NÁZORY MARIÁNSKÝ CYKLUS Může křesťanský cyklus maleb napomoci datování dynastického cyklu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě?  Příspěvek Ing. Jiřího Kachlíka, CSc. ke genezi vzniku maleb ve Znojemské rotundě. Obsah referátu předneseného na odborné konferenci ZNOJEMSKÁ ROTUNDA (Znojmo 25.-26. června 2003).

Jiří Kachlík.  Nedokončený (?) mariánský cyklus maleb, 25. ledna 2004.

1. Proč v pohraničním městě Znojmě?

Znojemská rotunda sv. Kateřiny skrývá celou řadu tajemství. Už sama skutečnost, že v jejím interiéru je zobrazena posloupnost dle všeho nejstarších panovníků našich zemí, a to dokonce s některými jejich atributy moci, je něco, čím se nemůže pochlubit ani naše hlavní město Praha, a pravděpodobně zatím ani žádné jiné královské město či významné místo ve střední Evropě. Nejde přitom o zobrazení pocházející z pozdějších, mladších časů, takové jsou známy i u nás, ale o malby snad z první poloviny 12. století, nebo ještě starší. Proč tento tzv. dynastický cyklus maleb, pojednávající pravděpodobně počátky naší státnosti, byl zhotoven a zachoval se právě jen v moravském městě Znojmě a nikoliv v hlavním městě českého státu v Praze (nebo někde jinde), to zatím nikdo z odborníků nedokázal uspokojivě vysvětlit.		Proč v pohraničním městě Znojmě?
Tentokrát a na tomto místě bych se rád zabýval časovými a věcnými souvislostmi mezi zmíněným dynastickým cyklem maleb a překvapivě neúplným christologickým (mariánským) cyklem maleb ve zmíněné rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě.		Souvislost mezi dynastickým a mariánským cyklem maleb.

2. Christologický nebo mariánský cyklus?

Ve znojemské rotundě vidíme mj. něco, co nedává smysl, co se dá zatím jen s obtížemi, a ne zcela uspokojivě, vysvětlit. Kromě dnes už jen těžko viditelných církevních výjevů v apsidě a v kupoli lodi rotundy má dnešní návštěvník rotundy ve 2. horizontálním pásu maleb v lodi rotundy možnost vidět poměrně dobře zachovaný začátek christologického nebo mariánského cyklu. Jde o časově uspořádaný sled výjevů ze života zakladatele křesťanství Ježíše Krista a jeho matky P. Marie. Rozlišení, zda jde o christologický nebo o mariánský cyklus, by nebylo obtížné, kdyby se zachoval cyklus celý. Oba cykly obvykle začínají téměř stejně, liší se zejména svým zakončením. Zatímco christologický cyklus končí zobrazením v Písmu popsaných událostí nazývaných podle jim odpovídajících církevních svátků: „Nanebevstoupením Páně“ (tedy nanebevstoupením Ježíše Krista) a „Sesláním Ducha Svatého“, mariánský cyklus je zpravidla na svém konci o poznání delší. Kristova matka P. Marie, jak je známo z Písma, žila zde na zemi déle než její syn. Zobrazení jejího života mezi lidmi může končit výjevem „Nanebevzetí P. Marie“ (stalo se tak dosti dlouho po Kristově smrti, tedy po jeho zabití, jeho zmrtvýchvstání a po jeho odchodu k Bohu Otci).

Christologický nebo mariánský cyklus?

3. Něco chybí!

V případě christologického či mariánského cyklu ve znojemské rotundě sv. Kateřiny se jedná pouze o velmi neúplný cyklus maleb, doslova o jeho žalostné torzo. Přitom s nejvyšší pravděpodobností nechybí žádný výjev na začátku cyklu, zato ale chybí podstatná a nejdůležitější část pokračování cyklu, a především jeho konec.  Zachovaná počáteční část cyklu maleb ve znojemské rotundě sv. Kateřiny naprosto nesmyslně a bez rozumných důvodů končí výjevem „Útěk (Kristovy rodiny) do Egypta“. Tato pro křesťanství naprosto bezvýznamná, okrajová událost z období nejútlejšího dětství Ježíše Krista nemohla a do dnešních dnů nemůže Kristovy stoupence a jeho vyznavače naprosto nijak inspirovat ani nadchnout. Navíc v takto zachovaném neúplném seriálu obrazů ze života Ježíše Krista a jeho matky P. Marie postrádáme pro křesťanství to nejdůležitější. Totiž výjevy z učitelského působení Kristova, jeho uzdravování nemocných a další, těžko vysvětlitelné skutky zaznamenané v Písmu, jeho slavnostní uvítání jeruzalémským lidem a jeho prohlášení dlouho očekávaným mesiášem, jeho následné obvinění, soud a velmi krutá poprava římskou okupační správou.		Něco chybí!
Především však chybí to, co do dneška budí úctu a uznání i ve světě muslimských vyznavačů Alláha. Ti Ježíše Krista kladou na přední místo mezi proroky, a to pro jeho zmrtvýchvstání. Tato událost v životě Kristově je totiž pro křesťany (jakož i pro muslimy) nejdůležitějším, nosným, tedy základním kamenem křesťanského učení. Bez Kristova zmrtvýchvstání poté, co byl krutě a naprosto profesionálně popraven, by křesťanské učení svého zakladatele nepřežilo. Bez zmrtvýchvstání Kristova by jeho přibližně jen tříleté působení na veřejnosti bylo jen naprosto bezvýznamnou, dávno zapomenutou epizodou v bohaté a i tak komplikované historii lidstva.		Chybí obraz „Zmrtvýchvstání Ježíše Krista“.

4. Proč?

Stojíme tedy před dosud nikým nevysvětlenou záhadou: „Proč ve znojemské rotundě sv. Kateřiny chybí zobrazení toho, co křesťanství učinilo světovým náboženstvím, co mu dalo více než dvoutisíciletou existenci? Proč zde chybí zobrazení zmrtvýchvstání Ježíše Krista? A proč zde vidíme zobrazen pouze a jen začátek života Ježíše Krista v těle jeho matky P. Marie, jeho narození a pouze několik vcelku málo významných výjevů z kojeneckého období Kristova života?“  Ježíš Kristus byl přece, podle Písma, popraven až ve svých cca 33 letech! Chybí zde tedy zobrazení přibližně 30 roků jeho (a Mariina) života, a to, ve srovnání s jeho dětstvím, část významnější. Na místech velmi pravděpodobného pokračování christologického či mariánského cyklu dnes vidíme obrazy patřící k tzv. dynastickému cyklu obrazů, tedy scény a postavy, které s učením Ježíše Krista mají jen málo, nebo vůbec nic společného.		Proč?
Jen stěží můžeme připustit úmyslné, chtěné nedokončení zamýšleného cyklu maleb pojednávajících křesťanskou tématiku. Vždyť jak mariánský, tak christologický cyklus byl vždy a je do dneška chápán jako obrazová připomínka právě těch důležitých, a především nejdůležitějších událostí ze života P. Marie a ze života Ježíše Krista. Rozhodně nelze připustit možnost účelového oddělení části cyklu podle přání kohokoliv při současném záměrném vynechání obrazů z důležitých období života obou zmíněných křesťanských osobností. Věřícími i jejich církevními představiteli by něco takového bylo chápáno jako projev neúcty, a současně jako důkaz hrubé neznalosti díla a odkazu Ježíše Krista. V případě křesťanského cyklu se přece vždy jednalo byť o stručný, ale pokud možno kompletní, a především vrcholnými událostmi ukončený Nový zákon. Výjimkou z uvedeného pravidla není ani zobrazení tzv. „Křížové cesty“ Kristovy, tedy zobrazení konce pozemského života Ježíše Krista. Na konci tohoto cyklu obrazů, kolem kterého v křesťanských chrámech (i mimo ně) každoročně probíhaly a probíhají velikonoční pobožnosti, zmrtvýchvstání Kristovo nechybí!		Velikonoce – svátek Kristova zmrtvýchvstání.

5. Zásah zvenčí

I kdyby byly práce na křesťanském cyklu na čas a z jakýchkoliv důvodů pozastaveny, určitě by nový nebo i původní církevní správce rotundy dohlédl na to, aby započaté dílo bylo dokončeno. Bylo to totiž v zájmu jak představitelů církve, tak všech věřících. Lze se domnívat, že šlo o příkaz zvenčí, o nařízení od světské vrchnosti, které již rozpracovanou výmalbu buď zastavilo a na plochy určené k dokončení křesťanského cyklu přikázalo nakreslit „Jezdeckou družinu“, „Oráčskou scénu“ a dnes viditelný sled světských panovníků. Anebo dnes už neviditelné pokračování křesťanského cyklu sice dokončeno bylo, ale později bylo přemalováno, resp. zamalováno novými, světskými malbami tzv. dynastického cyklu.1   V obou možných případech by se jednalo o porušení práv církve, o mocenský zásah do výzdoby křesťanské kaple k dosažení politických cílů vládnoucího panovnického rodu. Konečně, nebylo by to poprvé a, bohužel, ani naposledy ...		Zásah zvenčí.
Pouze okrajovou záležitostí vedle argumentů výše uvedených je otázka: „Kde je v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě zobrazen výjev připomínající nebo znázorňující zasvěcení (patrocinium) této rotundy?“ Svatou Kateřinu v rotundě dnes nevidíme (!?). Mají-li pravdu Zdeněk Kudělka a Hugo Rokyta,2 kteří předpokládali původní zasvěcení znojemské rotundy „Nanebevzetí P. Marie“, pak takovýto mariánský výjev v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě původně nakreslen byl. Byl na konci mariánského cyklu maleb, zcela jistě na velmi čestném místě, v některém z vyšších horizontálních pásů maleb v lodi rotundy. I tento argument, totiž absence zobrazení patrocinia v rotundě, svědčí o velké pravděpodobnosti zásahu světské moci do práv křesťanské církve.		Absence zobrazení patrocinia rotundy.
Zajímavá je myšlenka pana Petra Šimíka, člena „Klubu přátel znojemské rotundy Brno“ (viz též jeho referát ve sborníku konference). Petr Šimík předpokládá, že původní zasvěcení rotundy bylo P. Marii Nanebevzaté, resp. Zesnutí P. Marie, a že důvodem přemalby konce mariánského cyklu maleb mohlo být byzantské, tedy východní, pravděpodobně v našich zemích cyrilo-metodějské pojetí zobrazení konce života P. Marie. Rozdíly ve způsobu chápání i zobrazení odchodu P. Marie z jejího pozemského života vidíme na obr. 1 a obr. 2.3		Zesnutí Bohorodičky.

6. Nanebevzetí P. Marie

Obr. 1 Zesnutí Bohorodičky a obr. 2 Nanebevzetí P. Marie (popis k obr. níže).

7. Latinská liturgie

Z historie naší země víme, že po více než dvou desítkách roků velmi úspěšného rozvoje slovanské, tzn. staroslověnské liturgie na území Velké Moravy byla tato cyrilo-metodějská bohoslužba u nás nejméně dvakrát zakázána a následně vždy znovu povolena. Po smrti arcibiskupa sv. Metoděje a po vyhnání jeho žáků ze země pak bez přerušení žila na Balkáně, především v Chorvatsku a v Bulharsku, na dnešní Ukrajině, v dnešním Rusku, a v okrajových oblastech bývalé Velké Moravy. Po přechodu na latinskou liturgii v našich historických zemích by východní způsob zobrazení mariánského cyklu obrazů mohl v očích představitelů světské moci znamenat zaostalost, nebo nedodržení zákazu. Mohl by pak vést k vydání příkazu, aby původní, v dané době už nevhodné zobrazení, bylo přemalováno.		Přechod na latinskou liturgii.
Z hlediska věřících křesťanů v obou zmíněných případech, tedy jak v případě zákazu dokončení výmalby křesťanského cyklu, tak v případě jejího částečného překrytí dynastickým cyklem, šlo o násilný zásah do práv církve a jejích věřících, navíc ještě v prostorách a na místech vyhrazených křesťanským bohoslužbám. Stačí si jen uvědomit, že pro opravdového, poctivého křesťana světská moc nebyla nikdy představitelkou dokonalosti, uměřenosti ani spravedlnosti.  Panovník, byť sebe mocnější a slavnější, pro křesťana nemohl být a nikdy nebyl ztělesněním Boha. Ani když on sám se to svým poddaným snažil vsugerovat ze všech svých sil a všemi mocenskými prostředky. Pro běžného poddaného byl panovník většinou jen despotou, člověkem sice respektovaným, ale jen málo milovaným. Jaké pocity tedy měli prostí, neurození křesťané, jichž byla vždy převážná většina, když v jejich chrámu kromě uctívaných postav křesťanské víry viděli posloupnost sice mocných, ale přece jen lidských, a většinou velmi chybujících bytostí?		Světská moc.
Myšlenka, že mohlo jít o chrám určený pouze pro potřeby panovníka, nemá naději na dlouhou životnost. Vždyť každý panovník rád pobýval v kruhu svých věrných poddaných. Poskytovalo mu to důkaz jeho nadřazenosti nad nimi, a také pocit pro něho přece jen většího osobního bezpečí. A konečně důkaz svého vznešeného původu a svojí legitimity v podobě dynastického cyklu maleb nemusel žádný panovník předkládat sám sobě, ale snažil se ho vždy servírovat především těm ostatním, oněm zbývajícím lidem.		Komu byly malby určeny?

8. Závěr

Máme důvody se domnívat, že dnes viditelné obrazy dnes neúplného christologického či mariánského cyklu maleb jsou starší než celý tzv. dynastický cyklus maleb v lodi rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě. Stanovit, zda jde o časový odstup velký či malý, v kterém století k jeho přemalování došlo a s jakými významnými událostmi v zemi to souviselo, je úkolem pro znalce a odborníky z příslušných vědních oborů.  V každém případě by datování vzniku křesťanského (christologického či mariánského) cyklu mělo a mohlo významně napomoci datování cyklu dynastického.		Závěr.
Jiří Kachlík
ODKAZY NA LITERATURU
1 Černý, P.: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace, s. 86. In: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, vědecká konference, Znojmo, 23.-25. 9. 1996, sborník příspěvků, Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 1997, s. 78-92.
2 Kudělka, Z.: Znojmo, kaple Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny, sborník prací Filosofické fakulty brněnské university, XXXIII/XXXIV, řada uměnovědná (F), 1985, č. 28-29, s. 40-41, Universita J. E. Purkyně v Brně. Rokyta, H.: Dvojí patrocinium románské rotundy ve Znojmě. In: Friedl, A.: Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě, průvodce, ČEDOK, Praha, 1953, s. 16-18.
3 Pijoan, J.: Dějiny umění 3, Praha, 1983, s. 129, obr. 171: Zesnutí Bohorodičky, deska z evangeliáře Oty III., byzantská slonovinová řezba, konec 10. století (viz obr. 1). Pijoan, J.: Dějiny umění 4, Praha, 1983, s. 92, obr. 114: Nanebevzetí P. Marie, detail z oltáře sv. Ducha v katedrále v Manrese u Barcelony z roku 1394 (viz obr. 2).
POPIS K OBRÁZKŮM
Obr. 1. Zesnutí Bohorodičky, deska z evangeliáře Oty III., byzantská slonovinová řezba, konec 10. století. Obr. 2. Nanebevzetí P. Marie, detail z oltáře sv. Ducha v katedrále v Manrese u Barcelony z roku 1394.
PUBLIKOVÁNO
Jiří Kachlík: Může křesťanský cyklus maleb napomoci datování dynastického cyklu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě? In: Malby v národní kulturní památce ROTUNDA SV. KATEŘINY a výsledky současného průzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě konané 25.-26. června 2003 ve Znojmě. Město Znojmo 2004, s. 20-24.
ZPĚT na stranu NÁZORY
[ Malby | Ikonografie maleb – chronologický přehled hypotéz | Vzájemné porovnání hypotéz | Systematické utřídění hypotéz | Dotazy k ikonografii | Kniha | Sinajský klášter | Kamenné kříže z Dobšic | Plášť moravských králů | Pohan v církevní stavbě | Bořivojův moravský původ | Bořivoj a hrob K1 ]		Další stránky, které byste neměli vynechat.

Copyright © 1998-2002 Petr Šimík

Grafické zpracování: Studio COMET Brno