JAROSLAV PAZOUR DONÁTOŘI 2

Rotunda Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě nese stavební znaky raně románské stavby s byzantskou výmalbou.
DONÁTORSKÝ PÁR
Příspěvek ing. Jaroslava Pazoura k ikonografii maleb ve Znojemské rotundě.

Ing. Jaroslav Pazour. Donátorský pár po stranách vítězného oblouku při vstupu do apsidy – 2. část.
Brno 31. října 2001.

2. ZÁKLADNÍ ZNAKY BYZANTSKÉHO UMĚNÍ

2.1 Obecně
Byzantské umění staví své základy na raně křesťanském umění, které vychází z lidové obliby nástěnných maleb. Toto umění se především vyznačuje tím, že každé zobrazení je naplněno silným symbolickým významem. Jako příklady se uvádí: orant se zdviženýma rukama je duše v modlitbě nebo dobrý pastýř značí Krista zachraňujícího duše. Je možno konstatovat, že toto umění nemá nic společného s antickým realismem. Od 4. století, kdy sám císař přistupuje na křesťanskou víru, vystupuje toto umění na veřejnost a stává se oficiálním uměním byzantské říše (od pádu Říma roku 476 až do pádu Konstantinopole roku 1453). Za údobí definitivní proměny křesťanského umění na umění byzantské se považuje údobí panování císaře Justiniána v 6. století. Díky christianizaci slovanských zemí se byzantské umění rozšiřuje nejprve na Velkou Moravu a v průběhu mise Cyrila a Metoděje 863-867 i do Ruska, které se po pádu byzantské říše stane pokračovatelem byzantského umění až do dnešních dnů.

Obecně.

2.2 Příklad byzantského umění – chrámy v italské Ravenně
V podstatě od 3.století je ideovým základem byzantského umění glorifikace boha a císaře. Příkladem byzantského umění a trvalým svědectvím na západě jsou chrámy v Ravenně, které zde staví císař Justinián po dobytí Itálie Byzancí v 1. polovině 6. století.
Mezi chrámy v Ravenně vyniká chrám San Vitale především svojí nádherou mozaikové výzdoby v interiéru, který byl vysvěcen v roce 547 – viz obr. 1 a obr. 2.
Doslovný popis a komentář k těmto mozaikám z pera autorů Dějin umění (nakladatelství Hachette, Paříž 1995) – univerzitních profesorů dějin umění Jacka Debickiho z Polska, Jean-Francoise Favreho z Francie, Dietricha Grünewalda z Německa a profesora výtvarného umění na lyceu Antonia Filipa Pimentela z Portugalska:
2.2.1 Popis
Po stranách apsidy září dvě mozaiky představující nalevo císaře Justiniána a napravo císařovnu Theodoru.

Příklad byzantského umění.

Kostel San Vitale, Ravenna, Itálie.

Obr. 1. Císař Justinián.

Obr. 1. Císař Justinián s korunou na hlavě drží v ruce paténu – mešní misku, určenou pro posvěcenou hostii. Po císařově pravici ztělesňují dvorní hodnostáři a ozbrojená stráž moc pozemskou, po jeho levici arcibiskup Maximián a duchovenstvo představují moc duchovní.

Císař Justinián s paténou.

Obr. 2. Císařovna Theodora.

Obr. 2. Na protější straně apsidy císaře Justiniána doplňuje císařovna Theodora. Od ostatních postav se odlišuje čelenkou a šperky z drahých kamenů. Poskytuje obraz královny, ztělesňující absolutní moc, obraz neuchopitelné záře a nádhery takřka nadpozemské. Obklopena svým průvodem je připravena vstoupit do chrámu. Tři králové zobrazení na výšivce jejího pláště připomínají akt darování: císařovna drží v rukou kalich na mešní víno, který chce chrámu věnovat.

Císařovna Theodora s mešním pohárem.

2.2.2 Komentář
Barevná nádhera těchto dvou mozaik není prostředkem realistického vyjadřování. Pokouší se naopak rozptýlit tělesnost postav v celku, který má v sobě cosi svatého. Na zlatém pozadí, jenž stejně jako na ikonách symbolizuje svět boží, vystupují figury obrácené k divákovi čelem, s výrazem vznešené nehybnosti a s tvářemi bez jediného hnutí. Velké oči jako by diváka hypnotizovaly. Plošně, bez stínů zobrazené postavy jakoby pluly v prostoru mimo čas. Panovníci Justinián a Theodora jako zástupci boží na zemi – jsou symbolem splynutí církve a státu v byzantské říši.
V pozdějších letech se leckdy mozaiková výzdoba jeví jako příliš nákladná a je tendence nahradit ji freskou.

Komentář.

2.3 Byzantská církevní architektura
Ve východořímské říši se v 5. a 6. století vyskytují formy raně křesťanské architektury na bazilikálním nebo centrálním půdorysu (bazilikálním rozumíme stavbu na obdélníkovém půdorysu, přičemž vnitřní prostor je řadami sloupů členěn na tři lodi, centrálním rozumíme kruhový nebo polygonální). Z vnějšku zůstává povrch stavby odkrytý, v interiéru je povrch stavby krytý další vrstvou. Použití centrálních staveb ke kultovním účelům si brzy vyžádá připojení apsidy. Jako materiál se nejčastěji používá cihla. Nejpůvodnějším vynálezem byzantského stavitelství je chrám postavený na půdorysu řeckého kříže. Vychází z tvaru kříže se čtyřmi stejně dlouhými rameny, který je vepsán do čtverce. Středový prostor křížení ramen je zakryt kupolí. Tento typ slučuje praktický účel s výraznou symbolikou, která je charakteristická pro byzantské umění. Půdorys řeckého kříže se poprvé objevuje až v 9. století a systematicky se používá od 11. století.

Byzantská církevní architektura.

2.4 Byzantské církevní výtvarné umění – mozaika a freska
Díky kladení důrazu na symboliku, jak již bylo řečeno, není cílem mozaiky nebo fresky v byzantském církevním umění znázornit skutečnost, nýbrž zprostředkovat věřícímu přímý kontakt s nadpozemským duchovním světem. K tomu patří také majestátní strnulost postav. Období ikonoklasmu v 7. století brání rozvoji tvorby obrazů.
ikonoklasmus = obrazoborectví
Jakmile v polovině 9. století krize ikonoklasmu ustupuje, vytváří se závazný ikonografický program, který podřizuje rozvržení vnitřní výzdoby symbolickému významu každé části kostela:

Uprostřed kupole, která je symbolem božích nebes, spočívá na trůnu Kristus Pantokrator
Klenba v apsidě je vyhrazena pro Pannu Marii
Zpředu na apsidě je zobrazena hetimasie (prázdný trůn pro očekávaný příchod Kristův v okamžiku posledního soudu)
Ve zbývajících prostorách svatyně, které symbolizují pozemský svět, jsou stěny pokryty postavami svatých

Tento pevný řád definitivně vykrystalizuje s kostelem na půdorysu řeckého kříže, který je systematicky používán od 11. století.

Byzantské církevní výtvarné umění.

Závazný ikonografický program – pevný řád.

Pokračování ...

Obsah:

Úvod
Základní znaky byzantského umění
Možné inspirační zdroje znojemských tvůrců
Historická data – datování stavby a výmalby rotundy
Ritus západořímské církve a vyobrazení božské části maleb v rotundě
Závěrečné posouzení
Použité prameny

Obsah.

Jaroslav Pazour

ZPĚT na stranu NÁZORY

Další stránky, které byste neměli vynechat.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno