SEMINÁŘ – SYSEL

MALBY
ve Znojemské rotundě
Podrobný obsah referátů a diskusních příspěvků přednesených na odborném semináři 18. 2. 1999 v Brně:
Restaurátor ak. mal. František SYSEL
Malby pod UV světlem

Seminář 18.2.1999.
Restaurátor ak. mal. František Sysel.

Ojedinělost, unikátnost a hodnota nástěnných maleb ve Znojemské rotundě opravňuje k mimořádné péči o tuto významnou památku. V minulém století, v roce 1862 obsáhle – na 57 stranách – popsal malby Mořic Trapp a zdokumentoval 15 listy akvarelových kreseb. Nebyl samozřejmě jediný, kdo se rotundou zabýval. Zvláštní pozornost vzbudila zvláště po roce 1890, kdy ji v už tehdy překonaném vkusu přemaloval Theofil Melicher. V této podobě přečkala do roku 1947. Tehdy ji během dvou let restauroval, tj. odstranil Melicherovy přemalby, restaurátor František Fišer za asistence prof. Antonína Friedla. Tento v podstatě první odborný zásah byl Fišerem i Friedlem podrobně popsán (26 stran) a důsledně dokumentován současně i fotoměřičským ústavem v Praze.
Zatím poslední restaurátorské práce na malbách byly prováděny v dlouhém období mezi lety 1966 až 1977 a v roce 1988.

Historie restaurátorských zásahů v rotundě.

Změny, kterými malby prošly od doby popisů M. Trappa, přes přemalbu Th. Melichera, odstranění přemaleb F. Fišerem a dlouhodobým restaurováním pražskými restaurátory, jsou veliké a zásadní. Trapp v roce 1862 píše, že barvy jsou málo pojeny „poněvadž při ostřejším tření chlebem nebo prsty, tím spíše ale mokrou houbou, zcela mizí“, jiné části charakterizuje jako „zcela barevně zachovalé“. Roku 1888 prof. Trenkwald byl překvapen krásou maleb, ale dva roky nato – při zahájení Melicherových prací – píše, že „… neměly již onen půvab, jako měly ještě nedotknuté barvy pod vrstvou prachu“. Vrbka: „… je jistě na uváženou, že Melicher opravoval, aniž do kopií Trappových nahlédl, neboť ty byly zhotoveny před třiceti lety, kdy malby byly ještě zachovalejší, než v letech devadesátých“. Roku 1892 Trenkwald podal zprávu o provedené opravě. Členové komise byli s překreslením kontur i s doplňkem tříbarevného pozadí postav spokojeni, odmítají ale, že „z nepatrných zbytků maleb (tu a tam zbyla hlava, noha, ruka) dokresleny celé postavy na přání městských radních“. Prof. Antonín Matějíček roku 1915: „Melicherova přemalba oloupila malby o jejich původní výtvarnou řeč a tím i o cenu originálu“. Vrbka: „… dle údajů Matějíčkových opravou maleb zničena cena originálu. Je zřejmo, že zbytky původních maleb, pokud je čas ušetřil, nešetrnou rukou oprávce byly znetvořeny. Melicher zničené doplnil, zbylé přemaloval.“ „… zbytky nápisů tak ztraceny“.

Zhodnocení starších restaurátorských zásahů.

Fišerův restaurátorský zásah proběhl bez konfrontací a dá se říci, že byl jednoznačně přijat. Byl důkladně i fotograficky dokumentován.
Výsledky dalšího dlouholetého restaurování (1966 až 1977 a 1988) vedly tehdejšího ředitele znojemského muzea k volání o pomoc. V dopisu ze 17. 12. 1985, adresovaném řediteli SÚPPOP v Brně, žádá o „… rychlou pomoc ve věci barevných změn …“. To bylo pravděpodobně první upozornění na hrozivou skutečnost dnešního stavu maleb. Byly vyžádány znalecké posudky, byla ustavena odborná ministerská komise a ukázalo se, že příčinu pozorovaných změn na malbách nutno přičíst neadekvátním restaurátorským postupům a použitým materiálům během posledního dlouhodobého restaurování. Restaurátorské materiály (pravděpodobně syntetické pryskyřice) nanášené na malby změnily přirozený charakter vápenné nástěnné malby a zapříčinily změnu klimatu a tím vznik vlhkostního problému. Je neuvěřitelné, že v množství písemností kolem těchto dlouhodobých prací nelze najít zmínku nejen o použitých restaurátorských materiálech, ale ani o pracovních, technologických postupech a jejich situování na konkrétní místa maleb.

Použití neadekvátních postupů a materiálů při poslední dlouhodobé restauraci A. Martana a spol.

Zcela nepochopitelná je další zjištěná skutečnost, že celá restaurátorská práce probíhající v dlouhém časovém období se obešla bez znalosti všeho předchozího, co bylo o malbách zaznamenáno – od M. Trappa po F. Fišera, Friedla, Slánského atd. Nemohlo by se stát, že bez přesného rozlišení, jako jedna z náplní restaurátorských prací A. Martana a spol., bylo opakovaně uváděno „odstraňování Fišerových přemaleb“. František Fišer totiž své práce podrobně popsal. Z jeho zápisů se dá vyčíst, že určité části Melicherových přemaleb záměrně ponechal a po dohodě s prof. Friedlem jiné ztmavlé plochy neodstraňoval, ale retuší přizpůsobil okolní malbě proto, aby se vyhnul nebezpečí poškození původní malby při jejich odstraňování.

Restaurátoři pracovali bez znalosti záznamů svých předchůdců.

Ze zápisu 16. 10. 1947: „… nutnost upuštění od důsledného odstranění Melicherových přemaleb“. Z 31. 10. 1947: „… ponechány retuše Melicherovy, aby se nepoškodila původní malba …“. Prof. Slánský v zápise z 31. 5. 1948: „… při čištění původní malba vzdoruje menší měrou, než přemalba“, nebo dále „… není možno odděliti přemalby od malby původní“, nebo „… zbytky starší přemalby, která nebyla při opravě úplně smyta, a barva původní se chaoticky mísí navzájem“ a „… je sice možné částečným smytím a prodřením barvy vzbuditi dojem ,po omytí‘, ale slohové čistoty linií se nedá docíliti“.

Melicherovy přemalby a retuše nelze důsledně na všech místech odstranit, aniž by nebyla poškozena i původní malba.

Chaotický zjev dnešních maleb s původním záměrem – autenticitou – má jen velmi málo společného, takže záhady a tajemnost maleb narůstá. Hlavně je však nutno zdůraznit, že dnešní zmrzačená podoba maleb není spolehlivým základem pro jakoukoliv vědeckou – umělecko-historickou práci. Odhalování tajemství by bylo vhodné přeměnit na řešení konkrétních problémů, zjišťování skutečností daného stavu.
Když ministerstvem kultury jmenovaná odborná komise uvedené nedostatky zjistila, byla ministerskými úředníky zrušena s odůvodněním neslučitelnosti názorových rozdílů a maximalistických požadavků některých jejích členů. Ty spočívaly pouze v tom, že navrhovaly, aby zjištěné příčiny „mizení“ a „změn“ maleb byly nedestruktivními metodami přesně identifikovány, zmapovány, stanovena diagnóza a pak teprve přistoupeno k případným dalším restaurátorským zákrokům, které by, na rozdíl od minulých „dlouholetých“, uvážlivě odstranily pouze bezpečně novodobé zásahy a materiály, způsobující dnešní neutěšený stav maleb a jejich chaoticky působící podobu, neschopnou být věrohodným podkladem vědeckého bádání a zodpovědných restaurátorských zásahů.

Zrušení MK ČR jmenované odborné komise.

Již restaurátor F. Fišer a prof. A. Friedl v roce 1948 upozornili na možnost rozlišení nebo zviditelnění některých detailů malby při ultrafialovém světle (UV). Zajímavá je snaha restaurátora F. Fišera o rozlišení nových zásahů (jeho a Melicherových) od původní malby. V zápisu z 15. 11. 1947 je uvedeno, že Fišer záměrně pro své retuše použil titanovou bělobu, aby svou retuš odlišil od Melicherovy, který používal bělobu zinkovou. Při UV světle se totiž obě běloby svou fluorescencí markantně liší nejen od sebe, ale i od originálu. Ze zápisu 7. 4. 1948 (prof. Friedl a F. Fišer): „… teprve UV paprsky dokládají stav původní – dnes zčásti nebo vůbec při normálním světle neviditelný“. Z dopisu dr. Friedla Státnímu památkovému úřadu v Brně 26. 4. 1948: „… rozbor UV paprsky je tak přesný, že poskytuje dnes jedině pod tímto osvětlením představu o tvarové plnosti a slohové čistotě původní malby“. Dále: „… pod UV paprsky vystoupily i tóny původních barev, dnes při normálním světle neviditelné“, jinde „… bez užití UV světla … očekávaný výsledek nebude dosažen … autentičnost znojemských maleb nebude exaktně dokumentována … zásah restaurátora mohl by se zdáti někdy pochybný“.

UV světlo – nezbytná výbava restaurátora.

Viditelné světlo je jen malou částí elektromagnetického vlnění, které ve své široké škále zahrnuje neviditelné paprsky od krátkých vlnových délek kosmického záření po dlouhé radiové. K rozlišení nejen malířských materiálů se používá přímé nebo filtrované luminiscenční ultrafialové záření (UV) a fotografický materiál zcitlivěný na infračervené paprsky (IR), které jsou svými délkami vln UV a IR viditelným paprskům nejbližší. Barevný odstín nebo síla UV luminiscence se mění podle chemického složení ozářeného materiálu a tím jej odlišuje. Je proto možné rozlišit oku neviditelné rozdíly mezi jednotlivými, na malbě použitými materiály a zviditelnit jiné i původně použité.

UV a IR paprsky.


Obr. 1a. Při normálním světle.	Obr. 1b. Při UV paprscích.

Normální světlo a UV paprsky.
Postava v plášti [25] ze čtvrtého pásu maleb stojící vlevo od krále Vratislava I. [26] při normálním světle a UV paprscích.
Foto: F. Sysel.

Luminiscenční analýza UV paprsky a snímání na fotomateriál zcitlivěný k IR paprskům jsou jednoduché, dostupné metody, které by nedestruktivním způsobem rozlišily novodobé zásahy od původní malby a současně by zčitelnily i některé, lidským okem již nepostřehnutelné detaily původní malby. Malbu by takto zmapovaly a vytvořily základ k dalším nutným krokům na záchranu maleb a jejich přiblížení se k autentickému, původnímu záměru. K podobě, v níž by dominovaly její výtvarné hodnoty.

Závěr.

František Sysel

Kroměříž, květen 1999

ZPĚT

Grafické zpracování: Studio COMET Brno