PODZEMÍ
Znojemské rotundy |
|
PODZEMÍ
Znojemské rotundy. |
|
|
|
[ Zpět PODZEMÍ | podzemí HRADU ] |
|
|
|
|
|
 |
Obr. 1. Schematický plánek
podzemí. |
|
|
Obr. 1. Podzemní chodby jižně a jihovýchodně od
rotundy. |
Na jiný podzemní systém chodeb se narazilo při vlastním
archeologickém výzkumu v areálu bývalého předhradí. Po odebrání svrchní vrstvy
navážek o mocnosti 40-60 cm se zde záhy zachytily zbytky kamenných zdí.
Nejvýraznější z nich ohraničovala prostor velké
budovy. Po dalším odebrání hrubých navážek a suti se podařilo
obnažit původní dlažbu jejích suterénních místností, složenou ze čtyř druhů
pálených hliněných dlaždic. Na ni v severovýchodním rohu budovy navazovaly dva
stupně, ústící do zavalené chodby. Její zprvu mírně do
skloněného skalnatého podloží zasekaná počva se při zachování přibližně
horizontální roviny postupně zahlubovala. V blízkosti budovy se stěny chodby
zachovaly do úrovně odkrytého terénu, tj. do výše 130-150 cm a nad podložní
skálou je tvořila přibližně 80 cm vysoká cihlová zeď. Po čtyřech metrech však
boční, ve skále tesané stěny postupně nabyly výšky dvou metrů. Pečlivým
vybráním zásypu v délce 7 m se uvolnil zbytek chodby. Její šířka dosahovala 90 cm
a ve výšce dvou metrů nabíhaly stěny do klenebního oblouku, v této vstupní části
ještě vybudovaného z cihel. Několik z nich, nebo jejich maltových otisků se
dochovalo v řadě za sebou na horním okraji stěn. Chodba musela dosahovat výšky 230
cm. Ve svém půdorysu nebyla naprosto rovná, ale doznávala mírného esovitého
prohnutí (obr. 2). |
|
Podzemní prostory předhradí. |
 |
Obr. 2. Vstup do podzemí. |
|
|
Obr. 2. Vstupní část chodby do podzemí ze suterénu
palácové budovy. |
Její vstupní, volně přístupná část vykazovala velmi
pečlivou úpravu. Hladce přitesané kamenné stěny stejně jako svrchní cihlová
část chodby nesly zbytky vyhlazené vápenné omítky, které se zachovaly v různě
velkých plochách. Podlaha doznávala nepatrného sklonu směrem ke vchodu a potom ke
svému východnímu okraji. Zde byl podél celé délky stěny vysekán 8 cm
hluboký a až 15 cm široký žlábek. Toto nápadné zahloubení lze vysvětlit
jako rýhu pro odvod svrchní, do chodby prosáklé vody. Ústilo pod vstupními schody do
malého kanálku o světlosti 25 × 25 cm, vytvořeného z cihel. Kanálek procházel pod
dlažbou palácové budovy kolmo k hradbě. Dochoval se však pouze v délce čtyř metrů
a dále byl zničen novodobým zásahem. |
|
|
K zajímavému zjištění se dospělo při sledování
západní stěny chodby, v místech doteku se suterénní místností kamenné budovy.
Závěr chodby zde tvořil zaoblené nároží a menší boční rozšíření obezděné
cihlami, které obloukem navazovalo na 80 cm vysokou a 40 cm širokou šachtu,
vybudovanou z kamenů a zaklenutou cihlami (obr. 3).
Podobně jako malý kanál procházela také šachta pod podlahou suterénních
místností budovy kolmým směrem k hradbě a také i ona se zachovala pouze v délce
čtyř metrů. Na její pokračování se však podařilo znovu narazit pod neporušenou
dlažbou budovy, jen 2,2 m od vnitřního líce hradebního tělesa. Lze se domnívat, že
původně procházela hradbou s vyústěním na její vnější straně. Význam větší
šachtice spojené s chodbou pomohla objasnit nízká cihlová zídka, která těsně
před jejím ústím pod dlažbou budovy přepažila do výše 15 cm rovinu mírně
nakloněné podlahy. Zídka musela zabraňovat vnikání jak pevných součástek, tak
hlavně vody do jejího prostoru. O tom svědčí zachycený mělký žlábek, spádovaný
k protilehlému, výše popsanému malému kanálku. Cihlami klenutá šachta měla
patrně funkci větracího kanálu chodby, který sloužil do doby
zániku budovy i vstupní části chodby a procházel hradební zdí. Poté bylo jeho
ústí v hradbě zazděno. Oporu pro tento výklad lze nalézt také v obrazových
pramenech. Na nejstarší dochovalé kresbě Znojma z r. 1523 je právě v těchto
místech, poměrně hluboko pod linií vrcholu hradebního tělesa s budovou, naznačeno
několik tmavých otvorů, zřejmě ústí odpadních šachtic a kanálů. |
|
Šachta pod podlahou suterenních místností kamenné budovy. |
 |
Obr. 3. Šachta. |
|
|
Obr. 3. Východ z chodby do suterénu palácové budovy. Po
stranách ústí dvou kanálků, vpravo začátek šachty. |
Rozhodně nelze souhlasit s vysvětlením funkce velké
šachtice jako součásti systému teplovzdušného vytápění, o němž v tomto
případě společně s J. Zástěrou uvažovali někteří občané. Vždyť topení
nemohlo ústit do chodby, která musela být naopak dobře odvětrávána. Navíc je
zmíněný výklad nereálný i proto, že nebere v úvahu zjištění šachtice ještě v
samém týlu hradby. |
|
|
Samotná trasa chodby (obr.
4) měla v délce prvních patnácti metrů nejen zborcenou klenbu z cihel a byla
zcela zavalena, ale navíc nesla i značné porušení novodobým zásahem z konce druhé
poloviny minulého století (19.-pozn. aut.). Vázalo se na výstavbu pivovarské
požahovny. Před vlastní dílnou musel být vystavěn komín, jehož mohutný základ
chodbu zcela přehradil. V blízkosti tohoto porušení však v původním vzhledu chodby
došlo k výrazné změně. Její prostor se náhle rozšířil na 180 cm a podlaha se o
jeden stupeň snížila. V místě náhlého schodovitého rozšíření byl v obou
bočních skalnatých stěnách zjištěn nápadný, pravidelný žlábek, který
navozoval myšlenku zasekané zárubně těžších vrat. Širší chodba zde tedy opět
nabyla charakter sklepa. Po pouhých třech metrech byla přezděna mohutnou kamennou zdí
a omítnutá z obou stran. |
|
|
 |
Obr. 4. Řezy a půdorys
podzemních prostor. |
|
|
Obr. 4. Rekonstrukční plánek chodby s podzemními
prostorami v dosahu rotundy. |
V další etapě výzkumu se přistoupilo k prošetřování
chodby za tímto zazděním. V kompaktní, neporušené skále byl již její prostor
zcela volný. V západní stěně se záhy narazilo na druhotný vstup zazděný cihlovou
zdí a z vnější strany zasypaný sutí a navážkou. Po jeho uvolnění bylo
očištěno i schodiště o 5 schodech a jeho boční cihlové zídky (obr. 5). |
|
Druhotný vchod do podzemí. |
 |
Obr. 5. Vstup. |
|
|
Obr. 5. Druhotný vstup do podzemí rotundy. |
Cihlami byla rovněž vyložena větší část pochůzné
plochy chodby. Ta se záhy dělila do dvou větví. Hlavní zachovávala severojižní
směr a její stěny i strop byly podstatně hruběji opracovány, než prostory pod
hradem. Po vylámaných kusech horniny zůstaly hluboké nerovnosti a to především v
žilách aplitu. Hladší opracování vykazovaly jen spodní části bočních stěn. Po
čtyřech metrech chodbu znovu přepažovala cihlová stěna, v níž ještě zůstaly
zbytky prohnilých dřevěných zárubní (obr.6). |
|
|
 |
Obr. 6. Severojižní
chodba. |
|
|
Obr. 6. Cihlová stěna se zárubní v blízkosti druhotného
vstupu do podzemí – pohled od jihu. |
Další čtyřmetrový úsek končil opět zděnou,
tentokráte však plnou příčkou. Po jejím částečném odbourání se za ní objevil
hlinitý zásyp. V podobě vysokého kužele sahal do vrcholu klenby, která zde až do
výšky 4 m vytvářela prostorný komín. Náročné vyklizovací práce, při nichž se
vyvezlo více než 40 m3 nasypané zeminy, pomohly postupně otevřít velkou
prostoru (již bez cihlové dlažby). Ta zde původně představovala místo rozvětvení
podzemních chodeb. V přímém směru chodba pokračovala dál, ale byla znovu uzavřena
cihlovou stěnou. V horní polovině se toto čelní zazdění rozebralo a úzkou nízkou
štolou, pravidelně podpíranou výdřevou, se prošetřilo několik následujících
metrů. Záhy se opět stanulo před další cihlovou zdí. Strop štoly byl značně
porušený, propadený a v hlinitém zásypu se objevovaly kusy betonu a cihel.
Prozrazovaly, že se již nacházíme v těsné blízkosti zdi a podlahy provozu pivovaru
– vymývárny sudů, která při stavbě chodbu porušila a vedla tak k jejímu téměř
úplnému zanesení svrchním hlinitým materiálem s hrubými navážkami. |
|
|
Odbočku vedoucí směrem pod rotundu také přepažovala
mocná kamenná zeď o síle 180 cm. Za ní se narazilo pouze na pevnou, neporušenou
skálu. Naopak východní stěnu hlavní chodby tvořilo na této křižovatce podzemních
cest velké plošné vyzdění z kamenů a také zde byl proražen strop. Přes 4
m vysoký komín uzavírala cihlová klenba. Touto cestou se do podzemí nasypal
mohutný kužel hlíny a suti. Po přesném zaměření popsaného místa podzemní
prostory se zjistilo, že se nalézá v těsné blízkosti okrajové zdi pivovarského
provozu, který zde byl budován v závěru minulého století. Získané předměty tuto
skutečnost jednoznačně potvrdily a také suťová kamenná složka zásypu dokládala
odstřelování skály. V roce 1987 se u rotundy zachytila situace svrchní části
zahrnutého kráteru, nyní se mohla rozměrná porucha prohlédnout i ze strany
vnitřní. K opětovnému otevření celého místa došlo z iniciativy Klubu
přátel znojemské rotundy v r. 1994. Jižní stěnu asi 1,5 m2
velkého kráteru opravdu porušila zeď požahovny, ale severní a východní část byla
upravena osekáním. Cihlové klenební vyzdění propadeného stropu chodby neslo hmotu
vertikální větrací šachtice. Ta původně sahala až na povrch dnešního terénu,
byla budovaná z cihel a přiváděla do podzemí čerstvý vzduch. |
|
Odbočka chodby pod rotundu a větrací komín. |
Přibližně v polovině své výšky přijímala od východu
ústí nízké horizontální štoly, která se postupně rozšířila,
ale záhy ji ukončila cihlová zeď vymývárny sudů.
Ústí druhé větve chodby, odbočující hned v dosahu druhotného vstupu východním
směrem (obr. 4, B-A-C), uzavřela cihlová příčka
s dveřním otvorem. V přímé linii však chodba neměla dlouhého pokračování. Její
profil se postupně zmenšoval a po 7 m končil malým a nízkým výklenkem. Před ním
se však otevřela prostorná severní odbočka, po dvou metrech opět
přepažená mohutnou kamennou zdí proloženou cihlami. Charakter chodby zde byl jiný.
Stěny i strop vykazovaly pečlivější, hladší opracování. Podlahu jen částečně
kryly cihly, na nichž se zachovala vrstva uhelného prachu. V ní se objevily zbytky
železného nářadí a dřeva. Nálezy dokládaly způsob využití těchto prostor před
jejich definitivním opuštěním někdy koncem první poloviny 20. století. Sloužily k
uložení paliva (uhlí, dřeva) i smoly pro potřeby pivovarské požahovny. Rovněž
posledně zmiňované přezdění a další pokračování chodby se stalo předmětem
postupného zmáhání. Tentokráte byly opět obě na sebe navazující rozšířené
dutiny, zachovávající rovnoběžný směr s hlavní chodbou, zcela zaplněny hrubým
kamenným štětem a hlínou se sutí. Ve stropě prvního rozšíření se ve skále
objevil zanesený větší otvor. |
|
Nízká horizontální štola ústící do větrací
šachtice. |
Vzdálenější rozšíření evidentně navazovalo na
kamenné přezdění v místě křižovatky cest. Jeho protilehlý směr, vedoucí
východně do prostoru pivovaru, i když měl v několika sledovaných metrech
neporušený strop, byl téměř zcela vyplněn kamennou sutí. V těchto místech
patrně chodba dále pokračovala. I v ostatních
částech podzemního labyrintu lze předpokládat další dutiny. |
|
Konec strany. |
|
|
|
[ Zpět PODZEMÍ | podzemí HRADU ] |
|
|
|
|
|
Použitá literatura:
Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů.
Brno 1995 s. 207 a d.
Volně zpracoval Petr Šimík. |
|
|