BOLESLAV I. – kníže a bratrovrah?

IKONOGRAFIE
4. pásu maleb
Doplnění polemiky s dr. D. Třeštíkem – Otočené štíty, šišák sv. Václava, pláště knížat:
Petr Šimík
Boleslav I. – kníže a bratrovrah?

Seminář 18.2.1999.
Dr. J. Zástěra – ikonografie postav
4. pásu maleb – Boleslav I. – kníže a bratrovrah?

Hypotéza [ J. Zástěry | L. Konečného ]
Hypotéza [ P. Šimíka • 1 • 2a • 2b • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 10a • 10b • 10c • 11 • 12 ]
[ Pohan v církevní stavbě?! | Porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz ]

V roce 921, kdy náhle zemřel kníže Vratislav I., se měl vlády ujmout jeho nejstarší syn Václav. Ten však na knížecí stolec nenastoupil. Regentské vlády se ujala vdova po knížeti Vratislavovi, kněžna Drahomíra z rodu Stodoranů. Dá se říci, že reprezentovala jednu ze skupin českých velmožů, které r. 921 stály ve středočeském státě v protichůdných postojích, a to jak v otázkách mezinárodní orientace, tak vnitřní politiky. Řečeno ve zkratce, kněžna Drahomíra a její stoupenci se nechtěli smířit s Arnulfovým rozhodnutím, jímž se podřídil saskému Jindřichu Ptáčníkovi, zatímco příznivci kněžny Ludmily (Václavovy babičky), vdovy po Bořivojovi, jeho kroky podporovali.

Úvod
aneb troška historie nikoho nezabije.

Spor obou kněžen vyvrcholil ještě v září téhož roku. Drahomíra dala Ludmilu zavraždit a bavorské kněze vyhnat ze země. Příčinou rozporů mezi snachou a tchýní byla jistě i výchova synů, knížete Václava a Boleslava, o něž pečovala kněžna Ludmila.

Vražda kněžny Ludmily.

Některé legendy vysvětlují regentskou vládu kněžny Drahomíry nedospělostí Václava. Antropologicko-lékařský průzkum jeho tělesných pozůstatků však prokázal, že mu bylo v době otcovy smrti již více než dvacet let. Důvody tedy byly asi jiné. Opoziční strana Václavova se třeba neprosadila vůči skupině českých velmožů reprezentovaných Drahomírou.

Regentská vláda.

Její vítězství však bylo krátkodobé. Následujícího roku 922 donutil král Arnulf vojenskou mocí kněžnu Drahomíru, aby uznala jeho spojenectví s Jindřichem a přijala zpět vyhnané bavorské kněze. Prohra připravila Drahomíru o podporu domácích velmožů. Roku 924 po roztržce Drahomíry s velmoži došlo asi k bojům, které na knížecí stolec vynesly právoplatného dědice, knížete Václava, zástupce třetí historicky známé generace Přemyslovců.

Zásah krále Arnulfa.

V době svého nástupu roku 924 stál kníže Václav v čele státního útvaru, který zaujímal vedle pražského okolí ještě severozápadní Čechy a Pšovsko. Do jeho panství již nepatřily ani severovýchodní Čechy s charvátskými kmeny, ani východní část středních Čech zličského knížete z Kouřimi. Český kníže proto zřídil proti Charvátům bariéru na území Pšovska ve formě údělu, který předal mladšímu bratru Boleslavovi. Ten zde vybudoval staroboleslavské hradiště.

Staroboleslavské hradiště.

Ve vnitrostátní politice bylo knížeti jasné, že nestmelená knížectví, tehdy se rodícího českého státního útvaru, nemohou sama obstát v sousední konkurenci. Bylo nezbytné nepřemyslovská knížectví odstranit, vybudovat jednotnou státní správu, která by byla schopna postavit silné vojsko a s ním vzdorovat mocnému sousedovi.

Vnitropolitická situace.

Kníže Václav stranil dohodě mezi kmeny (Kristiánova legenda – boj s kouřimským knížetem) a byl proti násilnému sjednocování kmenových území v Čechách, které chtěli prosadit velmožové druhé strany v čele s jeho mladším bratrem Boleslavem. To mohlo být jedním ze základních motivů vznikajícího sporu mezi oběma bratry a mezi zájmy jejich družin a dalších vladyků. Svou roli asi hrála i ctižádost Boleslava, nespokojeného s malým údělem, který mu Václav poskytl.

Příčina sporu mezi bratry.

Je však třeba se zmínit o ještě jedné skutečnosti. Na jedné straně sice vznikly pro český stát tíživé závazky (500 hřiven stříbra a 120 volů ročně – Kosmas) vůči saskému sousedovi, na druhé straně však saský panovník podpořil vládu knížete Václava a opozice tak byla paralyzována. Je pozoruhodné, že délka vlády knížete Václava se kryje s dobou vlády Jindřicha Ptáčníka. Jindřich byl někdy r. 935 ochromen mozkovou mrtvicí a neprodleně poté došlo v září téhož roku k vraždě knížete Václava. Bezmocný Jindřich Ptáčník krátce nato v následujícím roce zemřel. Zdá se, že i tento moment mohl přispět k obratu české politiky.

Další důležité aspekty.

Spor bratrů a obou družin byl ukončen 28. září 935 bratrovraždou knížete Václava, druhou vraždou v knížecí rodině Přemyslovců. Kníže Václav, přestože byl svými průvodci varován, jel na návštěvu k bratrovi do Staré Boleslavi. Legendy popisují různé detaily celé akce, z nichž se dá vysledovat reálné jádro. Úkladná vražda se odehrála před dveřmi kostela Kosmy a Damiána, když kníže Václav šel neozbrojen na ranní mši. Václav sice odrazil první bratrův výpad, ale poté byl ubit členy bratrovy družiny.

Václavova vražda.

Poznámka: Blíže se věnuje vraždě sv. Václava Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, vstup Čechů do dějin (530-935), Praha 1997, s. 443.

Tento příběh zaznamenaly mnohé legendy. Pro nás v tuto chvíli je nejzajímavější wolfenbüttelský opis Gumpoldovy legendy, jehož součástí jsou iluminace zpodobňující oba protagonisty, Václava a Boleslava. Jedná se o nejstarší vyobrazení obou bratrů. Na čtyřech iluminacích je Václav vždy představován jako dospělý muž s knírem, plnovousem a velkou čelní pleší, zatímco bratr Boleslav I. jako bezvousý jinoch. I když jistě nejde o realistická zobrazení, vidíme zřejmý úmysl (opřený o tradici) vyjádřit značný věkový rozdíl mezi bratry. Iluminace Gumpoldovy legendy jsou zcela výjimečné a svou realitou individuálního zobrazení předstihují dobu svého vzniku.

Gumpoldova legenda.

Obr. 1.
Wolfenbüttelský rukopis Gumpoldovy legendy.
Přípitek knížete Václava před spiklenci na hostině odehrávající se v den svátku sv. Kosmy a Damiána, patronů staroboleslavského kostela, v noci z 27. na 28. září 935 na Staré Boleslavi. Na kolenou prvního spiklence sedí Boleslav, mladší bratr knížete.

Čtyři ze spiklenců známe dokonce jménem. Byli to Tuža, Česta, Tira (Štyrsa) a Hněvsa. Zda jsou na iluminaci zachyceni právě oni, nevíme. Je to ale možné.

Boleslav se spiklenci.

Nejstarší vyobrazení obou bratrů v iluminacích Wolfenbüttelského kodexu (obr. 1 a 2), jehož vznik je datován do samého konce života sv. Vojtěcha – do závěru 10. století.

Obr. 2.
Iluminace z wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy.
Zobrazuje staroboleslavskou vraždu. Vlevo Václav sráží Boleslava k zemi, uprostřed Boleslav znovu útočí na bratra, vpravo zrádný (?) kněz Krastěj zavírá (nebo naopak otevírá?) před ustupujícím knížetem dveře kostela – podle vyobrazení pravděpo- dobně rotundy.

Nedlouho po staroboleslavském atentátu byl dvacetiletý Boleslav usazen na kamenný knížecí trůn a poté uveden k slavnostní bohoslužbě do kostela sv. Jiří jako právoplatný kníže. Dal sice zabít svého bratra a pána země, byl však zároveň jediným vládyschopným Přemyslovcem – jiné cesty nebylo.

Boleslav usazen na knížecí trůn.


Obr. 3. Sv. Václav	Obr. 4. Boleslav I.

Obr. 3.
Pátá postava bez pláště [13] v přilbě.

Obr. 4.
Šestá postava bez pláště [14].
Povšimněte si, jakým způsobem drží kopí s praporcem – šikmo napříč. Tento ikonografický prvek se neopakuje u žádné jiné postavy.

Poznámka: Čísla v hranatých závorkách označují pro snadnější orientaci pořadí jednotlivých knížecích postav. Ve třetím pásu maleb, za tzv. Přemyslovskou scénou, 8 postav v plášti [01-08], které pokračují ve čtvrtém pásu devíti postavami bez pláště [09-17] a deseti postavami v plášti [18-27]. Postava s číslem [26] je jedinou postavou, na jejímž určení se shodují zatím všechny hypotézy – král Vratislav I. (Viz Porovnání hypotéz).

Čísla v hranatých závorkách.


Obr. 5. Sv. Václav	Obr. 6. Boleslav I.

Obr. 5.
Pátá postava bez pláště [13]. Přilba je nepřehlédnutelná. Má ji jen tato jediná postava v rotundě.

Obr. 6.
Šestá postava bez pláště [14].
Povšimněte si jaký výraz vtiskl znojemský malíř do tváře tohoto panovníka.

Jak se s úkolem zobrazit tento příběh a hrůzný čin bratrovraždy vyrovnal malíř ve čtvrtém pásu maleb znojemské rotundy s odstupem více než 100 let. Obě postavy bez pláště [13, 14] spolu nekomunikují. Boleslav I. s tváří natočenou ke svému bratrovi drží jako jediný z knížat obou dynastických pásů kopí s praporcem šikmo napříč (obr. 4) hrotem směrem k Václavovi.
Opět tedy zcela jednoznačný ikonografický detail, určující s nejvyšší pravděpodobností, hraničící s jistotou, postavu knížete Boleslava I., který vztáhl na svého bratra zbraň (stejně tak, jako nám šišák pomohl určit postavu sv. Václava). Na žádnou jinou dvojici zobrazených panovníků nelze naše zjištění aplikovat! A možnost, že by Václav s Boleslavem v rotundě vůbec zobrazeni nebyli, můžeme zcela jistě vyloučit.

Závěr.

S použitím diskusního příspěvku PhDr. J. Zástěry, předneseného na semináři Malby ve Znojemské rotundě 18. února 1999 na PdF MU Brno, publikace Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny, Znojmo 1986, publikace Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990 a publikace Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci, Praha 1997 volně zpracoval a doplnil Petr Šimík.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno