IKONOGRAFIE systematické utřídění hypotéz

IKONOGRAFIE maleb ve Znojemské rotundě Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy Petr ŠIMÍK Systematické utřídění stávajících hypotéz		IKONOGRAFIE – Systematické utřídění stávajících hypotéz. Petr Šimík – 22.10.2000
dle určení knížat bez pláště ve 4. pásu maleb
Schéma rotundy • Přehledná tabulka • Stanovisko k hypotézám • Shrnutí

Systematické utřídění stávajících hypotéz

LEGENDA: čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. „Přemyslovskou scénou“, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Pátý panovník bez pláště [13] má na hlavě přilbu. Postava s pořadovým číslem [26] s korunou a žezlem je jedinou postavou, na jejímž určení se shoduje zatím většina hypotéz – první český král Vratislav I. (dle O. Votočka Přemysl Otakar I.). Literaturu, na niž se tyto stránky odvolávají, najdete přehledně zpracovánu v abecedním uspořádání dle jednotlivých autorů pod tlačítkem PUBLIKACE.		Čísla v hranatých závorkách.
O ikonografii maleb ve Znojemské rotundě bylo již napsáno mnoho hypotéz. Dosavadní názory jednotlivých badatelů chronologicky uspořádal a kriticky shrnul L. Konečný ve svém vystoupení na vědecké konferenci „Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání“ konané ve Znojmě v roce 1996 (L. Konečný 1997, s. 59-78). Viz chronologické uspořádání hypotéz: 1820-1945, 1946-1990, 1991-2000. Porovnání některých hypotéz (A. Friedl 1966, A. Merhautová 1983, B. Krzemieńska 1985, J. Zástěra 1986, L. Konečný 1997, P. Šimík 1999) včetně jmenovitého určení postav jednotlivých panovníků, pořadí panovníků dle Kosmovy kroniky i dle nejnovějších Velkých dějin zemí Koruny české (VDZKČ I., 1999) a názory jmenovaných badatelů na dobu vzniku maleb najdete na stránce Porovnání hypotéz. Aby se čtenář mohl v této problematice ještě lépe orientovat, pokusím se navázat na práci L. Konečného – na hypotézy publikované po roce 1950 se podívat z „globálního“ hlediska a systematicky je rozčlenit do jednotlivých skupin se společnými nebo podobnými prvky. Zabývat se budeme malbami v lodi rotundy, a to pouze „světskými“ náměty, tzn. 3. a 4. pásem.		Chronologické uspořádání hypotéz. L. Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby Znojemské rotundy. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, Sborník, JMM Znojmo 1997, s. 59-78.
3. pás maleb: Obě části tzv. „Přemyslovské scény“ [B, C, D, A] a [D, A, C, B], 8 knížat v plášti se štítem a kopím s praporcem [01-08], fundátoři po obou stranách vítězného oblouku při vstupu do apsidy [A, B]. 4. pás maleb: 19 knížat se štítem a kopím s praporcem rozdělených do dvou skupin, které jsou od sebe rozlišeny atributem pláště – 9 bez pláště [09-17], 10 v plášti [18-27].		3. a 4. pás maleb.

O tom, že ve 3. pásu malby začínají tzv. „Přemyslovskou scénou“, panuje celkem shoda. Znojemský malíř to dostatečně naznačil tvarem (svislá čára) a výplní (svisle kladené zdivo) prvního oblouku (viz obr. vpravo – výřez z Trappova akvarelu z roku 1862). Ve 4. pásu je situace složitější. Postavy knížat jsou řazeny v uzavřeném kruhu, který zdánlivě nikde nezačíná a nikde nekončí. Malby čtvrtého pásu mohou začínat (resp. plynule navazovat na posledního knížete 3. pásu [08]) první postavou v plášti [18] (nad vrcholem vítězného oblouku při vstupu do apsidy), mohou začínat naopak první postavou bez pláště [09] (nad nejvyšším výhonkem třetího stromu života ve 3. pásu – S3 a současně pod nezvykle vytočenou postavou evangelisty Jana v kupoli) a čistě teoreticky mohou také začínat kteroukoliv jinou postavou. Rozčleníme proto jednotlivé hypotézy právě podle tohoto hlediska do dvou skupin: První rozlišovací klíč – postava, kterou začíná čtvrtý pás maleb. Může to být první postava v plášti [18] (skupina A), nebo první postava bez pláště [09] (skupina B). Situaci v rotundě vám přiblíží následující schéma:		Výchozí kritéria. (1. sloupec tabulky) Kterou postavou začíná 4. pás maleb? Trojice jezdců [B, C, D] na koních v zákrytu za sebou (A1 – údajné Libušino poselstvo k Přemyslovi, resp. A2 – družina triumfátora Přemysla) z tzv. „Přemyslovské scény“ ve 3. pásu maleb vpravo od apsidy. Výřez z Trappova akvarelu (1862).
SCHÉMA: Pohled od podlahy vzhůru do kupole lodi rotundy, proto je orientace světových stran (Z-V) zrcadlově převrácená. Postavy bez pláště ve 4. pásu maleb jsou znázorněny modře.		SCHÉMA lodi rotundy: 3. pás A, B, C, D – postavy z tzv. „Přemyslovské scény“ a „fundátoři“ po obou stranách vítězného oblouku; S1, S2, S3 – stromy života; 01 až 08 – osm knížat v pláštích; 4. pás 09 až 17 – devět knížat bez pláště; 13 – sv. Václav v přilbě; 18 až 27 – deset knížat v plášti; 19 a 20 – panovníci s nízkou biskupskou mitrou; 26 – král Vratislav I. Malé kroužky mezi jmény evangelistů jsou ohnivá kola cherubínů. Čárkovaně naznačeno dnes chybějící kolo.
Druhým rozlišovacím klíčem je 9 postav bez pláště [09-17] ve 4. pásu. Některými badateli jsou považovány za moravské údělníky (1), jinými za veškeré (v době výmalby rotundy) žijící členstvo přemyslovského rodu, následníky trůnu či „přemyslovské“ prince, tedy jakési vládní čekatele (2), konečně také za první pražské „Přemyslovce“, počínaje Bořivojem a Oldřichem konče, vládnoucí pouze v Čechách (3).		Další rozlišovací klíče. (2. sloupec tabulky) Koho představuje devět postav bez pláště ve 4. pásu?
Třetím rozlišovacím klíčem je 8 postav v plášti [01-08] ve 3. pásu za tzv. „Přemyslovskou scénou“. Jsou považovány za mytické Přemyslovce, počínaje Přemyslem (a), či první pražské historické „Přemyslovce“, počínaje Bořivojem (b), resp. také za předvelkomoravské a velkomoravské panovníky, počínaje králem Sámem (c), nebo jsou jejich kombinací (d).		(3. sloupec tabulky) Koho představuje osm postav v plášti ve 3. pásu?

Systematické utřídění stávajících hypotéz – přehledná tabulka

4. PÁS	Postavy bez pláště	3. PÁS	Hypotéza	Poznámka
A. začíná první postavou v plášti [18]	1. moravští údělníci [09-17]	a. mytičtí Přemyslovci [01-08]	J. Mašín (1954)	jmenovitě identifikoval jen krále Vratislava I.
		a. mytičtí Přemyslovci [01-08]	A. Friedl (1966)	ve 4. pásu je první v plášti Bořivoj, poslední je Břetislav II. nebo Vladislav I. nebo Soběslav I., (vynechává 9 knížat), donátory jsou Konrád II. Znojemský se svou manželkou Marií Srbskou, určení knížat bez pláště se vzdal
		b. pražští „Přemyslovci“ počínaje Bořivojem [01-08]	A. Merhautová (1983)	ve 4. pásu je první v plášti Oldřich, poslední je Soběslav I., (ve 3. pásu je Vladivoj vynechán), donátory jsou Konrád II. Znojemský se svou manželkou Marií Srbskou, posledním ve 3. pásu je Jaromír, určení knížat bez pláště se vzdala
		b. pražští „Přemyslovci“ počínaje Bořivojem [01-08]	B. Krzemieńska (1985)	ve 4. pásu je první v plášti Jaromír, poslední je Vladislav I., (ve 3. pásu Vladivoj není vynechán), donátory jsou Konrád II. Znojemský s manželkou Marií, posledním ve 3. pásu je Vladivoj, jmenovitě určila knížata bez pláště
	2. veškeré v době vzniku maleb (1091) žijící členstvo „přemyslovského“ rodu, resp. následníci trůnu či „přemyslovští“ princové [09-17]	a. mytičtí Přemyslovci [01-08]	L. Konečný (1997, 2005)	ve 4. pásu je první v plášti sv. Václav, poslední je Konrád I., (Vladivoj je vynechán), donátory jsou Konrád I. Brněnský se svou manželkou Wirpirk, jmenovitého určení knížat bez pláště se vzdal (1997), nyní je jmenuje (2005)
		d. kombinace a, b a c [01-08]	V. Tatíček (1998)	ve 4. pásu je první v plášti sv. Václav, poslední je Konrád I., součástí posloupnosti knížat jsou i postavy, které nemají štít a kopí s praporcem (např. donátor)*, (Vladivoj je vynechán), donátory jsou Vratislav I. a kněžna Libuše, jmenovitě určili knížata bez pláště
		d. kombinace a, b a c [01-08]	A. Novotný (2000)
B. začíná první postavou bez pláště [09]	3. pražští „Přemyslovci“ vládnoucí pouze v Čechách, počínaje Bořivojem, konče Oldřichem [09-17]	c. velkomoravská a předvelkomoravská knížata, počínaje králem Sámem [01-08]	J. Zástěra (1986)	ve 4. pásu je první v plášti Břetislav I., poslední je Soběslav I., (Vladivoj a Jaromír jsou vynecháni, naopak Václav a Vratislav II. jsou zobrazeni 2×), donátory jsou Rostislav a kněžna Libuše, v oráčské scéně král Sámo s biskupem sv. Amandem, posledním ve 3. pásu je Rostislav
B. začíná první postavou bez pláště [09]			P. Šimík (1999)	ve 4. pásu je první v plášti Břetislav I., poslední je Soběslav I., (Vladivoj a Jaromír jsou vynecháni, naopak Václav a Vratislav II. jsou zobrazeni 2×), fundátory jsou král Rostislav s chotí Miloslavou, v oráčské scéně král Rostislav s Konstantinem a Metodějem, posledním ve 3. pásu je Mojmír II.
C. začíná kteroukoli jinou postavou				takovou variantou se dosud žádná z hypotéz po roce 1945 nezabývala, je to možnost čistě teoretická

* – Domnívám se, že malíř vyjádřil naprosto jednoznačně a dostatečně štítem a kopím s praporcem, které postavy v malbách 3. a 4. pásu mají být zařazeny do časové posloupnosti panovníků. Další postavy (4 + 4 postavy tzv. „Přemyslovské scény“ a 2 fundátoři), které tyto atributy nemají, tvoří nějaký epický příběh, proto nemůžeme svévolně (ani jen některé z nich) do této posloupnosti počítat. Takovou nedůslednost, nesystematičnost, nelogičnost a nekoncepčnost nemůžeme neznámu malíři (resp. autorovi předlohy), byť z 11. století, připisovat. Případná námitka: „že by to ale jinak na počet nevyšlo“, je spíše důvodem pro hledání jiných východisek ve své vlastní hypotéze, než možným poukazem na snížené IQ tvůrce maleb – pozn. PŠ.

Nespornou výhodou hypotéz (L. Konečný, V. Tatíček, A. Novotný), spatřujících v postavách bez pláště veškeré (v době vzniku maleb, tj. v roce 1091) žijící členstvo „přemyslovského“ rodu, následníky trůnu či „přemyslovské“ prince (A2) (plášť má být údajně atributem pouze knížete, který pražského stolce dosáhl), je možnost libovolně zaměňovat jejich pořadí tak, aby vyhovělo konstrukci jejich tvůrce. Nikdo z nich si však zřejmě neuvědomil, že takto pojatý výklad mohl mít svoji platnost pouze a právě jen v okamžiku vzniku maleb (před 11. 8. 1091). Hned s první změnou na stolci by toto provizorium svoji platnost ztratilo a tím i smysl. Což by se stalo hned rok poté, co měly být údajně dokončeny, 14. září 1092, kdy na pražský trůn nastoupil Břetislav II. Tento na malbách dosud neopláštěný „čekatel“ na pražský stolec by se přece musel okamžitě domáhat svého atributu – pláště – jako řádně zvolený a nastolený pražský kníže.
Z takové krátkozrakosti autora scénáře výmalby rozhodně nemůžeme podezírat. Toto považuji za nejzávažnější argument, proč nelze takový výklad ikonografie maleb ve Znojemské rotundě přijmout v jakékoliv variantě. Kromě toho tito „následníci“ (podobně jako údajní „údělníci“ A. Merhautové, B. Krzemieńské a D. Třeštíka A1) by nemohli mít, jako dosud nenastolení, kopí s praporcem – symbol držení léna. Praporcem čili korouhví se ale ve 4. pásu honosí všech 19 knížat, i ti bez pláště, proto žádný z nich nemůže být „údělníkem“, a už vůbec ne „následníkem“. Jsou to všechno pražští „Přemyslovci“ (B3).

Stanovisko k hypotézám spatřujícím v postavách bez pláště ve 4. pásu maleb veškeré žijící členstvo „přemyslovského“ rodu, následníky trůnu, „přemyslovské“ prince, vládní čekatele ap. (A2).

„Přemyslovci“ nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodo- kmenu až romantizující historiografie v 19. století podle bájného Přemysla Oráče.

Udělení léna světským knížatům (vpravo).

Udělení léna.
Římský král (nebo císař) uděluje léna biskupovi, abatyši a světským knížatům. Podle vyobrazení z Heidelberského rukopisu, tzv. Sachsenspiegelu, z 1. čtvrtiny 14. století.
J. Žemlička: Století posledních Přemys- lovců, 1998, s. 42.

Položme si otázku: „Co zabránilo dalším devíti pražským »Přemyslovcům«, počínaje Břetislavem II. a Konrádem Otou I. konče (včetně druhého českého krále Vladislava I.), přemalovat dodatečně sled devíti postav bez plášťů (údajné »následníky«) každý svým vyobrazením řádně nastoleného knížete v plášti ve správném pořadí (ať již jednotlivě, po částech nebo za Konráda Oty I. všech devět najednou) a zmíněné provizorium nahradit skutečným stavem?“
Odpověď je nasnadě: „Jediným důvodem, proč k tomu od údajného vzniku maleb na počátku 90. let 11. století po celých následujících 100 let až do smrti Konráda Oty I. (ani nikdy později) nedošlo, může být pouze fakt, že všech 19 knížat se štítem a kopím s praporcem ve 4. pásu, ať již v plášti nebo bez, tzn. včetně údajných »následníků«, je vyobrazením řádně nastolených panovníků – pražských Přemyslovců (B3), protože mezi těmito údajnými »následníky« bez pláště lze zcela bezpečně identifikovat postavu sv. Václava v přilbě s obráceným štítem“.

Zkusme připustit, že skupina knížat bez pláště opravdu následuje až za knížaty v pláštích.

Totéž lze prohlásit, jen s pozměněnými časovými údaji a jmény, o tzv. „moravských údělnících“ (A1). Čtyři z těchto „údělníků“ dosáhli pražského stolce: Břetislav I., Vratislav II., Konrád I. Brněnský a Svatopluk Olomoucký. Tito čtyři panovníci by tedy museli být v rotundě vyobrazeni 2× (srovnej L. Konečný 1997, s. 67). Jednou v řadě panovníků v plášti jako ti, kteří pražského stolce již dosáhli, n á s l e d n ě potom znovu jako údělníci mezi knížaty bez pláště, kteří o pražský stolec t e p r v e usilují. To nemá žádnou logiku, v malbách také není toto zdvojení čtyř postav sebeméně naznačeno. Nehledě na to, že kdyby v rotundě skutečně měli být „údělníci“ vyobrazeni, bylo by přece mnohem logičtější, ale především názornější (v duchu autory tolik proklamované „ústavy pro chudé“), aby byli vřazeni chronologicky mezi jednotlivé nastolené panovníky (bylo by tak na první pohled zřejmé, který z nich pražského stolce dosáhl a který nikoliv, což za dosavadního výkladu naprosto nelze z maleb určit – je to zcela libovolná konstrukce B. Krzemieńské) a ne vyčleněni, jako nějací podřadnější „Přemyslovci“ bez pláště, kdesi na chvostu celé posloupnosti knížat v samostatném pořadníku. Zde mají z protější stěny pouze pasivně přihlížet tomu, co se odehrává na pražském stolci. Ovšem podle J. Žemličky (1997, s. 383) mají být malby naopak dokonce „památníkem sebevědomí místních údělníků“. Naprostý blábol. Jejich sebevědomí by muselo být o několik řádů nižší než sebevědomí údajných Libušiných poslů – „moudře neučených a vědomě nevědomých sedláků“ – zobrazených v plášti.
Museli by to vnímat spíš jako ponížení a urážku, než symboliku „usmíření“ Soběslava I. s Konrádem II. Znojemským a poukaz na jejich „smlouvy“, resp. naději či právo Konrádovo na český trůn, zvláště když sám Konrád v řadě tzv. „moravských údělníků“ bez pláště ve 4. pásu údajně vůbec zastoupen není (a mezi „panovníky“ v plášti, podle B. Krzemieńské a D. Třeštíka, ani Soběslav I.).

Stanovisko k hypotézám spatřujícím v postavách bez pláště ve 4. pásu maleb tzv. „moravské údělníky“ (A1).

Nespraví to ani domněnka autorů, že Konrád je přece vyobrazen jako donátor. Fundátor je jednak v jiném (ve třetím) obrazovém pásu, ale především má plášť a plášť má být údajně atributem pouze pražských (tedy řádně nastolených) panovníků. Konrád II. Znojemský, jak je všeobecně známo a jistě také autorům, ale nikdy pražského stolce nedosáhl. Kromě toho (jak správně poukázal A. Novotný), sotva může postava s kostelem v ruce představovat donátora výmalby rotundy (A. Merhautová 2000) postavené již někdy dřív (např. Václavem nebo Břetislavem I.). Jak měli tehdy návštěvníci rotundy rozpoznat, že v postavě fundátora (s kostelem v rukou) v plášti (údajně) pražských panovníků se skrývá právě „moravský údělník“ Konrád II. Znojemský (a nikoliv třeba Soběslav I. či Jindřich Zdík nebo Václav či Břetislav I. jako fundátor stavby)? Z celé stavby je možné do roku 1134 klást pouze vybudování kamenné lavice a novou podlahu.
Přitom Konrádovi II. rotunda již od roku 1131, kdy byl ještě ve vězení, ani nepatřila. Soběslav I. ji věnoval spolu s dalšími pěti hradskými kostely olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Kromě toho celý 3. pás, tedy i fundátorský pár, byl namalován o více než 100 let dříve. Tehdejší malíř před rokem 1034 tedy nemohl Konráda II. vůbec znát (pokud nepřipustíme možnost cestování v čase). Jednak to není Konrád, jednak symbolika pláště ve znojemských malbách má zcela jiný význam, než jaký se nám již po léta snaží jednotliví autoři hypotéz (i opakovaně) vnutit a D. Třeštík svojí autoritou uznávaného historika (také opakovaně) neváhal podpořit (D. Třeštík 1987, s. 550, 555; 2000, s. 70, 75), protože se prý jedná o „obecně přijímaný názor“, který D. Třeštík povýšil na důkaz.

Tento „obecně přijímaný názor“ je však evidentní logický nesmysl, zřejmý snad i „uměnovědně neškolenému historikovi“* – podobně jako v tzv. „Přemyslovské scéně“ údajní Libušini neučení a nevědomí „poslové-sedláci“ oblečení do knížecích plášťů prý řádně nastolených pražských „Přemyslovců“** (plášťů, které malíř na jiném místě – ve 4. pásu – nepochopitelně svlékl údajným moravským údělným knížatům, zatímco praporce jim ponechal), přitom Čechové v této mytické době přece žádného knížete neměli, kvůli tomu teprve jeli do Stadic. Za druhé Praha byla založena až někdy v historické době Bořivojově („v době vyslání Libušina poselstva“ žádný hrad jménem Praha neexistoval, neexistovali proto ani pražští Přemyslovci). Přesto je ale tento „obecně přijímaný nesmysl“ dodnes vědeckou obcí uctívaný, protože pohodlný a navíc 2× podepsaný (1987, 2000) a „posvěcený“ věhlasným a slovutným historikem, proto i zdánlivě „bezpečný“. Naštěstí existují čestné výjimky, což nás opravňuje hledět budoucnosti vstříc s určitým optimismem (srovnej P. Černý 1997, s. 91). Kromě toho, již z hypotézy J. Zástěry (1986) je zřejmé, že v této moravské rotundě musí být plášť atributem moravských králů!

Obecně přijímaný nesmysl.

* – D. Třeštík: Objevy ve Znojmě (1987, s. 554; 2000, s. 73).
** – srovnej Kosmas (I, 6).

Dalším sporným bodem dosavadních hypotéz je doba vzniku maleb a zda vznikly najednou a současně nebo ve dvou či více etapách časově různě od sebe vzdálených. Hypotézy A. Merhautové a B. Krzemieńské (A1) zastávají názor, že to bylo najednou a současně v roce 1134 za vlády Soběslava I. Paradoxní ale je, že si svůj názor současně samy vzápětí okamžitě nepřímo vyvracejí. Tvrdí totiž, že postava krále Vratislava I. [26] ve 4. pásu maleb musela být vytržena bez náhrady z časové posloupnosti knížat a umístěna na nejdůstojnější místo proti apsidě. Zřejmě jako okamžitá improvizace malíře, když si v poslední chvíli uvědomil, že mezi knížecími postavami je také král. Pro návštěvníka rotundy by ale tento svévolný zásah nebyl vůbec pochopitelný a samozřejmě by nevěděl, kam, mezi které dva panovníky má postavu krále chronologicky zařadit, či zda je správně na svém místě. V každém případě by nemohl jednoznačně a hlavně správně identifikovat jednotlivé panovníky (což přesto učinil L. Konečný a jeho následovníci).
Pokud by malby vznikly najednou a současně, co bránilo autorovi námětu již ve svém návrhu (který musel nepochybně předem vypracovat a nechat schválit) posunout všechny postavy ve 4. pásu tak, aby královskou postavu umístil na čestné místo a aby současně zachoval její správné pořadí mezi ostatními? Nic. Jestliže je přesto postava krále mimo pořadí, lze to vysvětlit jen tak, že si malíř nemohl počínat zcela svobodně, ale že se musel přizpůsobit situaci v rotundě, tzn. plynule navázat na již existující postavy knížat z předchozí etapy výmalby. Z toho zcela jednoznačně vyplývá, že ani malby 4. pásu najednou a současně vzniknout nemohly. Jen samotný 4. pás musel být pořízen nadvakrát. Důkaz najdete ZDE.

Doba vzniku maleb: A1 – najednou a současně v roce 1134.

Tento zásadní rozpor se podařilo odstranit L. Konečnému (A2), který říká, že král Vratislav I. [26] je umístěn na čestném místě proti apsidě ve správném pořadí, aniž by musel být odkudkoli vytržen. Sousedem krále po levici [27] proto prý není jeho syn Soběslav I. (A. Merhautová), ani Vladislav I. (B. Krzemieńska), ale jeho mladší bratr Konrád I. Brněnský. Vznik maleb pak logicky klade do roku 1091, resp. 1092, kdy Konrád dosedl na pražský stolec, což by však odporovalo většině dosavadních výkladů rytého nápisu, které výmalbu, resp. správněji domalbu rotundy spojují s rokem 1134. L. Konečný se proto domnívá, že nápis časově ani obsahově nesouvisel s původní výmalbou (což je ovšem v rozporu se zněním 3. řádku nápisu), ale s oním konsekračním křížem, pod kterým byl vyryt, tedy se změnou zasvěcení rotundy a její případnou přestavbou (kamenná lavice ap.). Toto Konečného řešení zdánlivě rovněž odstraňuje další nelogičnost hypotéz, které v postavách bez pláště vidí „údělníky“ (A1), totiž proč by měl až za postavou Vratislava II. [26] v plášti s královskými insigniemi být znovu vyobrazen Vratislav, tentokrát někde mezi „údělníky“ bez pláště, když ve svém údělu vládl před nástupem na pražský stolec a samozřejmě také mnoho let před získáním královského titulu. Jen na první pohled logičtější se proto jeví, že za posledním žijícím panovníkem v plášti, údajně Konrádem I. (iniciátorem výmalby), nenásledují již nežijící „údělníci“ (A1), ale řada (v době vzniku maleb, tj. roku 1091) žijících „následníků“ (A2).

Doba vzniku maleb: A2 – najednou a současně v roce 1091 nebo 1092 (nebo i později).

Kdo patřil mezi knížata?
Jak uvedl J. Žemlička (1997, s. 5), „knížetem nebyl jen ten, kdo právě usedl na posvátný stolec uprostřed Pražského hradu. Mezi knížata patřil každý dospělý a způsobilý muž z rodu bájného Přemysla Oráče. Jim všem náležela země a její lid, pouze jeden však mohl vládnout. Ani ten však posléze nebyl skutečně pravým vládcem, ale jen pozemským zástupcem nikdy neumírajícího knížete Václava, svatého mučedníka, patrona a ochránce »Čechů«“.
Odhlédneme-li od zjevného nesmyslu s bájným Přemyslem Oráčem, lze se Žemličkovým názorem souhlasit.

Kdo patřil mezi knížata?

Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN, Praha 1997.

V následujícím přehledu jsou všichni v roce 1091 žijící příslušníci „Přemyslova rodu“ seřazeni vzestupně podle data narození:
a) v plášti (podle L. Konečného 1997):
Vratislav II. († 14. 1. 1092), jako předposlední v plášti s královskými insigniemi;
Konrád I. Brněnský († 6. 9. 1092), vyobrazen jako poslední v plášti.
b) bez pláště je v rotundě 9 postav (červeně jsou uvedeni ti z „následníků“, kteří později pražského stolce skutečně dosáhli, ale přesto na malbách zůstali bez pláště), museli by tu být vyobrazeni pouze:
1. Břetislav II., syn Vratislava II., vládl 14. 9. 1092-22. 12. 1100;
2. Boleslav († 11. 8. 1091), syn Vratislava II.;
3. Oldřich Brněnský (†1113), syn Konráda I. Brněnského;
4. Bořivoj II., syn Vratislava II., vládl 1100-1107, 1109-1110, 1117-1120;
5. Litold Znojemský (†1112), syn Konráda I. Brněnského;
6. Vladislav I., syn Vratislava II., vládl 1109, 1110-1117, 1120-1125;
7. Svatopluk Olomoucký, syn Oty I., vládl 1107-1109;
8. Ota II. Černý (†1126), syn Oty I.;
9. Soběslav I., nejmladší syn Vratislava II., vládl 1125-1140. V roce 1091 mohl mít asi tak 1 rok (M. Bravermanová-M. Lutovský 2001, s. 283). Nebyl tedy „dospělý a způsobilý muž“.
Ota I. Sličný (nejmladší syn Břetislava I.) na našem seznamu chybí, protože zemřel již v roce 1087, tj. čtyři roky před údajným vznikem maleb. Je-li tu však uveden Boleslav († 11. 8. 1091), musely by malby vzniknout buď ještě před jeho smrtí, nebo, vznikly-li později, respektovat a zachovat stav panující v období 1087-1091.
V roce 1134, kdy podle rytého nápisu mělo dojít ke změně (či rozšíření) zasvěcení kaple na (o) sv. Kateřinu za přítomnosti biskupa Jindřicha Zdíka a pravděpodobně i Soběslava I. v souvislosti se svatbou Konráda II. a Marie, kterou sám zprostředkoval, by se musel tento panující pražský kníže spokojit se svým vyobrazením bez pláště!? Něco takového by pyšný Soběslav stěží dopustil.

V roce 1091 žijící Přemyslovci.

Jednoleté nemluvně Soběslav vyobrazen v rotundě jako dospělý muž se štítem a kopím s praporcem!? Jakého léna byl držitelem v prvním roce svého života?
Na tuto otázku L. J. Konečný nenašel odpověď ani ve své nejnovější publikaci Románská rotunda ve Znojmě (Host, Brno 2005, s. 313). Důkaz zde nahrazuje obligát- ním: „jak známo“! Srovnej ale obr. 140 na s. 250, jenž ho usvěd- čuje z vědomého tvrzení nepravdy.

Tento červený výčet knížat musíme ještě doplnit na devět dalšími čtyřmi zeleně zvýrazněnými panovníky, kteří později rovněž pražského stolce dosáhli a museli by strpět, že, na rozdíl od jakýchsi neúspěšných „vládních čekatelů“ (2, 3, 5, 8), na znojemských malbách nejsou zachyceni vůbec:
Vladislav II., syn Vladislava I., vládl 1140-1172, 11. 1. 1158 korunován na krále;
Fridrich (Bedřich), syn Vladislava II., vládl 1172-1173, 1178-1182, 1182-1189;
Soběslav II., syn Soběslava I., vládl 1173-1178;
Konrád Ota I., syn Konráda II., vládl 1182, 1189-1191.
Zejména v případě druhého českého krále Vladislava nebo původně znojemského údělníka Konráda Oty to lze pokládat za zcela vyloučené!
Jak již bylo řečeno, aby malby mohly zachycovat aktuální situaci s devíti žijícími „následníky“ – A2, musely by vzniknout ještě před Boleslavovou smrtí 11. 8. 1091. V takovém případě by ale Konrád I. byl namalován v plášti neoprávněně (i s přihlédnutím k uzavřeným dohodám s Vratislavem v létě 1091), protože před 11. 8. 1091 nemohl nikdo tušit, zda Konrád svého staršího bratra Vratislava vůbec přežije a na pražský stolec skutečně nastoupí. Vratislav II. totiž zemřel zcela nečekaně, několik dnů poté, co na lovu spadl z koně, 14. ledna 1092. Konrád svého bratra následoval již po několika měsících, 6. září 1092.

Podle L. Konečného (1997) by druhý český král Vladislav I. musel po celých 32 let své vlády (z toho 14 let jako král) strpět, že na znojemských malbách zcela chybí, zatímco tu údajně mají být vyobrazeni nějací neúspěšní „pretendenti českého trůnu“, kteří pražského stolce nikdy nedosáhli.

Malby v rotundě, stejně jako iluminace v rukopisech a obrazy na mincích, vždy mohly zaznamenat jen to, co už se stalo. V žádném případě nemohly předjímat děje budoucí a také se to nikdy nestalo.

Autor námětu maleb nemohl předvídat bu- doucnost jako Libuše.

(Totéž platí o údajných smlouvách mezi Soběslavem I. a Konrádem II. Znojemským z roku 1134 o jeho nástupnictví po Soběslavovi, čímž autoři – A1 – vysvětlují zobrazení Konráda II. jako donátora v plášti pražských Přemyslovců, přestože byl „jen“ údělník a na rozdíl od svého děda Konráda I. nikdy nastolen nebyl, nikdy se pražským knížetem nestal – viz také rytý nápis).

Jiří Sejbal (1986, s. 95): „Je obecně známo, že ... písemné zprávy se zapisují vždy opožděně – po události, u zvyku až po jeho vžití, u vzniku až po jeho zobecnění“.
Jiří Sejbal: Denárová měna na Moravě. Sborník prací z III. numismatického symposia 1979. Ekonomicko-peněžní situace na Moravě v období vzniku a rozvoje feudalismu (8.-12. století). Numismatica Moravica VI., Moravské muzeum v Brně 1986, s. 91-97.

Jiří Sejbal: Denárová měna na Moravě, 1986, s. 95.

Ale, jak již bylo řečeno výše, toto Konečného provizorium by mělo svoji platnost (maximálně) pouhý jeden rok, do 14. 9. 1092, kdy po Konrádově smrti na pražský stolec nastoupil první z údajných „následníků“ bez pláště – Břetislav II. Malby zachycující výše popsaný stav proto už vůbec nemohou být dílem Konrádových potomků, jak se L. Konečný (1997, s. 76) snažil z uvedené situace vykličkovat. Počet panovníků vyobrazených v plášti by pak musel být vyšší (až do roku 1100 minimálně o jednoho, tj. Břetislava II.) a naopak bez pláště dokonce o dva nižší (o zemřelého Boleslava a nastoleného Břetislava II., ledaže by je malíř nahradil nějakými dvěma hypotetickými „přemyslovskými“ nemluvňaty se štítem a kopím s praporcem, o nichž by opět nemohl vědět, zda se vůbec dožijí dospělosti; Vladislav, později II., se narodil až kolem roku 1110). A kalkulovat s tím, že by Břetislav II. (nebo kdokoliv z jeho nástupců) svolil na malbách v rotundě konzervovat stav před 11. 8. 1091, je velmi odvážné, neřku-li vyloučené.

Kromě toho L. Konečného řada historických panovníků ve 4. pásu začíná až „bezvousým“ sv. Václavem (pouze s frajerským knírkem – viz obr. vpravo) jako prvním z vyobrazených panovníků v plášti. Autor námětu maleb (asi pro nedostatek místa?) údajně zcela vypustil tři pražské „Přemyslovce“, prvního českého křesťanského panovníka Bořivoje – manžela sv. Ludmily – a jejich dva syny Spytihněva a Vratislava, které nepochybně musel znát z údajů legend (např. Kristián 993). Zatímco mytickým pohanským knížatům ve 3. pásu – stejně jako v době údajného vzniku maleb žijícím devíti zcela nepodstatným „následníkům“ ve 4. pásu – věnoval celou jednu polovinu pásu maleb. Zde místem naopak plýtval (?!). Proč autor námětu, nepochybně klerik, v církevní stavbě – křesťanské kapli a ne nějaké pohanské svatyni – upřednostnil jakési smyšlené mytické pohany před třemi prvními historicky doloženými křesťanskými panovníky Čechů, kteří tvoří nezbytnou kontinuitu mezi sv. Václavem a jeho údajnými bájnými pohanskými předky? To je další zásadní rozpor. Kromě toho právě Vratislav II. pojmenoval svého mladšího syna po tomto prvním křesťanském knížeti Čechů – Bořivoj. A on sám se svým starším bratrem byli jmenovci (údajně vynechaných) Bořivojových synů.
L. Konečný by nám také musel přesvědčivě vysvětlit, odkud vzal autor maleb v roce 1091 námět pro tzv. „Přemyslovskou scénu“ včetně mošny a střevíců, proč v této „pohanské“ scéně zobrazil kněžnu s byzantským diadémem v rukou, odkud vzal počet mytických následníků Přemysla-Oráče – proč právě osm, když Kristián (994) jejich počet ještě neznal a Kosmas (nejdříve kolem roku 1110) jich uvádí jen sedm, zato ale jmenovitě. L. Konečný nám také nevysvětlil, proč malby s tímto námětem vznikly právě ve Znojmě (Konrád I. byl přece brněnský údělník) a nikoliv např. v Brně, v Olomouci nebo v Praze na Vyšehradě či na Řípu. Znojmo přitom od roku 1041 bylo již jen pohraniční město.

L. Konečný by se musel ještě móc snažit, móóóc snažit, aby nás přesvědčil.

Autor námětu maleb prý vynechal první tři křesťanské panovníky Čechů.

Podle Kristiána (kap. 2) vévoda Bořivoj „jest prvním zakladatelem míst svatých, shromažditelem kleriků a vzdělavatelem náboženství, byť tak skrovně rozšířeného, jako tehdy bylo“.

Což znojemský malíř, podle L. Konečného, zcela ignoroval.

Ani jedno z předložených řešení (A1, A2) také nerespektuje zobrazení

sv. Václava [13] s přilbou (vlevo) a otočeným štítem mezi panovníky bez pláště, tj. mezi údajnými „údělníky“ či „následníky“, ani již dříve zmíněné korouhve všech 27 panovníků. Jen hypotézy J. Zástěry a P. Šimíka (B3) takový (a dnes již důkazy dostatečně doložený) výklad přinesly současně s názorem, že malby nevznikly najednou a současně, ale nejméně ve dvou (J. Zástěra), pravděpodobněji však ve třech (P. Šimík) časově různě od sebe vzdálených etapách. Z nich ta poslední proběhla v letech 1131-1134 (viz Porovnání hypotéz), jak to ostatně také vyplývá z jedné z možných interpretací rytého nápisu.
Z vyobrazení sv. Václava v přilbě a s plnovousem na reverzu moravského denáru Oty I. Sličného č. 331 (vpravo) vyplývá, že přilba se stala atributem sv. Václava dlouho před údajným vznikem maleb v roce 1091 (resp. 1092, nebo později) (A2) (Ota I. †1087). Další denáry Bořivoje II., Svatopluka Olomouckého, Vladislava I., Oty II. Černého, Soběslava I. a Jindřicha Zdíka, na kterých je sv. Václav rovněž vyobrazen v přilbě, dokazují, že pro rok 1134 jako údajný vznik maleb (A1) nepřipadá již vůbec v úvahu, aby pátou postavou bez pláště s přilbou na hlavě a s plnovousem ve 4. pásu maleb mohl být jiný Přemyslovec než právě sv. Václav. Což citované hypotézy (A1, A2) naprosto nerespektují. Proto zase my nemůžeme respektovat tyto hypotézy.

Doba vzniku maleb: B3 – postupně ve dvou, pravděpodobněji ve třech časově různě od sebe vzdálených etapách, ta poslední v letech 1131-1134.

První vyobrazení sv. Václava v přilbě na reverzu moravského denáru Oty I. (1054-1055, 1061-1087) č. 331, v opisu uvedeno „s WENCEZLAS“ (J. Šmerda 1996).

Příklady vyobrazení sv. Václava s plnovousem.

Pokud jednotliví badatelé budou i nadále předpokládat, že 9 postav panovníků bez pláště (ať už „údělníci“ nebo „následníci“) ve 4. pásu maleb následuje až za 10 postavami v plášti (jako jakýsi jejich přívěšek), jinými slovy, že plášť je atributem pouze pražských Přemyslovců (tzv. „obecně přijímaný názor“, který D. Třeštík povýšil na důkaz), žádného rozumného výsledku se nikdy nemohou dobrat. Pozornému divákovi při pohledu na malby 4. pásu nemůže uniknout, že je tomu právě naopak, že totiž malby 4. pásu začínají postavami knížat bez pláště, vládnoucích zpočátku jen ve středočeském „miniknížectví“, na které plynule navazují panovníci v pláštích, kteří již vládli i Moravě. Malby 4. pásu pak vrcholí (a současně končí) zobrazením prvního českého krále Vratislava I. [26] s nejmladším synem Soběslavem I. [27], za kterého byla výmalba rotundy dokončena (1131-1134).
Zcela jednoznačný důkaz o tom přináší P. Šimík v 7. části své hypotézy. Klikněte ZDE.

Shrnutí.
Dosavadní dogmaticky přijímaný výklad tzv. „Přemyslovské scény“ jako obrazový přepis Kosmova příběhu z české mytologie „povolání pohana Přemysla-Oráče od pluhu na knížecí stolec“ bude nutné přepracovat. Jak? To ukazuje 2. a 3. část hypotézy P. Šimíka.

Jednoduše řečeno to znamená, že ve 4. pásu maleb je umístěno 19 pražských „Přemyslovců“ od Bořivoje [09] po Soběslava I. [27] bez ohledu na to, že prvních devět z nich nemá plášť. Je to, mimo jiné, zcela bezpečně doloženo identifikací sv. Václava v přilbě [13] jako jednoho z těchto neopláštěných knížat. Nemají plášť, protože zpočátku vládli pouze ve středočeském prostoru, jehož teritorium postupně rozšířili na celé Čechy, až teprve vyhnáním Poláků z Moravy (1019) získali právo jej nosit. Kníže Břetislav jako první z nich, neboť na Moravě také vládl a právě on byl zadavatelem této části maleb. Důkaz najdete na straně „Plášť moravských králů“.

Kosmas (III, 34): „Země moravská a její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého, jak to náš děd svaté paměti Břetislav nařídil, jenž tu zemi první podrobil svému panství“.

Ve 3. pásu potom logicky mohou být pouze předchůdci (a současníci) prvních pražských Přemyslovců. A protože rotunda leží ve Znojmě a Znojmo (resp. Znojmo-Hradiště) bylo jedním z největších (20 ha opevněné plochy) velkomoravských center, budou zde patrně vyobrazeni velkomoravští a předvelkomoravští panovníci, nikoliv mytičtí Přemyslovci, protože ti podle Kosmy i Kristiána byli pohané. Z maleb 3. pásu jasně vyplývá, že vyobrazení panovníci museli být křesťané – viz náramky knížat. Dokazuje to i jejich štít víry a kopí Ducha svatého, jež je slovo Boží (Kristián kap. 6; Ef 6, 10-17).
Potom ale scéna jim předřazená, údajně představující příběh z české mytologie – „povolání Přemysla-Oráče od pluhu na knížecí stolec“, do této koncepce evidentně nezapadá, nemá s moravskou historií nic společného. Kromě toho mytický „Přemysl-Oráč“ byl přece také pohan. Kněžna Libuše a její poselstvo jakbysmet. A pohany si církev v 11. a 12. století po stěnách kaplí a kostelů jistě nemalovala. Můžeme proto konstatovat, že do budoucna tento „vědecký názor“ již nemá šanci se prosadit. Ač neradi, přes zavilý odpor D. Třeštíka, budou muset naši vědci připustit, že vyobrazení velkomoravských knížat v moravské rotundě má svoji logiku. Jednu z možných správných variant výkladu (ne-li jedinou) nabízí P. Šimík ve 2. a 3. části své hypotézy, protože kritika má být vždy konstruktivní. Zde je názorně vysvětleno, že se nemůže jednat o povolání prvního knížete Čechů (tj. vznik knížecí vlády), když oráč je v následné posloupnosti knížat znovu vyobrazen až jako šestý v pořadí. Jsem přesvědčen, že do šesti dokážou napočítat i na většině pražských ústavů Akademie věd.

Údajní mytičtí Přemyslovci – podle Kosmy i Kristiána pohani jako poleno – vybavení štítem víry a kopím Ducha svatého, jež je slovo Boží?!

Oráč nebyl povolán „od pluhu“ na stolec, jak je mylně našimi vědci oráčská scéna interpretována,
ale od stolce „k pluhu“.
Viz příspěvek K. Honzkové v rubrice NÁZORY: „Oráčská scéna ve slovech“.

„Boj“ o uznání svých hypotéz (A. Merhautová, B. Krzemieńska, D. Třeštík) ovšem tito autoři ani v nejmenším nevzdávají, jak o tom svědčí jejich nejnovější společná publikace „Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě“ (Praha 2000). Zde na jedné straně ve výrazivu, kterým obšťastňují své odpůrce, oproti běžným zvyklostem hodně přitvrdili, na druhé straně značně polevili v úplnosti a věcné správnosti podávaných informací, spíše se snaží skutečnost co nejvíce zamlžit – viz např. schéma rotundy na s. 14 a barevná příloha v závěru jejich publikace, které si navzájem odporují, nemluvě o chybných popisech k jednotlivým postavám; není výslovně uvedeno, kterou ze dvou předložených hypotéz (Merhautová?, Krzemieńska?) má příloha ilustrovat, je v rozporu s oběma! Např. jako poslední z údajných moravských knížat (tzv. údělníků) ve 4. pásu má být podle připojeného popisu vyobrazen „9. Václav Olomoucký (1126-1130)“ a přitom na obrázku můžeme spatřit „kněžnu s diadémem“ z oráčské scény ve 3. pásu. Chtějí odvést pozornost čtenáře od konkrétních ikonografických detailů a maleb samotných k jakési jejich představě o obecné koncepci autora námětu a historickému pozadí doby údajného vzniku maleb, tj. k roku 1134 (aby se vůbec mohlo jednat o libušopřemyslovský příběh), jako by jen a pouze v tomto roce musely malby (najednou a současně) vzniknout. Tento povšechný historický rámec se pak snaží zcela mechanicky naroubovat s malým či ještě menším úspěchem na malby v rotundě. Správnost svého řešení dokazují tím, že jim přece vycházejí „počty“ (jako kdyby jiným nevycházely).
Nicvíce odvahu k rehabilitaci sv. Václava v přilbě n e n a š l i . Promarnili tak jedinečnou a zřejmě i poslední příležitost, jak si ještě zachovat „glanc“. Byla to však možnost jen čistě teoretická. Připustili by tak veřejně, že „pouhý“ amatérský a jimi tolik kritizovaný badatel J. Zástěra měl přece jen v něčem pravdu. A to v otázce přímo zásadní a klíčové pro správné vysvětlení ikonografie 4. pásu maleb. Úspěch se prostě neodpouští. Těmto třem autorům vůbec nejde o nějaké „hledání pravdy“, ale pouze o prosazení vlastní, byť zcestné hypotézy. Umíněnost, sveřepost, úpornost a zatvrzelost, s jakou nám předkládají svého pohana Přemysla a další ničím konkrétně nedoložené názory v tomto spisku, pak v mnohém připomínají marný boj o uznání pravosti „notoricky falešných »Rukopisů«“. Věda prostě musí stranou.

„Boj o rotundu“ trvá.

B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Praha 2000.

Spisek usilující o titul „Czech šmejd roku“.
Viz: Jak se také může dělat „Věda“.

Zejména jim asi uniklo, že křesťané si pohany po stěnách kaplí a kostelů v 11. a 12. století nemalovali. Ani v Čechách, tím méně na Moravě. Kdyby něco takového řekl student u zkoušky, tak vyletí. Abyste to mohli beztrestně tvrdit, musíte být alespoň pracovníkem Historického ústavu, Centra medievistických studií, Ústavu dějin umění, Ústavu pro klasická studia nebo členem Vědecké rady AV ČR, případně ještě profesorem nebo docentem na Filosofické fakultě UK v Praze, rozhodovat o tom, komu bude přidělen grant, kdo bude připravovat výstavu, čí článek vyjde ve sborníku, kdo získá vědeckou hodnost ap. Potom se jistě najdou i další „vědci“, kteří vám budou uznale přikyvovat a nadšeně tleskat.
Jejich společné dílko je jinak poučné, místy i zábavné čtení a zajímavá sonda do naší minulosti (s vlastními malbami v rotundě však má jen velmi málo společného) a nepochybně se stane jedním z nejvyhledávanějších pramenů jako typická ukázka a pomůcka pro poznání metod práce naší vědecké „elity“ na samém sklonku 20. století a společně s pracemi V. Tatíčka snad i vysoce ceněnou sběratelskou raritou. Ostatně sám D. Třeštík v závěru svého článku (s. 99) prozíravě a moudře předpověděl brzký konec hypotéz předkládaných v tomto jejich spisku. A jeho předpověď se mu konečně vyplnila.
„Každý názor v této oblasti můžeme považovat za přínos k poznání cesty, kterou se ubírala naše historie, a to i v případě, kdy se ukáže, že tato cesta je slepá.“
A to se právě ukázalo. V tomto smyslu patří i jim poděkování. Za snahu. Jde jen o to, zda jediným posláním některých ústavů Akademie věd ČR je být právě jen a pouze takovým „ukazatelem slepých cest“. To lze považovat za poněkud přemrštěný luxus pro desetimiliónový stát.

V zápalu „boje o rotundu“ našim „vědcům“ uniklo, že křesťané si pohany na stěny kaplí a kostelů nemalovali.
Což platí i pro pohana Přemysla-Oráče.

B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík: Moravští Přemyslovci ve Znojemské rotundě. Praha 2000, s. 99.

Přesvědčit některé všechny autory hypotéz o tom, že právě oni se mýlí, je však prakticky nemožné (zřejmě pod vidinou možné ztráty prestiže; ale tu ztrácí právě tím, že odmítají vnímat logické argumenty). Neboť: „Každý jen tu svou má za jedinou“. (Já také, alespoň zatím – žádný relevantní protiargument nebyl dosud předložen).
Vše podstatné bylo již zřejmě řečeno. Nezbývá, než přesvědčit novým pohledem, novou neotřelou myšlenkou, podpořenou věcnými, logickými a nezpochybnitelnými důkazy všechny ostatní, kteří žádnou svoji hypotézu dosud nemají. Přenechat definitivní soud nepředpojatým odborníkům s dostatečným kulturním rozhledem, nadaným schopností logického a tvůrčího myšlení, kteří jsou ochotni ustoupit od dosavadních dogmatických představ, stereotypního, mechanického a alibistického opakování dnes již překonaných názorů, a seriózně se zabývat novými poznatky a argumenty, kterým jde především o hledání a nalezení souvislostí mezi obsahem maleb a duchovním proudem doby vyjádřeným odpovídající uměleckou formou, kteří nemají potřebu se komukoliv podřizovat nebo zavděčit a jsou ochotni přinést svoji kůži na trh. A pokud jsou takoví, odevzdat svoji práci do jejich rukou. Teprve oni rozhodnou, který z předložených příběhů je „pravdě-podobnější“ a skutečně „přežije rok 2000“.

Přežijí rok 2000?
„Každý jen tu svou má za jedinou.“


Schéma rotundy • Přehledná tabulka • Stanovisko k hypotézám • Shrnutí
Hypotézy po roce 1960 aneb „KDO je KDO“ u jednotlivých badatelů: Vzájemné porovnání hypotéz		Konec.
Antonín Friedl (1966), Anežka Merhautová (1983), Barbara Krzemieńska (1985), Jaroslav Zástěra (1986), Lubomír Konečný (1997), Petr Šimík (1999).		Určení jednotlivých postav 3. a 4. pásu. Klikněte ZDE.

Chronologický přehled hypotéz od roku 1820 1. část (1820-1945) • 2. část (1946-1990) • 3. část (1991-dnes)
Hypotézy [ J. Zástěra \| L. Konečný ] [ P. Šimík • 1a • 1b • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 10d • 11 • 12 ] [ Pohan v církevní stavbě?! \| Porovnání hypotéz \| Systematické utřídění hypotéz ]
[ Plášť moravských králů \| Zapůjčená ruka \| Biskupské mitry \| Odznak hodnosti Vladislava I.? \| Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat \| Boleslav I. – kníže a bratrovrah? \| Původ mandlového tvaru štítů \| Denáry moravských údělníků \| Kniha \| Inspirační zdroje autorů maleb \| Náramky knížat \| Malby a stavba rotundy 1 a 2 ]

Grafické zpracování: Studio COMET Brno