Karla HONZKOVÁ - 3. doplněná verze (býk)

NÁZORY
Oráčská scéna v rotundě Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě v sobě skrývá křesťanskou symboliku.
ORÁČSKÁ SCÉNA ve slovech
Konstantin a Metoděj vyobrazeni ve Znojemské rotundě.
Příspěvek paní Karly Honzkové k ikonografii maleb ve Znojemské rotundě. Autorka, původem z Moravy, dnes žije v Německu.

Karla Honzková.
Oráčská scéna v sobě skrývá křesťanskou symboliku.
18. října 2001,
4. března 2002,
16. prosince 2002.

1. Na počátku bylo Slovo ...

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh ... (evangelista Jan 1, 1-5, 9-14). Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, 1992, s. 114-115: Císař (Michal) svolal sněm, pozval Konstantina Filozofa a dal mu vyslechnout tu řeč (moravských vyslanců). I pravil: »Vím, Filozofe, že je to pro tebe obtížné, ale je třeba tam jít, neboť tuto záležitost nemůže vyřídit nikdo jiný než ty.« Filozof odpověděl: »Ačkoliv jsem tělesně unaven a chorý, rád tam půjdu, mají-li pro svůj jazyk písmena.« I řekl mu císař: »Děd můj i otec můj a mnozí jiní je hledali, ale nenašli. Jak to mohu udělat já?« Filozof odpověděl: »Kdo může psát řeč na vodu?¹ Mám si získat jméno heterika?« Odpověděl mu opět císař a Barda jeho ujec: »Kdybys chtěl, může ti je vyjevit Bůh. Ten dává všem, kteří (o něco) prosí bez pochybování, a otevírá tlukoucím.« Odešel tedy Filozof a podle dávného obyčeje se oddal s jinými pomocníky modlitbě. Brzy mu (je) zjevil Bůh, který slyší modlitby svých služebníků. A tehdy sestavil písmena a počal psát slova evangelia: Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha i Bůh byl slovo, a tak dále (Život sv. Konstantina-Cyrila, kap. XIV). hetérizmus (řecky) hist. raná historická forma vztahu mezi muži a ženami založená na promiskuitě; též označení pro přežitky z období skupinového manželství (např. právo hosta na ženu n. dceru hostitele).		Na počátku bylo Slovo.
1 Brockhaus Enzyklopädie, Band 18, Seite 503. Verlag F. A. Brockhaus, Wiesbaden 1973.
Jako úvod k mým úvahám o vzniku a smyslu maleb ve Znojemské rotundě jsem vybrala překrásný, poetický text z knihy moravského historika L. E. Havlíka, která byla mojí první učebnicí moravského dějepisu (nejstarších písemných pramenů). Slova jsou symboly, mají obsah, který se nevyčerpává jejich používáním v běžném hovoru. Když samostatně přemýšlím, pokouším se myšlenky vyjadřovat slovy, která jim propůjčují individuální význam (můj vlastní; od vlastnost > vlast). „I Bůh byl slovo“: slovo Bůh má nekonečný obsah, bez ubývání – naše snaha opsat Boha slovy je odsouzena ke ztroskotání. Jen ON zná pravou podstatu věcí. Ve slově jsou skryty informace – viz výpočetní technika: in-formace = pojmy ve vzájemném vztahu. Jen pro zajímavost: obsah slov je trojrozměrný, čtvrtým rozměrem je čas >>> život je přizpůsobením se prostoru a času.		Slova jsou symboly.

2a. Kristus = světlo

Nejstarší agrární společnosti vzývaly Boha univerzálními pra-pojmy světla: OR, AR, UR, IR,² což se zrcadlí ještě dnes v toponymech:

MORAVA, MARAVA; ORAVA (Slovensko), ÍRÁN, ARMÉNIE, IRSKO, atd.
ORAT > symbol OREL.
Jsem přesvědčená, že v 9. století nešlo soluňským věrozvěstům o pouhý překlad biblických textů do slovanského jazyka, ale o zavedení nového způsobu myšlení – christianizace bez použití vojenských zbraní – na základě filosofie.

Nový způsob myšlení.

Orel chránící hrudí kříž.
Zobrazení na kování nalezeném v Komárnu, 2. polovina 8. století.
In: L. E. Havlík: Kronika o Velké Moravě, 1992, s. 63.

2 Olexander Schokalo: Árijská epocha Ukrajiny. In: Časopis Ukrainische Welt, ročník 3, březen-duben 1994, s. 4 (vychází i v anglické mutaci).

slovo	>	symbol	>	program
Písmo sv.	>	Kristus	>	křesťanství
Bůh	>	světlo	>	křesťanství slovanské liturgie

Olověný křížek ze Sadů u Uherského Hradiště

Z tohoto srovnání potom vyplývá:

Kristus = světlo

Srovnej řecký nápis na moravském olověném křížku nalezeném v Sadech u Uherského Hradiště:
,
podle čtení R. Hoška:
– Iesus Christos
– světlo, život
– vítězství (Pánu)
(viz L. E. Havlík 1992, s. 295).

Kristus = světlo.

V antice bylo „vše plodící slunce“ nazýváno „světlem života“ (Orph. Hymn. VIII/7/18). „Světlo nebo slunce vidět“ je totéž co „žít“. Když z náhrobního kamene zemřelý k žijícímu promlouvá: „Sit tibi lux dulcis!“, myslí tím „Žij šťastně!“.

Život a světlo mají v latinském a řeckém citu pro obsah mluveného stejný symbolický význam. Postavení světla a života na stejnou úroveň nacházíme v Janově evangeliu (Jan 1, 4; 8, 12). Křesťané v Sýrii si tuto formuli vytesávali v podobě kříže nad dveře jako ochranné znamení.³

Život a světlo.

3 Dorothea Forstner: Die Welt der christlichen Symbole, Verlag Tyrolia, Innsbruck-Wien 1986, S. 44: Znamení (značky) a písmo.

2b. Křest

• Obsah slova „křest“ se vymyká jednotnému obsahu slova řecko-latinsko-germánskému:
Křest = die Taufe (německy),
ze starogermánského „daupjan“ = eintauchen, tj. ponořit (do vody).⁴
Křest = baptisma (řecky/latinsky) odpovídá německému obsahu slova, tj. koupel > voda.
• Křest, staroslověnsky „kr6štenije“ (6 – měkký znak) obsahuje:
krst = (srb.) kříž,
krš = (srb.) skála, útes = sv. Petr,
kršit = (srb.) lámat, narušit,
kyros = (írán.) slunce, bez samohlásek = „krs“.
krest (rus.) kříž, přen. osud
kreščenije (rus.) křest

Křest = světlo kříží život (viz život a světlo výše).

• České slovo „křest“ obsahuje:
kámen (křemen) > křesat > jiskra > plamen > oheň > světlo > slunce > kosmos, tzn. světlo, ne voda;
(Křesomysl v Kosmově kronice > křesťanský král Rostislav?);
„men – imeno – jméno“;
„kámen – pramen – plamen – kmen (Egypt – zrod křesťanství)“ >>>
„světlo – svět – světit“.

Křest – obsah slova.

SVĚTLO kříží ŽIVOT

Ramena kříže (světlo a život) se protínají v písmenu „omega“ = věčnost (obě slova mají písmeno „omega“ uprostřed). Křest znamená věčný život.

4 Brockhaus Enzyklopädie, Band 18, Seite 503. Verlag F. A. Brockhaus, Wiesbaden 1973.

3. Prorok Izajáš

Domnívám se, že na Moravě, kde kořeny křesťanství sahají nejméně k přelomu 8. a 9. století, musíme výklad obrazů na stěnách křesťanské kaple hledat především v křesťanské symbolice. To se nutně musí týkat i známé oráčské scény.
Oráčská scéna je moravská – cyrilometodějská – symbolizuje šíření křesťanství ne ohněm a mečem, ale Slovem.
Moravané, ještě když byli pohany-zemědělci,⁵ splňovali podmínky křesťanství, které má kořeny ve Starém zákoně – viz slova proroka Izajáše (Iz 2, 4-5):
4. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.
5. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Přeměnit meče na radlice, tzn. neživit se kořistnictvím – bojem, ale prací (benediktini).

Prorok Izajáš.
Oráčská scéna v sobě skrývá křesťanskou symboliku (Iz 2, 4-5).

Národy mnohé překují své meče na radlice.

Poznámka: Prorok Izajáš žil v 8. století před Kristem – hovoří o příchodu království míru a spravedlnosti a o příchodu Spasitele – viz mariánský cyklus ve 2. pásu maleb (Jenny Robertsová: Bible ve faktech, Svojtka a Vašut 1990, s. 44).
Izajášovo proroctví citováno z ekumenického překladu Bible (Česká biblická společnost, 1994, s. 628). Ve vydání kralickém jsou místo „radlic“ uvedeny „motyky“! Je to jen náhoda?

5 Olexander Schokalo: Árijská epocha Ukrajiny. In: Časopis Ukrainische Welt, ročník 3, březen-duben 1994, s. 4 (vychází i v anglické mutaci).

PROROCTVÍ IZAIÁŠE PROROKA

Kapitola 2

4. Onť bude souditi mezi národy,
a trestati bude lidi mnohé. I zkují
meče své v motyky, a oštípy své
v srpy. Nepozdvihne národ proti ná-
rodu meče, a nebudou se více učiti
boji.

IZAJÁŠ

Kapitola 2

4. On bude soudit pronárody,
on ztrestá národy mnohé.
I překují své meče na radlice
svá kopí na vinařské nože.
Pronárod nepozdvihne meč proti
pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.

Podle Bible kralické.

Ekumenický překlad Bible.

Izajášovo proroctví
(Iz 2, 4) podle vydání kralického z roku 1618 (Praha 1925)
a v ekumenickém překladu Bible (Praha 1994).

4. Býk – symbol apoštolů

V raném středověku jsou symboly převládajícím prostředkem uměleckého projevu. Nic není (neexistuje) jen samo o sobě, vše je důkazem Boží existence (je dílem Stvořitele). Nic není chápáno jako jednoznačný pojem (výsledek myšlení), nýbrž jako mnohoznačné znamení. Především zvířata jako symboly slouží lidem tehdejší doby k vyjádření povahy věcí, vyjádření vlastností.
V 2. polovině 11. století je dávána přednost kamenným sochám zvířat a ornamentům, ve 12. století dosahuje zvířecí symbol své největší obliby.⁶

Zvíře jako symbol.

6 Dorothea Forstner: Die Welt der christlichen Symbole, Verlag Tyrolia, Innsbruck-Wien 1986, s. 17.

Kráva a býk jsou nejstaršími symboly kosmické plodnosti, které byly používány mnoha kulturami již tisíce let před Kristem (Babylón, egyptské hieroglyfy). Býčí rasa v Palestině nebyla tak divoká, jak ji známe v Evropě a byla proto nasazena také k zemědělským pracem.⁷

7 Dorothea Forstner: Die Welt der christlichen Symbole, Verlag Tyrolia, Innsbruck-Wien 1986, s. 286.

Posvátný býk z Ištařiny brány v Babylónu.

Posvátný býk z Ištařiny brány, reliéf z glazovaných cihel,
6. století př. n. l. (Babylónské muzeum, Irák).

Slovanský bůh Rod (symbol „bilý vůl“) > rod, rodina, orodovat, orat, orba; ruské slovo Slawuta, Slawutitch znamená „černý vůl“, etymologicky příbuzný s íránským „Sijawusch“, což znamená totéž.⁸

8 Stepan Nalyvajko: Trypillja, Tripura, Troja ... . In: Časopis Ukrainische Welt, ročník 3, březen-duben 1994, s. 8 (vychází i v anglické mutaci).

Alfabeta začíná písmenem „A“. Tvar písmena „A“ má původ ve fénickém „Aleph“, což znamenalo býk/vůl ⁹ (značka obráceného „A“, tj. jako dnešní písmeno „V“ s čárkou uprostřed = zobrazení býčí hlavy).

Tvar písmena „A“ je odvozen z hlavy býka.

V antice byla celá alfabeta považována za symbol. Primitivní lidé žasli nad vším „zázračným“ (za zrakem – to, co oči nevidí – existence mimo zrak) a viděli v ní symboly temného „vyššího“ světa. Také skutečnost, že nehmotné, neviditelné duchovno (myšlenky) lze zadržet viditelnými značkami-písmeny (viditelnými, čitelnými, tj. zpětně reprodukovatelnými symboly mluveného), považovali za zázrak. Písmeny se dají vyjádřit také čísla a tóny (hudební noty).
ISIS = isis (řec.) = 1010₂ = 10 = X
(ve dvojkové a desítkové soustavě, řím. č.)¹⁰
Alfabeta byla tajemným celkem, obrazem dokonalosti, zásobárna písmen k tvoření tajemných slov a formulí k vzývání bohů a temných sil.
V křesťanské symbolice „A“ (alfa) znamená počátek (1 Kor 15, 45). Písmenem „A“ začíná slovo „Apoštol“ (symbol „Aleph“).

Písmeny lze „zadržet“ (uchovat) myšlenky.

Bohyně Isis kojící syna Hóra.
Bůh Hór byl zobrazován v podobě sokola.

alfabeta (z řeč.) 1. soubor všech písmen řeckého písma v ustáleném pořádku (nazván podle prvních písmen alfa, beta) 2. řidč. kniž. abeceda vůbec.
alfa a omega (z řeč.) začátek (původ) i konec, tj. to nejdůležitější, nejhlavnější (něčeho, všeho), pův. v Novém zákoně symbolický výraz pro věčnou existenci Boží a Kristovu.

9 Dorothea Forstner: Die Welt der christlichen Symbole, Verlag Tyrolia, Innsbruck-Wien 1986, s. 30.

10 Mezi hlavní bohy ve Staré říši patřili bůh slunce Ré a bůh podsvětí Osiris (řec.) egyptsky Usíre (jenž se svou sestrou – manželkou bohyní Isidou a synem Hórem tvořili jakousi trojici).
Isis (řec.) egyptsky Éset, nejvýznamnější z egyptských bohyň, ochránkyně plodnosti, mateřství, bohyně života a zdraví. Byla později ztotožňována s bohyní Hathórou, které byla zasvěcena kráva. Isis proto byla také zobrazována s kravskou hlavou nebo s kravskými rohy. V helénistické době nejvíce uctívané božstvo od Indie až po Dunaj a Rýn. Svátky na počest Isidy měly charakter mystérií. Jako matka kojící nemluvně Hóra se stala vzorem pro pozdější křesťanské zobrazování Madonny.

Bohyně Hathóra.

Kromě bohů v podobě zvířat uctívali staří Egypťané i zvířata sama, pokud se vyznačovala určitými zvláštními znameními. Nejznámějším, kterému se věnoval nejokázalejší kult, jakého se kdy nějakému zvířeti dostalo, byl Apis, posvátný býk města Memphis, kterého Egypťané považovali za služebníka boha Ptaha (stvořitele světa). Toto posvátné zvíře bývalo v chrámu. Starali se o něj knězi. Když zemřelo, bylo za slavnostních ceremonií zabalzamované a pochované, a na jeho místo nastoupilo nové zvíře se stejným znamením. Byla objevena hrobka posvátných býků Apisů, ve které se tato posvátná zvířata pochovávala od dob Ramesse Velikého až po Ptolemaiovce.
V jednom z výroků Ptahhotepa, velkovezíra faraóna Džedkaréa (2.500 let př. n. l.), se praví: „Nebuď pyšný, že něco znáš. Uč se od moudrého stejně jako od nevědomce, protože umění žít je nesnadné a protože žádný umělec nezná všechno, co je třeba znát! Někdy ti může dát dobrou radu i otrokyně tvého mlynáře!“ (José Pijoan: Dějiny umění 1, Praha 1982, s. 57).

Posvátný býk Apis.
Na čele má bílý trojúhelník. Je to jedno ze zvláštních znamení, kterými se lišil od ostatních zvířat.

Tabulka vývoje písma:

Ukázka vývoje písma na prvních pěti písmenech latinky (dle F. Moravčíka 1979).

Skot byl symbolem zemědělství, protože zemědělskou prací, při které byl nezbytným pomocníkem, počala civilizace;
česky: vůl > vůle > volba.
Býčí/volské spřežení – symbol síly, vůle, mobility, symbol apoštolů;
tur – bos primigenius (latinsky) > genius, gens; býk/vůl (viz také evangelista Lukáš nebo Šalamounův chrám v části 10a hypotézy P. Šimíka).

Zemědělství – počátek civilizace.


Kristus žehná Lukáši a jeho Evangeliu. Celek a detail.

Apokalypsa ze Saint-Sever. Kristus žehná Lukáši a jeho Evangeliu. V portálu nad oběma postavami symbol evangelisty Lukáše – býček s modrými kopýtky. Albigenská škola, 1028-1072. Národní knihovna Paříž.

Pracující skot se stal symbolem apoštolů všech dob, kteří se lopotí při šíření víry, a je v patristice takto používán (Dt 25, 4; 1 Kor 9, 9; L 9, 62; Mt 13, 18)¹¹ > symbol pluh.

Býk se stal symbolem apoštolů všech dob.

patristika (z lat.) círk. vědecká disciplína zabývající se studiem teologického, filosofického a politicko-sociálního učení křesťanských myslitelů 2.-8. století (tzv. církevních Otců).

11 Dorothea Forstner: Die Welt der christlichen Symbole, Verlag Tyrolia, Innsbruck-Wien 1986, s. 287.

Pojednání o rybolovu, lovu a polních pracích.

Orba párem býků. Iluminace z řecky psaného pojednání o rybolovu, lovu a polních pracích.
11. století, Itálie.

Této symboliky použil autor Života sv. Metoděje (kap. VII), když se sv. Cyril na smrtelném loži loučil se svým bratrem sv. Metodějem. V německé verzi encykliky papeže Jana Pavla II. „Slavorum Apostoli“, dané v Římě v roce 1985 u příležitosti 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje, připomínající evangelizační dílo sv. Cyrila a sv. Metoděje, tento úryvek (citát) ze ŽM zní (II/6):

Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj „tlačili pluh do stejné brázdy“.

„Siehe, Bruder, wir haben das gleiche Geschick geteilt und den Pflug in dieselbe Furche gedrückt; ...“.

Německá verze.

(www.vatican.va/holy_father/john_paul_ii/encyclicals/
documents/hf_jp-ii_enc_19850602_slavorum-apostoli_ge.html).

der Pflug (něm.) pluh
die Furche (něm.) brázda

Doslovný český překlad:

„Hleď, bratře, sdíleli jsme společný osud a pluh jsme tlačili do stejné brázdy; ...“.

Doslovný český překlad.

Podobně i v anglické a italské verzi encykliky je řeč o pluhu a oráčích, zatímco v polštině a slovenštině se jedná o souspřeží a brázdu.
Srovnej tuto větu v českém překladu Života sv. Metoděje od J. Vašici (1996) (viz P. Šimík – část 10a „Život sv. Metoděje“).

5. Výklad oráčské scény

Ve mně proto malba s námětem orby vyvolává naprosto přesnou a konkrétní představu:
„Oráč za pluhem s Písmem v ruce, král, vládce, křesťanský sjednotitel s cílem dosažení míru (křesťanství)“.
Oráčská scéna je vyjádřením proroctví Izajáše a její poselství je zřejmé: „Byli jsme křesťané za života našich předků (zemědělců),¹² naši identitu jako Slované-křesťané si zachováme pomocí Písma svatého, které nám přinesli a přeložili do našeho jazyka Konstantin a Metoděj“.
kresťjanin (rusky) zemědělec, rolník, sedlák

Navrhované řešení.
Oráčskou scénou je proklamativně vyjádřeno založení vlastní moravské církve králem Rostislavem.

12 Olexander Schokalo: Árijská epocha Ukrajiny. In: Časopis Ukrainische Welt, ročník 3, březen-duben 1994, s. 4 (vychází i v anglické mutaci).

V symbolice znojemské oráčské scény při správném určení vyobrazených postav proto nelze spatřovat „povolání od pluhu“, ale právě naopak „povolání k pluhu“!

Povolání k pluhu.

Oráčská scéna ve Znojemské rotundě.

Oráčská scéna ve 3. pásu maleb ve Znojemské rotundě přímo proti vstupním dveřím. Párek býků zapřažených do pluhu, za ním tři postavy v pláštích: Konstantin Filosof, král Rostislav a opat Metoděj, vpravo na stromě zavěšené střevíce a mošna.
Konstantin se levou rukou dotýká pluhu.

Oráčskou scénu lze pak interpretovat takto: „Král Rostislav připravil půdu pro další úspěšné šíření křesťanství mezi Slovany pozváním Konstantina a Metoděje, kteří stojí po jeho boku, a kteří svým dílem Moravany (a ostatní Slovany) zapojili do celoevropské civilizace“ (viz P. Šimík – část 10a „Ne jeden, ale tři oráči“).
Na jiného panovníka významový obsah maleb ani aplikovat nelze. „Následně vyobrazení panovníci ve 3. pásu maleb jsou křesťané, jejich zbraní je slovo Boží (Žd 4, 12)¹³ a zemi v léno převzali ne od světských vladařů, ale od Boha“.
Vznik maleb kladu stejně jako P. Šimík do doby Břetislavovy. Český světec sv. Václav, vyobrazený v rotundě v přilbě spasení, žil duchem – přesvědčením, ve kterém byla rotunda vystavěna a vymalována. Moravané i Češi mají společné historické počátky.

Závěr.
V oráčské scéně jsou u pluhu vyobrazeni král Rostislav a Konstantin s Metodějem dále následovaní křesťanskými panovníky.

13 Pavlův dopis Židům (Žd 4, 12):
12. Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Pavlův dopis Židům (Žd 4, 12).

Kosmova kronika byla psána až v době, kdy na místo Slova promlouval meč. Benediktini byli v klášterech nahrazováni premonstráty. Olomouckým biskupem se stal Jindřich Zdík. To už je ale jiná, dlouhá, bolestná epocha.

Karla Honzková

ZPĚT na stranu NÁZORY

Další stránky, které byste neměli vynechat.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno