ani_nova.gif (2304 bytes)IKONOGRAFIE
maleb ve Znojemské rotundě
Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy
Petr ŠIMÍK

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb


MOTTO
Konec strany
IKONOGRAFIE –
Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb – 1. část (a).
Petr Šimík – 23.12.1999
1. úvodní část
Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík ]
[ 1a 1b 2a 2b 2c 3 4 5 6 7 8 9 10 10a 10b 10c
10d 11 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Ikonografie 3. pásu maleb – 1. úvodní část

Užitečnější jest, abychom docela pomlčeli o nynějších lidech, nežli abychom mluvíce pravdu – a pravda vždy plodí nenávist – neměli z toho nějakou škodu. Kdybychom se však uchýlili od pravdy a psali jinak, než jak se věci mají, upadli bychom nicméně ve výtku pochlebenství a lži, poněvadž jde o poměry skoro obecně známé. Vždyť lidé naší doby, jsouce svlečeni ze cností, touží býti oblečeni samými chválami, a to je největší jejich pošetilostí, chtít se těšit z projevů uznání, a nečiniti to, co zasluhuje uznání. Dříve arci nebývalo tomu tak. Neboť kníže míval v úctě nejvíce toho, kdo pro spravedlnost nastavil štít proti nespravedlnosti a kdo zlé rádce a takové, kteří se uchylovali z cesty práva, zakřikl jediným slovem pravdy. Takových dnes není, nebo jest jich jen málo, a jsou-li, když mlčí, jako by jich ani nebylo. Neboť stejně se uznává za vadu zamlčeti pravdu, jako přisvědčiti nepravdě. ZPĚT na začátek strany
Začátek strany
LEGENDA
Konec strany
Motto.
Úryvek z předmluvy ke třetí knize Kosmovy Kroniky Čechů.

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. První český král Vratislav I. [26] „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Panovník [13] má na hlavě přilbu, dvojice [19, 20] nízkou biskupskou mitru. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem (viz obr. vpravo) je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – první český král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tato hypotéza odvolává, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE. Číslování denárů v textu dle katalogu J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996. ZPĚT na začátek strany
MOTTO
Schéma lodi rotundy
Konec strany
Čísla v hranatých závorkách.

První pražský Přemyslovec, který získal královský titul (pouze pro svou osobu), byl kníže Vratislav II. (jako král ovšem I.) (1061-1092). Korunován byl v roce 1086 v Praze.

Myší vyber oblast a klikni!
Kroužky mezi jmény evangelistů v kupoli provedené plnou čarou ukazují umístění ohnivých kol cherubínů. Cherubínovi nad panovníkem [23] ohnivé kolo chybí.
U panovníků [13], [19], [20] a [26] lze rozeznat pokrývku hlavy. Dva z nich, [13] a [20], drží v ruce obrácený štít
Jmenovité určení knížat najdete na straně „Porovnání hypotéz“.
ZPĚT na začátek strany
LEGENDA
Místo úvodu
Konec strany
Schéma lodi rotundy.
Pohled z prostoru lodi vzhůru do kupole. Orientace světových stran je proto zrcadlově převrácená.
LEGENDA:
3. pás maleb

A, B, C, D – donátoři a jednotlivé postavy z tzv. „Přemyslovské scény“;
S1, S2, S3 – stromy života;
01 až 08 – prvních osm panovníků v pláštích;
4. pás maleb
0917 – devět panovníků bez pláště
a mezi nimi
13 – sv. Václav v přilbě s obráceným štítem;
18 až 27 – deset pa- novníků v plášti a mezi nimi
19 – Spytihněv II. s mitrou, 20 – Vratislav II. s mitrou a obráceným štítem a 26 – král Vratislav I.
Tato hypotéza si nečiní nárok být srovnávací analýzou nebo uměleckohistorickou studií (to již dříve a lépe udělali jiní), chce jen poukázat na vlastní zjištění na základě stávající dokumentace (Trappovy akvarely, černobílé snímky maleb) a některá nová zjištění na základě barevných UV snímků maleb v rotundě, které pořídil v roce 1999 restaurátor ak. mal. František Sysel z Kroměříže. Na základě těchto starších i nových poznatků a po kritickém zhodnocení dosud publikovaných hypotéz o ikonografii maleb se pokouší určit jednotlivé postavy ve 3. a 4. pásu maleb – „who is who“.
K tomu si musíme nejdříve něco říci o 4. pásu maleb. 
ZPĚT na začátek strany
Schéma lodi rotundy
Potvrzení hypotézy J. Zástěry
Konec strany
Místo úvodu.
Stávající dokumentace a nové snímky maleb.

Zjištění Jaroslava Zástěry o 4. pásu maleb   p o t v r z e n a

Již hypotéza Jaroslava Zástěry předpokládá, že Přemyslovci, počínaje Bořivojem [09], který jako první zvolil za své sídlo Prahu, a konče Soběslavem I. [27], jsou zobrazeni ve čtvrtém pásu maleb s tím, že Václav [12, 13] a Vratislav II. [20, 26] jsou zobrazeni 2× (obrácené štíty). Naopak polský Vladivoj a kníže Jaromír jsou vynecháni. Nemá smysl ji zde celou opakovat. Jen si připomeňme, že pouze tato hypotéza se skutečně zabývá detaily maleb a ne pouze rozdělením panovníků do skupin podle toho, zda mají, anebo nemají plášť. 14bole1.jpg (3953 bytes)Charakteristické ikonografické prvky v zobrazení jednotlivých knížat pak porovnává s tím, co o nich víme z písemných pramenů a co potvrzují i obrazy na soudobých moravských a českých denárech, iluminacích rukopisů a plastikách. Pokusím se to nyní na několika detailech prokázat: přilba sv. Václava [13] (pátý panovník bez pláště, viz obr. vlevo), kopí šikmo napříč (jinde se neopakuje) následujícího panovníka Boleslava I. [14], Václavova bratra a současně jeho vraha (obr. vpravo). Ikonografií sv. Václava se kromě stránky Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat budeme podrobně zabývat také v 5., 6., 7. a 10d. části této práce. ZPĚT na začátek strany
Místo úvodu
Biskupské mitry
Konec strany
Hypotéza J. Zástěry.

4. pás maleb dle hypotézy Jaroslava Zástěry.

Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny – postavy panovníků na českých a moravských denárech, Znojmo 1986.

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990.

Poznámka: Jiní badatelé v této dvojici (sv. Václav [13] v přilbě, Boleslav I. [14] s kopím šikmo napříč) vidí neurčitelné členy dvora (O. Votoček), knížata znojemského údělu (J. Mašín), neurčitelné moravské údělníky (A. Friedl, A. Merhautová), moravské údělníky Oldřicha Brněnského a Litolda Znojemského (B. Krzemieńska, D. Třeštík), dva zástupce v době vzniku maleb žijícího členstva přemyslovského pokolení (L. Konečný) nebo dva z devíti v době vzniku maleb žijících následníků – Břetislava (II.) a Litolda (V. Tatíček, A. Novotný). Vysvětlení těchto dvou ikonografických prvků (přilba a kopí šikmo napříč) u jiné dvojice panovníků, než sv. Václava a Boleslava I., je však nemožné. Proto se jimi většina hypotéz nezabývá – nebere je prostě na vědomí. Některé se o svatováclavské přilbě sice zmiňují (A. Friedl, A. Merhautová), ale postavu s přilbou [13] se sv. Václavem nespojují jen proto, že nemá plášť. Jiné se pokoušejí z přilby spasení (Ef 6, 17) udělat symbol „odbojníka a rebela“ Oldřicha Brněnského (B. Krzemieńska) nebo Břetislava II. (V. Tatíček, A. Novotný).
Kromě královské koruny [26], podle níž byl většinou badatelů v této postavě identifikován první český král Vratislav I. (jako kníže II.), a svatováclavské přilby [13], která naopak stejným badatelům v jednoznačné identifikaci sv. Václava brání, nalezl J. Zástěra na malbách pokrývku hlavy u dalších dvou postav. Ve 4. pásu nalezl 
J. Zástěra pokrývku hlavy u
čtyř postav.

Nízké biskupské mitry

h19spyum.jpg (4944 bytes)h20vraum.jpg (4994 bytes)Jsou to nízké biskupské mitry Břetislavových synů – Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] (druhý a třetí panovník v plášti), které na experimentálních UV snímcích  F. Sysla, pořízených v roce 1999, jsou jasně patrny (viz obr. vlevo). Většina odpůrců hypotézy J. Zástěry se ale domnívá, že to jsou vlasy. Vlasy ovšem znojemský malíř maloval poněkud jinak – srovnej s portréty např. Břetislava II. [22] a Bořivoje II. [23] v další části práce (1b). Malíř zde asi zvolil méně honosné zobrazení (postrádáme zde nezbytné závěsky) biskupské mitry záměrně [19, 20], aby následně tím více vynikla Vratislavova královská koruna [26]. Vyobrazení posledních devíti panovníků v pláštích [19-27] vzniklo najednou a současně ve stejné (poslední, III.) etapě výmalby v letech 1131-1134 za vlády Soběslava I. a působení moravského biskupa Jindřicha Zdíka. ZPĚT na začátek strany
Potvrzení hypotézy J. Zástěry
Co říkají prameny?
Konec strany
Biskupské mitry.
4. pás maleb dle hypotézy J. Zástěry – pokračování.

Nepřehlédněte široký střední dělící pruh na mitrách obou knížat.

Potvrzuje se, že Vratislav II. je na malbách zobrazen 2x. Jednou jako kníže s mitrou [20], podruhé jako král s korunou a žezlem [26].

Biskupskou mitru získal Spytihněv II. od papeže Mikuláše II. v roce 1059 anebo 1060 za roční poplatek 100 hřiven stříbra. 
(Josef Žemlička: ČECHY V DOBĚ KNÍŽECÍ, 1997, s. 84 n.).
Kníže Vratislav II. si právo nosit biskupskou mitru dal schválit papežem Alexandrem II. (1061-1073) za stejný roční poplatek 100 hřiven stříbra, jako Spytihněv II., a od papeže Řehoře VII. (1073-1085), na začátku jeho pontifikátu, znovu potvrdit. 
(Josef Žemlička: ČECHY V DOBĚ KNÍŽECÍ, 1997, s. 87 n.).
ZPĚT na začátek strany
Biskupské mitry
Revers denáru č. 159
Konec strany
Co říkají prameny?

Josef Žemlička
Čechy v době knížecí (1034-1198)
. NLN, Praha 1997, s. 84n, 87n.

Udělení římské mitry (mitra romana) v roce 1049 papežem Lvem IX. (1049-1054) trevírskému arcibiskupovi Eberhardovi bývá považováno za první bezpečný doklad o biskupské mitře, vzápětí poté následovalo ještě udělení mitry arcibiskupům v Besanconu, Mohuči, Hamburku a biskupovi v Bamberku. Ale máme ještě jeden ještě starší doklad – tzv. Vojtěchovu studnu (viz níže). Josef Gelmi: Papežové, Od svatého Petra po Jana Pavla II., Praha 1994.
den159mr.gif (3557 bytes)Na obrázku vpravo je na reverzu denáru Vratislava II. č. 159a vyobrazen sv. Václav, v opisu WENCEZLVS.  K tomu J. Hásková (K ikonografii českých mincí Vratislava II., s. 63. In: Královský Vyšehrad, sborník, Praha 1992, s. 59-68) uvádí: „Vysoká čapka se závěsy, která zdobí světcovu hlavu, není ničím jiným, než novou panovnickou distinkcí – mitrou, udělenou knížeti Spytihněvovi a po něm i Vratislavovi II. Řezač želez, který ji znal z autopsie, ozdobil mitrou záměrně hlavu »věčného panovníka« sv. Václava, snad aby zdůraznil jeho vladařskou nadřazenost, možná jen proto, že právo nosit mitru nebylo v té době Vratislavovi ještě uděleno“. Řezač želez sice mohl znát mitru „z autopsie“, ale podal ji jen velmi schematicky, neboť její skutečnou podobu zachycuje až pozdější Vratislavův denár č. 163 – viz vyobrazení níže. ZPĚT na začátek strany
Co říkají prameny?
Znovu denár Vratislava II.
Konec strany
Revers denáru Vratislava II. s vyobrazením sv. Václava s biskupskou mitrou se závěsy č. 159a (před r. 1073).

Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Datel, Brno 1996.

S podobným vyobrazením biskupské mitry se setkáváme i na mladším denáru Vratislava II. č. 163 (Cach 352) na následujících dvou fotografiích, zde již i na hlavě panovníka. Zatímco na averzu mince (vlevo) jsou panovníkova tvář i mitra podány jen velmi schematicky s použitím velkých a jednoduchých punců (srovnej s výše popisovaným denárem č. 159a), portrét sv. Václava na reverzu (vpravo) je vymodelován pomocí drobných punců a rydla. Zaujme především velmi realistické vypodobení Vratislavovy nízké biskupské mitry se třemi závěsy po obou stranách, kterou je zde ozdoben sv. Václav (v opisu WENCEZLVS). Podoba mitry na této straně mince vznikla nepochybně podle skutečnosti.
den_vrba.jpg (7984 bytes) den_vrbr.jpg (7961 bytes)
a. Avers denáru Vratislava II. č. 163. b. Revers denáru Vratislava II. č. 163.
ZPĚT na začátek strany
Revers denáru č. 159
Denár Oldřicha a Litolda
Konec strany
Denár Vratislava II.
s vyobrazením nízké biskupské mitry (před r. 1086) č. 163:
a) avers – Vratislav II.,
b) revers – sv. Václav.
(A. Merhautová–D. Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 68).
Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Brno 1996, denár 163.
denvrar.jpg (4925 bytes)Na obr. vpravo je rubová strana jiného exempláře popisovaného Vratislavova denáru č. 163 (Cach 352) s vyobrazením sv. Václava v nízké biskupské mitře. Podle J. Háskové (K ikonografii českých mincí Vratislava II., s. 65. In: Královský Vyšehrad, sborník, Praha 1992, s. 59-68) se má jednat o „byzantizující hlavu sv. Václava personifikovanou do podoby Krista“. A vzápětí již hovoří dokonce přímo o „vyobrazení Kristovy hlavy na Vratislavově minci“! (obr. 17 na s. 63).
J. Háskovou nenapadlo, že i na rubové straně denáru (VII. typ, s. 65 – v textu jej chybně popisuje jako typ osmý) by se mohlo jednat o znázornění Vratislavovy nízké biskupské mitry, nechala se zřejmě příliš ovlivnit zobrazením Krista, jak je známe např. z rubové strany zlatého solidu Michala III. (viz obr. vlevo níže). 
Denár Vratislava II. (č. 163 – revers, před rokem 1086), s obrazem sv. Václava. Podle J. Háskové (1992, s. 65) se jedná o vyobrazení Kristovy hlavy a autorem této strany mince by mohl být opat sázavského kláštera a znamenitý umělec Božetěch.
solidzlr.jpg (4996 bytes)Je ale na první pohled zřejmé, že na solidu Michaela III. je kříž umístěn až za Kristovou hlavou a jeho ramena jsou navzájem kolmá, tak jako na všech dalších zobrazeních Krista. Prostým porovnáním obou mincí ihned zjistíme, že se J. Hásková hluboce, ale opravdu hluboce mýlí. Jinak bychom museli prohlásit i o portrétu ostrogótské královny Amalasvinthy (viz obr. vpravo), že je „personifikována do podoby Krista“. Na denáru na hlavě sv. Václava plasticky vystupující tři krátká zdvojená příčná přerušení (stejně jako na portrétu královny – jedná se patrně o našité dvě řady perel) evidentně nemají s Kristovým křížem nic společného, ale jsou součástí jeho pokrývky hlavy – nízké biskupské mitry. Pro srovnání jsou níže uvedeny další příklady, tentokrát moravských denárů, biskupské mitry sv. Vojtěcha na tzv. Vojtěchově studni nebo ukázky byzantských slonovinových řezeb. Vlevo zlatý solid císaře Michaela III.

Ostrogótská královna Amalasvintha,
okolo roku 500, Řím, Muzeum Paláce konzervátorů.
Vyobrazení nízké biskupské mitry i se šesti závěsy najdeme také na některých moravských denárech. denlitor.gif (7494 bytes)den442d.gif (1711 bytes)Vlevo výřez obrazového pole averzu denáru Oldřicha Brněnského (č. 442) na reverzu s opisem +SCS PETRVS, vpravo revers denáru Litolda Znojemského (č. 446) s opisem +S NICOLAVS. Poněkud úsměvně vyznívají pokusy některých badatelů, interpretovat tuto pokrývku hlavy jako vlasy spletené po stranách do copánků (snad po vzoru ortodoxních Židů). Je přitom zcela zřejmé, že na reverzu Litoldova denáru se jedná o vyobrazení biskupa Mikuláše Myrského (†350?) s biskupskou berlou a biskupskou mitrou. „Na základě svých mincí je Litold pokládán za zakladatele kostela sv. Mikuláše. Úcta sv. Mikuláše se sice na Moravu dostala už s byzantskou misí v 9. století, znovu vešla ve známost po roce 1087, kdy byly ostatky světce převezeny z maloasijské Myry do jihoitalského Bari, odkud se částečky ostatků dostaly do Znojma, na Sázavu i do Prahy.“ (L. E. Havlík: Dějiny královského města Znojma a Znojemského kraje, Brno 1998, s. 24). ZPĚT na začátek strany
Znovu denár Vratislava II.
Tzv. Vojtěchova studna
Konec strany
Jan Šmerda: Denáry české a moravské. Datel, Brno 1996, č. 442 a č. 446 na s. 115.

Oldřich Brněnský
č. 442
(1092-1097, 1100-1113) vlevo,

Litold Znojemský
č. 446
(1092-1099, 1101-1112) vpravo.

A. Merhautová–D. Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 86.

Jak taková biskupská mitra asi vypadala nám přibližuje také reliéf z tzv. Vojtěchovy studny z baziliky sv. Bartoloměje, založené císařem Otou III. na tiberském ostrově v Římě. Zhotovený byl asi okolo roku 1000. Pro mnohé badatele je sice dílem až 12. století, ale v té době se biskupská mitra již znázorňovala jinak. Podle D. Třeštíka (1999, s. 10) se jedná o jedno z nejstarších vyobrazení sv. Vojtěcha z konce 10. století. Na této „kašničce“ kromě biskupa sv. Vojtěcha najdeme ještě vyobrazení Krista, sv. Bartoloměje a Oty II. (?) – zakladatelova otce (Teresa Dunin-Wasowicz 2000, s. 841, č. překlad 2002, s. 299). Bazilika vznikla na místě původního antického Eskulapova chrámu. Translací relikvií apoštola Bartoloměje, jenž proslul rovněž jako léčitel, Ota III. zamýšlel přehodnocení místního léčitelského kultu, původní pohansko-antickou tradici aktualizovat pokračováním v tomto křesťanském světci (Ute Dercks 2000, s. 809-812; 2002, s. 285-286). Informace, kterou podala k tomuto artefaktu pod kat. č. 25.01.04 Irmgard Siede (2000, s. 500; č. překlad 2002, s. 537), není ve výčtu vyobrazených osob asi správná: sv. Bartoloměj, Ota III., sv. Vojtěch, Gerbert z Aurillacu (?).
(
Výstava SEOR 1000 – Střed Evropy okolo roku 1000, Praha 2002).
Na tomto vyobrazení Vojtěchovy biskupské mitry jsou opět jasně patrny závěsky, které jsme našli již na denárech Oldřicha Brněnského a Litolda Znojemského výše.
ZPĚT na začátek strany
Denár Oldřicha a Litolda
Svatovítská Apokalypsa
Konec strany
Tzv. Vojtěchova studna.
Jak vypadala mitra se závěsky biskupa Vojtěcha kolem roku 1000?

Dušan Třeštík: Bratro- vrahův syn, mnich Kristián, s. 10. In: DaS 6, 1999, s. 6-10.

Ute Dercks
Orlí hlavice v kryptě římské baziliky San Bartolomeo all'Isola
, s 285-286. In: Sborník esejů k výstavě Střed Evropy okolo roku 1000, Stuttgart 2000, s. 809-812, český překlad Praha 2002, s. 285-286.

Jiný příklad, tentokrát knížecí biskupské mitry, uvádí iluminace z rukopisu „svatovítská Apokalypsa“ z pol. 11. století s vyobrazením Spytihněva II. s mitrou a kopím s praporcem (viz obr. vpravo). 
19spyt2d.jpg (9969 bytes)A. Friedl (1966, s. 57): „Je to fiktivní portrét knížete s insigniemi suveréna: kopí s růžovým praporcem a mitra se dvěma závěsy – kataseistami. Podle vnějších indicií a formálních znaků je kodex a jeho ilustrace českého původu. ... Nejpodstatnějším znakem portrétu je však zdánlivě nenápadný detail: pokrývka hlavy. Je to čelenka s mitrou se splývajícími cípy závoje – kataseisty, zcela takovými, jakými kryje Přemyslovu hlavu jeden z členů Libušina poselstva na oráčské scéně ve Znojmě“ (ve skutečnosti se ovšem nejedná o hlavu pohana Přemysla ani o člena Libušina poselstva, což si později ukážeme, neboť pohané se v křesťanské kapli neglorifikovali). A dále (s. 58): „Fiktivní portrét vyjadřuje českého knížete s typickými vlastnostmi jeho zjevu, obdobně jak tomu je ve Znojmě. ... Knížecí distinkcí mitry se závoji – kataseistami kapitulní Spytihněv předchází téměř o jedno století ikonografické řadě Přemyslovců ve Znojmě, kterou se malíř pokusil vyjádřit s resignací na přesnost“ (srovnej obr. 76 a 88).
A. Friedl (1966, s. 57): „Byl to již český kníže Spytihněv II. (1055-1061), který žádal papeže Mikuláše II. za povolení nosit mitru, tj. nový typus knížecí distinkce dosud neužívané. Papež dal toto svolení za poplatek 100 hřiven stříbra ročně. O totéž povolení žádal i Spytihněvův nástupce Vratislav II. (1061-1092), dříve ještě než se stal králem. Papež Alexander II. dal rovněž souhlas, který roku 1073 potvrdil znova papež Řehoř VII.“.
ZPĚT na začátek strany
Tzv. Vojtěchova studna
Spytihněvova mitra - detail
Konec strany
Svatovítská Apokalypsa.
Jak vypadala knížecí nízká biskupská mitra v polovině 11. století?

Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Odeon, Praha 1966, s. 57, 58 a obr. 76 a 88.

A. Friedl (1966, s. 92, pozn. 61a): „Bylo shora řečeno, že na obraze (svatovítská Apokalypsa z poloviny 11. století – pozn. aut.) byl portrétován český kníže Spytihněv II. (1055-1061), který požádal neurčitého roku papeže Mikuláše II. o povolení k nošení mitry se závěsy (kataseistami) na místo archaicky barbarské kožešinové kápě. Toto povolení Spytihněv dostal snad již během roku 1059, nejpozději však před 13. únorem roku 1060. Teprve po tomto datu mohl být Spytihněv zpodoben ve schematickém souhrnu panovnické ikonografie 11. století, nicméně s rozhodujícím detailem nové knížecí insignie – mitry se závěsy. Z Friedlovy fotodokumentace je patrné, že závěsy byly původně dva. Druhý, ve tvaru obráceného „S“, byl umístěn nad spánkem i na druhé straně mitry, ale časem se barevný nános ze zlatého podkladu oloupal či setřel (1966, obr. 26a). Na barevném snímku výše tmavá silueta na světlejším podkladu mezi mitrou a levou rukou knížete.
Proto i v rotundě mohli být Spytihněv II. [19] a Vratislav II. [20] namalováni s mitrou až po tomto datu (1059/1060) – Vratislav s královskými insigniemi [26] až po roce 1085 – v poslední, III. etapě výmalby v letech 1131-1134 za Soběslava I., který je vyobrazen jako poslední v řadě [27].
ZPĚT na začátek strany
Svatovítská Apokalypsa
Horologium olomoucké
Konec strany
Spytihněvova mitra.

Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Odeon, Praha 1966, pozn. 61a na s. 92, obr. 17, 26a).

J. Žemlička (1997, s. 85): „Od dnes známého tvaru se původní mitra podstatně lišila: býval to nízký bílý čepec s mělkým příčným vyhloubením a jemnými špicemi nad spánky. Ve 12. století došlo k jejich zvýraznění a především k pootočení, takže výběžky se ocitly nad čelem a temenem“ (viz např. vyobrazení biskupa Jindřicha Zdíka na iluminaci v Horologiu olomouckém z doby po roce 1136 – vpravo). „Mitra měla zdůrazňovat sepětí svých nositelů s Římem“. ZPĚT na začátek strany
Spytihněvova mitra - detail
Revers denáru Václava č. 285b
Konec strany
Horologium olomouc- ké (po roce 1136). Vlevo biskup Jan, vpravo biskup Jindřich Zdík.

Josef Žemlička
Čechy v době knížecí (1034-1198)
, Praha 1997, s. 85.

Biskup Vojtěch žádá od Boleslava II. vykoupení křesťanských otroků.
Reliéf z hnězden- ských dveří, 12. století.
Biskupská mitra sv. Vojtěcha s mělkým příčným vyhloubením. (Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Praha 2000, s. 25).
Výše citované „mělké příčné vyhloubení“ – dobře patrné zejména na vyobrazení denáru Vratislava II. (č. 163), na moravských denárech jeho synovců Oldřicha a Litolda (č. 442 a 446) nebo na fresce kardinála Hugolina v Subiacu (níže) – představuje asi příčný pruh látky (směřující od čela k temeni), který prošitím udržoval okolní materiál mitry zřasený do podélných záhybů. Srovnej také s vyobrazením Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] v rotundě (pozn. aut.). „Jemné špice nad spánky“ dokumentuje zase vyobrazení biskupa sv. Vojtěcha na jednom z reliéfů na hnězdenských dveřích, na reverzu denáru Václava (1191-1192) č. 285b níže nebo vyobrazení již zmíněného kardinála Hugolina (ze 13. století). Je otázka, zda byla v těchto případech biskupská mitra zobrazena z bočního pohledu, aby byly jasně patrny obě „špice“ a nemohla být zaměněna např. s přilbou, anebo byla skutečně tímto způsobem nošena.
Biskup sv. Vojtěch na misiích u pohanských Prusů.
Reliéf z hnězdenských dveří, 12. století.
Biskupská mitra sv. Vojtěcha s výběžky nad spánky a se stuhami splývajícími přes uši na ramena. (Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Praha 1996, s. 185).
den285br.gif (1651 bytes)Srovnáním obrazů na reverzech denárů Václava (II.) č. 285b (vpravo) a Vratislava II. č. 163 (viz výše) vidíme, že mitra biskupa Vojtěcha se od knížecí (panovnické) biskupské mitry liší. Na Václavově denáru ze 12. století, podobně jako na hnězdenských dveřích ze stejné doby (kde navíc vidíme stuhy), již není respektován tvar mitry jak zřejmě vypadal ještě v době Vojtěchově na konci 10. století – viz tzv. Vojtěchova studna výše. ZPĚT na začátek strany
Horologium olomoucké
Slonovinová řezba (1)
Konec strany
Revers denáru Václava (1191-1192) č. 285b s vyobrazením sv. Vojtěcha na trůně zpříma s křížem, biskupskou berlou a biskupskou mitrou
S podobným vyobrazením mitry se setkáváme např. u kardinála Hugolina, pozdějšího papeže Řehoře IX. (1227-1241), na fresce v klášteře v Subiacu (vlevo). Panovnická mitra Vratislavova vyobrazená na jeho denáru je bohatší o šňůry se závěsky (místo stuh) – symbol nejvyšší moci, které výběžky nad spánky stlačují dolů podél hlavy. Podobně tomu je i na portrétech Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] v rotundě, i když zde samotné šňůry se závěsky nejsou patrně znázorněny. Dobře jsou ale rozeznatelné na denáru Oldřicha a Litolda (č. 442 a 446) výše. Jedná se o knížecí biskupské mitry. Tvar mitry koresponduje s Vojtěchovým vyobra- zením na hnězden- ských dveřích výše.
J. Šmerda: Denáry české a moravské, Brno 1996, 285, s. 93.

Vlevo kardinál Hugolin, pozdější papež Řehoř IX., freska v klášteře Subiaco (13. století). 
Vpravo vyobrazení sv. Václava ve Velislavově bibli (14. století).

byzcis_c.jpg (6998 bytes) byzcis_d.jpg (7949 bytes)
Slonovinová řezba byzantské císařovny (celek a detail).
ZPĚT na začátek strany
Revers denáru Václava
Slonovinová řezba (2)
Konec strany
Slonovinová řezba (1)
byzantské císařovny (1. část diptychu) z doby kolem roku 500. Představuje patrně císařovnu Ariadnu, která zemřela roku 515 (vídeňské Kunsthistorisches Museum).
Srovnej s vyobrazením sv. Václava s nízkou biskupskou mitrou na reverzu denáru č. 163 Vratislava II. (viz výše)
Slonovinová řezba byzantské císařovny, snad Ariadny, pocházející z doby kolem roku 500. Existuje též domněnka, že může jít o portrét císařovny Konstantiny, čímž bychom se dostali do 6. století, anebo císařovny Ireny, to už by bylo kolem roku 800. Nicméně stylem se řezba silně podobá jiným, vyrobeným kolem roku 500. Zajímavá a pozoruhodná je pokrývka hlavy skrývající vlasy, na níž teprve je vložena císařská koruna. Po obou stranách hlavy však nejsou vidět náušnice (jak text chybně uvádí), ušní lalůčky by takovou zátěž sotva vydržely, ale závěsky (cataseistae) našité na tuto pokrývku hlavy – odznak nejvyšší moci. Rozhodně se ani zde nejedná „o byzantizující hlavu císařovny personifikovanou do podoby Krista“, jak by se snad mohla domnívat J. Hásková (srovnej s vyobrazením denáru č. 163 nebo s portrétem ostrogótské královny Amalasvinthy výše – pozn. aut.). Nance Fyson: Nejkrásnější poklady civilizace. Praha 1996, s. 42.
byzcis2c.jpg (6989 bytes) byzcis2d.jpg (8975 bytes)
Slonovinová řezba byzantské císařovny (celek a detail).
ZPĚT na začátek strany
Slonovinová řezba (1)
Portrét císařovny Theodory
Konec strany
Slonovinová řezba (2)
byzantské císařovny (2. část diptychu) z doby kolem roku 500. Představuje snad císařovnu Ariadnu, dceru Lva I., jejímž prvním manželem byl Zeno a druhým Anastasios I. (Museo del Bargello, Florencie).
Srovnej s reverzem denáru č. 163 Vratislava II. (viz výše). José Pijoan: Dějiny umění 3, Praha 1983, s. 96, obr. 124.
Současně také došlo k postupné diferenciaci ve vývoji mitry. Zatímco u církevních hodnostářů (viz vyobrazení biskupa sv. Vojtěcha na výřezu „Desky z Dubečka“, před rokem 1400 – obr. vlevo) se výběžky nad čelem a temenem zvýšily a téměř se dotýkají, z knížecí nízké biskupské mitry se časem vyvinula vévodská čapka, jak ji známe z množství vyobrazení sv. Václava ze 14. století nebo z náhrobku Spytihněva II. ze 14. století v katedrále sv. Víta v Praze (obr. vpravo). Jakých změn během tří století tvar mitry doznal ukazuje rozdílné vyobrazení mitry biskupa a panovníka ze 14. století.

Nepřehlédněte široký střední dělící pruh na čapce Spytihněva II.

Portrét císařovny Theodory, matky Michaela III., a detail její pokrývky hlavy.
ZPĚT na začátek strany
Slonovinová řezba (2)
Pokračování ...
Konec strany
Portrét císařovny Theodory, matky Michaela III., a její pokrývka hlavy (uprostřed dělící pruh se třemi závěsky – symbolem nejvyšší moci), která by mohla být předobrazem knížecí biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II. 
Tvar mitry se v Byzanci a v západní Evropě dále vyvíjel, ale zejména po církevním schizmatu (1054), zcela odlišným způsobem. Doložit bychom to mohli iluminací v řeckém rukopisu z 15. století, který je zřejmě opisem rukopisu staršího (Národní knihovna, Palermo), na níž papež Lev IX. (1049-1054) s papežskou tiárou exkominikuje konstantinopolského patriarchu (vlevo), u něhož si dobře povšimněte jeho pokrývky hlavy. Domnívám se, na základě obrazové dokumentace, citací a shora provedených srovnání, že malířem naznačené pokrývky hlavy u knížat Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] lze zcela bezpečně a jednoznačně identifikovat jako knížecí nízké biskupské mitry staršího byzantského typu. Mitry církevních hodnostářů podléhajících Římu se v první polovině 12. století již zobrazovaly jinak. Jsou to knížecí nízké biskupské mitry!
Poznámka: Podle jiných hypotéz výše uvedená dvojice panovníků – Spytihněv II. [19] a Vratislav II. [ 20], oba s nízkou mitrou – by měla představovat neidentifikovatelné pražské Přemyslovce (O. Votoček, J. Mašín), Spytihněva I. a Vratislava I. (A. Friedl), Břetislava I. a Spytihněva II. (A. Merhautová), Oldřicha a Břetislava I. (B. Krzemieńska, D. Třeštík) nebo Boleslava I. a Boleslava II. (L. Konečný, V. Tatíček, A. Novotný). Domněnky výše uvedených badatelů jsou ovšem v rozporu s historickými prameny.
Nízké biskupské mitry Spytihněva II. [19] a Vratislava II. [20] dokazují nejen, že Vratislav II. je v rotundě namalovaný dvakrát, jednou jako kníže s mitrou [20], podruhé o šest pozic dál jako král s korunou a žezlem [26], ale také, že jeho druhé vyobrazení je umístěno mimo posloupnost knížat na význačné místo proti apsidě po pravici jeho nejmladšího syna Soběslava I.! Viz schéma výše. Vratislav II. – jeho druhé vyobrazení s královskými insignie- mi je vyčleněno z posloupnosti knížat a umístěno na význač- né místo proti apsidě.

Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb s ukázkami pokračuje:

Pokračování první úvodní části

ZPĚT na začátek strany
Portrét císařovny Theodory

Pokračování ...
První porušení Břetislavova nástupnického řádu Břetislavem II. Portréty Břetislava II. a Bořivoje II. Porušení Břetislavova nástupnického řádu Svatoplukem Olomouckým a Vladislavem I. Portréty Svatopluka a Vladislava. Svatoplukovo svržení Bořivoje II. Hodnost říšského arcičíšníka pro Vladislava I. Ozdobné tuniky Spytihněva II. a Vratislava II. Dvojí vyobrazení Vratislava II. Kopí s praporcem – atribut panovníka-suveréna. Plášť moravských králů. 4. pás maleb – výchozí předpoklad. Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v další části práce.
Klikněte ZDE.
ani_sipl.gif (699 bytes)
Hypotézy [ J. Zástěra | L. Konečný ]
[ P. Šimík ]
[ 1a 1b 2a 2b 2c 3 4 5 6 7 8 9 10 10a 10b 10c
10d 11 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů | Zapůjčená ruka | Biskupské mitry | Odznak hodnosti Vladislava I.? | Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat | Boleslav I. – kníže a bratrovrah? | Původ mandlového tvaru štítů | Denáry moravských údělníků | Kniha | Inspirační zdroje autorů maleb | Náramky knížat | Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu