ani_nova.gif (2304 bytes)VÝZKUM

ROTUNDA P. MARIE
n  a     S  t  a  r  é  m     B  r  n  ě
Dana Cejnková
Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře

Dana Cejnková (1992)
Konec strany
Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře.

Pozornost archeologů Muzea města Brna se koncem 70. let obrátila ke Starému Brnu. Tato část města, klíčová pro poznání vzniku a nejstarších dějin Brna, totiž nevydala ani zlomek svého tajemství. Jedním z neobjasněných problémů, který bylo tehdy možné řešit, byla otázka stáří a nejstarší podoby kostelíka P. Marie. Kostelík stával až do 80. let 18. století v areálu kláštera a byl při přestavbě klášterních budov zbourán. Jeho gotická podoba i přesné umístění je známo z brněnských vedut a z plánové dokumentace 18. a 19. století. Přesto došlo při jeho výzkumu k pozoruhodnému objevu.
ZPĚT na začátek strany
Začátek strany
První písemná zpráva
Konec strany
D. Cejnková: Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře. In: Forum Brunense 1992, Sborník prací Muzea města Brna, Brno 1992, s. 11-20.
Kostelík P. Marie je jedním ze tří kostelů, které byly postaveny na Starém Brně ještě před lokací Brna. První písemná zpráva o jeho existenci pochází z roku 1210, kdy jej získal Lev z Klobouk a daroval jej premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Po několikeré změně majitele získal majetek na Starém Brně s patronátním právem kostela P. Marie roku 1323 Jan Lucemburský a věnoval jej Elišce Rejčce. Královna ještě téhož roku založila u kostela klášter cisterciaček a kostel P. Marie sloužil klášteru.1 Roku 1333 založila ještě Eliška Rejčka u kláštera špitál a po dokončení stavby velkého konventního kostela byl původní kostelík P. Marie přidělen špitálu. Koncem 15. století byl patrně poničený kostel opraven a znovu posvěcen, tentokrát na patrocinium sv. Anny.2
ZPĚT na začátek strany
Dana Cejnková (1992)
Orientační plánek Starého Brna
Konec strany
První písemná zpráva z roku 1210.
pl_stbrn.gif (18851 bytes)
 Plánek Starého Brna s objekty starobrněnského kláštera.
ZPĚT na začátek strany
První písemná zpráva
Zjišťovací sonda rozšířena na výzkum
Konec strany
Orientační plánek Starého Brna.
Legenda:
1 červená – areál starobrněnského kláštera s chrámem Nanebevzetí P. Marie, šipkou označeno místo, kde stál původní gotický kostelík;
2 modrá – tok řeky Svratky;
3 žlutá – hlavní komunikace.
Poznámka: červenou linkou je vyznačena tramvajová síť.
Archeologický výzkum, původně plánovaný pouze jako zjišťovací sonda, měl za úkol ověřit umístění kostelíka P. Marie a zjistit, zda před jeho gotickou stavební fází neexistovala starší stavba.3 Tento předpoklad se plně potvrdil a výzkum byl proto rozšířen a pokračoval v letech 1976-1983.
Výzkum byl zahájen odkrytím zjišťovací sondy v severozápadním rohu dvora, který přiléhá k závěru katedrálního chrámu. V těchto místech, v hloubce cca 10 cm, byla odkryta celá východní část hledaného gotického kostela P. Marie. Nalezenou část tvořilo presbyterium se dvěma bočními kaplemi. Západní část chrámu, téměř celá loď, nemohla být zkoumána, protože leží pod stojícím křídlem kláštera.
ZPĚT na začátek strany
Orientační plánek Starého Brna
Rozměry gotického kostelíku P. Marie
Konec strany
Zjišťovací sonda rozšířena na výzkum.
Gotický kostelík P. Marie byl vybudován na půdorysu jednoduchého kříže s polygonálním závěrem s vnějšími opěrnými pilíři. Celková délka odkryté části byla 15,8 m, z toho délka presbyteria činila 12 m; šířka lodi 13 m, šířka presbyteria 8 m. Nadzemní zdivo bylo v poměrně neporušeném stavu dochováno do výše cca 80 cm: síla obvodového zdiva je 100-110 cm, v presbyteriu pouze 80 cm. Použitým stavebním materiálem je lomový kamen spojovaný maltou.
Základy kostela, zděné stejným způsobem, byly v interiéru o 20 cm odsazeny a zapuštěny do hloubky 320 cm. Vnější stranu zdiva ukončuje profilovaná kamenná římsa, kterou nacházíme i na opěrných pilířích v závěru presbyteria. Do jižní stěny presbyteria bylo v interiéru osazeno sedile vystupující z líce zdiva.
Uprostřed na podélné ose presbyteria stála poměrně dobře dochovaná kamenná oltářní menza, která byla dole rozšířena o podezdívku. Kamenné zdivo menzy bylo omítnuto bílou hlazenou omítkou, na které bylo rozeznatelné nevýrazné cihlově červené kvádrování.
ZPĚT na začátek strany
Zjišťovací sonda rozšířena na výzkum
Čtyři maltové podlahy
Konec strany
Rozměry gotického kostelíku P. Marie.
Nadzemní zdivo, základy kostela a kamenná oltářní menza.
V průběhu archeologických prací v prostoru interiéru gotického kostela byly postupně nalezeny 4 nad sebou ležící maltové podlahy. Nejstarší z nich, zjištěná v hloubce 50 cm pod povrchem, nesla negativní otisky diagonálně kladených čtvercových dlaždic o rozměrech 16×16 cm. Jednalo se o keramické dlaždice červené barvy o síle 4 cm, které byly nalezeny pouze ve fragmentech. Výplně mezi jednotlivými zbytky podlah tvořila stavební suť. Ta obsahovala zlomky keramiky a skleněných okenních terčíků.4
Při barokní přestavbě tohoto kostelíka došlo k odstranění některých gotických prvků, včetně klenby, kterou nahradila klenba barokní. Současně byla přistavěna k jižní straně věž se schodišťovým přístavkem. Do základů obou těchto přístavků byly vestavěny četné gotické architektonické články, předtím odstraněné z čistě gotické stavby.
ZPĚT na začátek strany
Rozměry gotického kostelíku P. Marie
Románský jednolodní kostelík
Konec strany
Čtyři nad sebou ležící maltové podlahy.
Barokní přestavba.
Další průběh odborných prací potvrdil správnost původních hypotéz, že gotický kostelík P. Marie není nejstarší stavbou v tomto prostoru. V interiéru kostela byl v hloubce cca 80 cm zachycen půdorys románské stavby. Šlo o východní polovinu půdorysu románského jednolodního kostelíka, který měl přibližně čtvercovou apsidu. Západní část kostelní lodi je opět v základech západního křídla kláštera a tedy v současné době pro výzkum nepřístupná. Zdivo románského kostela nebylo při gotické přestavbě odstraněno, ale jen upraveno. To znamená, že bylo ubouráno do potřebné výše, tedy do úrovně gotické podlahy. Nový, gotický kostel, byl k románskému zdivu přistaven zvenku. Tak se vnitřní rozměry gotického kostela zvětšily v podstatě o dvě šířky románského zdiva.
ZPĚT na začátek strany
Čtyři maltové podlahy
Základy románského kostelíka
Konec strany
Románský jednolodní kostelík.
V hloubce 80 cm zachycen půdorys románské stavby.
Masivní základové zdivo románského kostela tvořily velké lomové kameny spojované maltou. To vše zapuštěno do hloubky 240 cm. Na stavbu nadzemního zdiva byly použity větší kamenné kvádry. Byly jen zběžně opracované a kladené do řádků. Na žádné vnitřní stěně nebyly zjištěny omítky. Ale na vnější straně závěru románského presbyteria se nacházela částečně dochovaná hladká vápenná omítka se zbytky bílého kvádrování. Nález těchto vnějších omítek umožnil stanovit úroveň vnějšího terénu v okolí kostelíka, který je v hloubce cca 240 cm. Po porovnání s vnitřní úrovní podlahy románského kostelíka činil rozdíl cca 60 cm. To znamenalo, že vnitřní úroveň podlahy kostela byla položena výše než okolní terén. Stejná nálezová situace byla i při archeologickém výzkumu kostelíka bývalého benediktinského proboštství Na luhu v Brně-Komárově, kde byl také zjištěn značný výškový rozdíl mezi úrovní prahu románského vchodu do kostelní lodi a okolním terénem. Oba tyto církevní objekty ležely v přibližně stejném prostředí, v inundační oblasti, kde byla poměrně vysoká úroveň spodní vody a akutní nebezpečí záplav. Proto je možné tento jev vysvětlit snahou zamezit vniknutí vody do interiéru kostela zvýšením podlah nad okolní terén.
ZPĚT na začátek strany
Románský jednolodní kostelík
Nejvýznamnější nález (1978)
Konec strany
Základy románského kostelíka.
V hloubce 240 cm zběžně opracované větší kamenné kvádry kladené do řádků.
Nejvýznamnější nález tohoto archeologického výzkumu přinesla výzkumná sezóna roku 1978. Tehdy došlo při začišťování zdiva a podlah románské stavby k objevu půdorysu románské rotundy (viz obr. níže). Nejdříve se výzkum soustředil na vystopování jejího celého obrysu v mladším zdivu. A až potom zahájeno postupné obnažování. Nejlépe byla zachována východní a severní část stavby. Protože severní část válcové lodi a část apsidy pohltilo mladší románské zdivo, zachovaly se tyto části v úplnosti. Podobně se původně dochovala i celá apsida rotundy, ležící uvnitř románského presbyteria. Západní část lodi je zachována hůře, protože byla silně poškozená výstavbou gotické kamenné krypty. Jižní část lodi zachycena nebyla. Popsaná nálezová situace nám tedy ukazuje, že při výstavbě románského kostelíka nechali jeho stavitelé starší stavbu stát, pouze její zdivo ubourali do úrovně podlahy nově budovaného kostela. Proto se rotunda dochovala dobře včetně části nadzemního zdiva. K výraznějšímu poškození pak došlo až při gotické přestavbě, která ubourala část jižní válcové lodi. K největšímu zásahu do zdiva rotundy došlo při přestavbě obou krypt, které s největší pravděpodobností náležely též ke gotické stavbě.
ZPĚT na začátek strany
Základy románského kostelíka
Půdorys tří stavebních fází kostela
Konec strany
Nejvýznamnější nález přinesla výzkumná sezóna roku 1978.
Objev půdorysu románské rotundy.
 Nálezová situace v SZ rohu dvora západního křídla kláštera.
ZPĚT na začátek strany
Nejvýznamnější nález (1978)
Krypta poškodila apsidu rotundy
Konec strany
Půdorysy tří stavebních fází kostela P. Marie na Starém Brně.
Legenda:
1 černě – zdivo raně románské rotundy;
2 šrafovaně – románský kostelík;
3 bíle – gotický kostelík s opěrnými pilíři;
4 tečkovaně – barokní přístavby v jižní části.
První krypta, ležící na jižní straně před oltářem, byla umístěna do vnitřního rohu presbyteria románského kostelíka, jehož zdivo tvoří její východní a jižní stěnu. Zbylé dvě zdi jsou cihlové, stejně jako podlaha krypty. Tato krypta výrazně poškodila apsidu rotundy.
Druhá krypta, postavená na podélné ose kostela mezi oběma bočními kaplemi, byla vybudována z kamene kladeného na maltu. Na výstavbu krypty bylo použito kamene ze západní části rotundy, destruované při jejím výkopu. Obě krypty nesou výrazné stopy druhotného narušení, byly patrně vyloupeny. Byly zasypány stavební sutí a tím pádem neposkytly žádný archeologický ani kosterný materiál.
Vnitřní prostor apsidy rotundy byl vyplněn litým zdivem. Průzkum složení potvrdil předběžnou domněnku o tom, že k tomu došlo při románské přestavbě asi ze statických důvodů, aby byly zpevněny základy nové stavby.5
ZPĚT na začátek strany
Půdorys tří stavebních fází kostela
Zdivo z kamenných kvádříků
Konec strany
Krypta poškodila apsidu rotundy.
Na stavbu druhé krypty použito kamene ze západní části rotundy.
Nadzemní zeď rotundy je postavena z nízkých do řádků kladených kamenných kvádříků (d. 20-40 cm) spojovaných tenkou vrstvou malty. Vnější líc zdiva byl zachycen na dvou místech severní válcové lodi, původně zcela zazděný do románské zdi. V interiéru lodi rotundy byly zjištěny stopy tenké vápenné omítky. Základové zdivo vysoké pouze asi 30 cm je zděno z lomového neopracovaného kamene kladeného do hlíny. Síla nadzemního zdiva se pohybuje od 78 do 80 cm, základ předstupuje v interiéru o cca 15 cm. Vnitřní průměr válcové lodi je asi 600 cm, vnější 760 cm.
Výzkum zdiva objevené rotundy probíhal velmi pozvolna po tři výzkumné sezóny. Postupně bylo zdivo vysekáváno z mladších staveb tak, aby ani jejich charakter nebyl výrazně porušen. Při vysekávání vyzdívky apsidy rotundy a při obnažování jejího vnitřního líce byly pod ní zjištěny stopy napříč kladených dřevěných prken, patrně součást podlahy apsidy. Těsně nad touto vrstvou a pod kamennou vyzdívkou ležely zlomky mladohradištní keramiky (i. č. 313 605-313 632). Uvnitř válcové lodi rotundy ani hluboká sonda nezjistila podobné stopy po zbytcích dřevěné podlahy ani další archeologické nálezy vztahující se ke zkoumaným objektům. Na dně této sondy v hloubce 300-320 cm byla zachycena část pravěkého objektu kultury zvoncových pohárů.
ZPĚT na začátek strany
Krypta poškodila apsidu rotundy
Průzkum okolního terénu
Konec strany
Zdivo z nízkých kamenných kvádříků na maltu.
Základy z lomového neopracovaného kamene kladeného do hlíny.
Síla zdiva a rozměry válcové lodi rotundy.
Hluboká sonda v lodi rotundy.
Protože vlastní průzkum prostor objevených staveb nepřinesl další materiál použitelný k jejich datování, přistoupilo se v dalších letech k průzkumu okolního terénu, kde byly objeveny četné hroby. Sondy byly nejprve vedeny po obou stranách oltářní menzy gotického kostela, později byla tato menza rozebrána a prozkoumán prostor pod ní. Dále pokračoval výzkum vně základů gotického kostela, a to na severní, východní a jižní straně. brnozaus.gif (1323 bytes)Všechny sondy obsahovaly obrovské množství kosterního materiálu, horní vrstvy byly velmi poškozené, teprve od hloubky cca 250 cm se objevovaly celé kostry. V sondách bylo zjištěno až 6 vrstev hrobů nad sebou. Hroby většinou byly bez nálezů, u některých byly zjištěny stopy rakví nebo dřevěných podložek. U některých hluboko položených hrobů byly nalezeny přídavky – drobné stříbrné esovité záušnice o průměru 15-16 mm, několik páskových prstenů se štítky.
ZPĚT na začátek strany
Zdivo z kamenných kvádříků
Hrob z nejnižší vrstvy severní sondy
Konec strany
Průzkum okolního terénu.
Až šest vrstev hrobů nad sebou.
Stříbrné esovité záušnice.
brnobrad.gif (1768 bytes)Pouze několik hrobů má ale větší význam pro datování nalezených staveb. Pod gotickou menzou byl nalezen hrob, kde pohřbený držel v dlani parvus Václava II., ražený po roce 1300. Velmi zajímavý se jeví i hrob z nejnižší vrstvy severní sondy přiléhající ke gotickému zdivu, kde jako milodary byly dány železný nůž (nalezen ve velmi špatném stavu, nepodařilo se ho dochovat) a železná sekyrka s trny (i. č. 313 937).
ZPĚT na začátek strany
Průzkum okolního terénu
Hroby malých dětí – batolat
Konec strany
Hrob z nejnižší vrstvy severní sondy.
Železný nůž.
Železná sekyrka s trny – bradatice.
Ve velké kumulaci hrobů, z nichž většina je velmi poškozena zejména hloubením dalších hrobových jam, výrazně vystupuje skupina dětských hrobů, soustředěných v prostoru pod odbouranou gotickou menzou. Od hloubky 90 cm bylo celkem v pěti vrstvách zjištěno 10 poměrně úplných hrobů velmi malých dětí – batolat. Hroby ležely těsně na sobě nebo v malých skupinkách. Byly bez milodarů. Ze zásypů mezi nimi pochází keramika z 11.-13. století a drobné bronzové předměty. Vyhodnocení těchto i všech ostatních hrobů antropology povede jistě k zajímavým výsledkům.
Nálezy keramiky, značně početné, nemohou bohužel k datování zkoumaných objektů výrazně přispět (s výjimkou keramiky získané z uhlíkové vrstvy v apsidě rotundy, kde ležela v původním uložení). Nejpočetnější skupinu nálezů poskytla odpadová, 50 cm silná vrstva přiléhající k severní straně presbyteria gotického kostela, jejíž podklad tvořila cihelná dlažba. Převážnou část nálezů tvořila kuchyňská keramika – hrnce, džbány, trojnožky aj., vesměs tmavý materiál se slídou. Méně je zastoupen materiál s polevami. Početně jsou zastoupeny zlomky kachlů nádobkových i s reliéfní výzdobou. Nálezy z této části výzkumu představují poměrně široký horizont s těžištěm v 2. polovině 15. století.6 Ve vnitřním prostoru kostelů i v jejich bezprostřední blízkosti byly též získány dosti početné nálezy zlomků keramiky. Většina však není v původním uložení, jedná se o vrstvy porušené stavební činností a zejména existencí hřbitova u všech tří kostelíků. Časové řazení této keramiky je od 11. do 17. století.
ZPĚT na začátek strany
Hrob z nejnižší vrstvy severní sondy
Datování církevních staveb
Konec strany
Dětské hroby.
Nálezy keramiky s těžištěm ve 2. polovině 15. století.
Keramika z vnitřního prostoru kostelíků pochází z 11. až 17. století.
K datování zkoumaných církevních staveb v prostoru starobrněnského kláštera není mnoho spolehlivých opor. Datování rotundy, o jejíž existenci písemné prameny nemluví, může upřesnit nález mladohradištní keramiky uvnitř apsidy a zejména nálezy z několika hrobů v její bezprostřední blízkosti. Sekera s ostny u násadního otvoru s týlem ukončeným obdélníkovou ploškou se hojně vyskytuje ve velkomoravském prostředí a jako horní hranice jejího používání bývá uváděn rok 1000.7 Zlomky keramiky z uhlíkové vrstvy v apsidě rotundy je možné časově zařadit k horizontu přelomu 10.-11. století. Vznik rotundy je možno s největší pravděpodobností položit do období kolem roku 1000. Snad koncem 12. století byla rotunda částečně ubourána a nahrazena románským kostelíkem, k němuž se nejspíše vztahuje první písemná zpráva z roku 1210, kde se hovoří o existenci kostela P. Marie na Starém Brně. Třetí gotický kostel, postavený po odbourání románské stavby, musel vzniknout po roce 1300 a nejspíše před rokem 1323 (založení cisterciáckého kláštera). Dolní hranici datování udává nález mince (parvus Václava II.).
ZPĚT na začátek strany
Hroby malých dětí – batolat
Shrnutí
Konec strany
Datování církevních staveb.
Velkomoravská bradatice používána cca až do roku 1000.
Výzkum dvora starobrněnského kláštera, zvláště nález raněrománské rotundy, přispěl podstatně k rozšíření našich poznatků o nejstarších dějinách předlokačního Brna, i když tato problematika zůstává nadále ne zcela vyřešena. Nálezy v okolí starobrněnské rotundy, dále sběry keramiky z výkopů na Václavské a Křížové ulici reprezentující nálezový horizont 10. a počátků 11. století a zejména nedávno provedený částečný průzkum lokality Modrý lev, kde jsou v přímé návaznosti velkomoravské a mladohradištní nálezy, ukazují, že v prostoru Starého Brna vznikla významná sídlištní aglomerace vázaná patrně na brod přes řeku Svratku. Po zániku hradiska Staré Zámky u Líšně na počátku 11. století, snad původního centra oblasti v době velkomoravské, přebírá patrně výraznou a vedoucí roli v osídlení Staré Brno, kde vznikají postupně tři významné sakrální objekty a trhová osada. Definitivní řešení významu osídlení na Starém Brně mohou výrazně ovlivnit další systematické výzkumy v prostoru Mendlova náměstí včetně prostoru na levobřeží řeky Svratky.
ZPĚT na začátek strany
Datování církevních staveb
Poznámky
Konec strany
Shrnutí.
Významná sídlištní aglomerace u brodu přes řeku Svratku.

Poznámky:
1)
Dřímal J., Dějiny města Brna I, Brno 1969, s. 38, 74-75.
2) Hurt R., O poloze starého kostela P. Marie v Brně, ČMM LVIII, 1971, s. 221.
3) Himmelová Z., Výzkum v areálu starobrněnského kláštera, PV 1976, Brno 1978, s. 93.
4) Viz pozn. 3.
5) Posudek zhotovený Státními restaurátorskými ateliéry Praha, uložený v MMB.
6) Viz pozn. 3.
7) Dostál B., Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě, Praha 1966, s. 71.
ZPĚT na začátek strany
Shrnutí
Poznámky.

Archeologický výzkum na velkomoravském Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. Klikněte ZDE.ani_sipl.gif (699 bytes)
Archeologický výzkum románské rotundy Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny na znojemské hradní ostrožně. Klikněte SEM.ani_sipl.gif (699 bytes)
ROTUNDY abecedně [ seznam | mapka ]
ROTUNDY chronologicky [ 9. století | 10. století | 11. století | 12. století | 13. století ]

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno

ZPĚT na úvodní stranu