Rotunda ve 3. tisíciletí

IKONOGRAFIE
3. a 4. pásu maleb
Obsah článku uveřejněného 6. února 2001 na s. 3 v novinách ZNOJEMSKO:
PhDr. Jaroslav Zástěra
Znojemská rotunda vstoupila do 3. tisíciletí

Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda vstoupila do třetího tisíciletí.
6. února 2001.

Již dlouho se nepsalo o Znojemské rotundě. Zdálo by se, že přístupovou cestou a úpravou okolí rotundy je všechno vyřešeno. A přesto se v rotundě zkoumaly malby. Tentokrát s použitím ultrafialového světla a infračervených paprsků. Mnoho lidí se již domnívalo, že průzkumy v rotundě a na znojemském hradě skončily. S podporou znojemského muzea akademický restaurátor z Kroměříže František Sysel a PhDr. Kateřina Dvořáková ve spolupráci s Klubem přátel Znojemské rotundy dosáhli vynikajících výsledků při opětovném fotografování jednotlivých pásů maleb. Tyto nyní budou srovnávat s fotografiemi maleb za posledních 50 let, aby zjistili rozdíly po všech restauracích, které byly v rotundě provedeny, neboť mnoho míst v malbách definitivně zmizelo. Přesto však srovnávání opět posune další průzkum dopředu, hlavně s použitím nové moderní techniky.		Průzkumy ještě neskončily.
Tímto novým snímkováním definitivně zmizel starý mýtus, o kterém psala řada odborných autorů ve svých publikacích, v nichž tito autoři zdůrazňovali především skutečnost, že za pluhem v oráčské scéně stojí kníže Přemysl. Dnes prostřednictvím nových fotografií víme, že postava knížete Přemysla byla přemalována a že kníže, stojící za pluhem, drží v ruce předmět totožný buď s kamennou, nebo dřevěnou deskou, jak se nám podařilo zjistit srovnáním s jinými analogickými malbami. K této nové úpravě v malbách Znojemské rotundy pravděpodobně došlo v době správcování knížete Soběslava v letech 1115-1123. Postava knížete byla přemalována spolu s vytvořením 4. pásu maleb, čímž padl letopočet, který všechny kapacity oboru braly jako neotřesitelný – rok 1134, jak vyplývalo z nápisu, který se v rotundě zachoval a který objevil v roce 1949 restaurátor Fišer v poslední den svých prací. Tento nápis uznala až pátá odborná komise za pravý, i když konstatovala, že byl napsaný až po 100 letech od této události. Již dříve jsem se domníval, že tento letopočet 1134 neodpovídá, ale neměl jsem důkaz. Ten jsme získali až nyní. Nápis v rotundě, i když možná skutečnosti odpovídá svým obsahem, mýlí se pouze v základní věci. A to sice, že se netýká Konráda II., ale správcování Soběslava ve Znojmě, kdy v Praze vládl kníže Vladislav, pro což máme důkazy.		Konec jednoho mýtu. Na snímku v UV světle restaurátora ak. mal. Františka Sysla z roku 1998 je zachycen detail oráče po odstranění přemaleb.
Ještě se musíme vrátit k postavě knížete stojícího za pluhem. Předmět, který drží v rukou, je pravděpodobně kamenná, nebo dřevěná deska s desaterem Božího přikázání. Tato skutečnost nám potvrzuje, že se nemůže jednat o knížete Přemysla, protože byl pohanem. Jak už nápis nad touto postavou ZAMO tlumočí, může to být jen král ZAMO, při scéně zakládání města. Fotografie mistra Sysla, která o této skutečnosti vypovídá, je otištěna v textu. O Sámovi se můžeme domnívat vzhledem k tomu, že přišel z franské říše, že byl křesťanem, protože ve znojemských malbách drží pravděpodobně desky s Desaterem. Jak píše kronikář Fredegar, přišel Sámo do Znojma s kupeckou karavanou. A my dnes víme, že v jeho průvodu byl i misionář svatý Amand, který právě za Dunajem pokřtil řadu pohanů, vychoval množství kleriků, postavil několik kostelů a v době porážky krále Dagoberta u Vogastisburku v roce 631 opustil území Slovanů a odešel s králem Dagobertem do Holandska, kde se stal biskupem v diecézi Maastrichtu. Tak o něm píše ve 12. století opat Harvegio. Dnes je jasné, že tato scéna s králem Sámem byla základem k vytvoření nové pověsti kronikářem Kosmou, který oráčské scéně, kterou viděl ve Znojemské rotundě při své cestě s knížetem Vladislavem na Lucké pole, a jak je nám známo i při dalších cestách do Sekyřkostelu a Podivína jako děkan kapituly pro hospodářské věci, dal nový smysl, který nemohl být pravdivý, protože nekřtěný kníže by se v obsahu maleb v církevní stavbě nemohl objevit.		Přemysl s desaterem v ruce.
Jak jsme získali důkaz, že malby byly uskutečněny za knížete Soběslava, když správcoval ve znojemském údělu po roce 1115? Členu Klubu, panu Šimíkovi, se podařilo získat důkaz, že denár Bořivoje II. z jeho druhé vlády z let 1118-1120 má na reverzu zobrazeného sv. Václava, který má všechny znaky knížete bez pláště ve 4. pásu znojemských maleb. Tedy z pásu, který téměř všichni odborníci – mimo mě – považovali za moravské údělníky, protože byli bez plášťů. Na tomto denáru, který pochází z druhého období, kdy Bořivoj II. dva roky vládl se souhlasem knížete Vladislava, je sv. Václav vyryt bez pláště s helmou, s kopím a praporcem s dvojitým zakončením, a dokonce se štítem, který ukazuje rubovou stranu, protože má pruhy jako ve znojemských malbách. Tato mince je důkazem, že panovníci bez pláště jsou skutečně čeští panovníci, a ne moravští údělníci, jak uvádím ve své práci o Znojemské rotundě, už proto, že mají znak suverenity – kopí s praporcem. Co však je nejdůležitější, je doba, ve které byla mince ražena, tj. kolem roku 1120, která dokazuje, že malby byly v rotundě již před rokem 1134.		Denár knížete Bořivoje II. (1118-1120). Sv. Václav v přilbě bez pláště, v pravé ruce drží kopí s praporcem s dvojitým zakončením, v levé štít se šikmými pruhy.
Ze všech těchto skutečností vyplývá, že malby byly realizovány v době, kdy správcem znojemského údělu byl nejmladší syn Vratislava II., kníže Soběslav, který rotundu nechal opravit a domalovat 4. pás maleb. Tím nám bylo také usnadněno zjistit, že autorem této domalby byla škola opata Božetěcha – malířů ze sázavského kláštera. Z této skutečnosti také vyplývá, jaká byla asi příčina osobních rozporů mezi knížetem Vladislavem a Soběslavem, po kterých Soběslav musel uprchnout ze Znojma k uherskému králi. Když Vladislav při návštěvě Znojma spatřil tyto malby, nemohlo ujít jeho pozornosti, že Soběslav je umístěn v malbách na nejčestnějším místě ve 4. pásu proti oltáři, kde po jeho pravé ruce má devět českých panovníků v pláštích, kde posledním je král Vratislav II., a po jeho levé ruce devět českých panovníků bez pláště, začínajících Bořivojem I., což potvrzuje postava sv. Václava. Toto musel být pravděpodobně důvod zmiňované roztržky, protože touto skutečností znevážil osobu knížete Vladislava. Zdá se, že Soběslav, který čtvrtým pásem spolu s Kosmou a biskupem Zdíkem, synem Kosmovým, chtěl manifestovat velikost přemyslovského rodu, dal příkaz malířům, aby obratně navázali na postavy velkomoravských panovníků. Po svém nástupu na český trůn nechal na symbolu českého knížectví hoře Řípu postavit rotundu sv. Jiří, kterou vysvěcoval ne pražský biskup, ale moravský biskup Zdík. Takže to, co Znojemská rotunda znamenala pro Moravu, měla teď symbolizovat rotunda sv. Jiří pro český stát v Čechách. I když jako důvod se uváděla památná bitva u Chlumce.		Malby příčinou sporu mezi Vladislavem a Soběslavem.
Jak patrno, nové zkoumání maleb tedy přineslo velké výsledky, které posouvají poznání o Znojemské rotundě dál. Člen Klubu, pan Šimík, dále zjistil, že v nástropní malbě, v kruhu kolem holubice, která ztělesňuje Ducha svatého, se nachází v malbách vzorek naprosto stejný jako na velkomoravských gombících, které se vykopaly v Mikulčicích nebo Uherském Hradišti. Tento výtvarný prvek dokazuje, že i strop byl vymalován v období Velké Moravy, takže rotunda byla zaklenuta již v 9. století.		Velkomoravský gombík z Mikulčic.
Další pozoruhodný fakt byl zjištěn archeologem doc. dr. Bohuslavem Klímou, který na znojemském hradě při úpravě nové cesty k rotundě ve třetí ověřovací sondě v blízkosti dříve stojící věže, kterou jsem kladl do římské doby císaře Valenciána do 4. století, nalezl řadu římských střepů, které zařadil do 4. století, čímž vlastně doložil římské osídlení hradní ostrožny ve 4. století. Souhlas s uveřejněním jsem získal osobně u B. Klímy.		Nález římských střepů ze 4. století na přístupové cestě k rotundě.
Rád bych ještě uvedl, že průzkumy ve Znojemské rotundě nejsou ještě skončeny a že čas ukáže, že moje hypotéza, uveřejněná před deseti lety, se plně potvrdí. A tím bude potvrzeno i skutečné stáří města Znojma, o čem svědčí i moje nové zjištění, že Znojmo bylo starobylé město Rostislavovo, protože na Komenského mapě se mi podařilo prokázat, že pevnost proti Ludvíku Němci, kterou Rostislav postavil v 9. století, jak o tom píše znojemský historik Hübner, jižně od Znojma u města Retzu v Rakousku, jsem našel název Rostislawia. Tento název vznikl již za Velké Moravy. Přesný text zní: Retz, již dříve Rostislawia. Jaroslav Zástěra Leden 2001		Komenského mapa Moravy.

Samostatné publikace: • J. Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986 (v nákladu 150 ks „jen pro vědecké účely“), Brno 1990. • J. Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990. Články publikované v Moravském historickém sborníku – ročenkách Moravského národního kongresu: • J. Zástěra: Bylo první sídlo arcibiskupa Metoděje ve Znojmě? In: MHS, Ročenka MNK 1993-94, Brno 1995, s. 241-248. • J. Zástěra: Sv. Anežka Česká a Znojemská rotunda. In: MHS, Ročenka MNK 1995, Brno 1996, s. 367-379. • J. Zástěra: První stát Slovanů a jižní Morava. Názvy kapitol: Spor o rotundu a další hypotézy. Zavinil to Kosmas. Libušino proroctví. Pálava záhadná. Svatoplukovo sídlo. Hledaný Sekyřkostel, dnešní Strachotín. Další centra Velké Moravy. In: MHS, Ročenka MNK 1996-98, Brno 1998, s. 225-260. Články publikované na internetových stránkách Klubu přátel Znojemské rotundy: • J. Zástěra: Úvodní slovo ke Znojemské rotundě. 1992. • J. Zástěra: Ikonografický výklad maleb. 1999. • J. Zástěra: Zapůjčená ruka. 1999. • J. Zástěra: Biskupské mitry. 1999. • J. Zástěra: Původ mandlového tvaru štítů. 1999. • J. Zástěra: Původ maleb – možné inspirační zdroje. 1999.		Z prací PhDr. Jaroslava Zástěry.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno