly se konat i v kostele s jiným patrociniem (charvátskohlaholská redakce I. stsl. legendy chrám nejmenuje). Mohlo to být i před rokem 900, když ruské doklady kladou termín postřižin do 2 až 4 roků věku chlapců, zřejmě podle byzantské církevní praxe, spojující postřižiny se křtem. Polské je kladou do 7 roků věku, pak by se konaly až po roce 900.
Ze zmínky minejní redakce I. staroslověnské legendy, že na postřižiny Vratislav pozval knížete, „který byl tehdy v jeho zemi“, lze usoudit, že se odehrály ještě za života Spytihněvova a to v jiné zemi než ve středočeské přemyslovské doméně (např. podle Fuit byla pšovská Ludmila také „z jiné země“). V Praze v kostelíku P. Marie by se mohly konat jen za předpokladu, že by oním knížetem, „který byl tehdy v jeho zemi“, byl Mojmír II., případně Arnulf (ani to by nebylo tak nemožné). Z citovaného znění biskupského požehnání (D. Třeštík 1997, s. 198) by pak také vyplývalo, že je nepronášel latinský kněz! Na Moravě působili od roku 900 moravští biskupové – nový moravský arcibiskup a jemu podřízení tři biskupové, vysvěcení papežskými legáty arcibiskupem Janem a biskupy Benediktem a Danielem (L. E. Havlík 1992, s. 243-244). Václavovy postřižiny by se musely konat ještě před tímto rokem, ovšem jen pokud bychom je všechny čtyři považovali za latiníky, ale to vůbec není nutné. V textu uvedený biskup-notář či biskupský notář („episkop i notarij“), interpretovaný také jako biskup jménem Notar, resp. biskup Inotarij, který Václava postřihl, pak zřejmě nebyl pozván z Verony, podle V. Tkadlčíka (1980, s. 209-212) biskup Notherius II. (před 915-928), ale z Moravy (srovnej D. Třeštík 1997, s. 201n).

Václavovy postřižiny.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 198-200, 201, 203, 360, 406, 474.

Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 243-244.

Vojtěch Tkadlčík: Kdo udělil postřižiny sv. Václavu? In: Listy filologické 103, 1980, s. 209-212.

Vražda Ludmily

Rok 895 je proto jako rok Václavova narození zcela přijatelný a v souladu se stanoveným dožitým věkem podle E. Vlčka. Jeho postřižiny se mohly konat kolem roku 902. Byl-li Václav dán na vychování jeho bábě kněžně Ludmile na Budeč, jak uvádí D. Třeštík (1997, s. 364), bylo to zřejmě proto, že jeho matka zemřela. Drahomíra asi nebyla Vratislavova první manželka (J. Zástěra 1990, s. 130). To by vysvětlovalo, proč podle Gumpolda mohl Václav později o své matce mluvit jako o „rodičce zlořečené paměti“. Mluvil o nevlastní matce Drahomíře, kterou za vraždu Ludmily vyhnal a pronásledoval (D. Třeštík 1999, s. 9). Ale nepředbíhejme. Podle D. Třeštíka (1997, s. 357, 361, 364) k svatbě s Drahomírou došlo až v roce 906. Její regentskou vládu (921-922), se kterou si legendisté poněkud nevěděli rady, lze pak vysvětlit snahou časem prosadit na stolec vlastního syna Boleslava I., který byl v roce 921 skutečně příliš mlád (*907?/914?), nikoliv nedospělostí Václavovou (*895), tu si přidali již legendisté jen jako svoje vlastní zdůvodnění. „Matka pak jeho Drahomiř upevnila zemi a lidi svoje spravovala. A když vychovala druhého syna svého Boleslava, začal Václav spravovati lid svůj“ a dále „I zbujněli mužové čeští a povstali proti sobě; neboť kníže byl jim ještě mlád, let osmnáct (maje), když umřel otec jeho“ (minejní redakce I. staroslověnské legendy). A byl by jim stále „ještě mlád“, i když mu bylo ve skutečnosti již 26 roků, ale to se vůbec nedalo napsat (už při věku 18 let to bylo na pováženou). Je vidět, že Drahomířina regentská vláda uvedla legendisty poněkud ve zmatek.
Vražda kněžny Ludmily, ke které došlo sedm měsíců po Vratislavově smrti, tak dostává poněkud jiný smysl a význam než uvádějí legendy. Nebylo to proto, že by spolu s kněžími „kazila“ Václava, ale že jej chtěla prosadit na knížecí stolec. Že dávala přednost urovnaným vztahům s křesťanskými vládci Bavorů a Sasů (a snad i Moravanů) před spojenectvím s Maďary, Dalemnici a Havolany.
Podle I. stsl. legendy (charvátskohlaholské redakce) byl za následníka otcova vévodství Václav zvolen „přes veliký svůj odpor“, resp. „ač se sám tomu velmi bránil“ podle Gumpolda. Je proto možné, že Václav se zpočátku do vládnutí nijak zvlášť „nehrnul“, že usiloval o církevní dráhu. Této možnosti se údajně nevzdal ani jako vládnoucí kníže, vždyť nedlouho před svou smrtí hodlal prý odejít do Říma, věnovat se mnišskému životu a vládu přenechat Boleslavovi (Crescente). Podle D. Třeštíka (1997, s. 246, 259) zde autor Crescente použil paralelu s Jimramem: „Motiv cesty do Říma totiž autor Crescente převzal ze svého stylistického a ideového vzoru, jímž byl Arbeův Život Jimramův, kde Jimram také těsně před svou smrtí odchází do Říma“. Je také ovšem možné, že se chtěl zúčastnit Jindřichovy plánované cesty do Verony. Podle Widukinda chtěl Jindřich I. také před svou smrtí odejít do Říma. Pro Jindřichovo onemocnění k výpravě nakonec nedošlo (D. Třeštík 1997, s. 427).

Skutečný motiv Ludmiliny vraždy.

Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián, s. 9. In: Dějiny a současnost 21, č. 6, Praha 1999, s. 6-10.

K Drahomířině sňatku a její regentské vládě srovnej:
Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 357, 361, 364, 374.

Vratislav zemřel
13. února 921.
Ludmila byla zavražděna
o 7 měsíců později,
15. září 921.

Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 246, 259.

Nakolik legendy vycházejí z historických skutečností a nakolik jsou jen literárním dílem, složeným z převzatých motivů a hagiografických schémat?

Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 427.

Legendy a stáří prvních Přemyslovců

Ve stejném roce, kdy se po manželově smrti regentské vlády v Čechách ujala kněžna polabských Havolanů Drahomíra, se bavorský vévoda Arnulf poddal saskému králi Jindřichovi. Havolané, sídlící na Havole a Sprévě, byli tehdy nejmocnějším kmenem Polabských Slovanů. Jako bezprostřední sousedé Sasů byli po pádu Srbů ohroženi jejich další expanzí (D. Třeštík 1997, s. 357) a naopak. Proto Arnulf, který následujícího roku (922) vytáhl do Čech, zřejmě zakročil ve prospěch oprávněného knížete Václava a vrazil tak klín mezi Maďary a Polabské Slovany. V tomto roce, nejpozději však v roce 925, se Václav skutečně vlády ujal:
„Prvním datovatelným samostatným vladařským činem Václavovým je teprve přenesení Ludmily z Tetína do Prahy koncem října 925“ (D. Třeštík 1997, s. 196). Podle R. Turka (2000, s. 166) došlo k rituálnímu přenesení (tzv. translaci) Ludmilina těla do Prahy v roce 924 a ještě před tímto rokem měl Václav nastoupit přímou vládu.
Spor Drahomíry s tchýní, který řešila jejím zavražděním, pokračoval po Boleslavově dosažení dospělosti s jeho starším bratrem. Jednou z příčin bratrovraždy pak zřejmě byl, vedle rozdílného názoru na „zahraniční politiku“ (D. Třeštík 1997, s. 426), spor mezi Václavem a Boleslavem o formu nadvlády nad okolními knížaty v české kotlině (P. Čech 2000, s. 159).
Viz také strana „Boleslav I. – kníže a bratrovrah“. Protože první latinsky psané Václavské legendy se objevily až po roce 974 (Crescente), tzn. více než 50 let po Vratislavově smrti, nelze se divit, že skutečné okolnosti převzetí vlády Václavem zůstaly poněkud zastřeny. Legendisté, každý po svém, se je pak snažili rekonstruovat. Každý si přidal něco svého. Uvádějí však jen jediný časový údaj, a to přenesení Václavova těla z Boleslavi do Prahy 3 roky po vraždě (Crescente, Gumpold). K tomu však ve skutečnosti mělo dojít až 30 let po vraždě (D. Třeštík 2000, s. 11). Pak přichází Kristián (992-994) a přináší „velmi přesné“ informace o tom, co a jak se stalo před 120 lety (Bořivojův křest). Poté „velmi přesně“ určuje věk Bořivoje, jeho synů a také rok Václavovy vraždy (929). Ten, jak dokázal D. Třeštík (1997, s. 428n), určil chybně. Znovu (jako Crescente i Gumpold) chybně uvádí i translaci těla 3 roky po vraždě. Nic nás proto nenutí (kromě D. Třeštíka 1997, s. 206, 451), abychom uvěřili Kristiánovým ostatním „přesným“ výpočtům (resp. jeho „přesnému“ překladu staroslověnské předlohy Fuit), zejména dožitému věku Vratislava („asi 33 let“) – viz výše.

Arnulfův zásah v Čechách v roce 922.

Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 196, 357.

Rudolf Turek:
Čechy na úsvitě dějin, Academia, Praha 2000 (reprint 1. vydání, Orbis, Praha 1963), s. 166.

Petr Čech:
Mocenský vývoj v severozápadních Čechách do počátku 11. století, s. 159.
In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, NLN, Praha 2000, s. 155-173.

Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa, s. 11. In: DaS 2000, č. 4, s. 6-11.

Údaje pro následující přehled převzaty z publikací:
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech, Vyšehrad, Praha 1969.
Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 206, 451.
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997.

Dožitý věk knížat
Osoba/děj	Kristián/Fuit	D. Třeštík	E. Vlček
Bořivoj	35/36 let	†888/889/35-37	35-40 let
Ludmila	–/61 let	†921/61 let	±66 let
Spytihněv	40/40 let	†915/40 let	40-45 let
Vratislav	asi 33 let/33 let	†921/33 let	45-50 let
Václav v roce úmrtí otce	jinoch/mladíček	asi 13 let	–
vražda Václava	r. 929/–	r. 935/27 let	±40 let
translace Václavova těla	3 roky po vraždě/–	30 let po vraždě	–

Dožitý věk knížat a další historické údaje podle Kristiána (resp. Fuit), D. Třeštíka a E. Vlčka.
Z Vlčkova průzkumu mimo jiné vyplývá:
V době otcova úmrtí
byl Vratislav (nikoliv Václav) ještě jinoch (mladíček). Bylo mu 14-15 let. Žil pak (resp. vládl) ještě „asi 33 let“.

Podle Fuit Drahomíra prý nenáviděla Ludmilu a chtěla ji zahubit, aby „vládla svobodně. Byl totiž syn její Václav posud mladíček“. Z našeho rozboru vyplynulo, že nemohla být vlastní matkou Václava, ale pouze mladšího Boleslava. Jestliže k jejímu sňatku s Vratislavem došlo v roce 906 (D. Třeštík 1997, s. 357, 361, 364), pak se Boleslav mohl narodit nejdříve v roce 907. V roce úmrtí jeho otce (†921) by skutečně „byl totiž syn její (ale Boleslav) posud mladíček“, protože by mu mohlo být nejvíce 14 let.
Z Vlčkova průzkumu ostatků Vratislava a Václava zase vyplývá, že to nebyl Václav, kdo v roce otcova úmrtí „byl ještě jinoch, mladíček“, ale Vratislav (a podle nastíněné hypotézy také Boleslav).
Je tedy zřejmé, že legendisté, aby mohli zdůvodnit Drahomířinu regentskou vládu, si některé časové údaje buď popletli, anebo mírně „upravili“.

Věk knížat v době úmrtí jejich otce:

888 Vratislav 14-15 let,
921 Václav 26 roků,
921 Boleslav 14 let (nebo méně).

Oldřich Králík (1969, s. 23): „... je ošidné brát tyto prastaré legendy jako normální historické prameny. Je to literatura, v tom spočívá slabost i síla těchto památek“. A dále na téže straně: „Chápat legendy jako normální historický pramen vedlo jen k nedorozuměním a nedopatřením. Obvykle se přeceňovala historická informovanost jednotlivých hagiografů, hlavně těch, kteří byli současníky líčených událostí. Avšak daleko více narůstala dějová a faktová materie v legendách čistě literární cestou, jakýmsi samoplozením, než sbíráním dalších informací“. Dále pak (s. 24): „Je možné, že někomu bude líto, že ztrácíme představu hagiografů jakožto historických svědků. Ale jistě je důležitější, že v autorech legend získáváme literární a kulturní tvůrce“.

Legendy nelze chápat jako normální historický pramen.

Oldřich Králík:
Nejstarší legendy přemyslovských Čech, Vyšehrad, Praha 1969, s. 23, 24.

Dušan Třeštík (1997, s. 8): Legendy „nejsou samozřejmě nějakým »kněžským podvodem«, jak si mysleli osvícenci a jak se s tím třeba Josef Dobrovský ani netajil, považují pouze za pravdu nikoliv to, co skutečně existuje, nýbrž to, co by mělo být, zajímá je pouze a jedině absolutní ideál a život berou na vědomí jen potud, pokud tento ideál ilustruje“.

Dušan Třeštík:
Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 8.

Zkusme z výše nastíněných údajů sestavit přehlednou tabulku:

Panovníci vyobrazení v severní polovině 4. pásu

Tabulka 1: prvních devět pražských Přemyslovců

Kníže	Štít	Narozen	Vláda	Věk
Rostislav	–	826?	846-870	50?
Bořivoj	s puklicí	850?/852?	875-888/889	36/39
Spytihněv	pruhovaný	872?	894-915	43
Vratislav	půlený s rozetou	874?	894-921	47
Václav	s puklicí	895?	922/924-935	40
sv. Václav	obrácený	–	2. zobrazení	–
Boleslav I.	plný s rozetou	907?/914?	935-972	58/65
Boleslav II.	s puklicí	935?	972-999	64
Boleslav III.	půlený s rozetou	968?	999-1002,1003	66?
Oldřich	s puklicí	984?	1004-1034	50
Břetislav I.	s puklicí	1004?	1019-1055	51

Přehledná tabulka 1 se základními údaji o prvních devíti pražských Přemyslovcích od Bořivoje po Břetislava I. vyobrazených v severní polovině 4. pásu maleb, které Kosmas mohl ve Znojemské rotundě vidět.

Tato část maleb vznikla někdy v letech 1035-1055 poté, co Břetislav I. usedl na pražský stolec.

Boleslav II. [15] se podle štítu s puklicí (obr. vpravo) mohl narodit nejdříve v roce 935, kdy jeho otec Boleslav I. [14] (obr. vlevo) převzal po svém zavražděném bratrovi vládu. Proto má plný, nedělený štít, jako jediný z panovníků s červenou rozetou. Hroby otce ani syna se zatím nepodařilo nalézt, i když M. Lutovský je jiného názoru – hrob Boleslava I. spatřuje v hrobu K1 Bořivoje ve svatovítské rotundě a hrob jeho syna Boleslava II. ztotožňuje s hrobem č. 98 Oldřicha ve svatojiřské bazilice; podle kronikáře Přibíka z Pulkavy z Radenína však Boleslav II. měl být pohřben v hlavním kostele Pražského hradu, tj. v kostele sv. Víta, o pohřbu Boleslava I. se nezmiňuje žádný pramen. Mohl však být pohřben v hrobu č. 93 u sv. Jiří – viz dále. Boleslav III. [16] (obr. vlevo níže) se naopak musel narodit v době, kdy jeho otec ještě nevládl (půlený štít s rozetou), tj. před rokem 972. Nejpozději v roce 968, neboť v roce 1003 měl již dospělou vdanou dceru. Zemřel v Polsku (snad 1034), jeho hrob rovněž není znám.

Vlčkovy závěry nejsou v tak nesmiřitelném rozporu s možným historickým pozadím, jak se snaží naznačit D. Třeštík a další. Neodpovídají pouze některým časovým údajům legend a musíme se proto ptát:
Nakolik lze legendy považovat za spolehlivý historický pramen?

Jediný kníže Oldřich [17] (*984?, †1034), který se podle svého štítu s puklicí (obr. vpravo) narodil z knížecího lože, se svým předpokládaným dožitým věkem okolo 50 let poněkud vymyká zjištěnému stáří jemu připisovaných ostatků (sv. Jiří, centrální hrob č. 98, rakev z vydlabaného dubového kmene), které E. Vlček (1997, s. 167, 192) klade do intervalu 40-45 let. J. Frolík-Z. Smetánka (1997, s. 136-137) přisuzují tyto ostatky Boleslavu II. (?), který se ale musel dožít ještě mnohem vyššího věku než Oldřich – asi 64 let (viz výše tabulka 1). Zachovaly ve velmi chatrném stavu.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 167, 180, 191-192.

Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeolo- gie na Pražském hradě, Paseka, Praha a Litomyšl 1997, s. 136-137.

Kdo byl pohřben v bazilice sv. Jiří?

Umístění hrobů v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě.

Umístění hrobů v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě – původní nálezová situace (sever je vlevo).
Pod č. 89, 90, 91 a 94 jsou dětské hroby, hrob č. 98 obsahoval původní pohřeb v dlabané dubové rakvi. Hroby č. 79, 89, 93 byly prázdné. Při budování honosné opukové hrobky č. 95 (zničené pozdějším pohřbem) porušen hrob č. 93 v rakvi vydlabané z jasanového kmene.

Hrob číslo	I. Borkovský 1975	E. Vlček 1997	J. Frolík-Z. Sme- tánka 1997
95	Oldřich	?	původně Oldřich
93	pův. Boleslav I. s manželkou	původně nezn. kněžna?	původně Emma, manž. Bolesl. II.
92	Boleslav I. + manž. Biagota	Jaromír + nezn. kněžna	Oldřich + Emma
98	Boleslav II.	Oldřich	Boleslav II.
79	původně Vratislav I.	původně Vratislav I.	původně Vratislav I.
97	Vratislav I.	Vratislav I.	Vratislav I.

Identifikace jednotlivých pohřbených podle různých autorů, přesun a druhotné uložení kosterních pozůstatků.
Podle J. Frolíka byl hrob č. 93 poškozen a jeho obsah přenesen až při budování hrobu č. 92 pro ostatky původně uložené v hrobce č. 95.

V zachované východní části hrobu č. 93 byl nalezen zajímavý inventář:
1. Dva zlomky železných držadel dřevěného vědérka kovaného železem.
2. Pruh 50 mm širokého a 220 mm dlouhého plechu, jehož konce byly roztepané a zůstalo v nich po dvou nýtech – rukojeť dřevěného štítu (možná také držadlo rakve nebo jejího víka, popřípadě připevnění víka k rakvi – pozn. aut.).
3. Plochý předmět 68 mm dlouhý a 30 mm široký, který se zužuje v zaoblenou špici – asi hrot meče.
4. Plochý kus plechu 75 × 25 mm velký se dvěma nýty, s jedním koncem rovněž zaobleným – snad patřící ke kování štítu.
V rakvi však chyběl jakýkoliv zlomek lidské či zvířecí kosti (E. Vlček 1997, s. 178).
K velké přestavbě svatojiřského chrámu mělo dojít již za Boleslava I. (J. Sláma: Český kníže Boleslav II., s. 26 a pozn. 89 na s. 280. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000, edd. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík, NLN, Praha 2000, s. 9-26).
Nebylo by proto divu, kdyby v hrobě č. 93 Boleslav II. nechal pochovat svého otce (†972), jak se domníval I. Borkovský (ovšem bez manželky).
Nemáme žádné informace např. o místě posledního odpočinku Oldřichovy choti a Břetislavovy máti Boženy (†1052 – Kosmas II, 13), která se musela dožít asi 65 let. Je možné, že pod nově budovanou hrobkou č. 95 původně byl také nějaký hrob (či hroby). Kosterní pozůstatky kněžny z hrobu č. 92 (uložené zde společně s ostatky připsanými knížeti Jaromírovi) podle E. Vlčka (1997, s. 194) patřily ženě více než 60leté. Emma Francká (†1005/1006), manželka Boleslava II., se však dožila max. asi 55/58 let. Jestliže Břetislav ve svatojiřské bazilice nechal uložit ostatky svých blízkých, otce Oldřicha (†1034) a strýce Jaromíra (†1035), lze předpokládat, že tak učinil i v případě své matky Boženy (†1052).

Boleslav I. byl asi pohřben v bazilice sv. Jiří.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 178.
Inventář hrobu č. 93 odpovídá spíš pohřbu muže (Boleslav I.?), jehož ostatky se při pozdější manipulaci mohly buď rozpadnout na prach, být přeneseny jinam nebo záměrně zničeny.

Kněžna z hrobu č. 92: Biagota, Emma, nebo Božena?

Na malbách vynechaný kníže Jaromír (†1035), pokud by skutečně byl Oldřichovým mladším sourozencem (*986?), jak se domníval Kosmas, by svým předpokládaným stářím 49 roků potom Vlčkem (1997, s. 191) stanovenému dožitému věku ±45 let přibližně odpovídal (sv. Jiří, hrob č. 92). Na jiném místě E. Vlček (1997, s. 180) uvádí dožitý věk knížete z hrobu č. 92 podle lebky na 40-50 let, podle zubního věku na 37-47 let, podle ostatního postkraniálního skeletu na 40-45 let. Rok jeho narození nemůžeme asi posunout do doby pozdější, měl-li být v roce 1003 německým králem Jindřichem II. prosazován na pražský stolec (je-li tato informace správná), který ale nakonec získal Boleslav Chrabrý. Podle nálezové situace byly pozůstatky knížete brzy po smrti čtvrceny, ovařeny a přenášeny. To opět odpovídá Jaromírovi, protože původně měl být pohřben v Lysé nad Labem (asi 40 km od Prahy). J. Frolík-Z. Smetánka (1997, s. 136-137) přesto přisuzují tyto ostatky Oldřichovi (?), který byl údajně pohřben přímo v kostele sv. Jiří (Kosmas I., 42) a důvody k jejich přenesení v tomto případě proto chybí – viz tabulka výše.

Jaromírovy ostatky dal Břetislav I. přenést z Lysé nad Labem do Prahy.

Máme však ještě další adepty, o kterých víme, že jejich ostatky byly přenášeny. Jsou jimi Břetislav I., zemřel 10. ledna 1055 v Chrudimi, Břetislav II., zavražděn nedaleko Zbečna (1100), Svatopluk Olomoucký, zvražděn ve Slezsku (1109), Bořivoj II., zemřel v Uhrách (1124), a Konrád Ota I. (syn Konráda II. Znojemského), který zemřel v roce 1191 na mor při dobývání Neapole; přitom měkké části jeho těla měly být pohřbeny v klášteře Monte Cassino, ovařené kosti převezeny do Prahy (Jarlochova kronika).
Podle Přibíka Pulkavy z Radenína však ostatky posledně jmenovaného knížete měly být uloženy v kostele sv. Víta. Rovněž hrob Bořivoje II. je dnes v kamenné tumbě v kapli sv. Jana Křtitele ve svatovítské katedrále. Břetislav II. „byl pochován na hřbitově kostela sv. Václava venku přede dveřmi nalevo, jak si sám určil“ (Kosmas), před rokem 1135 přenesen do baziliky sv. Víta, dnes také v kamenné tumbě v kapli sv. Jana Křtitele ve svatovítské katedrále. Ostatky knížete Břetislava I. (†1055), původně pohřbeného ve svatovítské rotundě, byly nalezeny v tumbě s jeho plastikou a autentikou s jeho jménem v císařské kapli P. Marie v katedrále sv. Víta (E. Vlček 1997, s. 200) společně s ostatky jeho syna Spytihněva II. (†1061). Břetislavův dožitý věk byl stanoven ±50 let (s. 210), Spytihněvův ±30 let (s. 213). V hrobu s plastikou Spytihněva II. a autentikou s jeho jménem byly kosterní pozůstatky ženy ±50 let (s. 219). Byly přisouzeny Břetislavově choti Jitce (†1058). Pozůstatky druhého Břetislavova syna Vratislava II. (†1092), uložené snad na Vyšehradě, nebyly dosud objeveny (s. 223). Také hrob Konráda I. Brněnského (†1092) se předpokládá na Vyšehradě, stejně jako uložení ostatků nejmladšího Vratislavova syna Soběslava I. (†1140). Vladislav I. (†1125) byl pohřben v klášteře v Kladrubech (založen 1115) a snad zde dodatečně našel místo posledního odpočinku i jeho předchůdce na pražském stolci Svatopluk Olomoucký (†1109).

Další panovníci, jejichž ostatky byly přenášeny.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 200, 210, 213, 223.

Pokud bychom dosud předpokládané Jaromírovy ostatky (sv. Jiří, hrob č. 92, ±45 let) připsali Břetislavovi a ty původně Břetislavovy (sv. Vít, tumba knížete Břetislava I., ±50 let) knížeti Oldřichovi, měli bychom jisté řešení vyhovující Vlčkovým závěrům, protože všichni tři jmenovaní se měli dožít přibližně stejného věku. Pak by nám ovšem jeden hrob s jedincem 40-45 let starým přebýval (sv. Jiří, centrální hrob č. 98) a chyběl by nám pohřeb knížete Jaromíra. Pokud bychom je ztotožnili, musel by být Jaromír opravdu mladší než Oldřich. Ostatky z hrobu č. 92 však vykazují nálezy odpovídající endokrinologickým poruchám proběhlým ještě v době růstu, což by mohl být důsledek vykleštění chlapce před nástupem puberty (E. Vlček 1997, s. 192). Navržené záměně brání i skutečnost, že ostatky v hrobu č. 98 byly nalezeny v původní neporušené podobě, Jaromír zde být pohřbený nemůže. Snad by to mohl být Břetislav II. (?), alespoň podle dožitého věku – viz tabulka 2. Jeho pohřeb se ale předpokládá původně před bazilikou sv. Víta, dnes v kapli sv. Jana Křtitele ve svatovítské katedrále (M. Bravermanová-M. Lutovský 2001, s. 282).

Hledané řešení?

Nebude asi tak jednoduché.

Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Vesmír, Praha 1997, s. 192.

Milena Bravermanová-Michal Lutovský: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů, Libri, Praha 2001, s. 282.

Břetislav se narodil z knížecího lože

Určitou pochybnost může vzbuzovat puklice na Břetislavově štítu [18] (viz obr. níže). V době jeho narození (1004) by měl být Oldřich již vládnoucím knížetem. Již předtím musel být ženatý, neboť podle Kosmy (I., 36): „Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav“. Podle VDZKČ (I., 1999, s. 740) ale Oldřich svrhl Jaromíra až v roce 1012. U Jaromírova jména zde však můžeme najít poznámku „spoluvláda“. Oldřich také musel být v roce 1003 spolu s Jaromírem v Čechách. Sotva můžeme předpokládat, že se s Boženou setkal v Německu. Kosmas asi správně spojil rok Břetislavova narození s vyhnáním Poláků z Prahy (údajně 1002) – k tomu ale došlo až v roce 1004. Tuto chybu opakují i VDZKČ (I., 1999, s. 357)! Lze tedy oprávněně předpokládat, že v roce 1004, kdy se Břetislav nejspíš narodil, byl Oldřich skutečně vládnoucím knížetem, jak nás informuje Kosmas (I., 36): „... kníže Oldřich – nevíme jistě, zda tajně útěkem vyváznuv či byv z rozkazu císařova propuštěn – vrátil se do vlasti ...“ a dále: „Ráno potom (po vyhnání Poláků) kníže Oldřich vstoupil do hradu pražského a na lstivý podnět týchž domácích nepřátel, o nichž jsme se svrchu zmínili, třetího dne dal svého bratra Jaromíra oslepiti“. Merseburský kronikář Dětmar místo Oldřicha uvedl knížete Jaromíra (?). Byl to záměr? Podle D. Třeštíka (1997, s. 462) měl mít údajně informace „z první ruky“. Oldřich prý v roce 1004 v Čechách vůbec nebyl a nastolen byl naopak vykleštěný Jaromír. Král Jindřich II., nechávaje si Oldřicha v záloze (?), „potvrdil pak slavnostně Jaromíra za knížete a předal mu Čechy v léno“ (B. Krzemieńska 1999, s. 52).

Autor námětu maleb byl zřejmě velmi dobře informován.

Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české I., Paseka, Praha-Litomyšl 1999, s. 357, 740.

Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 462.

Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině 11. století, Garamond, Praha 1999, s. 52.

Potom by to ovšem byl Břetislav [18], kdo vyprávění svého otce o dobývání Pražského hradu v roce 1004 záměrně zkreslil a puklici na svůj štít (obr. vpravo) si nechal namalovat neoprávněně (?), neboť on byl zadavatelem této části výmalby rotundy. Nebo snad až do svržení Jaromíra a svého nastolení v roce 1012 vládl Oldřich jen v žateckém údělu? Podle D. Třeštíka (1997, s. 462) je to ale „fantazie“. V tom případě by se Břetislav nemohl narodit v roce 1004, ale až 1012, a dožil by se jen 43 let a mohl by pak být pohřben ve svatojiřské bazilice v centrálním hrobu č. 98 v dlabané dubové rakvi (40-45 let) poblíž své matky Boženy (později s Jaromírem přenesené do hrobu č. 92); Oldřichovi bychom pak mohli připsat původně Břetislavovy ostatky (±50 let). Není to ale možné, protože podle Kosmy (II, 17) byl Břetislav I. pochován v Praze „v kostele svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha“. Kromě toho by se musel v 7 letech stát správcem Moravy (1019) a v 9 letech unést Jitku (!?), což Kosmas (I, 40) zaznamenal zřejmě podle nějakého neznámého analisty z 11. století k roku 1021. Takže Oldřichova spoluvláda asi zase takovou „fantazií“ nebude, jinak bychom obě události museli posunout alespoň o 8 let dál: dobytí Moravy do roku 1027 a únos Jitky až do roku 1029. To ale B. Krzemieńska (1999, s. 81n, 99) vylučuje, protože „nemáme žádné závažné důvody o datu (Jitčina únosu roku 1021) pochybovat“.
Připusťme, že se Kosmas zmýlil (ať již úmyslně nebo neúmyslně), že Jindřich skutečně prosadil na pražský stolec mladšího Jaromíra a Oldřich byl jen spoluvládce. Mohli bychom tak vysvětlit, proč Břetislav v roce 1055 na hradě Chrudimi, na smrt nemocen, vyhlásil nejen, že budoucím panovníkem může být jen některý z jeho synů nebo vnuků, tzn. pouze příslušník přemyslovského knížecího rodu v mužské linii (viz Vladivoj nebo Boleslav Chrabrý), ale že musí být současně také nejstarším z rodu (viz Jaromír) (Kosmas II, 13).

Barbara Krzemieńska: Břetislav I., Čechy a střední Evropa v prvé polovině 11. století, Garamond, Praha 1999, s. 81n, 99.

Z á v ě r :
Ostatky (sv. Jiří, hrob č. 98, 40-45 let) dnes E. Vlčkem připisované Oldřichovi (i kdyby ve skutečnosti měly patřit Břetislavovi, pokud je vůbec možné takovou záměnu připustit) by musely vykazovat vyšší stáří, alespoň 45-50 let.

Panovníci vyobrazení v jižní polovině 4. pásu

Tabulka 2: dalších osm pražských Přemyslovců

Kníže	Štít	Narozen	Vláda	Věk
Břetislav I.	s puklicí	1004?	1019-1055	51
Spytihněv II.	s puklicí	1029?	1055-1061	32
Vratislav II.	obrácený	1031?	1061-1092	61
Konrád I.	plný s rozetou	1032?	1092	60
Břetislav II.	půlený s rozetou	1058?	1092-1100	42
Bořivoj II.	s puklicí	1074?	1100-1107 1109-1110 1117-1120	50
Svatopluk Olomoucký	půlený s rozetou	1078?	1107-1109	31
Vladislav I.	s puklicí	1076?	1109-1125	49
Vratislav II.	s puklicí	–	2. zobrazení	–
Soběslav I.	plný s rozetou	1090?	1125-1140	50

Přehledná tabulka 2 se základními údaji o dalších osmi pražských Přemyslovcích od Spytihněva II. po Soběslava I. vyobrazených v jižní polovině 4. pásu maleb, které Kosmas ve Znojemské rotundě již vidět nemohl.

Tato část maleb, Spytihněvem II. počínaje, vznikla až v letech 1131-1134.

V případě Spytihněva II. [19]

Kosmas (I, 41) sice klade jeho narození do roku 1031, jeho údaje z této doby asi nejsou přesné. Dobu úmrtí Oldřicha a Břetislavovo nastolení také uvádí pozdější (1037). Srovnej VDZKČ I., 1999, s. 740. Otázka je, zda zprávu o narození Spytihněva Kosmas pouze připojil k datu vysvěcení biskupa Šebíře (1031) a nebo je s tímto datem pevně svázána. V druhém případě bychom si Spytihněvův dožitý věk museli opravit na 30 let a příslušně upravit i data jeho mladších bratrů. To by ale zase bylo v rozporu s předpokladem, že Břetislavův čtvrtý syn Jaromír se narodil nejpozději v roce 1033 (viz níže B. Krzemieńska 2000, s. 22). Hradišťské letopisy kladou narození Spytihněva, Břetislavův výpad do Uher a Šebířovo ordinování biskupem k roku 1029 (L. E. Havlík 1992, s. 277).

Symbolika štítů – platí stejně i pro tabulku 2.

Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000, s. 22.

Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, Jota, Brno 1992, s. 277.

U Vratislava II. [20] se opět setkáváme s obráceným štítem (obr. vlevo). Znamená to, že je na malbách zobrazen ještě jednou, tak jak jsme mohli zaznamenat již u dvojího vyobrazení Václava výše. Podruhé jej můžeme spolehlivě identifikovat v postavě s královskými atributy korunou a žezlem jako prvního českého krále Vratislava I. [26] (obr. vpravo), neboť na tom se shoduje většina hypotéz. Důkaz přinesla část 1b hypotézy.

Vratislavův obrácený štít, na lícní straně s puklicí.

Břetislav II. [22] – prvorozený syn Vratislava II. s jeho druhou manželkou uherskou Adlétou – se narodil předtím, než se jeho otec ujal pražského stolce. Jeho půlený štít s rozetou (obr. vlevo) potvrzuje správnost předpokladu, že držitel tohoto štítu se narodil (v Uhrách? nebo již na Moravě?) v době, kdy jeho otec ještě nebyl vládnoucím knížetem (srovnej s tabulkou 1). Bořivoj II. [23] (obr. vpravo) se narodil Vratislavovi a polské Svatavě, když Vratislav již vládl z Prahy, má proto, stejně jako Vladislav I. [25] (obr. zcela vpravo), štít s puklicí.

Zbývá ještě vysvětlit symboliku plného, neděleného štítu s rozetou. Boleslav I. [14]

Jeho držiteli jsou Boleslav I. [14] (obr. vlevo), Konrád I. [21] (obr. vpravo) a Soběslav I. [27] (obr. zcela vpravo). Protože všichni tři se narodili v době, kdy jejich otcové již byli vládnoucími knížaty, mohli přece mít i štít s puklicí (viz výše Vratislav II. [26], Bořivoj II. [23] nebo Vladislav I. [25]). Ve všech třech případech nastupují vládu jako mladší sourozenci bezprostředně před nimi vládnoucího panovníka. A víme také, že ve všech třech případech měli tito sourozenci vzájemné spory. U Boleslava I. navíc završené bratrovraždou. Snad proto považovali oba malíři za nutné tyto panovníky odlišit. Lze ovšem namítnout, že např. Vratislav II. nebo Vladislav I. se také narodili z knížecího lože a také měli se svými staršími bratry spory. Přesto mají na štítu puklici. Shora uvedení tři panovníci mají ale ještě jeden společný znak, společnou vlastnost: Následují vždy a jen za postavou, která je na malbách zdvojena.
V případě Boleslava I. [14] je to kníže Václav a sv. Václav [12, 13], v případě Konráda I. [21] a Soběslava I. [27] je to kníže Vratislav II. s mitrou [20] a král Vratislav I. s korunou a žezlem [26]. Můžeme tedy konstatovat, že J. Zástěra (1990, s. 95) vysvětlil symboliku knížecích štítů, až na některé drobné a nepodstatné detaily, správně.

Plné, nedělené štíty.

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 95.

Musíme se také zmínit o dvou nejmladších synech Břetislava I., o Jaromírovi a Otovi, i když v rotundě vyobrazeni nejsou, neboť na pražský knížecí stolec neusedli. Jaromír (Gebhard) „mohl v roce 1063 dosáhnout tzv. kanonických let, tj. třicátého roku života“ (B. Krzemieńska 2000, s. 22), a stal se pak v roce 1068 pražským biskupem. Musel se narodit nejpozději v roce 1033, aby podle B. Krzemieńske v roce 1063 mohl dosáhnout kanonického věku 30 let. Konrád I. Brněnský se proto musel narodit nejméně o 1 rok dřív (1032). Nejmladší Ota I. pak zase naopak nejméně o 1 rok později, nejdříve v roce 1034, ale také ne o mnoho později, když v roce 1054 se stal znojemským údělníkem, resp. brněnským spoluúdělníkem s Konrádem I. (k rozdělení západní Moravy na znojemský a brněnský úděl došlo v roce 1092 – viz strana „Denáry moravských údělníků“).

Jaromír (Gebhard)
a Ota I. Sličný.

Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000, s. 22.

Srovnání podoby štítů ve 4. a ve 3. pásu

Zastavme se ještě u postavy knížete Svatopluka Olomouckého [24] a jeho půleného štítu s rozetou (obr. vlevo). Byl synem Oty I., nejmladšího z Břetislavových synů, který se vládnoucím pražským knížetem nikdy nestal. Svatopluk Olomoucký byl tedy synovcem Spytihněva II. [19], Vratislava II. [20] a Konráda I. Brněnského [21]. Srovnáme-li jeho štít se štíty Rostislava [06] a Svatopluka [07] ve 3. pásu (viz obr. níže), jejichž otec také nebyl vládnoucím knížetem a také byli synovci předchozích panovníků, zjistíme, že zde se malíř symboliky uplatněné ve 4. pásu maleb nedržel. Tzn., že malby 3. pásu nemohly vzniknout současně se čtvrtým, ale dřív, jsou dílem jiného malíře, který malby tvořil (nejpozději) za Břetislavovy správy Moravy (1019-1034)! Rozdílné podání štítů Rostislava [06] a Svatopluka [07] bychom mohli vysvětlit tím, že o jejich příbuzenském vztahu malíř mohl vědět z Kristiána (1. kap.), zprávu Fuldských análů k roku 846 o Ludvíkově dosazení Rostislava, Mojmírova synovce, na moravský stolec však znát nemusel.

Symbolika štítů – pro 3. pás platí jen částečně – 4. pás proto musel vzniknout později.

3. pás maleb: Sámo, tři neznámí panovníci, Mojmír I., Rostislav, Svatopluk a Mojmír II.

Štíty panovníků ve 3. pásu maleb.
Pouze první Sámo a poslední osmý Mojmír II. mají na svém štítu ozdobný prvek (podoba štítu druhého panovníka je pouze hypotetická).

Rostislav [06] má štít plný, nedělený, Svatopluk [07] půlený. Oba štíty jsou ale bez ozdob. Spytihněv I. [10]

Pouze Mojmír II. [08], Svatoplukův syn, má štít s puklicí stejný jako Bořivoj [09], Václav [12], Boleslav II. [15], Oldřich [17], Břetislav I. [18] (atd.) ve 4. pásu. Přitom kromě Spytihněvova štítu se šikmými pruhy [10] (obr. vlevo) mají všechny ostatní štíty panovníků ve 4. pásu puklici (vč. lícní strany obrácených štítů sv. Václava [13] a Vratislava II. [20] – obr. vpravo) nebo rozetu, kterou ve 3. pásu maleb má na štítu, ovšem v daleko menším provedení, pouze první panovník – Sámo [01]. Dosud nebyl uspokojivě vysvětlen rozdílný počet lístků na rozetách (7-10): Sámo [01] sedm, Vratislav [11] deset, Boleslav I. [14] osm, Boleslav III. [16] osm, Konrád I. Brněnský [21] osm, Břetislav II. [22] devět, Svatopluk Olomoucký [24] deset, Soběslav I. [27] devět, ani proč lístky rozet předposledních tří zde jmenovaných panovníků [21, 22, 24] mají ostré zakončení. Kombinačním schopnostem badatelů zatím odolávají rozdíly v barevném podání štítů.
Co se naopak podařilo vysvětlit:
Proč se obrácené štíty sv. Václava [13] a Vratislava II. [20] navzájem liší (obr. vpravo), i když znamenají totéž – zdvojení postavy, je vysvětleno na straně: 3. Obrácené štíty nejsou obrácené?, viz tlačítko DOTAZY.

Obrácené štíty Vác- lava a Vratislava II. Sv. Václav [13] v přilbě
Vratislav II. [20] s mitrou

Ze srovnání štítů v obou pásech maleb vyplývá, že horní 4. pás je pozdější než spodní 3. pás a je dílem jiných malířů, kteří teprve v tomto pásu symboliku štítů náležitě rozvinuli. Toto zjištění potvrzuje naše již dříve vyslovené závěry o několika etapách výmalby – viz 7. a 8. část.

Malby nevznikly najednou a současně až v roce 1134, vznikaly postupně.

Vymazané nápisy

V roce 1134, v době „rozmnožení obrazů panovníků“ a „přestavby“ rotundy (v tomto pořadí – viz rytý nápis), malby prvních tří pásů včetně apsidy a severní poloviny 4. pásu pravděpodobně musely být již hotovy, pocházet mohly, jak jsme si řekli, ještě z doby Břetislavovy (s daleko menší pravděpodobností až z doby Vratislava II.), pouze byla vymazána (v průběhu let snad i opakovaně) jména v titulačních páskách, aby nikoho nepohoršovala.		Vymazané nápisy v titulačních páskách.
A právě chybějící jména by zase zpětně mohla dokazovat, že zde velkomoravští panovníci vyobrazeni byli (a jsou). Pokud by byla ve 3. pásu uvedena pouze jména pražských Přemyslovců (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík), která jistě nebyla ani v roce 1134 ani nikdy později žádným státním tajemstvím (srovnej J. Zástěra 1990, s. 162), proč by byla vymazána? Tudíž původně zde musela být uvedena jména jiná. Jména pražských Přemyslovců, počínaje Bořivojem, jak bylo na předchozích stranách dokázáno, mohla být pouze v horním 4. pásu. A jména osmi mytických Přemyslovců (pohanů), od Přemysla po Hostivíta, jejichž vyobrazení si zde představoval A. Friedl (1966, s. 55n), nikdy nemohla být uvedena v křesťanské kapli, pochopitelně ani jejich vyobrazení. V omyl jej uvedl Kosmas (I, 9), který podle 3. pásu znojemských maleb konstruoval svůj přemyslovský mýtus.		Jména pražských Přemyslovců nebyla žádným státním tajemstvím. Přesto byla vymazána! Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990, s. 162. Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě, ODEON, Praha 1966, s. 55n.
P. Černý (1997, s. 89, pozn. 40): „Za předpokladu, že zobrazení jednotlivých Přemyslovců byla zde v jejich původní podobě skutečně doprovázena identifikujícími texty, pak by jejich dnešní téměř úplné vymizení nebylo vysvětlitelné jinak, než pozdějším, zcela záměrným a systematicky provedeným vymazáním“. To jistě, ale PROČ? Tuto otázku si P. Černý na znojemské konferenci v roce 1996 nepoložil, protože by si na ni musel odpovědět, a to by mohlo být „nebezpečné“. Uděláme to tedy za něj. Odpověď naleznete ZDE.		Pavel Černý: Zobrazení přemyslovské genea- logie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě ..., Sborník konference, JMM, Znojmo 1997, s. 89, pozn. 40.
Ale musela být vymazána (nebo vůbec neuvedena) i zcela nezávadná jména Přemyslovců ve 4. pásu maleb, aby nebylo možné si jména postav 3. pásu zpětně dovodit. To se podařilo tak dokonale, že ani dnes, po téměř 1000 letech a na přelomu dalšího tisíciletí, si současní badatelé tato jména dovodit nedokážou (nechtějí, nemohou nebo snad nesmí?).
Nepřipouštějí si, stejně jako tenkrát, že by se mohlo jednat o velkomoravská knížata (jako by před Bořivojem byli jen mytičtí Přemyslovci – viz D. Třeštík 1997, s. 333, 425, týž 1999, s. 8 – nebo vzduchoprázdno) a hledají si různé únikové cestičky v podobě moravských údělníků, následníků trůnu, přemyslovských princů nebo veškerého žijícího členstva přemyslovského rodu (prostě, aby to vyšlo na počet). V tom případě by tito badatelé museli přistoupit jedním dechem i na to, že „donátorem“, „vedoucím jezdecké družiny“ i „ústřední postavou oráčské scény“ je Boleslav II. (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík) nebo některý (šestý v pořadí) z mytických Přemyslovců (J. Mašín, A. Friedl, L. Konečný) či Mojslav (J. Zástěra), protože symbolika ozdobného lemu pláště šestého panovníka v 3. pásu maleb je nezvratná.		Prokázaný Bořivojův moravský původ někteří historici ignorují ještě i dnes. Vystačí si s Kosmovými mytickými Přemyslovci. Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, NLN, Praha 1997, s. 333, 425. Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián, s. 8. In: Dějiny a současnost 21, č. 6, Praha 1999, s. 6-10.


Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje: Desátá část (d) – Malba nebo přemalba – dokončení		Pokračování.
Původnost maleb: přemalba – nikoliv podvrh! Ozdobný lem pláště. Trappův akvarel. Postavy Trappem nezaznamenané. Odborníci odmítají přilbu jako atribut sv. Václava – od Trappova výkladu (1863) žádný výrazný posun. Neznámý kníže s přilbou × neznámý apoštol s klíčem. SARS hrozí vědě. Sv. Václav s plnovousem – příklady vyobrazení. „Promluvit o těch, o nichž se mlčí“.		Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v další části práce. Klikněte ZDE.
Hypotézy [ L. Konečný ] [ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Biskupské mitry \| Zapůjčená ruka \| Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]
[ P. Šimík ] [ 1a • 1b • 2a • 2b • 2c • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz \| Pohan v církevní stavbě?! \| Plášť moravských králů \| Svatopluk a Bořivoj byli příbuzní \| Bořivojův moravský původ 1 • 2 • 3 \| Bořivoj a hrob K1 1 • 2 \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Denáry moravských údělníků \| Sinajský klášter \| Kamenné kříže z Dobšic \| Levá, nebo pravá? \| Kniha \| Náramky knížat \| Knížecí štíty \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno