PODZEMÍ MĚSTA

PODZEMÍ
města Znojma

Město Znojmo vzniklo na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí v podhradí slavného Břetislavova hradu. Nejstarší zmínka o něm je z roku 1046. Tehdy to ještě nebylo město v dnešním slova smyslu. Bylo budováno podle dlouhodobého plánu jako vojenská pevnost se třemi hlavními branami s opevněním, hlavním náměstím a komunikacemi.
Teprve když bylo roku 1226 listinou krále Přemysla Otakara I. povýšeno na královské město, došlo ke sloučení čtyř tržních osad a tak byl dán základ k úspěšnému rozvoji nejvýznamnějšího města při jižní hranici Moravy. Historický vývoj města vyvrcholil ve 14. století rozšířením počtu kamenných budov a dlažděním ulic.
K měšťanským domům patřily i podzemní prostory. Pod tímto pojmem je zahrnován systém ražení štol, tvořící původně nižší úrovně sklepů obytných domů.
Znojemské podzemí dnes patří k unikátním historickým památkám nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy.
Středověké Znojmo, uzavřené souvislými a ve své době téměř nedobytnými hradbami, mělo přibližnou plochu 35 až 40 hektarů. V podstatě na celé ploše bylo podzemí postupně budováno. Předpokládáme, že počátek budování chodeb spadá do přelomu 14. a 15. století.

Znojemské podzemí.

Obr. 1.

Obr. 1.
Podzemí starého města Znojma. Vstup do tohoto podzemního labyrintu je z nádvoří domu č. 2 na Slepičím trhu (viz PLÁNEK).

Chodby nebyly budovány v pravidelných obdobích. Naopak, v údobích neklidu a v časech válečných, v nichž si středověk dosti liboval, byly práce přerušovány. Ještě na konci minulého století byly některé úseky prohlubovány, zřejmě však již výhradně z hospodářských důvodů. S ohledem na strukturu hornin bylo úměrné i jejich opracování při budování chodeb.
Na budování chodeb se zřejmě podíleli i jihlavští havíři, kteří měli ve středověku vynikající pověst jako odborníci na horní díla. V jedné z chodeb v jižní části Znojma je zachován havířský znak – zkřížený mlátek a kladivo. Pomoc jihlavských havířů však nemůže zakládat doměnku o vzniku podzemních chodeb ve Znojmě v souvislosti s těžbou rud, jak tomu bylo například v Jihlavě či v Kutné Hoře. Dyjský masiv, v němž je znojemské podzemí zbudováno, nemá na rozdíl od Jihlavska zlatonosné a stříbronosné žíly. Ani síť chodeb nenasvědčuje tomu, že by zde bylo dobýváno ložisko nerostů.

Jihlavští havíři ve Znojmě.

Obr. 2.

Obr. 2.
Podzemí starého města Znojma.

Chodby byly budovány jednoduchými prostředky, které byly úměrné středověké technice. Pracovníci používali sekáč (majzlík), mlátek, špičák (krumpáč), lopatu a dřevěnou putnu nebo kožený vak, v němž vynášeli vyrubaný materiál. Pokud měli dřevěná kolečka, nebo dokonce rumpál, pak byli na svou dobu již značně mechanizováni. Protože hornina byla většinou tvrdá, zapalovali v čele chodby smolná, dobře hořící dřeva a pak rozpálenou horninu polévali proudem vody. Prudkým ochlazením hornina rozpukala a pak už se snadněji dobývala.

Technika budování chodeb.

Na stavbě znojemského podzemí pracovali námezdní dělníci, nádeníci, městská čeleď a snad i vězňové, odsouzení za menší přečiny do vězení. Tito pracovníci však byli v podstatě vzácní, neboť středověké trestní právo bylo velmi kruté a za překročení zákona trestalo většinou smrtí. Pracovníků při budování chodeb asi nikdy dostatek nebyl a s celkem primitívní technikou ražení v pevné a tvrdé skále pokračovaly práce velmi pomalu.

Pracovní síly.

O to obdivuhodnější je rozsah prací, protože dnes už spolehlivě víme, že uvnitř historického jádra je vybudováno okolo 12 km chodeb. A to máme na mysli pouze prostory druhého, třetího a místy i čtvrtého patra. Tedy chodby pod sklepy měšťanských domů v hloubkách zhruba od tří do jedenácti metrů.

Rozsah prací.

Obr. 3.

Obr. 3.
Podzemí starého města Znojma.

Při budování podzemních chodeb bylo odtěženo okolo 50 až 55 tisíc krychlových metrů rostlé, pevné, tvrdé skály. Nevíme přesně, kam byl vytěžený materiál ukládán. Můžeme jen předpokládat, že větší kusy, pevné a odolné, tvarem vhodné, byly používány při dobudování, rekonstrukci a opravách rozsáhlých městských hradeb.

Využití vytěženého materiálu.

Mnoho spekulativních závěrů se týkalo původně strategického a obranného účelu těchto chodeb. Původně však byly chodby pravděpodobně budovány jako hospodářské zařízení. Středověké Znojmo bylo město bohaté jednak svou polohou, která zaručovala dobrou úrodu chutného vína i ostatních zemědělských produktů, jednak tím, že leželo na důležité obchodní cestě a bylo proto význačným obchodním střediskem. Pro vhodné uložení zboží byly tedy podzemní chodby po všech směrech výhodné. V době, kdy mělo Znojmo výsadní postavení v řetězu hraničních pevností, převzaly chodby znojemského podzemí roli důležitého a nedílného článku pevnostního systému města.

Účel chodeb.

Je pozoruhodné, že v žádném archivu ani v městské kronice nejsou dochovány plány znojemských chodeb. Je to možno vysvětlit tím, že město dobře střežilo svůj systém obrany a plán chodeb byl znám velmi úzkému okruhu osob městské správy. Předpokladu o využívání chodeb pro obranu města v dobách války nasvědčuje i jejich mimořádně spletitý a nepřehledný systém, jak v horizontálním, tak i vertikálním směru.

Plány chodeb.

Obr. 4.

Obr. 4.
Podzemí starého města Znojma.

Za povšimnutí jistě stojí i problém cirkulace podzemních vod. Jejich větší část přitéká do podzemí průlinami v sedimentech a puklinami v pevných horninách. V podzemí byla voda jímána v celé řadě studní a spojena s důmyslnou odvodňovací štolou – tzv. jezuitským vodovodem. Název není odvozen od toho, že by se jezuité bezprostředně fyzicky podíleli na jeho budování. Je však třeba říci, že vybudování tohoto důmyslného díla, které zásobovalo Znojmo pitnou vodou i v dobách zlých, patří ke světlým stránkám působení jezuitského řádu ve Znojmě. Je to systém hlavního tahu a vedlejších větví, které zasahují do různých částí středověkého města a ve spojitosti se studnami, kašnami a jímkami sváděly prameništní vody z okolí Mansberka severně od města. Vybudování vodovodu bylo snad ještě obtížnější, než ostatních chodeb již proto, že trasa vodovodu byla vedena více než jeden kilometr mimo hradby města ve zvlášť zbudované chodbě v měkčích písčitých horninách za městem.

Jezuitský vodovod.

Další zajímavostí, připomínající středověké soudnictví, je rozlehlý dvoulodní sál pod bývalou budovou radnice, zaklenutý lomovým kamenem do středních pilířů. Dá se předpokládat, že zde byla středověká mučírna s kobkami delikventů ve spodnějším patře.

Středověká mučírna.

Postupným zanášením podzemních prostor po 2. světové válce, zejména v souvislosti s odklízením ruin po bombardování, došlo k narušení odvodňovacího systému podzemních vod. Jejich působení se projevilo v počátku 60. let, kdy došlo na mnoha místech k havarijnímu stavu městské zástavby a komunikací. Proto bylo v letech 1963-65 započato se systematickým průzkumem a rozsáhlou sanací znojemského podzemí.
Výstavba obchodního střediska Dyje porušila využívanou část chodeb a některé byly i zrušeny. Podobně bylo množství chodeb zazděno nebo zasypáno již v historické době.

Sanace podzemí.

Všechny sanační stavební zásahy jsou řešeny se snahou o zachování co největší věrnosti tvarů a povrchu chodeb, které jsou významným stavebně historickým dokumentem o způsobu středověkého štolování.

Konec strany.

[ Zpět PODZEMÍ ]

Použitá literatura:
O. Hlávková: Znojemské podzemí a vyhlídková věž.
Znojmo 1990.
Foto: O. Mašek, fotoarchiv JmM - M. Ježek.
Volně zpracoval Petr Šimík.

Grafické zpracování: Studio COMET Brno