Do závěrečných přehledných tabulek (za s. 740) nejsou zahrnuti velkomoravští panovníci, arcibiskupové a biskupové. Naši vědci to nesvedou, anebo se rozhodli, že historie Velké Moravy již nebude součástí dějin zemí Koruny české, aby staří Čechové mohli vystoupit z jejího stínu a konečně dostali šanci vyniknout se svým mytickým pohanem Přemyslem? Proto asi Kosmova bájného Neklana považuje historička N. Profantová za Spytihněvova pradědečka (s. 264). A za vše snad hovoří její věta (s. 179): „Fresky románské rotundy ve Znojmě ukazují názorně, jak velký význam panovnický rod přikládal této (přemyslovské) pověsti“. My již víme, že žádný, protože pohany si po stěnách kaplí a kostelů nikdo nemaloval ani na Moravě, ani v Čechách, ani v okolní křesťanské Evropě – viz článek „Pohan v církevní stavbě?!“, 3. část, tam pozn. 22. Přehnaně velký význam ji přikládají pouze někteří pražští historikové (B. Krzemieńska 1985, 2000; D. Třeštík 1987, 2000; J. Žemlička 1997, 1998, 2000, 2002) a uměnovědci (A. Merhautová 2000, J. Bažant 2000). Tato pověst ovšem jiný než literární význam nemá. Snad ještě jako nejstarší známý, ale zato velmi svérázný, popis znojemských maleb.

Naši vědci to nesvedou? Nebo to nedovolil pan vědecký recenzent? Období Velké Moravy zpracovávala Naďa Profantová.

Svoji polívčičku si přihřála i M. Bláhová (s. 565): „Zvláštní pozornost z dochovaných památek této doby (tj. počátek 12. století) zasluhuje kaple sv. Kateřiny na hradě údělných knížat ve Znojmě. Znojemský kníže Konrád (1123-1128, 1134-po 1161) dal starší kapli přestavět a – snad v roce 1134 – vyzdobit nástěnnými malbami. Malby zobrazují přemyslovskou legendu podle Kosmovy kroniky a posloupnost českých knížat a (pouze?)   z n o j e m s k ý c h   údělníků. Scéna je doplněna křesťanskými motivy a vyobrazením donátorů“.

Sama ovšem napsala jen o 30 stránek zpět, že v roce 1134 rotunda již tři roky Konrádovi II. Znojemskému   n e p a t ř i l a . Zůstane asi také navždy tajemstvím M. Bláhové, jak dokázala propojit tradičních devět postav bez pláště (od 19. století mylně spojovaných s nějakými údělníky) a desátého donátora (také údělníka, toho ale pro změnu v plášti) se čtyřmi fyzicky existujícími znojemskými údělníky a třemi správci znojemského údělu: 4 + 3 = 10.
Kristus-Pantokrator, P. Marie, sv. Jan Křtitel a dvanáct apoštolů v apsidě, stejně jako čtyři píšící evangelisté, čtyři cherubíni a holubice (symbol Ducha svatého) v kupoli, nad vstupem do apsidy symbol Boha-Otce v podobě oblaku, z nějž vystupují Boží ruce směřující k donátorům, a konečně celý mariánský cyklus tvoří na malbách v rotundě pouze jakýsi doplněk k pohanskému mýtu s Přemyslem a jeho nástupci.
Několik dalších kritických POSTŘEHŮ k 1. části velkolepého projektu.

Pro Marii Bláhovou se zase Kosmův pohanský mýtus stal legendou, která byla doplněna křesťanskými motivy.

Tím hlavním hrdinou byl podle ní pohan, ze kterého se ještě navíc pokusila udělat málem mučedníka. Ostatní křesťanské motivy jsou jen doplňkem pohanské scény.

Klikněte SEM.

„Shrnutí a přehledné interpretování více i méně známých pramenů o Znojmě doby údělných knížat považuji za velmi užitečné, neboť omezuje prostor různým nedoukům a hledačům senzací, kteří s prameny pracovat neumějí a vytvářejí tak různé prapodivné konstrukce“. 
Zatímco tento „božský vědec současnosti“ s prameny pracovat umí. Ve skutečnosti ani není schopen si je vyhledat a přečíst a sám tak pomocí vlastní prapodivné konstrukce chce vyrobit senzaci: 
Zakladatelem rotundy byl prý Konrád II. (1123-1128, 1134-1161).

„Božský vědec“ nalezl ŘEŠENÍ, ale poněkud nevědecké, odporující pramenům i prosté logice.

Zakladatelem rotundy byl prý Konrád II.

Klikněte SEM.

Celý „vtip“ je údajně v tom, že „malby ve znojemské rotundě vznikly v jediné fázi“ (s. 439, pozn. 6), protože i samotná rotunda možná vznikla (v jediné fázi) až za panování Litoldova syna a nástupce Konráda II. (s. 443 a pozn. 24), jak autor vyčetl z 5. řádku rytého nápisu v západní stěně lodi rotundy dle návodu kolegy Libora Jana (1997), přičemž nápis doplnil tím, že do něj vložil čárku, ale na nepatřičné místo: „Conradus secundus, fundator“. K 6. řádku již nedohlédl. Kromě toho se v nápisu uvádí rok 1134, takže Konrádův přídomek „secundus“ by tu byl zbytečný a jaksi navíc. Zbytečné by bylo i jeho označení „fundator“, když se vzápětí dovídáme, že „provedl novou přestavbu rotundy“. Vzhledem k úspornosti celého nápisu by zde jeho autor nejspíš uvedl jen jméno „Conradus“. Proto celé sdělení má význam pouze tehdy, vložíme-li čárku hned za Konrádovo jméno. To podstatné totiž byla informace, že nebyl prvním stavitelem rotundy:
„Conradus, secundus fundator“.

Zásadní ODMÍTNUTÍ „vtipného“ postřehu M. Wihody.

Odmítá akceptovat Břetislava I. jako prvního stavitele rotundy, protože ji možná postavil až Konrád II.

Klikněte SEM.

Autor znovu oprášil dva roky staré názory L. Jana, M. Wihody a J. Dvořáka, aby se pokusil zdiskreditovat práci univerzitního kolegy (B. Klíma 1995). Napadá mj. Klímovo „tradiční schéma“ o dvou fázích výstavby znojemské rotundy (opřené o výsledky výzkumu a názory uměnovědců) a nahrazuje jej „netradičním schématem“ s jedinou stavební fází (1134), se kterým vyrukovali výše jmenovaní na slovo vzatí odborníci. Jen jestli tehdy nebyli opravdu „vzatí“?

Pan profesor u druhého NAPADÁ, co ještě v roce 1984 sám obhajoval.

Všechno prý je jinak. Ale jak, to pan profesor neprozradí. To si nechá v šuplíku. Obratně jen manipuluje s názory druhých. Mít vlastní názor a projevit ho je dnes nebezpečné.

Klikněte SEM.

Petr Šimík