LEVÁ nebo PRAVÁ

Sporná ruka v oráčské scéně.
LEVÁ, nebo PRAVÁ?
Komu ruka původně patřila? Králi-oráči Rostislavovi,
nebo vedle stojícímu opatu Metodějovi?
Ikonografická problematika 3. pásu maleb – PŘÍLOHA
Petr ŠIMÍK

Levá, nebo pravá?
Komu původně patřila sporná ruka v oráčské scéně?
Je k nám otočená dlaní, nebo hřbetem?
16.2.2004.

Oráčská scéna ve 3. pásu před odstraněním přemaleb v roce 1947.

Oráčská scéna před odstraněním přemaleb v roce 1947.

Údajně má představovat Přemysla Oráče, jemuž podle Kosmova textu Libušini poslové navlékají plášť.

My jsme zde však rozpoznali krále-oráče Rostislava (uprostřed) s byzantskými věrozvěsty Konstantinem (vlevo) a Metodějem (vpravo).

Dvojice vpravo má dohromady jen tři ruce. Jedna ruka chybí!

Komu patří ruka částečně překrytá pláštěm oráče? Je to jeho levá ruka otočená dlaní dopředu,

nebo vidíme spíš hřbet pravé ruky postavy stojící vpravo těsně vedle něj?
Trappův akvarel (vpravo) z roku 1862 nám v tomto rozhodování evidentně nepomůže.
Zkusíme se tedy podívat na detail výše uvedeného Fišerova snímku z roku 1947 a porovnat jej s některým z posledních záběrů oráčské scény pořízených v roce 1999 v UV světle restaurátorem ak. mal. Františkem Syslem (tzn. po odstranění předchozích přemaleb).

Trappův akvarel
z roku 1862.

Mořic Trapp na svých akvarelech zachytil stav maleb ve Znojemské rotundě k roku 1862, tzn. stav před započe- tím všech pozdějších restaurátorských zásahů do maleb:
T. Melicher (1891-1893),
F. Fišer (1947-1949),
J. Alt, P. Lorek, A. Martan (1969-1979),
A. Martan (1987-1988).


Snímek F. Fišera (1947)	Snímek F. Sysla (1999)

Vlevo detail snímku F. Fišera z roku 1947, vpravo detail snímku F. Sysla z roku 1999 po odstranění přemaleb.
Na snímku vlevo je ruka namalovaná dlaní vpřed jako levá ruka oráče, vpravo se jeví spíš oto- čená dopředu hřbetem jako pravá ruka vedle stojícího opata Metoděje. Původní levá ruka oráče ve výši pasu byla přemalbou skryta v lemu pláště.

Na snímku vpravo (po odstranění přemaleb) vystoupila z lemu pláště u pasu oráče jeho levá ruka ohnutá v lokti otočená dlaní vzhůru (na tento detail poprvé upozornil odbornou veřejnost J. Zástěra v roce 1999). Původně v ní král-oráč Rostislav držel knihu – Písmo, které mu předal vedle něj stojící Metoděj jako jeden z darů byzantského císaře Michaela III. – viz část 10a hypotézy a příloha KNIHA.
Asi v letech 1131-1134 při stavebních úpravách rotundy (kamenná lavice v lodi) a doplnění (přemalování) jižní poloviny 4. pásu maleb (III. etapa výmalby) byla levá ruka oráče s Písmem překryta pláštěm („skrytá ruka“). Chybějící ruku malíř nahradil pravou rukou opata Metoděje a „otočil ji“ dlaní dopředu („zapůjčená ruka“). Pro důkaz, že se původně jednalo o Metodějovu pravou ruku, se obrátíme na ruce některých dalších postav z maleb v rotundě.

Vlevo vidíte detail Boží ruky vystupující z oblaku nad vstupem do apsidy. Jedná se o levou ruku otočenou dlaní k pozorovateli. To podstatné na tomto vyobrazení je, že prsty jsou lehce ohnuty nahoru směrem k palci! Samotný palec je od ostatních prstů výrazně oddělen. Na dalších detailech panovníků ze 3. i 4. pásu maleb (viz obr. níže) vidíme jejich ruce otočené dlaní dopředu. Prsty jsou opět mírně ohnuty nahoru směrem k palci!

Byla „zapůjčená ruka“ původně otočená dlaní dopředu, nebo hřbetem?

4. pás maleb s postavami pražských Přemyslovců od Bořivoje po Soběslava I. musel být pořízen
ve dvou časově dosti vzdálených etapách (cca 80 let). Tomu ještě předcházela výmalba 3. pásu s oráčskou scénou a postavami moravských panovníků od krále Sáma po knížete Mojmíra II. Proto tedy celkem tři etapy výmalby.


Sámo [01]	??? [03, 04]	Boleslav I. [14]

Detaily rukou otočených dlaní dopředu panovníků ze 3. a 4. pásu maleb.
Pravá ruka krále Sáma [01], levá a pravá ruka panovníků [03, 04], jejichž jména neznáme, levá ruka Boleslava I. [14]. Prsty jsou vždy mírně ohnuté směrem k palci.

Pro srovnání si ještě uveďme příklady vyobrazení hřbetu ruky u vedoucího jízdní družiny ve 3. pásu a u knížat Boleslava I. a Bořivoje II. ve 4. pásu maleb (viz obr. níže). Prsty jsou vždy ohnuté směrem od palce, tak jako „zapůjčená ruka“ Metodějova. Palec většinou bývá přitisknut k ostatním prstům nebo zůstává skrytý.


Ved. jízdní družiny	Boleslav I. [14]	Bořivoj II. [23]

Detaily rukou otočených hřbetem dopředu panovníků ze 3. a 4. pásu maleb.
Pravá ruka vedoucího jízdní družiny, pravá ruka knížete Boleslava I. [14], vpravo levá ruka knížete Bořivoje II. [23]. Prsty jsou vždy ohnuté směrem od palce.

Také ve 2. pásu maleb s mariánským cyklem můžeme na předposledním obrazu „Vraždění neviňátek“ (viz obr. níže) najít podobný výtvarný úzus u rozdílného podání dlaně a hřbetu levé ruky, použitý pak i ve vyšších pásech maleb. Dnes mariánský cyklus končí ve 2. pásu posledním obrazem „Útěk do Egypta“ (dnes bohužel však zcela nezřetelným) a dále již z nějakého důvodu ve vyšších pásech nepokračuje!? Nad tím se pozastavuje ve svém článku Jiří Kachlík. Klikněte ZDE.

Mariánský cyklus – je zjevně nedokončený. Svědčí to o tom, že jeho původní pokračování bylo později rovněž přemalováno.

Detail z mariánského cyklu ve 2. pásu.

Král Herodes.
Výřez ze silně poškozeného obrazu „Vraždění neviňátek“ z mariánského cyklu ve 2. pásu maleb.

Malby 2. a 3. pásu společně s kupolí (čtyři evangelisté, holubice) a apsidou (Kristus-Pantokrator, P. Marie, sv. Jan Křtitel, 12 apoštolů, 12 poprsí andělů) lze považovat za nejstarší část výmalby rotundy.

Z našeho srovnání jasně vyplývá, že tzv. „zapůjčená ruka“ byla původně namalovaná hřbetem k pozorovateli a patřila nepochybně postavě stojící po levici oráče,

v níž jsme již dříve identifikovali opata Metoděje. Stejnou polohu rukou, jen zrcadlově převrácenou, můžeme najít na slonovinové řezbě z konce 10. století, na níž Kristus korunuje západního císaře Otu II. a byzantskou princeznu Theofano (výřez vpravo). Srovnej též vyobrazení byzantského císaře Manuela Komnéna a jeho manželky Marie Antiochijské v kodexu z roku 1178 (M. Bláhová: VDZKČ I, 1999, s. 594).
Pravděpodobně při úpravách rotundy v letech 1131-1134
bylo rozhodnuto, že levá ruka krále-oráče Rostislava, v níž původně držel knihu – Písmo, bude zamalována včetně Písma a zřejmě právě kvůli němu. Chybějící levou ruku oráče pak malíř nahradil pravou rukou vedlejší postavy. Musel ji přitom „otočit“ dlaní dopředu a přimalovat palec. Prozradily ho však prsty, jejichž poloha anatomicky a fyziologicky neodpovídá levé ruce oráče – je proporčně nevyvážená a jakoby zlomená v předloktí.

Výsledek srovnání.
Přemalovaná ruka s Písmem a co z toho vyplývá.

•Oráči musela být „zapůjčena“ cizí ruka.
•Uskutečnění této pře- malby bylo podmíněno existencí nějaké starší výmalby rotundy, kterou bylo nutno dodatečně pozměnit.
•Malby proto nemohly vzniknout najednou a současně.

Jaké historické události tomuto kroku předcházely? První kniha Kosmovy „Kroniky Čechů“ s přemyslovským mýtem byla dokončena někdy v roce 1120. V roce 1125 Kosmas umírá. Knížecí vlády se po svém starším bratrovi Vladislavovi I. ujímá Soběslav I., ač není nejstarším Přemyslovcem. V roce 1126 v bitvě u Chlumce však padne jeho sok a oprávněný nástupce Vladislava I. – olomoucký údělník Ota II. Černý. Ve stejném roce se moravským biskupem stává Jindřich Zdík (Kosmův syn), na Moravě Soběslavova pravá ruka a jeho opora proti moravským Přemyslovcům. V roce 1128 dává Soběslav uvěznit moravského údělníka Konráda II. Znojemského za spiknutí proti němu a sám přebírá správu znojemského údělu. V následujícím roce je zbaven svého údělu a ze země vypovězen brněnský údělný kníže Vratislav. Když v roce 1130 po smrti mladého olomouckého knížete Václava přijíždí Soběslav na Moravu, aby uspořádal úděly, jen o vlásek uniká dalšímu vražednému spiknutí. O rok později znojemská rotunda přechází do Zdíkova majetku. Soběslav mu ji daruje spolu s dalšími pěti moravskými hradskými kostely i s jejich majetkem (M. Bláhová: VDZKČ I, 1999, s. 535).

Historické pozadí.

Od roku 1131 je rotunda v majetku moravského biskupa Jindřicha Zdíka.

Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české (VDZKČ), I. svazek (do roku 1197), Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 535, 553.

V roce 1131 stojí biskup Zdík před problémem. Slíbil na oplátku Soběslavovi, že vyhoví jeho přání a v rotundě doplní galerii Přemyslovců o jeho obraz a také obraz jeho královského otce. Jenže všechny stěny rotundy byly již za Břetislava (1019-1034, 1035-1055) malbami zcela zaplněny. Nezbývalo než něco přemalovat. A tak jsou v jižní polovině 4. pásu doplněny dosud chybějící postavy knížat od Spytihněva II. po Soběslava I. včetně prvního českého krále Vratislava I. (Soběslavova otce). Těchto devět postav nahradilo zde původně umístěné pokračování mariánského cyklu, ukončené nepochybně, i vzhledem k zasvěcení rotundy, obrazem „Nanebevzetí P. Marie“ nejspíš v jeho byzantském pojetí (Zesnutí Bohorodičky). Současně se uskuteční také konečná úprava starších maleb ve 3. pásu, při níž je oráčská scéna „přizpůsobena“ Kosmovu přemyslovskému mýtu a rotunda je, patrně svým novým majitelem, znovu posvěcena. Při té příležitosti je původní zasvěcení rotundy (Nanebevzetí P. Marie) nahrazeno, resp. rozšířeno o královské patrocinium sv. Kateřiny, která podle legendy odmítla obětovat pohanským bohům a raději volila mučednickou smrt než aby se vzdala křesťanské víry (více o tom viz příloha „Sinajský klášter sv. Kateřiny“).
V červnu roku 1134 je Konrád II. propuštěn z vězení a žení se s Marií, dcerou srbského krále Uroše a švagrovou uherského krále Bely. Sňatek zprostředkoval v Uhrách osobně Soběslav I. (snad jako odškodnění za utrpěná příkoří a ztrátu rotundy).
Ovšem spekulace o uzavření jakési smlouvy o Konrádově nástupnictví, vycházející z chybného čtení rytého nápisu a následně z něj mylně vyvozovaná identifikace postavy „donátora“ s kostelem v rukou jako znojemského údělníka Konráda II. Znojemského, je již v naprostém rozporu se Soběslavovou nijak neskrývanou snahou o prosazení primogenitury pro svého syna Vladislava, který také nakonec v roce 1138 v Bamberku převzal praporec z rukou Konráda III. (M. Bláhová: VDZKČ I, 1999, s. 553).
Po Soběslavově smrti však na stolec neusedl ani Soběslavův syn Vladislav, ani Konrád II. Znojemský, nýbrž Soběslavův synovec Vladislav II., syn Vladislava I.

Co se dělo v rotundě?

Někdy v letech 1131-1134 je doplněna galerie Přemyslovců.

Obraz Nanebevzetí P. Marie je přemalován postavami krále Vratislava I. a jeho nejmladšího syna Soběslava I.

Je uskutečněna konečná úprava maleb – Rostislavova levá ruka s Písmem je přemalována.

Nové zasvěcení rotundy má současně znemož- nit případný pohanský výklad oráčské scény po provedené přemalbě.

Že přemalba ruky s Písmem není až dílem Melicherovým (1891-1893) dokazuje Trappův akvarel výše. Již na něm je levá ruka oráče ukryta v lemu pláště.

Co lze z výše uvedených skutečností usoudit?

Malby v rotundě nevznikly najednou a současně, ať už v roce 1134 prý na popud Konráda II. Znojemského (A. Friedl, J. Mašín, A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík, A. Martan, J. Žemlička, J. Bažant, Z. Všetečková), nebo v roce 1091 údajně z iniciativy Konráda I. Brněnského (L. Konečný, V. Tatíček, A. Novotný), ale postupně v několika etapách. Ta poslední, třetí, včetně výše prokázané přemalby ruky, proběhla nejspíš v letech 1131-1134 na přání Soběslava I. a dal ji provést olomoucký biskup Jindřich Zdík, nový majitel rotundy. V roce 1134 (viz rytý nápis a nový návrh jeho čtení) ji pak sám slavnostně posvětil.
Původní oráčova levá ruka nezmizela z maleb bezdůvodně, ale evidentně kvůli předmětu, který držela. Podstatné tedy bylo odstranění právě onoho předmětu.
Tímto „nežádoucím“ předmětem v ruce oráče, který v roce 1134 (stejně jako dnes) nejvíce zpochybňoval novou doktrínu o vzniku knížecí vlády v Čechách, původu „přemyslovského“ rodu a mocné vládnoucí dynastie (Kosmas), mohla být jen kniha – Písmo. Pohan Přemysl s Písmem v ruce by tu působil přinejmenším jako anachronismus.
Nestačilo však z maleb odstranit jen knihu. Původní pozice levé ruky u pasu oráče byla natolik výmluvná, že samotná ruka musela zmizet také.
Přemalba oráčovy ruky s Písmem dokazuje, že oráčem nemohl být pohan Přemysl, ale křesťanský panovník – král Rostislav, jak již bylo dříve rozpoznáno na základě vzoru na ozdobném lemu jeho pláště. Kdyby tu původně byl Přemysl, jak s oblibou tvrdí především pražští odborníci, nebylo by přece třeba ho později na „jejich“ Přemysla přemalovávat.

Podrobnější odpověď na otázku: „Proč musela být přemalba provedena, přestože by mohla skýtat pohanský výklad oráčské scény?“ najdete pod tlačítkem DOTAZY (5. Přemalba Rostislavovy levé ruky s Písmem).

Závěr.

Důvod pro odstranění knihy z maleb mohl být také jiný. Nikoliv přizpůsobení malby Kosmovu textu, ale zabránění nežádoucího srovnání: plesnivý chléb, který Přemysl vyňal z mošny a hostí jím poselstvo (Kosmas I, 6), a kniha (Písmo svaté) – duchovní potrava všech křesťanů, kterou Metoděj vyňal z mošny a předal králi-oráči Rostislavovi jako jeden z darů byzantského císaře Michaela III.

Hypotézy [ L. Konečný ]
[ J. Zástěra ] [ Původ mandlového tvaru štítů | Inspirační zdroje autorů maleb | Biskupské mitry | Zapůjčená ruka | Rotunda vstoupila do třetího tisíciletí ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno