„Výhledy na Konrádovu skvělou budoucnost se zrcadlí ve státoprávním rozkladu o dynastii českých knížat, jímž dal Konrád malířsky vyzdobit kapli znojemského hradu (tzv. přemyslovská pověst v rotundě sv. Kateřiny)“ (s. 226).

„V umění naprosto převládaly církevní motivy. Výjimkou, byť také nevynechala křesťanskou symboliku, je přemyslovský nástěnný cyklus ze znojemské hradní rotundy, vymalovaný v roce 1134 na příkaz Konráda II. Znojemského. Cenu násobí historický význam, neboť dílo je zároveň ideovým průvodcem po dějinách Přemyslova rodu a památníkem sebevědomí místních údělníků“ (s. 382-383).

„Pokud vystupují na znojemských malbách pražská knížata v pláštích a moravští údělníci bez plášťů, nevyjadřuje to odlišnou kvalitu původu vladařské autority, nýbrž její váhu. I když také moravská knížata odvozovala svoji moc od praotce Přemysla Oráče, byla to moc řádově nižší než u pražských protějšků“ (s. 400).

Opět jeden marný POKUS historika o zvěrohodnění nesmyslné hypotézy. O „sebevědomí“ vůbec nezobrazených údělníků lze z maleb sotva co usoudit. Z citovaných vět snad jen to, že „sebevědomí“ je to jediné, co autorovi nechybí.

Josef Žemlička 1997.

Mýtoman a fantasta.

Pohanský přemyslovský mýtus a jeho historický (?) význam. Autor je dokonce ochoten připustit, že vynechána nebyla ani křesťanská symbolika!

Sebevědomá moravská údělná knížata bez plášťů, zatímco sedláci Libušina poselstva jsou  namalováni v plášti.

Klikněte SEM.

K roku 972 se ve Fuldských análech objevuje vedle jmen pěti českých knížat (Zuentislan, Witislan, Heriman, Spoitamar, Moyslan) jméno „Goriwei“ (Bořivoj). Původně prý (v „Recenzi 1“), i když mluvil o pěti knížatech, analista omylem zapsal šest jmen včetně Bořivoje (nebyla to glosa!), což v další recenzi („Recenze 2“) údajně opravil tím, že poslední jméno – Bořivoj – vynechal. Byl to prý jistě jen „pouhý mechanický škrt“ (podobně prý vynechal o kousek dál „nepříliš šťastně“ ještě další tři slova) a my to podle D. Třeštíka „musíme“ takto chápat (s. 182-188).

Nepříliš důvtipná SNAHA historika udělat z analisty osla.

Dušan Třeštík 1997.

Fuldský analista prý neuměl do šesti napočítat, protože 200 let po něm se údajně měl i Kosmas splést v počtech. 
A podobným důkazem mohou být i Třeštíkovy počty – Boleslav I., II. nebo III.(?) (1997, s. 464-465).

Klikněte SEM.

„Vrcholem stavební aktivity bylo vybudování »ukázkové« domácí kaple sv. Kateřiny v areálu hradu, hradiska, nikoli předhradí, která porušila ono starší osídlení z 11. století. V této souvislosti bude třeba přehodnotit výklad známého nápisu a především jeho pasáže:“

… dux Conrad(us) s(e)c(un)d(us) f[un]dator
... kníže Konrád druhý zakladatel

„ve smyslu »vévoda Konrád druhý, zakladatel«. Vždyť právě výklad »secundus fundator« byl založen na chybné premise vycházející z kunsthistorických úvah o dvou fázích stavby – uvažovalo se tedy o Konrádu II. ve smyslu druhého zakladatele (a naopak)“.

Autor VYTRHL z kontextu 5. řádek známého rytého nápisu umístěného pod konsekračním křížem na západní stěně Znojemské rotundy a jeho alternativním výkladem se snaží dokázat, že rotunda byla postavena v jediné fázi Konrádem II., zakladatelem, a nikoliv upravena Konrádem jako druhým zakladatelem. Přesto má zřejmě pravdu v tom, že kunsthistorické úvahy o dvou fázích stavby jsou chybnou premisou, protože stavební fáze musely být nejméně tři. Chybná je také utkvělá představa některých odborníků, že Břetislav původně postavil pouze plochostropou rotundu, kterou pak dal zaklenout a vymalovat Konrád.

Libor Jan „objevil Ameriku“, ostatní teď budou muset začít pěkně kmitat a „přehodnocovat“.

Klikněte SEM.

„Osobně se domnívám, že zdejší sídliště opevnil až Litold Znojemský na počátku 12. století a snad až Konrád II. (?) doplnil okrsek nového hradu soukromou knížecí kaplí, tedy rotundou sv. Kateřiny. Unikátní výzdobu znojemské rotundy bych nespojoval ani tak s r. 1134, jako spíše s nepokoji v letech 1140-1146“ (s. 36-37, pozn. 56).
Asi podle úsloví »inter arma silent Musae«.

Autorovy osobní DOMNĚNKY ovšem není o co opřít.

Rotundu prý postavil až Konrád II. za panování Soběslava I. a vymaloval ji rovněž Konrád II., ale až v letech 1140-1146 za panování Vladislava II., který ovšem na malbách chybí. Což je „v naprostém pořádku“, protože podle B. Krze- mieńske a D. Třeštíka zde chybí už Soběslav.

Klikněte SEM.

„Za demonstrativní projev tradicionalismu možno pak ve Znojmě považovat spojení genealogického cyklu se zobrazením Přemysla Oráče v narativní scéně, představující významově mýtický počátek první vladařské dynastie. Zařazování elementů inspirovaných panovnickým mýtem na počátku genealogií je totiž charakteristické pro západoevropskou historiografii 7. až 10. století a v případě její vizualizované podoby ve Znojmě by potvrzovala – většinou dosavadního bádání konstatovanou – spojitost koncepce obrazového cyklu se zněním Kosmovy kroniky, i když sotva přímým ilustračním způsobem. Na tomto místě je nutno zdůraznit singulární charakter znojemského genealogického cyklu, jež je nápadný i zobrazením scény čerpané z pohanského předkřesťanského mýtu přímo v křesťanské svatyni“ (s. 86).
tradicionalismus (lat.) odb. lpění na tradici, přidržování se tradice, snaha o její      důsledné zachování; výtv. moderní směr navazující na tradici
singulární (lat.) kniž. a odb. jedinečný (zde ve významu výjimečný, zcela ojedinělý)

Je to zkrátka singulární projev demonstrativního tradicionalismu!

Je až dojemné, s jakou vynalézavostí si někteří naši „vědci“ dokážou navzájem „mazat med kolem úst“. Kdo to od nich asi vyžaduje? Nebo to snad dělají dobrovol- ně a rádi? Mají nutkavou potřebu sebe i druhé ubezpečovat o tom, jak jsou „geniální“?

Podle P. Černého „tradicionalismus = většina dosavadního bádání“.

Jan Bažant: Budování minulosti: Znojemská rotunda a renesance 12. století. In: Listy filologické CXVIII, 1995, s. 20-37. 

Kam si náš Vědec položil onu hranici, za níž se z ještě pro něj zcela přijatelné „hovadiny“ (pohan v křesťanské kapli) stane již „hovadina“ nepřijatelná (Přemysl Oráč zastupuje Krista)?

Klikněte SEM.

Vědu ohrožuje SARS!

Petr Šimík