9 – JAK SE TAKÉ MŮŽE DĚLAT VĚDA

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb		IKONOGRAFIE – Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 9. část. Petr Šimík – 23.12.1999
9. část – Jak se také může dělat „Věda“
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 9. část: Jak se také může dělat „věda“

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.

Čísla v hranatých závorkách.

Pražští Přemyslovci „musí“ být přece v plášti

Tato hypotéza vychází z malířova podání jednotlivých postav a z ikonografických detailů a hledá pro ně oporu v písemných pramenech a na soudobých mincích. Zcela opačným způsobem postupovali ve svých hypotézách A. Merhautová (1983), A. Merhautová-D. Třeštík (1985) a B. Krzemieńska (1985). Vyšli z písemných pramenů a snažili se je zcela mechanicky aplikovat na počet knížat vyobrazených v rotundě. Ze starších názorů (J. Mašín 1954) převzali jako axiom:
• že malby jsou doslovným či volným přepisem Kosmovy literární předlohy, neboť za pluhem rozpoznali mytického Přemysla Oráče,
• že malby tudíž mohly vzniknout až po dokončení kroniky (po r. 1125),
• že malby vznikly najednou a současně v roce 1134, který je uveden v rytém nápisu na západní stěně objeveném v roce 1949
• že knížata vyobrazená v pláštích jsou pražští Přemyslovci, bez pláště „jen“ moravští údělníci.
Jedinou oporou pro toto poslední tvrzení je jim přítomnost krále Vratislava I. mezi postavami v plášti (10 figur) ve 4. pásu maleb, protože jinou postavu se jim nepodařilo identifikovat. A protože král Vratislav má plášť a byl nepochybně pražský Přemyslovec, musí prý být všechny postavy v plášti pražskými Přemyslovci, i ty ve 3. pásu (s výjimkou donátora). To je přece „logické“. S postavami v plášti ve 3. pásu maleb (8 figur) pak dostáváme konečné číslo 18.

Osmnáct panovníků v pláštích.

Hypotézy:
A. Merhautová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, Umění XXXI-1, s. 18-26, Praha 1983.

A. Merhautová-D. Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století, Studie ČSAV 2, Praha 1985.

A. Merhautová konstatovala, že výčet knížat v Kosmově kronice (1125) od prvního pokřtěného Bořivoje po Soběslava (Vladivoje Kosmas nezná) je také 18. Bylo vyhráno. Panovníci v rotundě byli vymalováni podle Kosmovy kroniky. Prvním v plášti ve 3. pásu maleb musí být Bořivoj, posledním v plášti ve 4. pásu je v roce 1134 žijící Soběslav. Vynechán je Vladivoj, Jaromír nechybí. Bez plášťů jsou neidentifikovatelní „moravští údělníci“ (A. Merhautová 1983, s. 20). A je vymalováno. Do této nalíčené pasti v podobě „moravských údělníků“ se pak chytila B. Krzemieńska.

B. Krzemieńska (1985) si dala za úkol tyto údajné „moravské údělníky“ jmenovitě určit. To je nadlidský úkol. Určit něco, co v malbách ve skutečnosti není, je velmi obtížné. V rotundě je ve 4. pásu celkem 9 postav bez pláště. To je ovšem poněkud málo na to, aby zde mohli být všichni údělníci, i ti dva za Soběslava žijící – tj. celkem 11 (a příliš mnoho na to, aby zde mohli být jen znojemští údělníci). Bylo nutné jejich počet omezit – zobrazeni mohou být prý pouze údělníci za Soběslava (tj. v roce 1134) již nežijící. Ti dva žijící, Vratislav Brněnský a Konrád II. Znojemský, mezi zobrazenými údělníky bez pláště prostě nejsou. Podle stejného principu bylo potřeba v malbách mezi osmnácti postavami v plášti také vynechat v roce 1134 žijícího Soběslava, zadavatele maleb! Rotunda se tak stala přehlídkou nežijících knížat. Posledním v plášti tedy musel být v roce 1134 již nežijící Vladislav I., podle Soběslavovy listiny osmnáctý panovník. V malbách prý proto, v souladu s listinou, musí být i Vladivoj i Jaromír. Na počet to opět krásně vychází. Zase dostáváme kýžené číslo 18. Ale pozor, přijde pointa. Konrád II. Znojemský, v roce 1134 žijící (tak jako Soběslav), zde naopak vyobrazen má být (na rozdíl od Soběslava) – jako donátor. V jeho případě již princip B. Krzemieńské neplatí. Pyšnému Soběslavovi by se toto řešení jistě velmi zamlouvalo! Ale pozor, přijde druhá pointa. Konrád II. Znojemský, ač jen „moravský údělník“, je namalován v plášti. V plášti pražského vladaře, ačkoliv sám pražského stolce nikdy nedosáhl. V plášti se stejným lemem jako „vedoucí Libušina poselstva“, „Přemysl-Oráč za pluhem“ i jako údajný „Boleslav II.“, šestý z osmi knížat ve 3. pásu. Zde autorka evidentně nectí tzv. „obecně přijímaný názor“ D. Třeštíka. Ona zřejmě nemusí. Je to prostě „Věda“.
D. Třeštíkovi se obě řešení náramně líbí: „Poslední práce A. Merhautové a B. Krzemieńské tuto otázku vyřešily beze zbytku, nenásilně a jasně“ (D. Třeštík: Objevy ve Znojmě 1987, s. 553; 2000, s. 72).

B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Ostrava 1985.

B. Krzemieńska, A. Merhautová, D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000.

Zdvojení některých knížat

Lapidárně situaci shrnul L. Konečný (1997, s. 67), který Třeštíkovo nadšení z obou hypotéz rozhodně nesdílí: „Ani novější koncepce výkladu dostatečně neobjasnily řadu ikonograficky závažných otázek, jako např. proč jsou donátoři zobrazeni v pláštích, šlo-li o moravská (znojemská) přemyslovská knížata, jejichž nárok na český trůn nebyl realizován, nebo proč není postava s královskými atributy (Vratislav II.) začleněna v navrhované posloupnosti českých panovníků (domněnka o jejím vyřazení na „důstojnější, čestné“ místo, nastolená již Votočkem, není dostatečně podložena). Také dosavadní snahy o genealogickou identifikaci knížecích figur v plášti a zejména oněch bez pláště (domněle moravských Přemyslovců), s nevyhnutelností nepravděpodobného dvojího vyobrazení některých,* plně neuspokojí v žádné předložené variantě, a sotva jsou přijatelné i v případě nezobrazení knížat současně vládnoucích (Krzemieńska), což by odporovalo smyslu vzniku výtvarných děl tohoto druhu, jak je známe ze srovnávacích dokladů“.		Nezobrazení vládnoucích knížat. L. Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, s. 67. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník, JMM, Znojmo 1997, s. 59-77.
* L. Konečný (1997) ovšem ve své hypotéze také předpokládá onu kritizovanou „nevyhnutelnost nepravděpodobného dvojího vyobrazení některých“ figur: Přemysl – jako triumfátor v jízdní družině a jako oráč za pluhem (v plášti s kožešinovou bordurou); Konrád I. Brněnský – v pozici donátora (ve stejném plášti jako Přemysl) s kostelem v rukou a jako poslední vyobrazený kníže (v odlišném plášti s jednobarevným zeleným lemem) ve 4. pásu maleb.		Lubomír Konečný (1997).
J. Zástěra (1986, 1990) doložil, že král Vratislav I. s korunou a žezlem je umístěn na význačném čestném místě proti apsidě po pravici svého nejmladšího syna Soběslava I., tzn. vyčleněn mimo časovou posloupnost panovníků (o šest míst vpravo), a to proto, že se jedná o jeho druhé vyobrazení. Poprvé je správně zařazen s biskupskou mitrou na hlavě a s obráceným štítem (který upozorňuje na zdvojení postavy) po levici svého staršího bratra Spytihněva II. (rovněž s mitrou).		Jaroslav Zástěra (1986, 1990).
A. Merhautová (1983, 2000) sice také správně uvedla, že král Vratislav I. s korunou a žezlem je umístěn na význačném čestném místě proti apsidě po pravici svého nejmladšího syna Soběslava I., tzn. vyčleněn mimo časovou posloupnost panovníků (o šest míst vpravo), ale podle její hypotézy b e z n á h r a d y ! Což je ovšem chybné, jak lze doložit mitrami na hlavách Spytihněva II. a Vratislava II.		Anežka Merhautová (1983, 2000).

Moravští „údělníci“

Postavy bez pláště zůstanou neurčitelné asi provždy, pokud řada moravských údělníků bude – jako u A. Friedla – omezena jen na brněnsko-znojemskou větev s opominutím olomouckých údělníků. Devět (již nežijících) předchůdců aktuálně vládnoucích moravských knížat v roce 1134 podle B. Krzemieńské (1985, s. 14; 2000, s. 37) zobrazených bez pláště ve 4. pásu (včetně olomouckých údělných knížat): 1. Břetislav I. (1021-1035), v letech 1035-1055 pražský panovník. 2. Vratislav II. (1055, 1056-1061), v letech 1061-1092 pražský panovník. 3. Konrád I. Brněnský (1055, 1061-1092), v roce 1092 pražský panovník. 4. Ota I., zprvu brněnský údělník (1055), pak olomoucký (1061-1087). 5. Oldřich Brněnský (1092-1113) v přilbě (!?) a s obráceným štítem. 6. Litold Znojemský (1092-1112) drží kopí šikmo napříč. 7. Ota II. Olomoucký (asi 1097-1126). 8. Svatopluk Olomoucký (1097-1107), v letech 1107-1109 pražský panovník. 9. Václav Olomoucký (1126-1130), prstem ukazuje na knížete Jaromíra (!?). Tzn., že Břetislav I., Vratislav II., Konrád I. Brněnský a Svatopluk Olomoucký jsou podle autorky v rotundě zobrazeni 2×. Jednou v plášti jako vládnoucí pražští panovníci, za nimi prý znovu podruhé v samostatné posloupnosti jako moravští údělníci bez pláště. Ale ve svém údělu museli přece vládnout před získáním pražského stolce. Opět typický příklad „prosté logiky“. Dva moravští údělníci v době vzniku maleb (1134) žijící: 10. Vratislav Brněnský (1125-28, 1130-56), on jediný prý v rotundě zobrazen není. 11. Konrád II. Znojemský (1123-28, 1134-50), mezi údělníky ve 4. pásu také není, má být v plášti (i když jen údělník, který pražského stolce nikdy nedosáhl) ve 3. pásu jako donátor.		Moravští „údělníci“. B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Ostrava 1985, s. 14; B. Krzemieńska, A. Merhautová, D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000, s. 37.
P. Černý (1997, pozn. 48 na s. 91): „Jiným zarážejícím stereotypem dosavadního bádání o znojemské panovnické genealogii je ryze spekulativní, apodiktické a ničím zatím blíže nedoložené tvrzení o totožnosti postav oděných do svrchního pláště s českými, resp. pražskými Přemyslovci a postav bez pláště s moravskými údělníky této dynastie“. V tom lze s autorem jen souhlasit. Zůstal však v první třetině cesty. Nejvíce „zarážejícím stereotypem“ je samozřejmě údajný pohan Přemysl vyobrazený v křesťanské kapli, ale ten nevadí ani P. Černému! Naopak. A tím dalším zarážejícím stereotypem je panovník v přilbě, který ani jeho nijak neoslovil – nemá, co by k němu blíže řekl.		Pavel Černý: Zobrazení přemyslovské genea- logie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace. JMM, Znojmo 1997, pozn. 48, s. 91.

Shoda mezi badatelkami?

Shoda mezi badatelkami panuje od jména prvního knížete v plášti – tím má být Bořivoj [01] – až po Boleslava III. [07] (tj. prvních sedm panovníků z osmi v 3. pásu maleb). Osmým panovníkem je prý Jaromír (A. Merhautová), resp. Vladivoj (B. Krzemieńska). Obě autorky však zapomněly dodat, proč těchto 8 panovníků (i devátý jako donátor – domnělý Konrád II.) výrazně převyšuje jejich následovníky ve 4. pásu. Byla to snad pomsta Konráda II.? Podle autorek byl právě on iniciátorem výmalby, proto je prý zobrazen s modelem kostela v rukou jako donátor v plášti (ač jen moravský údělník) ve 3. pásu maleb. Je proto také vyšší než např. král Vratislav I., ale především vyšší než Soběslav I. (A. Merhautová) – jeho žalářník (Konrád II. vězněn Soběslavem v letech 1128-1134). To naprosto odporuje hieratické perspektivě, kterou by se malíř musel řídit (a kterou se také řídil v tzv. „Přemyslovské scéně“), kdyby malby 3. a 4. pásu vznikly současně, jak obě svorně tvrdí. Postavy ve 3. pásu jsou totiž o 35 cm vyšší než ve čtvrtém (viz J. Zástěra). Soběslav by nejspíš za pohrdání panovníkem Konráda II. znovu poslal do vězení. Ještě silnější důvod k tomu to udělat by měl v případě, kdyby zde on sám zobrazen vůbec nebyl (podle geniálního principu B. Krzemieńské).
Dále se autorky shodly u postavy s královskými insigniemi – krále Vratislava I. [26], který vytržen bez náhrady z posloupnosti panovníků je přesunut na čestné místo proti apsidě. To rovněž odporuje „prosté logice“. Pokud by malby vznikly najednou a současně až v roce 1134, jak obě badatelky svorně tvrdí, určitě by si malíř rozvrhl postavy panovníků tak, aby nemusel královskou postavu z chronologické řady vytrhávat a přesto zůstala na čestném místě. Koncepce rozvržení knížecích postav jistě nevznikla až na místě, když malíř stál v rotundě proti holé omítce, jako jeho okamžitý nápad.

Shoda mezi badatelkami?

Hlavně aby se shodovaly počty!

V určení ostatních knížat se štítem a kopím s praporcem [08-25, 27] se autorky liší. Konkrétně B. Krzemieńska uvádí: „Roku 1134 žijící údělníci n e b y l i na stěnách rotundy zobrazeni, stejně jako žijící pražský panovník Soběslav I. Nebyl zde tedy Vratislav Brněnský (v údělu od roku 1125) a Konrád II. Znojemský byl zde zobrazen jen (!?) jako donátor (v plášti, bez štítu, bez kopí a bez praporce – pozn. aut.) vedle své manželky.“ A nakonec si sama ještě zatleská:		Konrád II. Znojemský ano, ale vládnoucí Soběslav I. NE!
„Jestliže se tedy naše počty moravských údělníků shodují s počty znojemského navrhovatele přemyslovského programu, znamená to nejspíše, že jsme postihli právě ty zásady, kterými se znojemský autor posloupnosti Přemyslovců řídil sám. U postav bez pláště se přece nemohl řídit jinými zásadami než u postav v pláštích“ (B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Ostrava 1985, s. 14. Praha 2000, s. 37).		Úvaha hodná geniálního vědce, nebo velmi laciný argument?
Nad takovou brilantností v úsudku „vědce“ může člověk jen mlčky postát v tichém úžasu a popřípadě ještě smeknout. Když tuto úvahu zobecníme, potom jen ty hypotézy, u nichž se shodují „počty“, jsou ty správné. Což jsou úplně všechny. K a ž d ý badatel přece vypočítá, vyjmenuje či jinak zdůvodní právě jen tolik knížat, kolik je v rotundě namalovaných postav.		Hlavně aby se shodovaly počty!

Hypotézy se navzájem vyvracejí

Z předchozího popisu vyplývá, že se hypotézy obou badatelek navzájem vyvracejí! Je-li zde jako donátor vyobrazen Konrád II. Znojemský, v roce 1134 žijící údělník, musí zde být podle principu B. Krzemieńské i Soběslav, v roce 1134 žijící panovník, jak správně říká A. Merhautová (1983, s. 20; 2000, s. 64). Je-li zde však Soběslav, potom by zde museli být podle téhož principu B. Krzemieńské všichni údělníci, i ti v roce 1134 žijící, tedy celkem 11. Na to je však 9 postav bez plášťů a 1 donátor v plášti poněkud málo. Počty přestávají vycházet. Z toho jasně vyplývá, že postavy bez pláště nemohou být moravskými údělníky. A. Merhautová paradoxně tím, že dokazuje Soběslavovu přítomnost v malbách, současně popírá svůj výchozí předpoklad o moravských údělnících bez pláště. Tak se jí „prostou logikou“ podařilo vyvrátit nejen hypotézu B. Krzemieńské, ale i svoji vlastní!
Poznámka: Konrád II. Znojemský nemůže být v rotundě vyobrazen jako donátor (jak se domnívají A. Merhautová, B. Krzemieńska a D. Třeštík) nejen proto, že ač „jen“ moravský údělník má plášť pražských Přemyslovců a něm lem stejný jako šestý panovník ve 3. pásu maleb (podle obou autorek Boleslav II.) i jako „vedoucí poselstva“ a údajný „Přemysl-Oráč“, ale také proto, že má na hlavě diadém (viz obr. ve 3. části práce), na což poukázal již J. Zástěra (1990, s. 203). Kromě toho donátor drží v rukou kostel s věží, tj. stavbu. Mělo by se tedy jednat o prvního zakladatele stavby, tj. původní rotundy, kterou ovšem postavil již Břetislav před rokem 1035, jak uvádí A. Merhautová. V pozici donátora s kostelem s věží v rukou proto nemůže být vyobrazen druhý fundátor, jak Konráda označuje rytý nápis, který měl rotundu pouze zaklenout, jak se obě badatelky (mylně) domnívají.
Podle odborníků, kteří se zabývali stavbou rotundy, musela být ale od počátku stavěna jako zaklenutá – viz Malby a stavba rotundy 2. A rozhodně nezůstala přes 100 let nevymalovaná. Potom by ovšem Konrád II. byl pouhým „druhým donátorem maleb“ a nemohl by držet kostel s věží, tj. stavbu. Je tedy zřejmé, že postava tzv. „donátora“ s kostelem v rukou a v rytém nápisu jmenovaný druhý fundátor Konrád spolu nesouvisejí. Už i proto, že rotunda patřila od roku 1131 biskupu Jindřichu Zdíkovi (VDZKČ I, 1999, s. 535) a ne Konrádovi.
Tím se ovšem obě autorky nenechaly zviklat, ani nesouhlasným stanoviskem dalších badatelů (P. Černý 1997, L. Konečný 1997). Dále setrvávají na svých neochvějných názorech a nedostatečně podložených tvrzeních, podporovány ještě D. Třeštíkem, jak o tom svědčí jejich nejnovější společný spisek „Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě“, Praha 2000.

Hypotézy se navzájem vyvracejí!
A. Merhautová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, s. 20. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26;
B. Krzemieńska, A. Merhautová, D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000, s. 64.

Sv. Václav na malbách chybí!?

A. Merhautová (1983, s. 22-23) nám např. vypráví dlouhý příběh o tom, proč Konrád II. dal záměrně v malbách vynechat sv. Václava: byl totiž přímluvčím jen za české panovníky, tedy za Soběslava I., nikoliv za moravské údělníky. „... postava knížete Václava se všemi dalšími českými panovníky figuruje ve Znojmě jen jako rodový předek a dříve vládnoucí český panovník, ne jako světec ani jako věčný vladař českého státu“. V tom jí přizvukuje B. Krzemieńska (1985, s. 4; 2000, s. 12): „ve znojemském cyklu Václav jako světec chybí. Je zde vyobrazen jen jako kníže“. A aby mohla nějak doložit tento (zdánlivý) rozpor, musí zcela bezostyšně tvrdit, že jinak „Václav byl vždy k o n s e k v e n t n ě* zobrazován jako světec se svatozáří“, o čemž mají jasně svědčit jeho obrazy na českých mincích už od dob Jaromírových (B. Krzemieńska 1985, s. 22, pozn. 22; 2000, s. 110, pozn. 27). Popletla si ovšem sv. Václava s vyobrazením Krista, který je skutečně na Jaromírových denárech zastoupen častěji (na cca deseti exemplářích, oproti dvěma exemplářům se sv. Václavem – viz např. revers denáru č. 112* a č. 113c níže vlevo).		Konrád II. Znojemský. A. Merhautová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, Umění XXXI-1, s. 18-26, Praha 1983; B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Ostrava 1985, s. 4; Praha 2000, s. 12.
J. Hásková (1992, s. 65) ve zcela jiné souvislosti, když popisuje rubovou stranu jednoho z denárů Vratislava II. s vyobrazením sv. Václava, se zmiňuje: „Není bez zajímavosti, že tak jako na všech předchozích vyobrazeních, ani zde se neobjevuje* nimbus kolem světcovy hlavy“. A dále v poznámce (29, s. 67): „Nimbus kolem hlavy sv. Václava se objevuje poprvé až na ražbě knížete Bořivoje II. po roce 1118. Viz F. Cach, II., 1972, č. 422“. Nemá pravdu. Je velmi pravděpodobné, že poprvé se nimbus* kolem hlavy rukou žehnajícího sv. Václava objevuje skutečně již na denáru knížete Jaromíra, jak uvedla B. Krzemieńska, dokonce snad ve dvou případech: č. 112 revers (Cach č. 263) (viz foto vlevo) a 113c avers (Cach neuvádí) (vlevo níže), i když v opisu je uvedeno Jaromírovo jméno. Ovšem o nějaké „konsekventnosti“ ve výskytu sv. Václava s nimbem nelze vůbec hovořit. konsekventní = důsledný, vytrvalý, cílevědomý, zásadní V. Petráčková, J. Kraus a kol.: Akademický slovník cizích slov. Academia, nakladatelství AV ČR, vydání 1. (dotisk), Praha 1998, s. 413.		Nimbus okolo hlavy sv. Václava. J. Hásková: K ikonografii českých mincí Vratislava II. In: Královský Vyšehrad. Sborník k 900. výročí úmrtí prvého českého krále Vratislava II. (1061-1092). Praha 1992, s. 59-68. Vlevo revers denáru č. 112 knížete Jaromíra snad s vyobrazením žehnajícího sv. Václava s nimbem okolo hlavy (jméno Jaromír uvedeno v opisu na L/R).
Dále se objevuje na reverzu denáru Břetislava I. (č. 146; Cach č. 311 – viz obr. vpravo), potom u již J. Háskovou zmiňovaného Bořivoje II. (č. 176; Cach č. 422) nebo také Svatopluka (č. 184; Cach č. 466) či Vladislava I. (č. 185, 196; Cach č. 534, 547), ale to nic nemění na věci, že na mincích se až do roku 1140 s nimbem sv. Václava setkáváme jen o j e d i n ě l e . Na iluminacích snad až v rukopisu Flores Bernardi (mezi roky 1148 až 1167), kde nalézáme sv. Václava s nimbem po boku sv. Víta a sv. Vojtěcha. Ale u těchto světců byl nimbus doplněn dodatečně.		Denár č. 113c knížete Jaromíra (1003, 1004-1012, 1033-1034). Denár č. 146 knížete Břetislava I. (1035-1055). Číslování denárů podle katalogu J. Šmerdy. Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Datel, Brno 1996.
Výraz „konsekventně“ by mohl platit jen v případě, že B. Krzemieńska považuje za nimbus sv. Václava okruží, které odděluje vnitřní obrazové pole mince od vnější textové části. Pak by ale musel být svatý např. i kůň, na kterém je sv. Václav vyobrazen na rubu mince Bořivoje II. č. 171a (Cach 416) z období I. a II. vlády (1100-1107, 1109-1110) s opisem +WENCEZLAVS (obr. vlevo). Na této minci si také dobře povšimněte Václavovy přilby.		Byl svatý i kůň sv. Václava? Revers denáru Bořivoje II. č. 171a (Cach, II., 1972, č. 416) – v opisu: +WENCEZLAVS. Převzato z publikace A. Merhautová, D. Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha 1983, s. 96, obr. 52. J. Šmerda: Denáry české a moravské. Brno 1996.

Podvod Anežky Merhautové

Jak konstatovala A. Merhautová-Livorová (1983, s. 21), „pro tvar přilby* na hlavě moravského Přemyslovce“* (pátý kníže bez pláště [13] ve 4. pásu maleb, dle B. Krzemieńské údajný „moravský údělník“ Oldřich Brněnský – pozn. aut.) „máme analogie na domácích denárech“. A v poznámce (1983, s. 25, pozn. 36) uvedla čtyři nic neříkající čísla denárů podle Cacha (č. 575, 588, 416, 424), což si mohou ověřit pouze šťastní držitelé tohoto katalogu. Kdo je na nich vyobrazen – neuvedla!		Anežka Merhautová- Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu, Umění XXXI, Praha 1983, s. 21, pozn. 36 na s. 25.
A to samozřejmě neuvedla všechny denáry, ve skutečnosti je takových „analogií“ daleko víc. Vynechala především moravské denáry – viz např. na obr. vpravo revers denáru č. 331 (Cach 1035) Oty I. Černého (1054-1055, 1061-1087) s vyobrazením sv. Václava v přilbě s opisem S WENCEZLAV. Taktně či spíše takticky ovšem zamlčela, že ve všech takových případech je v přilbě vždy zobrazen sv. Václav – viz již zmiňovaná rubová strana denáru Bořivoje II. č. 171a (Cach 416) se sv. Václavem v přilbě na koni, kde je v opisu jeho jméno +WENCEZLAVS přímo uvedeno, a také další příklady denárů: Bořivoje II. č. 177b (Cach 423), č. 178 (Cach 424), Soběslava I. č. 216 (Cach 575), dle převodních tabulek ve Šmerdově katalogu (České a moravské denáry, Brno1996). (U denáru Cach 588 je v převodní tabulce uveden denár s označením „S4“, na kterém ale vyobrazení přilby chybí). Dostatečný důkaz o svém podvodu nám A. Merhautová (se spoluautorem D. Třeštíkem) zanechala také v dalších publikacích (1983, 1985), jak bylo již poukázáno v 6. části práce. A. Merhautová úmyslně zamlčela sice jen část pravdy, ale právě tu nejpodstatnější. Udělat to musela (?!), protože nemohla připustit, aby mezi panovníky bez pláště, ve kterých na první pohled (bez sebemenšího zaváhání) spolehlivě rozpoznala „moravské údělníky“, byl v přilbě identifikován sv. Václav. To by rovnou mohla začít vymýšlet novou hypotézu. Toto zjištění je ovšem v příkrém rozporu s úvodním tvrzením obou badatelek, že sv. Václav v rotundě chybí.		Anežka Merhautová nám zamlčela, že na domácích denárech (i moravských), kde se objevuje její „moravský Přemyslovec s přilbou“, je vyobrazen sv. Václav, jak jej sama velmi dobře rozpoznala se spoluautorem D. Třeštíkem v dalších publikacích. Takové vědomé a úmyslné zamlčení skutečností rozhodných pro platnost či neplatnost její hypotézy nelze pak označit jinak než PODVOD. Podvod mlčky tolerovaný také dalšími „odborníky“. A důvod? – SARS! Klikněte ZDE.
Nechybí, je to onen pečlivě zamlčený sv. Václav – pátý kníže bez pláště [13] ve 4. pásu maleb (viz obr. vlevo), prý „moravský“ Přemyslovec v přilbě, podle hypotézy B. Krzemieńské Oldřich Brněnský. Ten, kdo v rotundě chybí, je Konrád II. Znojemský a s ním i všichni moravští či znojemští „údělníci“. Potom byl ovšem dlouhý příběh A. Merhautové v úvodu její hypotézy zbytečný.		LEŽ jako legitimní nástroj vědce?!
Lze takovou hypotézu, založenou na zamlčení rozhodujících, ba přímo klíčových skutečností, považovat za „vědeckou“? Lze vůbec takovou práci, založenou na podvodu, nazývat ještě hypotézou?		Důkaz podvodu PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. – klikněte ZDE.

Je třeba se pochválit (když to nikdo jiný neudělá)

Přesto, že si autorky navzájem odporují v určení 19 knížat (z celkového počtu 27), A. Merhautová-A. Martan (1988) si pak ještě obě výše uvedená řešení náramně pochvalují: „Pak se ovšem jeví věrohodným výklad ikonografie a obsahu maleb A. Merhautové a Krzemieńské určení figur moravských Přemyslovců. Názor této badatelky, že poslední postavou v řadě českých – pražských knížat je Vladislav I., zatímco A. Merhautová tu připouští Soběslava I., není podstatnou zábranou k přijmutí výkladu“. Tím je ovšem zcela porušen onen princip, kterým se B. Krzemieńská ohání. A já se ptám: „Co by muselo být onou podstatnou zábranou, aby již nešlo výklad přijmout? Postačovala by neexistence moravských údělníků v rotundě, což spolehlivě dokazuje přilba sv. Václava na hlavě jednoho z nich?“
Obě badatelky podle maleb bezpečně identifikovaly pouze jedinou postavu, tak jako většina hypotéz před nimi, krále Vratislava I. [26] (a také údajného „Přemysla-Oráče“, protože to přece říkali již J. Mašín a A. Friedl) a dále se pouze strefovaly do čísla 18, neboť v plášti je vyobrazeno 18 figur (8 ve třetím pásu, 10 ve čtvrtém). B. Krzemieńska se navíc ještě pokusila strefit do 9 figur bez pláště (Břetislav se proto musel stát údělníkem!). Jedna předložila výčet knížat z Kosmovy kroniky a odmítá Soběslavovu listinu, druhá naopak. Odmítá Kosmovu kroniku, protože v ní chybí Vladivoj, a opírá se o Soběslavovu listinu potvrzenou navíc i „závěrkem sběratele“ z konce 13. století (tzv. druhé pokračování Kosmy). Obě řešení jsou „správná“ (i když se navzájem vylučují). Důležitý je počet. Co je namalováno v rotundě, jak jsou zobrazeni jednotliví jimi určení panovníci, není ani tak podstatné. Na detailech vlastně vůbec nezáleží:

Výklad neodpovídá malbám.

A. Merhautová-A. Martan: Byly či nebyly malby Znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, 1988, s. 303.

B. Krzemieńska to dokazuje přímo ve své práci (1985, s. 5) na obr. 2. Je to schematické znázornění výmalby 3. a 4. pásu v rotundě. Vedle donátorů je zde ukázáno všech 27 postav se štítem a kopím s praporcem, ve 3. pásu osm postav v plášti (1 – 8), ve 4. pásu dalších deset postav v plášti (9 – 18) a devět bez pláště (1 – 9). Z oněch 27 schematicky podaných postav malbám v rotundě odpovídají pouze 2, slovy dvě (7,4 %). Jen namátkou uvedu nejkřiklavější příklady: u postavy krále Vratislava I. (a toho autorka identifikovala správně, neboť mu vyznačila žezlo i korunu) zcela opomněla kopí s praporcem. Na fotografii otištěné na titulní stránce její práce (1985) jsou 3 postavy – je zde vyobrazen poslední panovník bez pláště [17] a první dva panovníci v pláštích [18, 19] ve 4. pásu maleb nad vstupem do apsidy, z postavy zcela vlevo [16] vidíme jen štít a kopí s praporcem (uvedené panovníky vidíme také na následujícím obr., postava [16] je na něm zachycena celá).

Na detailech nezáleží.
B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Ostrava 1985, s. 5, obr. č. 2.

(8) Svatopluk Ol. [16], (9) Václav Ol. [17], (9) Jaromír [18], (10) Oldřich [19].

Panovníci nad vstupem do apsidy.
Poslední dva panovníci bez pláště [16, 17] a první dva panovníci v plášti [18, 19] ve 4. pásu maleb nad vstupem do apsidy. Podle hypotézy B. Krzemieńské:
(8) Svatopluk Ol. [16],
(9) Václav Ol. [17],
(9) Jaromír [18],
(10) Oldřich [19].
Foto F. Sysel 1999.

Postavy [16, 17, 18, 19] z fotografie jsou zachyceny na výřezu ze schématu na obr. vpravo a autorkou označené (8, 9, 9, 10). Onen dříve zmíněný panovník [17] má na fotografii štít i kopí s praporcem ve své levé ruce. sche_krz.gif (3560 bytes)

Na schématu z neznámých důvodů v pravé (9). Oba dva následující panovníci [18, 19] mají na fotografii praporce směřující k postavě a vzhůru. Na schématu praporec obou (9, 10) směřuje dolů, u prvního (9) navíc od postavy. U obou je na fotografii štít zachycen z profilu, na schématu je u jednoho z profilu (9), u druhého čelně (10). U postavy (8), zcela vlevo, autorka pokryla štít šikmými pruhy, kopí s praporcem vložila do její pravé ruky. Ve skutečnosti má tuto ruku prázdnou a ukazuje na sousední (zde nezobrazenou) postavu, a na půleném štítu má rozetu – po šikmých pruzích ani památky [16]. Atd.

Nepravdivé schéma.
B. Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě, Ostrava 1985, s. 5, obr. č. 2.

Bůhví ve které rotundě B. Krzemieńska svoje schéma kreslila. Ve Znojmě to nebylo.

Czech šmejd

Jak je zřejmé, nedala si autorka ani tolik práce, aby si svoje schéma (výše) porovnala alespoň s fotografiemi maleb, kterými svoji práci doplnila, když už v rotundě vůbec nebyla. Ale takové porovnání je možné pouze tehdy, víme-li, kde jsou postavy z fotografií v rotundě umístěny. Přesto se toto schéma v nezměněné podobě objevilo i později jako doprovodná ilustrace, např. v novinových článcích („Neuvěřitelné a skutečné o znojemské rotundě“, Haló sobota, 24. 12. 1987, č. 51, s. 3), nejnověji také v publikaci „Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě“ autorů B. Krzemieńské, A. Merhautové, D. Třeštíka (Praha 2000, s. 14). Zde jsou k číslům ve schématu uvedena i jména panovníků.
Např. za 16. panovníkem v plášti (podle B. Krzemieńské Bořivoj II.) následují 7. Svatopluk a 8. Vladislav II. Správně mají být asi uvedena pořadová čísla 17. a 18. Zřejmě tisková chyba. To se dá ještě pochopit. Co se ale nedá pochopit jsou u nich uvedená jména. Sedmnáctým panovníkem v plášti s královskými insigniemi je v rotundě podle této autorky kníže Svatopluk Olomoucký! A posledním 18. dokonce kníže Vladislav II. (pozdější druhý český král – od roku 1158), který se vlády ujal až v roce 1140, tedy 6 let poté, co byla, podle ní, výmalba rotundy dokončena!

„Vědecká práce“.
B. Krzemieńska, A. Merhautová, D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000, s. 14 a bar. příl.

Schéma rotundy (s. 14):
Svatopluk Olomoucký s královskými insigniemi jako 17. v plášti.

V této nové publikaci je také pěkná barevná příloha s vyobrazenými „moravskými“ a českými Přemyslovci. Obrazy knížat ale neodpovídají popisům pod obrázky, ani jejich vlastním hypotézám, dokonce ani onomu chybnému schématu a už vůbec ne skutečnému pořadí knížat v rotundě – jejich pořadí v příloze je zcela libovolné (vždyť je to jedno, stejně to nikdo nepozná). Nejlépe to dokumentuje popis k obrázku údajného posledního devátého „moravského údělníka“ (bez pláště) ve 4. pásu maleb:
„9. Václav Olomoucký (1126-1130)“.
Na obrázku však vidíme poslední postavu tzv. „Přemyslovské scény“ – onu kněžnu s byzantským diadémem či stuhou ve 3. pásu maleb (co je podle A. Merhautové a D. Třeštíka mužem). Ovšem tato postava nemá štít ani kopí s praporcem, drží pouze stuhu či byzantský diadém se závěsy. Možná kdyby se orientovali podle obrazové přílohy v publikaci Václava Tatíčka (Přemyslovské lustrování, 1998), kterého v úvodu svého spisku posměšně nazývají „objevitelem nad objevitele“ (2000, s. 3), mohli se tito „vědci nad vědce“ takové mystifikace vyvarovat.
Jako čtvrtý český kníže (v plášti) ve 3. pásu je zde (ve shodě se schématem B. Krzemieńské na s. 14) uveden:
„4. Václav sv. (921-935)“.
Pero autorek se zde zřejmě ale zdráhá napsat to, co sami ve svých hypotézách vymyslely, protože v textu publikace uvádí B. Krzemieńska (1985, s. 4; 2000, s. 12): „... ve znojemském cyklu Václav jako světec chybí. Je zde vyobrazen jen jako kníže“. A. Merhautová (2000, s. 64): „Ve Znojmě jsou členové Boží obce rovněž bez nimbů, i kníže Václav jako pozemský vladař, a atributy jsou dostatečně jako knížata charakterizováni, ...“. Pro zobrazení tohoto čtvrtého českého knížete ovšem zvolily barevný snímek sedmého panovníka v plášti ve 3. pásu maleb (podle jejich hypotéz Boleslava III.)!

Pěkná barevná příloha.

Dále se z popisů pod obrázky dozvídáme např., že mezi dvanáctým českým knížetem Spytihněvem II. (1055-1061) a čtrnáctým Konrádem I. Brněnským (1092) je v rotundě vyobrazen jako třináctý Svatopluk Olomoucký (1107-1109). To už ale opravdu není věda, ale paskvil. To opět dokazuje, že jmenované autorky o správném pořadí obrazů panovníků v rotundě nemají ani ponětí. Také se tím vysvětluje, proč se ve svých pracích rozborem maleb jednotlivých panovníků nemohly zabývat. Dosud neví kde je vlastně kdo. Pokud byste v této publikaci hledali odpověď autorek na předchozí oprávněné výtky některých badatelů (P. Černý, L. Konečný – Sborník Znojmo 1997), budete ji hledat marně. Autorky ji zřejmě dosud nenašly.
Další perlou je popis k obrázku na s. 55, na kterém je dokumentováno rozhraní omítkových pásů v nohách jedné z figur. Nevíme sice které a ve kterém pásu maleb, ale to neví asi ani autorka, protože jinak by nám to jistě sdělila. Nebo to není důležité. A. Merhautová nám tímto obrázkem dokazuje, že omítkové pásy se nekryly s pruhy maleb. To je z obrázku naprosto jasně patrné. Co však z toho vyvozuje? Doslova uvádí: „Z toho vyplývá, že obrazové pásy nebyly namalovány dodatečně“.
Když nebyly namalovány dodatečně, tedy „po“, byly snad namalovány „před“ – položením omítkových pásů?!

Barevná příloha:
Svatopluk Olomoucký nyní pro změnu jako 13. v plášti mezi Spytihněvem II. a Konrádem I. Brněnským.

B. Krzemieńska s námi hraje hru „Škatule, škatule, hejbejte se“?

Rotundu posvětil biskup Jindřich Zdík

Ve Velkých dějinách zemí Koruny české (I., 1999 – dále jen VDZKČ) se můžeme k situaci na Moravě okolo předpokládaného vzniku maleb dočíst:
S. 533: „Jindřich Zdík pocházel z kněžské rodiny z okruhu pražského kostela. Jeho bratr Magnus, otec pozdějšího pražského biskupa Daniela I., byl kanovníkem pražské kapituly. Jako většině synů z kněžského prostředí se i Zdíkovi dostalo vynikajícího vzdělání včetně studia v západní Evropě. Tam se seznámil pec_zdik.jpg (4908 bytes)

s reformními myšlenkami a snažil se je prosazovat také v českých zemích, především ve své moravské diecézi. Úspěšně přitom využíval sporů mezi Přemyslovci.“
S. 534: „Od knížete Soběslava si v roce 1131 dal darovat (Jindřich Zdík – pozn. aut.) šest moravských hradských kostelů (přerovský, olomoucký, spytihněvský, břeclavský, znojemský a brněnský) s jejich majetkem a zařídil z nich podle západoevropského vzoru arcijáhenství. Arcikněží těchto kostelů se stali olomouckými kanovníky a zároveň jim byla svěřena funkce arcijáhnů. Jejich úkolem bylo dohlížet z biskupova pověření na kázeň duchovních ve svém obvodu a na dodržování církevních zákonů. Arcijáhenství se tak stalo novou složkou církevní správy. Na rozdíl od starší velkofarnostní organizace nebyla závislá na knížeti ani na moravských údělnících, ale pouze na biskupovi, který je jmenoval.“
S. 536: „Zdík vedl rozsáhlou korespondenci s papežskou kurií i se svými četnými kolegy v různých evropských klášterech a kapitulách.“
S. 539: „Zdíkův spor s moravskými údělnými knížaty, kteří se bránili Zdíkovým snahám o nadřazení duchovní moci moci světské a prosazovali mimo jiné svá práva na stavbu a vlastnictví kostelů na svých statcích, vyvrcholil exkomunikací a interdiktem. Situaci urovnal v roce 1143 legát papeže Inocence II. kardinál Guido“ (s. 575).

Komu patřila rotunda od roku 1131?
Olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi.

Pečeť olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Opatřen svými atributy mitrou a berlou nese v rukou model baziliky se dvěma věžemi. Symbolicky je zde tak znázorněno přenesení olomouckého biskupství od kostela sv. Petra ke sv. Václavovi.
Nápis: HEINRIC' EPC. Opis: +ECCLESIA OLOMVCENSIS. (VDZKČ I., 1999, s. 536).

Celkem logickou domněnku vyslovil D. Třeštík (1987, s. 568; 2000, s. 91). den415.gif (6152 bytes)

Předpokládá, že rotundu v roce 1134 posvětil olomoucký biskup Jindřich Zdík. To je jistě velmi pravděpodobné. Jaké by ale muselo být jeho zděšení, kdyby ve 4. pásu mezi panovníky bez pláště uviděl v přilbě nějakého moravského údělníka, prý Oldřicha Brněnského (B. Krzemieńska). Tím by úcta ke sv. Václavovi, jemuž byl také zasvěcen kostel, ke kterému Zdík v roce 1131 přenesl olomoucké biskupství, byla zcela pošlapána. Byla by to svatokrádež. Jak jsme si již dříve ukázali především na příkladech denárů, musela být v roce 1134 ikonografie sv. Václava již ustálena. Jedním z jeho atributů byla nepochybně také přilba. Jinak by si také olomoucký biskup nezvolil pro svůj denár vyobrazení sv. Václava právě v přilbě (J. Šmerda 1996, č. 415). Kromě toho námět maleb v letech 1131-1134 rozhodně neurčoval Konrád II. (jak se naivně domnívají A. Merhautová, B. Krzemieńská a D. Třeštík), protože byl ve vězení, ale někdo z pověření biskupova, pokud to nebyl Jindřich Zdík sám. Byl to přece, jak jsme se právě dozvěděli, jeho kostel. Navíc také víme, že již existující malby čtvrtého pásu z let 1035-1055 (včetně sv. Václava v přilbě v severní polovině) byly v jeho jižní polovině pouze doplněny (resp. přemalovány) postavami devíti panovníků v pláštích, od Spytihněva II. po Soběslava I. včetně postavy krále Vratislava I. s korunou a žezlem po pravici jeho nejmladšího syna. I z tohoto důvodu nelze brát společný spisek již zmíněného trojlístku autorů vůbec vážně.

Pravděpodobně právě Jindřich Zdík, olomoucký biskup, v roce 1134 znovu posvětil rotundu.
Na reverzu moravského denáru č. 415 (Cach č. 491), který je připisován Václavovi a Jindřichovi (Zdíkovi?) (cca 1126-1130) je vyobrazen sv. Václav v přilbě s kopím a štítem.

Poznámka: Reklamu tomuto spisku (asi na objednávku) se snaží dělat i Magazín (dříve Rudého) Práva (20. 5. 2000, s. 40-41). V článku Miloslava Martínka „Rotunda bez tajemství“, který si zmiňovaný spisek také přečetl a celkově se proto v problematice maleb nyní velmi dobře orientuje, se např. dozvídáme, že prý podle A. Merhautové je v rotundě vyobrazeno „osmnáct přemyslovských knížat od Bořivoje až po Vladislava I.“ (což je ovšem hypotéza B. Krzemieńské) nebo je nám předkládáno k uvěření, že „rotundu zdobí podobizny osmi moravských knížat, mladších Přemyslovců“ (což je zase nejnovější hypotéza samotného M. Martínka). Jistě by se to nemohlo stát, kdyby si autor svůj článek nechal A. Merhautovou zkontrolovat. Uvádím to jen proto, že další stovky lidí, kteří si tuto knihu přečetli, mohli dojít k podobným či ještě hrůznějším zjištěním. Jestliže si autoři této knihy dali za úkol naprosto znepřehlednit obsah maleb a pořadí knížat ve Znojemské rotundě, podařilo se jim to dokonale! Měl snad právě toto být ten jediný a pravý smysl jejich publikace?

B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000.

Nepodařená věda

Jako podklad pro seriózní práci takový materiál použít opravdu nelze. Má-li taková práce být vědou, pak *„je vědou nepodařenou“* (slova, která v jiném kontextu a v souvislosti s prací jiného autora použil D. Třeštík: Lidové noviny, 20. 12. 1995). Dovoluji si proto konstatovat, že obě hypotézy, mimo postavu krále Vratislava I. [26], oporu v malbách samotných nemají, ani ji tam nikdy nehledaly (viz L. Konečný). Chybný byl už ničím neopodstatněný a nedoložený výchozí předpoklad, tzv. „obecně přijímaný názor“ D. Třeštíka, že v plášti jsou zobrazeni pražští Přemyslovci a bez pláště „jen“ moravští údělníci. Museli proto zapřít sv. Václava. Všeobecně můžeme tento názor označit jako tzv. „pražský pohled“. Přitom, jak ukázal již J. Zástěra (1986, 1990) na příkladech mincí moravských údělníků (pokud jsou zde vyobrazeni s kopím, tak v převážné většině s kopím bez praporce), „moravští údělníci“ by v rotundě (pokud by zde byli vyobrazeni) nemohli mít kopí s praporcem – o nějakém lenním holdu moravských údělníků nikdy nikdo neslyšel, v rotundě však kopí s praporcem má všech 27 knížat. Poměrně jednoduchou úvahou s použitím „prosté logiky“ lze pak dojít k závěru, že žádní „údělníci“ v rotundě být tedy nemohou. Jedním z dalších omylů je tvrzení, že postavy bez pláště jsou zařazeny až za pražská knížata v plášti jako jakýsi přívěšek (od Soběslava I., resp. Vladislava I. si autoři odskočí o 100 let zpět do minulosti až k Břetislavovi I.). Ale celý 4. pás maleb přece naopak vrcholí zobrazením krále Vratislava I. a jeho syna Soběslava I. na čestném místě proti apsidě – touto dvojicí 4. pás maleb končí! Ač se všichni tři autoři zaštiťují „prostou logikou“, neuznali za vhodné rozumně vyložit, proč autor maleb namaloval všechny údajné „moravské údělníky“ pohromadě, odděleně od pražských knížat, jako by je chtěl separovat? (Rozhodně se z toho nedá dedukovat nějaké pomyslné sepětí Čech a Moravy, právě naopak). Kdyby se skutečně jednalo o „moravské údělníky“, zařadil by je malíř chronologicky mezi pražská knížata, což by bylo přece mnohem názornější a v duchu jimi proklamované „ústavy pro chudé“; také by to lépe vyjadřovalo a odůvodňovalo autory zdůrazňované nezadatelné právo Konráda II. na pražský stolec – bylo by totiž na první pohled zřejmé, který z údělníků pražského stolce dosáhl a který ne. Přesto u A. Merhautové dochází k částečné shodě s malbami, a to v těch případech, kdy se její výčet panovníků shoduje s ikonografií 4. pásu J. Zástěry, tj. od Konráda I. Brněnského [21] po Soběslava I. [27]. Tzn. u sedmi postav ze sedmadvaceti (25,9 %). Je to dáno tím, že logicky správně usoudila, že vznikly-li malby v roce 1134 za vlády knížete Soběslava, měl by on být tou poslední postavou v plášti ve 4. pásu maleb. B. Krzemieńska se strefila pouze jednou. Správně určila krále Vratislava I. [26] (3,7 %). Zato ale dobře zpracovala historii moravských údělů, která ovšem s výmalbou rotundy nemá nic společného (viz ono nešťastné schéma).		Nepodařená věda.
Poznámka: Jen pro srovnání, úspěšnost J. Zástěry při určování jednotlivých postav je 74,1 % (20 z 27). Tato předkládaná hypotéza dosahuje 88,9 % (24 z 27), neboť 3 předvelkomoravské panovníky [02, 03, 04] zatím jednoznačně určit nelze.

Konečného hodnocení

L. Konečný (1997, s. 66-67): „Přes veškeré projevené úsilí o uspokojivý výklad smyslu maleb dynastického cyklu je zřejmé, že se dosavadní pokusy vypořádaly neúplně jak s mýtickými výjevy,* tak zejména s problematikou skupinového zobrazení Přemyslovců a jeho významovou souvislostí s ikonografií kupole. Ani novější koncepce výkladu (Merhautová, Krzemieńska) dostatečně neobjasnily řadu ikonograficky závažných otázek, jako např. proč jsou donátoři zobrazeni v pláštích, šlo-li o moravská (znojemská) přemyslovská knížata, jejichž nárok na český trůn nebyl realizován, nebo proč není postava s královskými atributy (Vratislav II.) začleněna v navrhované posloupnosti českých panovníků (domněnka o jejím vyřazení na „důstojnější, čestné“ místo, nastolená již Votočkem, není dostatečně podložena). (Což L. Konečný ve své hypotéze brilantně vyřešil – pozn. aut.). Z přehledu dosavadního bádání je zřejmé, že jednotlivé ikonografické výklady byly zpravidla odvíjeny jako značně spekulativní konstrukce od určitých domněle nepochybných axiomů (např. vznik maleb r. 1134) a dále metodicky fundovány především alternativním výkladem historických pramenů. Naproti tomu primární vodítka ikonografické interpretace – uměleckohistorická analýza maleb samotných – zůstává opomíjena, byť se na tomto poli nejvíce přičinil Friedl, jehož mnohé poukazy a závěry lze sotva zpochybňovat. Zdá se, že dosavadní metodická a převážně historická východiska byla již vyčerpána, aniž dospěla k definitivně věrojatným závěrům. Za aktuálně nezbytné nejen pro dořešení ikonografické problematiky, ale i dalšího osudu maleb považuji ověření dochované originality, přemaleb a povahy dosavadních restaurátorských zásahů moderní přístrojovou technikou. Další metodické vodítko k dořešení dané problematiky spatřuji především v uměleckohistorické analýze prováděné na širší srovnávací základně“.		Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, s. 66-67. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Sborník, Znojmo 1997, s. 59-77.
Na malbě v této křesťanské kapli samozřejmě žádné mytické výjevy nejsou. To je jen výplod chorého mozku ještě z obrozeneckých dob.

Já na bráchu ...

To ovšem nikterak nebrání D. Třeštíkovi, aby nám výše kriticky zhodnocenou hypotézu B. Krzemieńské opakovaně nepředkládal jako neotřesitelný důkaz a jediné možné a správné řešení ikonografie maleb v několika svých pracích (1984, s. 382; 1987, s. 549, 550; 2000, s. 69, pozn. 293), i když se jedná pouze o hypotézu postavenou na nesprávných výchozích předpokladech (ničím nedoložených, čili na ničem), které D. Třeštík považuje za „obecně přijímaný názor“, protože s ním vystoupili již J. Mašín (1954) a A. Friedl (1966). Ale ti vystoupili také s názorem, že postavy ve 3. pásu představují osm mytických Přemyslovců – to již „obecně přijímaný názor“ není?
Poznámka: Tento stav D. Třeštíkovi zřejmě vyhovuje a v tomto stavu je asi třeba názory na ikonografii zakonzervovat. Vědci to mají pod kontrolou. Jak nám lakonicky sděluje (1987, s. 553): „Není už co objevovat“. Jenom, proboha, ať nám do toho nemluví amatéři (D. Třeštík použil výraz „diletanti“ – 1984, s. 384) a nechají nás, „vědce“, kteří jsme za to placení, v klidu pracovat. Od názorů těchto amatérů je třeba naivní a důvěřivou širokou veřejnost ochránit, jinak by mohla být „mystifikována a dezorientována“ (Z. Měřínský: Znojemská odhalení, s. 376. In: FHB 7, Praha 1984, s. 369-377). Jaká péče – velmi dojemné. (Zapomněl ovšem dodat, že od názorů A. Merhautové, B. Krzemieńské a D. Třeštíka také, alespoň co se výkladu znojemských maleb týče – pozn. aut.). Má to snad znamenat, že se už nikdo o nic nemusí ani pokoušet? Výklad ikonografie maleb ve Znojemské rotundě je již jednou provždy a s konečnou platností určen? Učinili to již tito naši vědci a od nás se očekává, že budeme nad pohanem v kapli jen tiše žasnout? Máme všichni obdivovat císařovy nové šaty, i když vidíme na vlastní oči, že císař je nahý? Zřejmě ano. Podle D. Třeštíka vše již za nás vyřešila svojí hypotézou B. Krzemieńska, resp. dokonce „jak dokázala“ (?) svým „objevným rozborem“ maleb. Celý „objevný rozbor“ ovšem spočíval pouze ve spočítání postav v plášti a bez pláště. „Jen za tohoto předpokladu dostáváme úplnou řadu českých panovníků“ (D. Třeštík 1984, s. 382). V této „úplné“ řadě B. Krzemieńské sice chybí na konci Soběslav, budiž, ale jak a podle čeho D. Třeštík poznal, že v rotundě je vyobrazena úplná řada českých panovníků? Vždyť podle maleb rozeznává jen krále Vratislava I., zatím ještě nedokázali podle maleb bezpečně a prokazatelně identifikovat žádného jiného panovníka, na rozdíl od J. Zástěry. Co když Soběslav nechybí (A. Merhautová 1983, 1988, 2000), co když chybí úplně jiná postava, např. Vladivoj nebo Jaromír? Nebo oba?! (J. Zástěra 1986, 1990). Viz: Proč je vynechán Vladivoj a Jaromír!
Jindy se D. Třeštík odvolává na A. Merhautovou (1983), anebo pro změnu na A. Merhautovou-D. Třeštíka (1985). A. Merhautová (1983, s. 24, pozn. 2) se pak odvolává na A. Martana: „restaurace nepotvrdila ... ani otočené štíty“ (?), současně odmítá (spolu s B. Krzemieńskou) názory Mašína a Friedla na přítomnost bájných Přemyslovců a naopak vřele s nimi souhlasí v případě bájného Přemysla-Oráče, potom A. Merhautová-A. Martan (1988, s. 301, 303) se zase odvolávají na tzv. „důkazy“ páně Třeštíkovy (1987, s. 558, 552): postava s diadémem je muž, ani „nemůže být kněžna, protože je o hlavu menší“ (!), „štíty vůbec nejsou obráceny, stačí si je prohlédnout“ (!!), „přilba nikdy nebyla atributem sv. Václava“ (!!!) ap. A tak se jeden odvolává na druhého, pěkně si navzájem zvyšují „citační index“ a vyrábějí již zmiňovanou „Vědu“. Z takových „důkazů“ založených na ničem se ale opravdu bič uplést nedá. A když ano, zapráskat s ním nelze.

Nesprávná hypotéza jako důkaz.

D. Třeštík: Znojemská odhalení podruhé, s. 382. In: FHB VII, 1984, s. 379-386.

D. Třeštík: Objevy ve Znojmě, s. 549, 550. In: ČsČH XXXV-4, 1987, s. 548-576; nejnověji s. 69-73. In: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, 2000, s. 67-99.

A. Merhautová-A. Martan: Byly či nebyly malby Znojemské rotundy jednotným dílem?, s. 301, 303. In: Umění XXXVI, 1988, s. 297-307.

B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000.

Obrácené štíty

Aby odvrátili nebezpečí, které by mohlo náš trojlístek ohrozit ze strany amatérů či diletantů, rozhodli se autoři ve svém spisku, i pro výstrahu ostatním, exemplárně potrestat nejnebezpečnějšího z nich, badatele Jaroslava Zástěru. Ve snaze rozcupovat jeho hypotézu, v níž je bezchybně vyřešena ikonografie 4. pásu maleb, se ovšem dopustili několika osudných přehmatů.
Proberme si nyní jeden z nich, otázku obrácených štítů, které podle A. Merhautové „restaurace nepotvrdila“, a které rovněž odmítl D. Třeštík (Objevy ve Znojmě, 1987, s. 550; 2000, s. 71). Podle něj nemohou být obrácené, protože nemají namalovaná kovová držadla. Ovšem neuvědomil si, že malíř v rotundě nerýsoval technický výkres, že se jedná o umělecké dílo. Některé jeho domněnky a nepodložená tvrzení ohledně této a dalších dvou klíčových otázek ikonografie maleb jsou vyvráceny již na stránce „Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště“ s podtitulem „Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem“, kterou najdete na známé adrese www.znojemskarotunda.com (viz tlačítko IKONOGRAFIE). Jak jsme již ve 4. části této práce ukázali, kníže Bořivoj [09] se nachází až ve 4. pásu maleb jako první postava bez pláště. Postavu v přilbě s otočeným štítem (pátý panovník bez pláště) jsme shodně s J. Zástěrou identifikovali jako h12vacl.jpg (2982 bytes)

sv. Václava [13]. Obrácený štít má obrácený proto, aby nás upozornil, že je tento panovník v rotundě zobrazený již podruhé – poprvé jako kníže Václav [12] (čtvrtý bez pláště, viz obr. vlevo). Předpokládejme na chvíli, že má D. Třeštík pravdu, že štít sv. Václava [13] není obrácený. Připusťme i to, že tento štít neznamená zdvojení postavy a že tedy sv. Václav [13] v přilbě je zobrazený pouze jednou. Pak by nám ovšem historik Třeštík musel v historii najít ještě jednoho dodnes neznámého a dobře utajovaného přemyslovského knížete, kterým bychom v následujícím výčtu mohli nahradit knížete Václava [12] (obr. vlevo) – čtvrtého panovníka bez pláště, protože sv. Václav v přilbě [13] zůstává pátý v pořadí (a jak je z obrázku patrné, Drahomíra to být nemůže kvůli plnovousu):
1. Bořivoj [09], 2. Spytihněv [10], 3. Vratislav [11], 4. ............ [12], 5. sv. Václav [13]. K tomu mu přeji hodně zdaru.
Rovněž řešení, které by chtělo akceptovat faktický stav po roce 890, kdy po smrti Bořivoje Čechy v léno získal od krále Arnulfa moravský král Svatopluk, tzn. nahradit „utajeného neznámého knížete“ vsunutím Svatopluka mezi první dva z devíti pražských knížat b e z p l á š t ě , nemůže uspět:
1. Bořivoj [09], 2. ............ [10], 3. Spytihněv [11], 4. Vratislav [12], 5. sv. Václav [13].
Svatopluk by musel být namalován ve stejném plášti moravských králů, ve kterém jsou ve spodním 3. pásu vyobrazeni velkomoravští panovníci.

Obrácené štíty jsou skutečně obrácené, ať už se to D. Třeštíkovi líbí nebo ne.
A současně symbolizují dvojí zobrazení téhož panovníka, pokaždé jakoby v jiné kvalitě: kníže Václav [12], sv. Václav [13];
kníže Vratislav II. s biskupskou mitrou [20], král Vratislav I. s korunou a žezlem [26].

Kněžna Drahomíra s plnovousem?

Proč je prvních devět pražských Přemyslovců namalováno bez pláště?

Odpověď najdete na straně „Plášť moravských králů“.

Shrnutí

Vyložili jsme snad dosti názorně, proč v odborných kruzích dosud přijímaný (i když ne zcela bez výhrad) výklad ikonografie maleb těchto badatelů (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík) není možné akceptovat: přilba prý není a nikdy nebyla atributem sv. Václava, i když ho podle ní sami určili na průčelí kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory, a také mince dokazují pravý opak – pokud je na mincích kníže v přilbě, je to vždy sv. Václav, což nade vší pochybnost dokazuje opis na reverzu těchto denárů; v rozporu s tímto zjištěním určila B. Krzemieńská jako panovníka s přilbou a štítem se šikmými pruhy moravského údělníka Oldřicha Brněnského, a to bez jakýchkoliv důkazů či indicií; proč se potom tento údajný Oldřich v přilbě nebo s pruhovaným štítem objevuje na reverzu moravských i českých denárů různých panovníků s opisem +WENCEZLAVS (?); jak se Oldřich Brněnský vládou ve svém údělu (jako jediný z „údělníků“) zasloužil o to, že mu malíř namaloval zdvižený praporec (?); bez plášťů jsou prý namalováni moravští údělníci, ale sv. Václav s přilbou je namalován právě uprostřed řady panovníků bez pláště a považovat jej za moravského údělníka je sotva možné, proto knížata bez pláště musí být pražští Přemyslovci a ne nějací údělníci, rovněž jejich praporce na kopích to vylučují – o lenním holdu „moravských údělníků“ nikdy nikdo neslyšel; panovníci bez pláště – Břetislavovi předchůdci na pražském stolci – zde byli namalováni právě za Břetislava, tedy v době, kdy o moravských údělech nemůže být vůbec řeč, ty vznikly až na sklonku Břetislavova života (1054); i když se všichni tři autoři zaštiťují „prostou logikou“, neuznali za vhodné vyložit, proč autor maleb namaloval všechny údajné „moravské údělníky“ pohromadě, odděleně od pražských knížat, a nezařadil je chronologicky mezi ně, což by bylo přece mnohem logičtější a v duchu jimi proklamované „ústavy pro chudé“; také by to lépe vyjadřovalo a odůvodňovalo autory zdůrazňované ambice Konráda II. na pražský stolec; „prosté logice“ a jednoduchosti a názornosti „ústavy pro chudé“ odporuje i vytržení královské postavy z chronologické řady bez náhrady – kdyby malby údajně vznikly najednou a současně v roce 1134, malíř by jistě rozvrhl postavy tak, aby naopak posloupnost panovníků zachoval; jinak tomu ovšem bylo, když malíř musel v roce 1134 navazovat postavou Spytihněva II. [19] na předchozí malby pořízené již za Břetislava I. v letech 1035-1055; Konrád II. Znojemský, ač „jen“ moravský údělník, má být v rozporu s tzv. „obecně přijímaným názorem“ D. Třeštíka zobrazen v plášti pražských Přemyslovců jako údajný donátor, pražským knížetem se přitom nikdy nestal (L. Konečný, 1997); ač „jen“ moravský údělník, je se svojí manželkou nejvyšší postavou na malbách – vyšší než král Vratislav I., vyšší než právě vládnoucí pražský kníže Soběslav I. (A. Merhautová) – ten zde podle „principu“ B. Krzemieńské a D. Třeštíka naopak zcela chybí; ve skutečnosti nechybí, je vyobrazen jako poslední panovník v řadě pražských Přemyslovců, jak to správně předpokládá A. Merhautová, aby jej měl Konrád II. Znojemský stále na očích, aby si uvědomil, kdo je v zemi pánem, komu vděčí za propuštění z vězení, kdo mu domluvil sňatek s Marií Srbskou, kdo mu vrátil znojemský úděl; postavy se stejným vzorem na ozdobném lemu pláště ve 3. pásu maleb autoři identifikovali jako čtyři různé postavy: 1. vedoucího Libušina poselstva k Přemyslovi, 2. údajného „Přemysla-Oráče“, 3. Boleslava II. (šestý panovník), 4. Konráda II. Znojemského (donátor s modelem kostela) – co mohou mít tyto čtyři různé a nesourodé postavy společného? Proč by malíř spojoval dohromady právě tyto čtyři figury? Takovou podružností se přece tito „vědci“ nebudou zabývat. Museli by dospět k závěru, že buď byl Přemysl-Oráč současně donátorem, anebo Konrád II. oral ve Stadicích. Další varianty ani nebudu uvádět. Z toho plyne jediné – jejich identifikace postav není správná; nechtějí nic vědět o nízkých biskupských mitrách Spytihněva II. a Vratislava II., protože to nezapadá do jejich koncepce výkladu maleb; historicky doložené údaje ale změnit nemohou; štíty sv. Václava a Vratislava II. se šikmými pruhy prý nemohou být obrácené, protože to „ani restaurace maleb nepotvrdila“, a proto se Mořic Trapp, Otakar Votoček, Antonín Friedl, Jaroslav Zástěra i Václav Tatíček údajně „očividně“ mýlili, stačí se prý na tyto štíty podívat, proto nemohou znamenat ani zdvojení postavy (potom by ovšem čtvrtá postava bez pláště [12] s plnovousem musela být kněžna Drahomíra); my jsme se podívali a zjistili, že štíty jsou opravdu obrácené; interpretují tzv. „Přemyslovskou scénu“ jako volný či doslovný přepis Kosmovy písemné předlohy, což nelze přijmout v jakémkoliv znění: „Přemysl“ vedoucí poselstvo k „Přemyslovi“; navlékání propoceného a uprášeného pláště vedoucího poselstva údajnému „Přemyslu-Oráči“ (tzv. převlékání pláště); Libušini „poslové-sedláci“ v knížecích pláštích (zatímco moravská přemyslovská knížata jsou podle nich bez pláště), přitom žádného knížete dosud neměli; kněžna – poslední postava oráčské scény je podle nich mužem, proto i obřad „svatého sňatku“ bychom podle nich asi museli chápat spíš jako „registrované partnerství“; malby měly údajně vzniknout najednou a současně v roce 1134, ale ve skutečnosti vznikaly postupně ve třech etapách; rotunda nemohla zůstat od svého zaklenutí za Břetislava celých 100 let nevymalovaná – viz min. dvě slavné knížecí svatby, které se zde měly odehrát; rozdílná výška 3. a 4. pásu a postav zde umístěných a jejich rozdílné pozadí, rozdílná technologie maleb, rozdílné provedení postav, rozdílné typy a tvary královských korun – to vše svědčí o práci více malířů, ale nikoliv současné, nýbrž s časovým odstupem, což dokazují i denáry Oty I. a Bořivoje II.; dojemný příběh autorů o usmíření Soběslava I. a Konráda II. Znojemského a o smlouvách těchto „králů“ (na paměť), pro což museli, ve spolupráci s A. Vidmanovou, násilně upravit znění a výklad rytého nápisu, aby vyhovoval jejich interpretaci, „králem“ však nebyl ani Soběslav I., natož pak Konrád II. Znojemský, v nápisu přímo označený jako „dux“; ani nabídnutá pomocná ruka J. Ludvíkovského situaci nemůže zachránit; nepodložené zdůvodnění autorů, proč sv. Václav údajně v malbách chybí, které má tento dojemný příběh podpořit; podle B. Krzemieńské a D. Třeštíka ale jeden z „králů“, kteří měli tyto smlouvy uzavřít, v rotundě chybí – prý právě Soběslav I. – vládnoucí pražský kníže. Konrád II. jej dal v malbách vynechat (!), dělal si v rotundě prakticky co chtěl i když nebyla jeho, bez ohledu na Soběslava I. (?). Jak ale potom může v malbách vynechaný Soběslav I. tyto smlouvy připomínat (na paměť), jak správně upozornili A. Merhautová-A. Martan 1988, s. 306 (?); hypotézy A. Merhautové a B. Krzemieńské, které se navzájem vylučují, přesto však jsou prý obě správné, protože jim oběma vycházejí „počty“ – jakoby orchestr mohl hrát současně dvě různé skladby (protože je v obou stejný počet not). Ve skutečnosti však může být platná pouze: a) jedna nebo b) druhá nebo c) žádná z nich; jak se nám snad podařilo prokázat: c) je správně. Podrobnější informace najdete na předchozích stranách – zde jsem se omezil jen na stručný výčet podstatných bodů – na jakési shrnutí existujících rozporů.		Dosavadní hypotézy nelze akceptovat. Stručné shrnutí. Podrobné zdůvodnění včetně obrazové dokumentace, citací, odkazů na literaturu atd. naleznete v předchozích kapitolách.
Ač tito badatelé vyzdvihují malby v rotundě jako celek a nenalézají pro ně obdobu v celé tehdejší Evropě, samotného malíře považují snad za jakéhosi místního mazala bez zvláštního intelektu (neumí přece správně rozměřit ani výšku jednotlivých pásů maleb, neumí postavy rozvrhnout tak, aby dodržel chronologii a současně král byl na čestném místě proti apsidě; Libušiny „posly-sedláky“ vyslané k Přemyslovi oblékl do plášťů, které svlékl moravským přemyslovským knížatům; tyto údajné moravské údělníky separoval od pražských knížat, místo aby je chronologicky zařadil mezi ně, což má prý dokládat sepětí Čech a Moravy, jednotu Moravy a ambice Konráda II. na pražský stolec; neumí dokonce ani napočítat do pěti, resp. sečíst 4 + 1; poselstvo k Přemyslovi vede sám Přemysl ap.). Přitom si dovolím tvrdit, že malíř (resp. autor námětu) o svém díle přemýšlel daleko víc, než tito autoři o svých hypotézách, kterými se nám paradoxně snaží dnes koncepci a dílo tohoto malíře přiblížit a vyložit, jako jediní vyvolení, kompetentní a dostatečně erudovaní, podle obvyklého klišé: „Co nám tím chtěl básník vlastně říci?“, aniž by se při své fabulaci nechali samotnými rozhodujícími detaily maleb jakkoliv rušit, natož snad ovlivnit (ke svým hypotézám samotné malby ani nepotřebují – stačí jim počet), musí se uchýlit k nepravdivým tvrzením, překrucování faktů nebo alespoň k dílčímu zamlčování pravdy, dostávají se dokonce do rozporu s vlastním názorem uvedeným v téže nebo jiných jejich publikacích! Nelze se potom divit, že v malbách identifikovali správně pouze postavu s královskými insigniemi jako krále Vratislava I. [26] a A. Merhautová navíc dalších šest panovníků (od Konráda I. [21] po Soběslava I. [27]). Poměrně málo na to, že v rotundě kromě dvou donátorů a čtyř postav tzv. „Přemyslovské scény“ je vyobrazeno 27 knížat.		Autorem námětu maleb byl patrně nějaký místní mazal, pro kterého navíc Bible byla španělská vesnice. Nepřímo to říkají autoři spisku „Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě“, Praha 2000.
To však těmto „vědcům nad vědce“ – předním odborníkům Akademie věd ČR – vůbec nebrání v tom, aby všem ostatním odborníkům (tj. těm státem placeným i amatérským badatelům), kteří si dovolili s nimi nesouhlasit, mít nějaké připomínky či výhrady, projevit větší invenci nebo snad dokonce přijít s vlastní hypotézou, neuštědřili hned v úvodu své společné práce výchovný políček, aby si konečně laskavě uvědomili kdo jsou, kam patří a s kým vlastně mají tu čest (2000, s. 5): „Tato výjimečnost (maleb) je jistě zarážející, neopravňuje však v žádném případě k hledání »výjimečných« výkladů znojemských maleb, pohybujících se v pracích odborníků nezřídka nebezpečně na hranici vědeckosti a v pokusech amatérů ji samozřejmě daleko překračující“. Sami jste se mohli přesvědčit, o co „vědečtější“ je jejich vlastní dílko. Zejména pohana Přemysla v církevní stavbě – křesťanské kapli – lze považovat za velmi vybranou „vědeckou lahůdku“, kterou obohatili náš jídelníček. Četba této práce B. Krzemieńské, A. Merhautové a D. Třeštíka navozuje různé otázky, ale zejména jednu: Kam si tito „Vědci“ sami pro sebe posunuli ony – na zadní straně obalu jejich nejnovějšího spisku zmiňované – „hranice vědecké analýzy, za nimiž již začíná libovolné vymýšlení“?		„Vědci nad vědce“. Nikdo na ně prostě nemá! B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Set Out, Praha 2000. „Pohan v kapli“, stejně jako „vlk v gramofónu“, je prostě blbina. Jiří Voskovec a Jan Werich v tom měli zcela jasno.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje: Desátá část – Malba nebo přemalba? – úvod		Pokračování ...
Co bylo původně namalováno v jižní polovině 4. pásu maleb? Tzv. „Břetislavská scéna“. Schematické znázornění rotundy s vyznačením umístění postav jednotlivých knížat i ostatních scén a obrazů. Byly malby v rotundě provedeny najednou, nebo pouze vypadají jako „jednotné dílo“? Proč se stýkají dva žluté půloblouky právě nad hlavou knížete Vratislava I.? Dvojité a trojité zakončení praporců. Kdo a odkud mohli být autoři maleb? Tzv. „Přemyslovská scéna“ nemá předlohu v Kosmově kronice.		Odpovědi na tyto otázky najdete snad v další části práce. Klikněte ZDE.

Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno