7 – DOBA VZNIKU MALEB (3)

IKONOGRAFIE
maleb ve Znojemské rotundě
Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy
Petr ŠIMÍK
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb

IKONOGRAFIE –
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 7. část.
Petr Šimík – 23.12.1999

7. část – Doba vzniku maleb (3)

Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 7. část: Doba vzniku maleb (3)

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996.

Čísla v hranatých závorkách.

Sv. Václav v přilbě na moravském denáru

V 5. části práce jsme si ukázali, že malby 3. pásu mohly vzniknout nejpozději za Břetislavovy správy Moravy v letech 1019-1034 (I. etapa). Další etapa výmalby – severní polovina 4. pásu – mohla proběhnout nejdříve za Břetislavovy pražské vlády v letech 1035-1055 (II. etapa). K domněnce, že k této dílčí domalbě došlo až za Vratislava II., by mohlo svádět uvedení sv. Václava na reverzu denárů (obr. vpravo), kde se objevuje p o p r v é v přilbě snad až po roce 1054. To bychom však v rotundě postrádali zobrazení Vratislava II. [26] s královskými insigniemi. K tomu vzhledem k umístění jeho postavy mezi Vladislavem I. [25] a Soběslavem I. [27] mohlo dojít až při domalbě v letech 1131-1134 (III. etapa). Ledaže by Vratislav II. rezignoval na svoje vyobrazení v rotundě a II. etapu výmalby ukončil postavou svého otce Břetislava I. Jak ale zřejmě správně poznamenal L. Konečný (1997, s. 67):
„... nezobrazení knížat současně vládnoucích ... by odporovalo smyslu vzniku výtvarných děl tohoto druhu, jak je známe ze srovnávacích dokladů“.
Pravděpodobnější se proto jeví, že malby (až po postavu knížete Břetislava [18]) pocházejí již z doby Břetislavovy a že autor mince Oty I. (podobně jako později Bořivoje II., Svatopluka Olomouckého, Oty II., Vladislava I., Soběslava I.) se nechal vyobrazením sv. Václava s přilbou v rotundě inspirovat.

Časové určení vzniku maleb 3. Vratislav II.
Severní polovina 4. pásu maleb.
331 – denár Oty I. Sličného, brněnského spoluúdělníka (1054-1055), olomouckého údělníka (1061-1087); na rubové straně vyobrazen sv. Václav ve zbroji s přilbou na hlavě, opis textu: sWENCEZLAV.
(J. Šmerda: Denáry české a moravské, 1996, s. 99, č. 331).
L. Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy, Sborník Znojmo 1997, s. 67.

Poznámka: Motiv sv. Václava v přilbě se mohl na mincích objevit teprve tehdy, až byl takto obecně přijímán. Nenasvědčuje první zobrazení sv. Václava v přilbě právě v moravské rotundě a vzápětí na moravském denáru tomu, že Moravané měli ke sv. Václavovi a jeho kultu (především v jeho duchovním rozměru) zcela odlišný vztah, než Čechové? Mohl být tento vztah založen na historické zkušenosti? O kontaktech knížete Václava s Moravou nemáme bohužel žádné zprávy. Pouze víme, že jeho bába Ludmila jej učila rozumět knihám slovanským (podle návodu knězova), že jeho postřižiny provedl slovanský kněz (snad na Moravě) a že nejstarší václavská legenda byla napsána hlaholicí (I. staroslověnská legenda).

Kníže Václav a Morava.

Hlavičky čtyř evangelistů

Nejlépe může předpoklad, že již v roce 1055 byla rotunda vymalovaná včetně postav čtyř evangelistů v kupoli, podpořit, kromě již zmíněné přilby sv. Václava, i motiv se čtyřmi hlavičkami představující patrně právě čtyři evangelisty, který se objevuje na jednom z prvních moravských denárů Oty I. Sličného (1054-1055, 1061-1087) (viz obr. vlevo a vpravo), tzn. již v letech 1054-1055, kdy působil na Znojemsku (VDZKČ, I., 1999, s. 744) a byl s Konrádem I. Brněnským spoluúdělníkem nebo pak v roce 1061, kdy nastoupil vládu ve svém olomouckém údělu (č. 328a, 328b, 328c) (viz názor F. Cacha níže). Lze předpokládat, že inspiraci i pro tuto minci mohl její autor čerpat z výmalby Znojemské rotundy, v tomto případě kupole lodi. Motiv čtyř hlaviček evangelistů se pak opakuje i na moravských denárech Svatopluka Olomouckého a Oldřicha Brněnského (č. 351 a č. 444), na dosud nepřiděleném denáru Oty II. Černého a Spytihněva (syna Bořivoje II.) (č. 459) nebo na dosud neurčeném denáru (č. 490) z první třetiny 12. století (všechny čtyři posledně zmíněné moravské denáry viz obr. níže) (číslování dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, 1996).

Hlavičky čtyř evangelistů.
Objevují se na averzu pouze moravských denárů Oty I. Sličného, Svatopluka Olomouckého, Oldřicha Brněnského a Oty II. Černého dlouho před údajným vznikem maleb (1134).
(J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996).

Poznámka: Původním vzorem pro minci Oty I. Sličného s motivem Boží ruky na reverzu a se čtyřmi hlavičkami evangelistů na averzu (J. Šmerda 1996, č. 328) mohl být již moravský denár Břetislava I. (J. Šmerda 1996, č. 310a, 1019/1020-1034). Oproti Otově denáru jsou zde motivy na lícní a rubní straně přehozeny. S motivem Boží ruky se setkáváme na averzu, na rubu vidíme snad předobraz čtyř hlaviček evangelistů v podobě neuzavřených půlobloučků připomínajících podkovy. Ramena kříže jsou ukončena podobnými půlobloučky navozujícími představu jednotlivých arkád v rotundě. Pokud bychom připustili tuto možnost, mohlo by to svědčit o tom, že náš předpoklad, nastíněný v předchozí části práce, že rotunda byla zaklenuta a vymalována (včetně kupole s postavami evangelistů) již za Břetislavova moravského pobytu (1019/1020-1034), byl správný.

Břetislavův moravský denár č. 310a předobrazem Otova denáru č. 328 se čtyřmi hlavičkami evangelistů? (J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996).

F. Cach (1986, s. 335): „... dospíváme k dalšímu charakteristickému motivu, k obrazu rovnoramenného kříže, v jehož úhlech je po malé hlavičce. Vidíme jej tedy nejprve na uvedených Otově mincích, později na denáru Oldřicha Brněnského, na olomouckém denáru Svatoplukově, na minci ze společné vlády Oty II. Černého se Spytihněvem, na malém doposud blíže neurčeném denárku, kde hlavičky – patrně pro nedostatek místa k jejich vyobrazení – jsou nahrazeny pouhými kuličkami, a posléze vidíme kříž s hlavičkami na doposud neurčeném moravském denáru, považovaném za produkt mincovny podivínské.
Byl vysloven názor – a to v souvislosti se zprvu zmíněnými denáry Oty I. Sličného, že ony hlavičky představují čtyři bratry, syny Břetislava I., leč sotva by se byl tento motiv v takové formě opakoval i na mincích pozdějších. Domnívám se , že jde spíše o symbol představující čtyři evangelisty, jak se později objevuje i na jedné moravské minci ze 13. století. Ani tento obraz se na českých mincích vůbec nevyskytuje“. Kromě toho Břetislav měl přece synů pět!

(F. Cach: Charakteristické znaky moravských denárů 11. – 12. století, s. 335. In: Denárová měna na Moravě. Sborník. Brno 1986, s. 331-340).

Je to jen podivná shoda náhod, že se obrazové motivy z maleb v rotundě (především přilba sv. Václava, ale i hlavičky čtyř evangelistů) vůbec p o p r v é objevují právě na moravském denáru Oty I. Sličného, nejmladšího syna Břetislava I. – pravděpodobného zadavatele I. a II. etapy výmalby? Nebo je to skutečně důkaz toho, že před rokem 1055 v rotundě malby již byly?

Přilba sv. Václava a hlavičky čtyř evangelistů poprvé na moravských denárech Oty I. Sličného.

Denáry s motivem čtyř hlaviček evangelistů.
351 – denár Svatopluka Olomouckého;
444 – denár Oldřicha Brněnského;
459 – denár Oty II. a Spytihněva;
490 – neurčená ražba z počátku 12. století.
(J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996).

Poznámka: Předpoklad, že zmíněný denár č. 328 se čtyřmi hlavičkami evangelistů na averzu dal Ota I. Sličný razit již za svého působení ve Znojmě v letech 1054-1055, nelze zatím potvrdit, zmínka o nálezu mince Oty I. ve Znojmě-Hradišti (L. E. Havlík, Brno 1998, s. 23) nemusí nutně znamenat, že se jedná právě o tento denár. Lze však jistě připustit inspiraci malbami v kupoli rotundy při vzniku jeho námětu. Totéž asi platí i pro další Otův denár č. 331 se sv. Václavem v přilbě.
Jan Šmerda (1996, s. 17): „Vydávání mincí nebylo chápáno jen jako projev určité suverenity, ale bylo i záležitostí ekonomickou. Z ražby mincí plynul knížeti nezanedbatelný příjem. V tomto období i moravská knížata potřebovala vlastní mince. I když nemíníme přeceňovat úlohu denárů jako běžně užívaného směnného prostředku – oběživa v jednotlivých knížectvích, hromadné, jednotlivé a především hrobové nálezy mincí nás přesvědčují svým složením o téměř výhradném zastoupení moravských mincí v nich, a to dokonce s výraznou orientací na ražby toho kterého knížectví, na jehož území byly nalezeny.“

Lubomír E. Havlík: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje, Brno 1998, s. 23.

J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, s. 17.

Fundátor s modelem kostela v rukou

O tom, že na moravských denárech Svatopluka Olomouckého nalézáme motivy shodné se znojemskými malbami, jsme se mohli přesvědčit již v případě přilby densvata.gif (6872 bytes)

sv. Václava a hlaviček čtyř evangelistů. Na averzu denáru knížete Svatopluka Olomouckého č. 179 (viz obr. vlevo) z období jeho pražské vlády (1107-1109) vidíme motiv sv. Václava s kostelem v rukou, který by rovněž mohl být inspirován malbami v rotundě, konkrétně postavou fundátora po levé straně vítězného oblouku při vstupu do apsidy ve 3. pásu maleb (viz obr. vlevo dole).

Svatoplukův denár.

179 – denár Svatopluka Olomouckého s vyobrazením sv. Václava s kostelem v rukou (1107-1109).
(J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, č. 179).

P. Obrazová-J. Vlk (1994, s. 136): „Někdy mezi léty 1104-1107 započal tehdy ještě olomoucký kníže Svatopluk (1095-1107) se stavbou olomouckého hradního a později biskupského kostela svatého Václava, který byl dokončen až roku 1141. Od vlády Svatopluka lze pak podle numismatika Ludvíka Skružného datovat téměř nepřetržitou kontinuitu zobrazování sv. Václava na rubové straně olomouckých denárových ražeb. Na české Svatoplukově ražbě (z let 1107-1109, kdy povýšil na pražského knížete) je dokonce zobrazeno poprsí světce s modelem kostela v ruce“ (Šmerda č. 179 avers – pozn. PŠ). „Podobně tomu bylo i na minci jeho mladšího bratra Oty II. Černého (1107-1110, 1113-1125)“ (takový denár katalog J. Šmerdy neobsahuje, spíše se jedná o minci Vladislava I. 1120-1125, jak je patrné z opisu +DUXVLADIZLAVS – viz Šmerda č. 205 avers – pozn. PŠ). „Model kostela v rukou světce můžeme považovat jednoznačně za symboliku ukazující na stavbu svatováclavského chrámu v Olomouci. Zobrazení světce zde má ještě další smysl, a to ochranu přemyslovské dynastie. Svatý Václav vystupuje v tomto případě v přilbici s pozvednutým mečem a štítem“ (viz denáry č. 195, 398, 409). Přesto v souvislosti se znojemskými malbami dospěli tito autoři k závěru: „Svatý Václav, pokud je zde zachycen, není opatřen žádnými atributy (opět „pouze“ přilbou – pozn. PŠ), z kterých by bylo možné spolehlivě určit jeho totožnost. I když se vyskytly pokusy identifikovat ho v postavě se šišákem na hlavě (J. Zástěra 1986, 1990 – pozn. PŠ), může být i určitým v pořadí (A. Merhautová 1983 – pozn. PŠ), ale nemáme v tom nejmenší jistotu“.
Autoři v tom „nemají nejmenší jistotu“, k projevení vlastního názoru prostě nenalezli dostatek odvahy. S tímto úkazem se můžeme setkat i v pracích jiných autorů – srovnej „SARS hrozí vědě“ v části 10d. Souhlasit s J. Zástěrou samozřejmě nemohli. Obava, že by s nimi D. Třeštík mohl „zúčtovat“ stejně jako s J. Zástěrou v roce 1987 (Objevy ve Znojmě), byla zřejmě silnější. Snad je odradil i fakt, že sv. Václav v přilbě je vyobrazen jako pátý v pořadí, přitom ze známé posloupnosti prvních pražských Přemyslovců je jasné, pomineme-li regentskou vládu kněžny Drahomíry, že vládl jako čtvrtý kníže. Zdůvodnění ovšem mohli najít právě v Zástěrově hypotéze.
My však jistotu máme! Víme již naprosto bezpečně, že přilba je opravdu atributem sv. Václava. Proč je sv. Václav namalován až pátý v pořadí je vysvětleno na jiném místě. Viz také tlačítko DOTAZY – odpověď na 3. a 4. dotaz.

Sv. Václav prý není opatřen žádnými atributy ...

Pavla Obrazová-Jan Vlk: Maior Gloria. Svatý kníže Václav, 1994, s. 136.
Ani těmto autorům nelze všechno bezvýhradně věřit. V naší odborné literatuře se již pomalu stává pravidlem, že pokud chcete mít jistotu, musíte si předkládané informace stejně sami ověřit, zda jsou skutečně správné a pravdivé.

SARS hrozí vědě.

Stejný motiv jako Svatopluk pec_zdik.jpg (4908 bytes)

Olomoucký a Vladislav I. pro svůj denár zvolil i Jindřich Zdík pro svoji biskupskou pečeť (obr. vpravo): Jindřich Zdík s biskupskou berlou v obou rukou držící kostel, s nápisem HEINRIC EPC, v opisu +ECCLESIA OLOMVCENSIS. Co bylo dřív? Obraz fundátora s kostelem v rukou ve Znojemské rotundě (vlevo) nebo Zdíkova pečeť?

Pečeť olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka.
(VDZKČ, I. sv., 1999, s. 536).

Co bylo dřív? Obraz fundátora s kostelem v rukou ve Znojemské rotundě nebo Zdíkova pečeť?

Poznámka: Jindřich Zdík byl olomouckým biskupem jmenován 22. března 1126, v prvním roce Soběslavovy vlády. „Když byl představen na veřejném shromáždění kněží a velmožů, odebral se do Wormsu a tam byl 3. října téhož roku konsekrován a od římského krále Lothara III. investován; ...“
(F. Čapka: Jindřich Zdík. In: F. Čapka-O. Zwettler: Portréty osobností Moravy I., PdF MU Brno 1996, s. 21).

Zdík biskupem od roku 1126.

Šikmé pruhy na štítech

Ještě výmluvnějším potvrzením správného časového zařazení vzniku maleb v severní polovině 4. pásu již do období pražské vlády Břetislava I. je vyobrazení štítu sv. Václava se šikmými pruhy na denárech Bořivoje II. [23] a Vladislava I. [25] (viz obr. níže), tedy opět mnoho let před údajným vznikem maleb v roce 1134 (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík). O Bořivojovi bezpečně víme, že měl na znojemském hradě v roce 1100, a proto již ve vymalované hradní rotundě, svatbu (vymalované až po Břetislava I. [18], tzn. včetně sv. Václava [13] v přilbě s obráceným = pruhovaným štítem). Předtím Bořivoj ve Znojmě nejméně 2 roky pobýval.

Šikmé pruhy na štítech.
Objevují se na reverzu denárů Bořivoje II. a Vladislava I. s vyobrazením sv. Václava dlouho před údajným vznikem maleb (1134).

To je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby mohl ze znojemských maleb čerpat náměty pro své mince, zejména pro zobrazení sv. Václava (přilba, pruhovaný štít) nebo i z jiných moravských (resp. velkomoravských) motivů (viz např. sokolník na averzu mince – sokol přinášející království?, resp. opět navracející vládu?). Denár pochází z let Bořivojovy III. vlády (1118-1120).

Avers denáru Bořivoje II. č. 177b – jezdec na koni s dravým ptákem v pravé ruce. V opisu: +DVX•BORIVOI
(foto Antonín Bláha – Národní muzeum Praha).

Šikmé pruhy na štítu sv. Václava mohl autor mince jistě vynechat, měl s přípravou raznice jen víc práce. Chtěl zřejmě jen dalším detailem, dalším ikonografickým prvkem usnadnit jednoznačnou identifikaci zobrazené osoby, zde však ne ve významu obráceného štítu jako v rotundě (pruhovaný štít se objevuje jak na rubových, tak i lícních stranách denárů), ale již konkrétního znaku spojovaného jen se sv. Václavem, protože zpočátku se štít se šikmými pruhy objevoval pouze na reverzu denárů s opisem +S VVENCEZLAVS. A také nesmíme zapomenout, že před rokem 1134 byl v rotundě namalován s obráceným štítem pouze sv. Václav [13], teprve v letech 1131-1134, při domalbě (či přemalbě) jižní poloviny 4. pásu, mohla být symbolika obráceného štítu použita i pro znázornění dvojího vyobrazení knížete Vratislava II.

Zpočátku pouze na reverzu.
Jde o další důležitý ikonografický prvek.

Revers denáru Bořivoje II. č. 177b – sv. Václav bez pláště v přilbě s kopím a praporcem s dvojitým zakončením a šikmo pruhovaným štítem s puklicí. V opisu: +•S•VVENCEZLAVS
(foto Antonín Bláha – Národní muzeum Praha).

Této spojitosti mezi vyobrazením sv. Václava na denárech a znojemskými malbami nebyla věnována náležitá pozornost. Není divu, vždyť většina odborníků považovala dosud panovníka v přilbě [13] za jednoho z moravských údělníků či následníků jen proto, že nemá plášť. J. Zástěra, který naopak správně na identifikaci této postavy s přilbou jako sv. Václava postavil svoji ikonografii (1986, 1990, 1992, 1999), vysvětluje nyní (Znojemsko 6. 2. 2001, s. 3 a 10) tento prvek (šikmé pruhy na štítu) na Bořivojově denáru jako důkaz, že celý 4. pás maleb musel vzniknout ještě před rokem 1134. Podle vročení ražby denáru (1118-1120) nejspíš v době, kdy správcem znojemského kraje byl nejmladší Vratislavův syn kníže Soběslav, tj. ještě za vlády Vladislava I. někdy před nebo kolem roku 1120 (viz přepis Zástěrova článku). My si však dále ukážeme, že 4. pás nebyl namalován najednou, ale ve dvou, téměř 100 let od sebe vzdálených etapách.

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda vstoupila do třetího tisíciletí, ZNOJEMSKO, 6. února 2001, s. 3 a 10.

J. Šmerda (1996, s. 16): „Na ikonografické podobě mincí se rozhodujícím způsobem podíleli klerici z bezprostřední blízkosti vydavatele, osoby dokonale seznámené s křesťanstvím a jeho symbolikou. Z tohoto pohledu musíme sledovat i vlastní motivy a scény nalézající se v kruhovém poli mince. Řada badatelů se pokusila jednotlivé výjevy spojit s konkrétními událostmi či činy jednotlivých panovníků. V některých případech je to jistě správné řešení, ale především si musíme uvědomit funkci obrazu na minci, který měl především propagovat vydavatele jako dobrého vládce“.

Jan Šmerda: Denáry české a moravské, 1996, s. 16.

Důkaz: denáry Bořivoje II. a Vladislava I. - štíty se šikmými pruhy.
177a, 177b – české denáry Bořivoje II. (1118-20);
384a, 384b – moravské denáry Vladislava I. (1110-13).
(J. Šmerda: Denáry české a moravské, 1996, s. 79 a 105).

Poznámka: Sotva můžeme usuzovat na opačný postup, tzn. že podle Bořivojovy, resp. Vladislavovy mince s opisem den279sa.gif (1619 bytes)

+S VVENCEZLAVS s vyobrazením sv. Václava se štítem s šikmými pruhy by malíř v roce 1134 namaloval údajného moravského údělníka (protože bez pláště) Oldřicha Brněnského [13] v přilbě a s pruhovaným štítem (B. Krzemieńska, D. Třeštík) nebo podle motivu čtyř hlaviček na mincích čtyři evangelisty v kupoli! Jinak by se tentýž pruhovaný štít nemohl znovu objevit i na reverzu mincí Vladislava II. (1140-1174) č. 240a, 240b, 240c, 240d s opisem +SCS•VVENCEZLAVS (viz obr. níže), na averzu mince Bedřicha I. (1173, 1179-1181, 1182-1189) č. 279 – stojící postava bez pláště zpříma s praporcem s dvojitým zakončením a štítem se šikmými pruhy (viz obr. vlevo nahoře) či na averzu mince Konráda Oty I. (1182, 1189-1191) č. 281 – viz obr. vpravo nahoře – postava sedící na duze se zkříženýma nohama zpříma s mečem a pruhovaným štítem (srovnej s reverzem denáru Vladislava I. č. 195 s opisem +SCS•WENCEZLAVS, resp. s averzem moravského denáru Oty II. Černého č. 409 v 6. části práce).

Důkaz: denáry Bedřicha I. a Konráda Oty I. - štíty se šikmými pruhy.
279 – denár Bedřicha I. (1173, 1179-1181, 1182-1189);

281 – denár Konráda Oty I. (1182, 1189-1191);

(J. Šmerda: Denáry české a moravské, 1996).

Domnívám se proto, že i zde se setkáváme den197.gif (3823 bytes)

s vyobrazením sv. Václava, přestože se jedná o avers mince se jménem panovníka v opisu. Jako důkaz nám může posloužit denár Vladislava I. č. 197 (vlevo) z období jeho druhé vlády (1120-1125) – srovnej s reverzem denárů č. 177a, 177b Bořivoje II. (viz obr. výše) – nebo jeden z prvních moravských denárů Soběslava I. č. 416 (vpravo), na němž se setkáváme s totožnými obrazy, jako na moravských denárech Vladislava I. č. 384a, 384b (viz obr. výše), jen jsou líc a rub navzájem zaměněny – zobrazení sv. Václava s pruhovaným štítem se objevuje na averzu mince s opisem SOBEZLAVS D + (viz obr. vpravo). Mám zato, že na základě výše popsaných denárů, je možné vyslovit domněnku, že dalším novým znakem, prvkem, symbolem či atributem sv. Václava po roce 1100 se na mincích stává i štít se šikmými pruhy, jak jej známe z vyobrazení sv. Václava [13] ve znojemské rotundě (číslování mincí dle katalogu J. Šmerdy: Denáry české a moravské, Brno 1996).

Důkaz: denáry Vladislava I. a Soběslava I. - štíty se šikmými pruhy.
197 – denár Vladislava I. (1120-1125);

416 – moravský denár Soběslava I. – přímá vláda na Olomoucku (kolem 1125, 1130-1135).

(J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996).

Důkaz: denáry Vladislava II. - štíty se šikmými pruhy.
240 – denáry Vladislava II. z období jeho královské vlády (1158-1174).
Na reverzu opis +SCS•VVENCEZLAVS
(J. Šmerda: Denáry české a moravské, 1996).

Em. Nohejlová-Prátová (1975, s. 35): „Hlavní složkou vnějších znaků mince je však mincovní obraz. Jeho smysl a funkce jsou od počátku jasné. Od počátku jejich výskytu jsou obrazy značkou, znakem vydavatele mince. Jeho bohatství a jeho různorodost je téměř nevypočitatelná. Náměty jsou brány z nejrozličnějších představ: božstev včetně světců, hlavně patronů zemských, náboženských symbolů, ale i obrazů vladařů a odznaky jejich moci a jejich zemí i ze světa lidské práce, ze světa zvířat, rostlin a přírody vůbec (např. nebeská tělesa vždy k sobě vábila), z pověry i dějin“.

Em. Nohejlová-Prátová: Základy numismatiky, 1975, s. 35, 41.

A dále (s. 41): „Pro dějiny umění je však velmi důležitý obraz na mincích i jako historický pramen. Nejednou pomáhá datovat i vrcholná díla výtvarného umění (sochy, stavby)“.

Druhé vyobrazení Vratislava II. mimo posloupnost

Jak jsme si již dříve ukázali malíř severní poloviny 4. pásu použil pro naznačení Václavova dvojího vyobrazení obrácený štít.

Malíř

jižní poloviny 4. pásu potom později (v letech 1131-1134, tj. ve třetí etapě) použil symboliku obráceného štítu sv. Václava i pro naznačení dvojího vyobrazení Vratislava II.: jednou s biskupskou mitrou [20] a obráceným štítem umístěný správně v časové posloupnosti panovníků (obr. vlevo), podruhé s královskou korunou [26] vyčleněn z chronologické řady na čestné místo proti apsidě po pravici svého nejmladšího syna Soběslava [27] – objednavatele domalby v letech 1131-1134. Teprve na malbách panovníků v jižní polovině 4. pásu pořízených v této III. etapě můžeme spatřovat vliv Kosmovy kroniky. Zde se již malíř zřejmě pokoušel vystihnout portréty panovníků podle Kosmova popisu.

Dvojí vyobrazení Vratislava II.
[20] – s nízkou biskupskou mitrou,
[26] – s královskými insigniemi.

Od roku 1131 znojemská rotunda patřila olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Ten byl patrně zadavatelem domalby (resp. přemalby) jižní poloviny 4. pásu.

Poznámka: Také badatelky A. Merhautová (1983) a B. Krzemieńska (1985) ve svých hypotézách předpokládají, že král Vratislav je umístěn v čestné pozici proti apsidě, ale v jejich případě je z časové posloupnosti panovníků vytržen bez náhrady, takže není přímo patrné, mezi které dva panovníky je třeba dobu jeho vlády správně zařadit (první vyobrazení Vratislava II. s mitrou považují za Konráda I. Brněnského, resp. Spytihněva II.). To odporuje myšlence B. Krzemieńské a D. Třeštíka „o obrazové ústavě českého státu, jakési »ústavě pro chudé«, jako existovaly obrazové bible »pro chudé«“.
„Chudí“ by z takové ústavy v rotundě měli pěkně zamotanou hlavu. Malby podle těchto badatelů měly přece vzniknout najednou a současně až v roce 1134. Co tehdy v roce 1134 zabránilo tomu, aby si malíř rozvrhl jednotlivé panovníky tak, aby chronologii neporušil a přesto umístil královskou postavu na čestné místo proti apsidě? Mohlo mu v tom zabránit jedině to, že ve 4. pásu postavy pražských Přemyslovců až po Břetislava již namalovány byly a on na ně Spytihněvem II. musel plynule navázat.

D. Třeštík: Objevy ve Znojmě, 1987, s. 550; 2000, s. 70.

Dvě etapy výmalby 4. pásu

Dvěma etapám výmalby 4. pásu by mohlo nasvědčovat právě vyobrazení 10 panovníků od Bořivoje [09] po Břetislava I. včetně [18] přesně v severní polovině pásu (viz schéma níže). V jižní polovině je umístěno jen 9 postav. Z toho vyplývá i rozdílná šířka oblouků, pod kterými jsou panovníci umístěni, v severní a v jižní polovině 4. pásu (viz obr. 7). Pokud by navrhovatel domalby jižní poloviny 4. pásu nezdvojil postavu Vratislava II., panovníků by zde bylo jen osm a šířka oblouků by pak musela být ještě větší.

Dvě etapy výmalby 4. pásu!

Obr. 7. Boleslav III. [16], Oldřich [17], Břetislav [18] a Spytihněv II. [19] v norm. světle.

Důkaz – obr. 7.
Poslední dva panovníci bez pláště [16, 17] a první dva panovníci v plášti [18, 19] ve 4. pásu maleb nad vstupem do apsidy.

Na obr. 7 osa „západ – východ“ (viz schéma níže) prochází přesně uprostřed mezi první a druhou postavou v plášti, tj. mezi Břetislavem [18] a jeho synem Spytihněvem II. [19] (zcela vpravo). Zde si můžeme povšimnout již zmiňované rozdílné šířky oblouků nad oběma postavami. Přestože se jedná o otce a syna, obě postavy spolu nekomunikují. Ale především vidíme, že v tomto místě se mění i styl maleb a proporce vyobrazených figur. Tři postavy vlevo (v severní polovině 4. pásu) jsou štíhlé, s úzkým pasem umístěným nad polovinou modrého pásu, s dlouhýma nohama, s úzkými rameny přesahujícími modrý pás, v rukou drží poměrně subtilní štíty, stojí jakoby o krok zpět v zeleném poli, kdežto poslední figura vpravo je robustní s větší hlavou, pasem umístěným hluboko pod středem modrého pásu, má krátké nohy, široká ramena, modrý pás přesahuje pouze hlava, má nezvykle velký štít, kopí drží odlišným způsobem, stojí jakoby o krok před ostatními. Šat pod pláštěm má upraven zcela jiným způsobem. Aby bylo možné lépe navázat na předchozí malby a nebyla patrná drobná změna odstínu navazujících barevných pásů, umístil malíř kopí Spytihněva II. [19] pod hrotem půloblouku přesně na rozhraní obou sousedních polí (obr. 8).

Co malby dokazují?
Dva odlišné rukopisy, dva odlišné styly maleb v severní a jižní polovině 4. pásu.

Obr. 8. Boleslav III. [16], Oldřich [17], Břetislav [18] a Spytihněv II. [19] v UV světle.

Důkaz – obr. 8.
Poslední dva panovníci bez pláště [16, 17] a první dva panovníci v plášti [18, 19] ve 4. pásu maleb nad vstupem do apsidy. Na tomto snímku, který při UV světle pořídil restaurátor ak. mal. F. Sysel (1999), je jasně patrná odlišná reakce barev použitých u posledního čtvrtého panovníka vpravo – Spytihněva II. [19] – tzn., za dělicí rovinou v ose ZÁPAD-VÝCHOD.

Dělicí rovina v ose západ-východ

Podstatné je právě to, že tuto dělící rovinu mezi rozdílnými způsoby zobrazení figur nalézáme mezi první [18] a druhou [19] postavou v plášti (v ose západ – východ), nikoliv, jak by se dalo očekávat na základě některých dosavadních hypotéz, mezi poslední postavou bez pláště [17] a první v plášti [18] (v podélné ose rotundy). Viz schéma.		Dělící rovina mezi první [18] a druhou [19] postavou v plášti ve 4. pásu maleb v ose západ – východ.
Kroužky mezi jmény evangelistů v kupoli provedené plnou čarou ukazují umístění ohnivých kol cherubínů. Cherubínovi nad panovníkem [23] ohnivé kolo chybí.		Schéma lodi rotundy. Pohled z prostoru lodi vzhůru do kupole. Orientace světových stran je proto zrcadlově převrácená. LEGENDA: 3. pás maleb A, B, C, D – donátoři a jednotlivé postavy z tzv. „Přemyslovské scény“; S1, S2, S3 – stromy života; 01 až 08 – prvních osm panovníků v pláštích; 4. pás maleb 09 až 17 – devět panovníků bez pláště a mezi nimi 13 – sv. Václav v přilbě s obráceným štítem; 18 až 27 – deset panovníků v plášti a mezi nimi 26 – král Vratislav I.
To ovšem dokazuje, že první postava v plášti – Břetislav I. [18] – byla namalována společně s předchozími devíti postavami bez pláště [09-17] jako poslední v řadě, ale ve stejné (II.) etapě výmalby, jak jsme si již řekli, po převzetí otcovského trůnu Břetislavem v roce 1035. Břetislav I. se zde nechal vymalovat vedle svého otce Oldřicha na čestném místě nad vstupem do apsidy. Druhá [19] a další postavy v plášti (až po [27]) byly pak nejspíš domalovány v další (III.) etapě výmalby přibližně o 80 až 100 let později, až v letech 1131-1134 za Soběslava I. [27]. Proto spolu také Břetislav I. [18] a jeho syn Spytihněv II. [19] nekomunikují, zatímco Oldřich [17] (poslední postava bez pláště) ukazuje na svého syna Břetislava [18] (první postavu v plášti) prstem pravé ruky. Sotva můžeme takové gesto předpokládat u údajného moravského údělníka Václava Olomouckého vůči Oldřichovi (A. Merhautová), resp. Jaromírovi (B. Krzemieńska). Výše popsaný detail maleb unikal zatím pozornosti badatelů (O. Votoček 1949, J. Mašín 1954, A. Friedl 1966, A. Merhautová 1983, 2000, B. Krzemieńska 1985, 2000, J. Zástěra 1986, 1990, 1992, 1999, 2001, L. Konečný 1997). Odbýt předchozí zjištění jen poukazem na současnou práci dvou malířů, jak předpokládal A. Friedl (1966), doufám, dnes již žádný historik umění nemůže připustit. O rozdílném stáří obou částí maleb – severní a jižní poloviny 4. pásu – vypovídá i různý stupeň jejich zachovalosti. Na knížecích štítech si můžeme také všimnout rozdílného vyobrazení rozet. Zatímco v severní polovině jsou konce jednotlivých lístků rozet zakulacené, na štítech Konráda I. [21], Břetislava II. [22] a Svatopluka Olomouckého [24] v jižní polovině mají ostré zakončení. Jestliže severní polovina 4. pásu maleb s posledním vyobrazeným knížetem Břetislavem I. vznikla za jeho pražské vlády (1035-1055), musela být rotunda také předtím zaklenuta, protože postavy panovníků ve 4. pásu již zasahují do kupole.		Z tohoto zjištění vyplývá zcela zásadní pozna- tek, který všechny dosavadní hypotézy (kromě Zástěrovy) odsouvá navždy do propadliště dějin: „Postavy v plášti následují až za postavami bez pláště!“ Všechny dosavadní hypotézy, kromě výše jmenované, totiž zcela automaticky předpoklá- dají, že panovníci bez pláště jsou jakýmsi přívažkem za panovníky v pláštích. Potom je „logicky“ označují jako údělníky či následníky ap. Viz také Systematické utřídění hypotéz.

Symbolika pláště

Právě použitá symbolika pláště již sama o sobě napovídá, že malby 4. pásu nemohly vzniknout najednou a současně až v roce 1134. Svůj zásadní význam měla právě jen pro Břetislava, který kromě upozornění na svoji osobu, vyobrazenou zde jako první v plášti (někdy v letech 1035-1055), tím chtěl současně zdůraznit svoji orientaci na velkomoravskou tradici již v době svého působení na Moravě 1019-1034 a zřejmě to byla pro něj i nutnost, aby vůbec se svými záměry uspěl. Bez podpory svého okolí by asi ničeho nedosáhl. Ostatně právě on dal zřejmě ve 3. pásu namalovat obrazy z historie Velké Moravy a její církve. Právě on se cítil být na Moravě po letech prvním pokračovatelem díla započatého velkomoravskými panovníky. Proto své bezprostřední předchůdce na pražském stolci nechal namalovat bez pláště, aby tím víc vynikla jeho osoba. denbre1a.gif (11045 bytes)

To mohl být jen Břetislavův „nápad“. Taková myšlenka měla svůj hluboký smysl a význam právě jen za situace, ve které se ocitl Břetislav. Jistě tím chtěl demonstrovat i své právo na získání koruny moravských králů. Polsko i Uhry, které navázaly na Velkou Moravu a její církevní organizaci, měly své korunované krále a arcibiskupství již od roku 1000 (1001). Pokud by malby měly vzniknout skutečně najednou a současně až za Soběslava I. (1134), asi bychom dnes viděli všechny postavy ve 4. pásu s atributem pláště, protože Soběslav podobnou potřebu ani důvod jako jeho děd zcela jistě neměl, byl již v naprosto jiné situaci. Viz také strana „Plášť moravských králů“.

Symbolika pláště.
Měla svůj zásadní význam asi právě jen pro Břetislava.

Avers moravského denáru Břetislava I.
č. 308 s vyobrazením diadému (koruny?), pod ním překřížená svatoklimentská kotva (J. Šmerda: České a moravské denáry. Datel, Brno 1996).

Poznámka: Představa, že celý čtvrtý pás maleb vznikl najednou až v roce 1134, že rozdíly ve výtvarném podání knížat v jeho severní a jižní polovině (podobně jako rozdíly mezi 3. a 4. pásem) jsou způsobeny současnou prací vedoucího malíře a dalšího či dalších schopných členů malířské skupiny, jak se domnívají A. Merhautová-A. Martan (1988, s. 301), je stejně tak absurdní, jako představa, že by Michelangelo druhou polovinu stropu v Sixtinské kapli nechal vymalovat jedním ze svých „schopnějších“ pomocníků (!). O. Votoček (1949) a A. Friedl (1966) přitom doložili, že na malbách v rotundě se podíleli celkem čtyři malíři. Že nepracovali najednou a současně dokazujeme také v příloze „LEVÁ, nebo PRAVÁ?“.

A. Merhautová-A. Martan: Byly či nebyly malby Znojemské rotundy jednotným dílem, Umění 36, Praha 1988, s. 301.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Osmá část – Doba vzniku maleb (4)

Pokračování ...

Několik etap výmalby. Rozdílná výška 3. a 4. pásu. Rozdílná technologie maleb. Rozdílné provedení postav. Rozdílné typy a tvary královských korun. Rytý nápis v omítce. Nápis prý mluví o smlouvách. Znojmo centrem středního Podunají. Jaký závěr učiníme? Kapky odpadlé od štětců. Proč pohraniční Znojmo a ne Říp? Tři významné svatby v rotundě. Závěr: Postavy v plášti časově následují za postavami panovníků bez pláště. Proč Břetislav I. vynechal v malbách Vladivoje a Jaromíra? Rozporuplný Dušan Třeštík. „Nepodařený paklíč“ Dušana Třeštíka. Přitakávači D. Třeštíka.

Odpovědi na tyto otázky najdete snad v další části práce.
Klikněte ZDE.

Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno