Výzkum Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě		Výzkum Hradiště sv. Hypolita.
Starobylá osada Hradiště leží na vrcholu nápadné a strategicky významné skalní ostrožny na SZ okraji města Znojma, v malebném přírodním rámci CHKO Podyjí. V jejím centru se rozkládají prostorné budovy proboštství Křížovníků s červenou hvězdou a kostel sv. Hypolita, který dal i jméno první osadě. Ve starší literatuře, v písemných pramenech i na mapách je místo označováno za Hradiště sv. Hypolita (Pöltenberg), patrně dle blízkého St. Pöltenu v sousedním Rakousku.		Hradiště z hlediska zeměpisného. Na obrázku vidíte průhled barokní branou od západu do prostoru centrálního velkomoravského hradu s kostelem sv. Hypolita.
Ostrožna (obr. 1), dosahující výšky 332 m n. m., se vypíná přímo naproti znojemskému hradu a od města je na SV oddělena hluboce zaříznutým, romantickým údolím Gránického potoka. Její jižní svahy se zase strmě sklánějí k řece Dyji a na jihozápadě do údolí potoka Pivovarského. Pouze od SZ je otevřena do mírně zvlněného terénu a tedy poměrně dobře přístupná.		Mapa z roku 1907.
Obr. 1. Plán ostrožny s Hradištěm sv. Hypolita.		Obr. 1. Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě. 1. Kostel sv. Hypolita 2. Kaple sv. Antonína 3. Kaple sv. Eliáše 4. Znojemský hrad 5. Rotunda sv. Kateřiny
Velmi vhodnou polohu k osídlení a vybudování přírodou dobře chráněného opevněného sídliště rozpoznali lidé již v pravěkém období (Kalousek, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě-Hradišti na Moravě, SPFFBU C IV, 13-14, Brno 1955). Největšího významu však Hradiště nabylo v době staroslovanské. Nálezy z posledních výzkumů jednoznačně dokládají zdejší slovanské osídlení dokonce již od 8. století n. l. Ve velkomoravském období pak byla plocha vrcholu ostrožny, dosahující rozlohy přibližně 20 ha, silně opevněna. Vzniklo tak velmi prostorné výšinné hradiště. Významem je lze dosti dobře srovnat s bohatými velkomoravskými mocenskými centry v pomoravské oblasti (Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště, Pohansko u Břeclavi), patřilo k nejrozsáhlejším svého druhu a rozhodně představovalo v soustavě velkomoravského pásu opevnění, rozkládající se v přímé dotykové oblasti s východofranským prostředím, významné středisko celého kraje.		Osídlení Hradiště.
V odborné literatuře nebyla dosud znojemskému hradišti věnována taková pozornost, jakou si rozhodně zasluhovalo. Přehled starších prací shrnul L. Havlík (Havlík, L.: Znojemské Hradiště sv. Hypolita II, III, VVM 10, 133-138, Brno 1955), ale věnovali mu pozornost i další autoři (Dostál, B.: l. c. 1961, 116; Podborský, V.-Vildomec, V.: Pravěk Znojemska, Praha 1972).		Zmínky v odborné literatuře.
Z archeologického hlediska si místa nejdříve povšiml J. Palliardi, který zde již koncem minulého století provedl terénní výkopy a na jejich základě přinesl první informace o hradišti a jeho osídlení v průběhu mladší doby kamenné, doby halštatské a stěhování národů (Palliardi, J.: Přehledný výsledek mého letošního bádání archeologického, ČVMSO VIII, 153-161, Olomouc 1891). Potvrdil, že ostroh byl pak Slovany ze západní – přístupové strany opevněn vnějším a vnitřním valem a že slovanské hradiště, které využilo opevnění z doby halštatské, se skládalo ze dvou samostatných celků – hradu a předhradí. Toto zjištění opakovali i další badatelé (Červinka, I. L.: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno 1928, 86). V následujícím období byl však zájem o lokalitu malý a nevýrazný. Pouze příležitostně zde zachraňovali archeologické památky F. Vildomec, J. Weidenthaler a A. Hudec.		První archeologické výzkumy.
Teprve v souvislosti s nebývalým rozvojem archeologického bádání po roce 1948 a s jeho soustředěným zaměřením na slovanské památníky došlo v roce 1949 i na znojemském hradišti k zahájení první etapy velkých terénních výzkumů. Byly prováděny nejprve pracovníky a studenty pedagogické a později filozofické fakulty UJEP pod vedením prof. F. Kalouska. Značnou měrou se na nich podílel také doc. dr. B. Dostál, CSc., který dílčí výsledky výzkumů na pohřebišti u kostela sv. Hypolita publikoval (Dostál, B.: l. c. 1968, 7-66). Na Hradišti byla tehdy ve spolupráci s Jihomoravským muzeem vybudována dokonce samostatná archeologická expedice. Její členové tu pracovali až do roku 1957. Provedli řadu odkryvů a sond, kterými v trvale osídleném prostředí hradu a předhradí ze dvou třetin obvodové délky vysledovali průběh valu a zjistili tak přesný rozsah hradiska (Kalousek, F.: l. c. 1955, 9-30; Kozel. J.: Výzkum slovanského hradiště ve Znojmě-Hradišti v r. 1954, VVM 10, 112-115, Brno 1955; Sýkora, J.-Boudný, K.: Archeologické výzkumy na staroslovanském hradišti ve Znojmě-Hradišti 1949. In: Z dávných věků II, 1949, 210-217; Dostál, B.: Archeologický výzkum ve Znojmě-Hradišti v r. 1957. In: Podyjí 1, 1958, 81-84).		Velké terénní výzkumy.
Obr. 2. Průběh valu hradiska.		Obr. 2. Průběh valu hradiska.
Výzkumy přinesly závažná zjištění k otázkám velkomoravské opevňovací techniky. Potvrdilo se, že na SZ straně hradiště před mohutným dřevohlinitým tělesem hradby, tvořeným dvěma řadami srubových komor, z nichž vnitřní měla obytnou funkci, byl v podložní skále vysekán až 8 metrů široký a 3 metry hluboký, klínovitě profilovaný příkop (Kalousek, F.: l. c. 1955, 20-21). V opevnění akropole byla zjištěna přítomnost čelní kamenné plenty.		Velkomoravská opevňovací technika.
Na všech zkoumaných místech zachytil výzkum také zbytky zuhelnatělých trámů, mocné vrstvy propálených zemin a popela. Tyto průkazné stopy prozrazovaly způsob zániku mocného velkomoravského opevnění. Stalo se tak v důsledku obrovského požáru někdy v polovině 10. století. Rámcové datování náhlé katastrofy potvrdil objev nepohřbené ženy, která zahynula pod zříceným tělesem valu. Náušnici s hrubším závěskem a kličkovitě ukončeným spodním obloukem, nalezenou u jejího spánku, ale i tři skleněné korálky (podélně členěný, soudkovitý se zatavenou trubičkou a příčně členěný) bylo možno vročit do první poloviny 10. století (Dostál, B.: l. c. 1961, 115).		Stopy obrovského požáru.
K polovině 10. století se konečně vztahuje nepodložená historická zpráva o hradu Znojem, zprostředkovaně dochovaná u Tomáše Pešiny z Čechorodu (Pešina, T.: Mars Moravicus, 1677, 231, 238). Podle ní ke Znojmu-Hradišti prý v letech 945 – 947 přitáhli Maďaři. Jejich prvnímu náporu se měl hrad ještě ubránit, ale následující tažení již nevydržel a padl. Hradiště prý bylo dobyto někdy mezi léty 949 – 957 a společně s celým krajem zpustošeno (Havlík, L.: Znojmo, z minulosti města a jeho památek, Brno 1956, 18). V tomto případě archeologická zjištění korespondují se zmíněnou historickou zprávou a vzájemně se podepírají.		Zpráva o dobytí Hradiště Maďary.
Prof. F. Kalousek se svými spolupracovníky soustředil pozornost také do centra hradu, kde se v blízkosti stávající církevní stavby podařilo zachytit zbytky staršího zdiva a k němu přináležející pozdně hradištní a novověké pohřebiště (Dostál, B.: l. c. 1968, 7-66). I když tehdejší několikaleté úspěšné výzkumy přinesly řadu pozoruhodných a důležitých informací, nemohly být úplné. Na jejich základě nebylo možno vyslovit širší závěry a vyjádřit se k celému souboru problémů. Chyběly odpovědi na důležité otázky spojené se strukturou osídlení opevněného hradu a předhradí, s politickým a hospodářským životem i s kulturní vyspělostí obyvatel velkomoravského hradiště. Tedy otázky, jejichž řešení se očekávalo od tehdy již plánovaného dlouhodobého archeologického výzkumu. Jeho první fáze se zcela logicky zaměřila nejprve na opevnění, a tedy na vymezení rozsahu památníku a na průzkum jeho centra.		Výzkum centra hradu.
I když byla jasně prokázána existence velkomoravského hradiště, nepodařilo se zachytit více sídlištních objektů uvnitř hradu a předhradí ani velkomoravské pohřebiště a vysledovat i ostatní výrazné sídlištní nálezové okolnosti. Snad to byl jeden z důvodů, proč expedice UJEP v roce 1957 opustila Znojmo a kdy F. Kalousek přenesl badatelský zájem do oblasti dolního Podyjí a Pomoraví, na Pohansko u Břeclavi, to znamená k dnešní hranici Moravy. V průběhu následujících třiceti let stálo znojemské hradiště zcela stranou pozornosti archeologů. Bylo tomu tak i přesto, že zde v důsledku čilé stavební činnosti docházelo ke značným zásahům do terénu a tím k poškozování a ničení památek. Jádro hradiště bylo již dříve značně porušeno středověkou a novověkou zástavbou a omezený prostor vhodný pro archeologické odkryvy se neustále zmenšoval. Více možností poskytovaly okrajové plochy v zahradách jednotlivých místních obyvatel. V poslední době se však i tato místa dostala do popředí zájmu stavebníků.		Ukončení bádání ve Znojmě v roce 1957.
Zcela vážně se uvažovalo o rozsáhlé výstavbě rodinných domků na jižním okraji hradišťské ostrožny. Uskutečněním této akce by bývalo jistě došlo ke zničení vzácných kulturně historických památek a téměř k úplnému zániku archeologické lokality, která rozhodně patří k významným místům naší nejstarší národní minulosti. Navíc dosud nevydala mnohá svědectví o svém postavení a významu v mocenské a hospodářské skladbě Velké Moravy. Na doporučení tehdejšího ředitele AÚ ČSAV v Brně akademika Poulíka byla plánovaná výstavba na Hradišti zastavena s odůvodněním naléhavé nutnosti rozsáhlejšího a dlouhodobého archeologického výzkumu, zaměřeného především k poznání slovanského (velkomoravského) období.		Výstavba na Hradišti zastavena.
V roce 1986 se archeologického výzkumu Hradiště sv. Hypolita ujímá katedra historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením doc. PhDr. Bohuslava Klímy, CSc.		Obnovený zájem archeologů o Hradiště.
Obr. 3. Lokality zkoumané v letech 1996 – 1998.		Obr. 3. Hradiště sv. Hypolita s vyznačením zkoumaných ploch v letech 1996 – 1998. LEGENDA: 1. Kostel sv. Hypolita 2. Kaple sv. Antonína
Po deseti letech průzkumných prací začalo konečně Hradiště vydávat významná svědectví a zcela jedinečné nálezy, které jsou stejně hodnotné jako nálezy z pomoravských center – Mikulčic, Starého Města u Uherského Hradiště a Pohanska u Břeclavi. Podtrhují velký význam pevnosti Znojemu v období 8. až 10. století jako ústředního, velmi silného mocenského, hospodářského a také kulturního centra celé jihozápadní Moravy, které tvořilo důležitý opěrný bod a zabezpečovalo první ochranu Velkomoravské říše proti nebezpečným útokům východofranských vojsk.		Velkomoravské nálezy
Nejvýznamnější velkomoravské nálezy pocházejí ze tří hradišťských lokalit (obr. 3) A (hospodářský areál proboštství), B (zahrada pozemku na předhradí) a C (v těsné blízkosti kostela sv. Hypolita):
[ Lokalita A | Lokalita B | Lokalita C ]
Rok 1998 dokonce B. Klíma hodnotí jako nejúspěšnější v celé historii zdejšího archeologického působení. Odkrytí velkomoravského pohřebiště to jen potvrzuje. Všechny poznatky a nálezy této sezóny tvoří bohatou základnu pro zpracování historie Hradiště a dokumentují velikost i význam velkomoravského Znojma v rámci dějin Velké Moravy. Opět se také potvrdila nutná péče o tuto významnou památku, o její ochranu a současně také potřebu dalších výzkumů, k jejichž realizaci v letošním roce přispěli pouze členové a sponzoři Nadace sv. Hypolita.
Archeologický výzkum hradiště sv. Hypolita nadále pokračuje. V roce 2007 byl korunován objevením rozsáhlého velkomoravského pohřebiště vně opevněného areálu hradiště. Aktuální informace naleznete na adrese: www.znojmo-hradiste.wz.cz.		Objev pohřebiště!
		Aktuální info.
Archeologický výzkum raněrománské rotundy P. Marie na Starém Brně.		Klikněte ZDE.
Archeologický výzkum románské rotundy Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny na znojemské hradní ostrožně.		Klikněte SEM.

Bohuslav Klíma: Archeologický výzkum ve Znojmě-Hradišti.
Volně zpracoval Petr Šimík.

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno